Kniha Irvina D. Yaloma Lži na pohovce je dalším z románů tohoto současného amerického autora. Dílo uvádí slogan „Román o psychoterapii a psychoterapeutech“. Dalo by se říct, že není zcela výstižný. Přesnější by totiž bylo: „Román o psychoterapii, psychoterapeutech a jejich klientech“, protože právě vztahy mezi nimi tvoří podstatnou část příběhu. Nicméně tato práce nemá být kritikou literárního díla. Pokusím se tedy místo umělecké analýzy zamyslet nad tím, co kniha přináší a popisuje z psychologického hlediska.

Příběh (popíši ho zde velmi stručně) začíná sekvencí o vztahu starého psychoterapeuta Dr. Trottera a hraniční pacientky Belle, která své problémy řeší impulzivně drogami a nymfomanickým chováním. Dvojice se sblíží a stráví společně víkend. Přijde na to manžel pacientky a vyvolá skandál. Nezaujatý, a relativně mladý psychoterapeut Ernest Lash dostane za úkol posoudit porušení etických pravidel. V průběhu dalšího vývoje je starý terapeut vyloučen z Analytického institutu. Jeho posuzovatel (Ernest Lash) se vzápětí dostává do podobného pokušení a ohrožení. Právnička Carol traumatizovaná sexuálním zneužitím v minulosti (s následkem neúspěšného manželství v současnosti) se rozhodne ho zdiskreditovat.

Zároveň s tím se rozvíjí dějová linie Ernestova supervizora Marshala, který zasedá v komisi Analytického institutu a plánovitě přispěje k vyloučení jiného terapeutického kolegy (Setha Panda) – opět kvůli porušení etického kodexu. Pande totiž využil služeb svého klienta-architekta k úpravě rodinného sídla. Marshal, podobně jako Ernest, se následně ocitá ve stejné situaci – dostává nabídku výnosné investice od svého klienta, bohatého obchodníka, a využije ji. Zároveň řeší ohrožení institutu kvůli medializaci případu vyloučeného Panda a vyhrůžky ze strany Pandova bývalého klienta, patologického hráče pokru Shellyho.

Situace se následně komplikuje. Carol se snaží cíleně svést Ernesta, aby mu tím zničila kariéru. Chce se mu pomstít za to, že ji opustil manžel, který byl u Ernesta několik let v terapii. Marshal je svým klientem Macondem podveden a připraven o desetitisíce dolarů. Současně, aby zabránil soudnímu procesu, přistupuje na neadekvátní požadavky Shellyho. Zamotanost a provázanost příběhu a postav se stupňuje a v závěru dochází k progresivnímu vývoji a léčbě (zčásti na úkor důvěryhodnosti příběhu). Ernest odolává svádění Carol, což u ní vyvolá silný terapeutický efekt. Marshal je podveden podruhé a končí v „péči“ Carol, která je jeho právničkou a na základě instrukcí od Ernesta vede s Marshalem úspěšná terapeutická sezení pod záminkou právnických konzultací.

Zdroj: Portál

Budeme-li chtít pojmenovat hlavní (scénářovou) myšlenku příběhu a autorova cíle, najdeme nejspíš otázku nastavení hranic a jejich překračování. Již první sekvence Dr. Trottera a jeho klientky, se kterou nakonec prožije intimní vztah, to naznačuje a směruje čtenáře k přemýšlení o tom, kde začíná a končí vztah terapeuta a klienta. Ačkoli je etický kodex jasně stanoven a tuto oblast upravuje, část postav s ním velmi intenzivně polemizuje a různě racionalizuje své důvody k jeho porušení. Je tomu tak v případě vztahu Dr. Trottera a Belle, Carol a Ernesta, Panda a jeho klienta-architekta, Marshala a Shellyho a samozřejmě Marshala a obchodníka Maconda, ačkoli jejich motivace jsou odlišné. Podívejme se tedy na jednotlivé dyády v příběhu podrobněji.

Dr. Trotter získá do péče Belle, pacientku s narušenou osobností, historií sebevražedného chování, anorexie, bulimie, závislosti na drogách, úniků do sexuálních dobrodružství se zcela neznámými muži a neúspěšných psychoterapií. Ačkoli Dr. Trotter jako zkušený terapeut dobře zná pravidla hranic mezi terapeutem a klientem, nechá se vmanipulovat do příslibu intimního víkendu s klientkou a v zájmu úspěšné léčby s ní stráví několik dní v hotelu.

Přestože ho to stojí kariéru, svého rozhodnutí nelituje a hrdě nese následky. Nezapomíná přitom intenzivně obhajovat své důvody a pohnutky (zejména nutnost autenticity v terapeutickém vztahu) a snaží se o jejich správnosti přesvědčit ostatní. V jeho případě tedy pravděpodobně došlo k nezvládnutí přenosových a protipřenosových tendencí u psychoterapeuta a navzdory jeho přesvědčení i k poškození jeho samotného i klientky. Lze polemizovat, jestli je tato situace realistická, a zapravděpodobný důvod jejího vzniku lze považovat nejspíš nastupující senium terapeuta a s tím spojené frustrace.

I v dalším z popisovaných vztahů dochází k podobné situaci. Již zmíněná právnička Carol poté, co ji opustí manžel se závislou poruchou osobností kvůli jiné ženě, veškerou frustraci z rozpadu manželství i předchozích traumat soustředí v afektu nejdříve na ničení manželova majetku a poté na destrukci kariéry manželova terapeuta (Ernesta Lashe). Předstírá zájem o terapii a vydává se za manželku muže trpícího pokročilým onkologickým onemocněním, přičemž Lashe zcela otevřeně sexuálně provokuje. Neodolá však terapeutickému účinku sezení a navzdory jejímu snažení se Dr. Lashovi daří v terapii s Carol postupovat v řešení traumat z její minulosti – rodinných traumat, traumat s předchozími terapeuty atd. Přes její snahu zamaskovat sexuální zneužití předchozím terapeutem a úsilí svést a zdiskreditovat Ernesta, k ní docházi k progresu, náhledu na vlastní scénáře a postoje, uvědomění si nebezpečí přenosu těchto postojů na vlastní dceru atd.

Výsledkem je schopnost navázat nový vztah (sbližuje se s jedním z klientů Dr. Lashe) a nakonec i ustoupit od svého záměru o Ernestovu diskreditaci. A nejen to. V závěrečné části příběhu dokáže pracovat terapeuticky s jiným klientem – již zmíněným Marshalem, ačkoli se jeho terapie maskuje pod právnické konzultace. Zcela jednoznačně by se tedy dalo mluvit o úspěšné terapii a dokonce o post-traumatickém růstu, kdy se z frustrované mstitelky stává žena přístupná svým reálným pocitům (do té doby přístupná pouze vlastnímu vzteku a nenávisti) a schopná navázat zdravější vztah s muži, a dokonce lidsky a citlivě vést terapeutická sezení. Polemické je, zdali je něco takového v daném nastavení reálně možné. A zejména, jestli se dá dosáhnout terapeutického pokroku v situaci, kdy jedna ze stran plánovitě lže a většinu sdělovaných informací zkresluje.

Ve většině rozehraných vztahů lze rozeznat snahu autora poukázat na otázku autenticity a upřímnosti, lhaní a přetvářky v terapii a na dodržování etického kodexu. Pravděpodobně proto zahrnul tuto otázku i do názvu své knihy (Lži na pohovce), která v sobě navíc v angličtině obsahuje i slovní hříčku (lying = ležení, ale i lhaní), kterou česká překladatelka bohužel nevyužila (alternativní český název Lež na pohovce by tuto hříčku zahrnoval). Podle výsledků léčby, resp. následků chování aktérů můžeme usuzovat na víru autora v dostatečnost autenticity alespoň na jedné straně terapeutického vztahu (například ve vztahu Ernesta ke Carol) a jeho důraz na zachování etických hranic – Ernest nepodlehne svádění Carol, ačkoli autenticky přizná, že ho přitahuje, a jeho terapie je úspěšná a bez následků. Naproti tomu Dr. Trotter, Seth Pande a Marshal pravidla nedodrží (po předchozí intenzivní racionalizaci svých pohnutek) a následky pro jejich životy jsou katastrofální.

Podrobně je to popsáno právě ve vztahu Marshala a obchodníka Maconda – nejen že je Marshal připraven o vysoké částky peněz, a to dokonce dvakrát, ale je narušena i jeho integrita a víra ve vlastní schopnosti (ačkoli si to přímo nepřiznává). Až díky Carol, která s ním jako právnička vede (ve skutečnosti terapeutické) konzultace, dokáže své jednání a motivace nahlédnout a situaci využít ke zlepšení svých vztahů s odcizenou manželkou (resp. k pokusu o to).

Vedle tématu hranic jde u Marshala také o otázku jeho obsese, jež se projevuje chamtivostí a touhou vlastnit, kariérně postupovat a dostat se do vysněného světa horních deseti tisíc. Otázkou zůstává, jestli je možné, aby popisovaného profesního postavení a praxe dosáhl člověk, kterému ani dlouholetý psychoanalytický výcvik a vlastní psychoanalýza nepomohly získat částečnou kontrolu nad tímto rysem jeho osobnosti. Autor to zdůvodňuje nejspíš jeho narcistickým laděním osobnosti a schopností manipulovat ostatní pro dosažení vlastních cílů (viz Marshalova aktivita během jednání institutu směrujícího k vyloučení Setha Panda).

Paralelní linka, resp. vztah Marshala a patologického hráče Shellyho, je potom už logickým následkem Marshalových manipulací – snaží se zachránit image Analytického institutu, který se kvůli vlastní hamižnosti a posedlosti úspěchem dostal do kritické situace (případ odvolaného Setha Panda je medializován a institutu hrozí soudní spory). Patologický hráč a budižkničemu Shelly rychle rozezná svou šanci a využije krizi institutu k vlastnímu prospěchu. Donutí Marshala k tomu, aby společně způsobem zcela odporujícím terapeutickým zásadám (přímo v kasínu) zdokonalili Shellyho blafovací techniky. Marshal, v zájmu záchrany vlastní pozice v institutu, vyjde Shellymu vstříc a navštíví s ním hráčské doupě.

Dalším polemickým bodem je potom schopnost Carol vést s Marshalem úspěšnou terapii. V této souvislosti je možné, že autorovi šlo o možnost naznačit nebezpečí profesionální deformace u psychoterapeutů, kdy už kvůli množství získaných vědomostí a zkušeností (ale také kvůli vzájemné rivalitě a ješitnosti) nejsou schopni řešení svých problémů a k tomu, aby byli vůbec schopni své jednání nahlédnout, potřebují rámec z nezatíženého prostředí (v tomto případě právnického).

Drobnou zajímavostí v závěru je i Marshalova úvaha o tom, že navzdory přitažlivosti světa bohatých se cítil lépe v hráčském podniku chudých a obyčejných, a jeho přemýšlení o síle našeho primárního nastavení v běhu života, daného prostředím, ze kterého pocházíme (Marshal vzpomíná během „terapie“ u Carol na svého otce, tvrdě pracujícího, přitom však navždy chudého živnostníka).

Z významnějších linek hlavního příběhu je možné zmínit ještě zběžný popis terapie a další vývoj závislostního ladění osobnosti u Justina, manžela Carol. Snaží se od ní odpoutat v terapii u Ernesta Lashe. Nakonec manželku opouští poté, co začíná vztah s jinou ženou, nicméně je zřejmé, že v tomto případě nejspíš nejde o zdravý vývoj v rámci terapie – Justin nejspíše volí tuto příležitost pro snazší únik ze spárů zatvrzelé Carol a můžeme se domnívat, že později (navzdory Marshalovu superviznímu ujištění, že je to projev vzpoury vůči terapeutovi a tím zeslabení závislostních tendencí) bude podobnou situaci jako s Carol řešit s novou partnerkou (tj. dojde k opakování vzorce chování). Nejspíš kvůli této domněnce se Ernest rozhoduje pro větší autenticitu ve vztazích ke klientům (má pocit, že směrem k Justinovi nebyl zcela upřímný).

Celý příběh přináší řadu otázek k již zmíněnému nastavení etických hranic a toho, kde začíná a končí vztah, opravdovost a autenticita ve vztazích tereapeut – klient. Je to stále velmi aktuální téma, přestože román vyšel již před 18 lety. V současnosti se podobným tématem zabývala například i první série populárního seriálu HBO Terapie – terapeut Marek Pošta (K. Roden) v ní řeší vztah s klientkou Sandrou (T. Pauhofová), rozpadá se mu kvůli tomu manželství a dochází k neúspěchu v terapii Sandry. Objevuje se opět etická otázka hranic vztahu a navíc také odpovědnosti za sebevraždu jiného klienta, který se léčil s traumatem viny za zabití nevinných lidí.

Velmi dobře jsou ve Lžích na pohovce zpracovány otázky přenosu a protipřenosu v terapii – zejména ve vztazích Dr. Trottera a Belle, Justina a Ernesta, Carol a Ernesta atd. Vnitřní motivace a integrita postav vychází z jejich minulosti a životního příběhu – u psychoanalytického autora, kterým Yalom bezpochyby je, tomu nemůže být jinak. I tak však, jak bylo zmíněno, je diskutabilní, jestli by se některé z postav s tak destrukčním nastavením dostaly tak daleko ve svých životech, resp. jestli by pak vzápětí byly schopny tak snadného vyléčení (Carol, Marshal).

V příběhu však nejde o to, nakolik je realistický. To je zřejmé například i z provázanosti postav – Shelly je manžel Caroliny kamarádky, Carol si začne během terapie vztah s jiným klientem Ernesta, jenž pro změnu zná tajemství Marshalovy manželky a Marshal vyhledá „náhodou“ právní kancelář, ve které pracuje Carol. Tato propojení můžeme považovat za přehnaná, jedině, že by tím chtěl Yalom naznačit základní psychoanalytickou domněnku, že v našich životech neexistují náhody, a tím upozornit na další zajímavou myšlenku, zmíněnou v příběhu – poslušnost (včetně jeho vlastní) jednotlivým doktrínám psychologie, resp. psychoterapie, v případě tohoto příběhu té psychoanalytické.

Na závěr by možná stálo za to dodržet směr, kterým nás tento příběh naviguje, a otázky, které zmiňuje, prakticky využít. Bylo by jistě zajímavé pro každého terapeuta, aby si je položil a pokusil se na ně zodpovědět (či dokonce je položil a nechal je zodpovědět své klienty). Od prozaické otázky „Se kterou z postav se nejvíce identifikuji a proč?“ a její alternativy „Se kterou se identifikuji nejméně a proč?“, „Která mi je nejméně symptatická a čím?“, „Se kterou bych se neidentifikoval nikdy?“, přes otevřenější „Jak bych se zachoval na místě vybrané postavy- terapeuta?“ „A co na místě postavy-pacienta?“ a složitější „Jak já bych dokázal dodržet etické hranice?“, „Kde tyto hranice mám?“, „Jaká je a z čeho vychází moje autenticita?“ až po zcela filosofické „Co je etické?“ a „Co je autentické?“.

Každý zaujatý čtenář, byť jen implicitně, si nějakým způsobem na tyto otázky odpovídá už v průběhu čtení. Pokud na ně alespoň částečně dokáže nacházet odpovědi a je schopen jich nahlédnout (i přes své obranné mechanismy), bylo by psychoanalytické ego autora jistě spokojeno daleko nad rámec pouhého poskytnutí čtenářského zážitku.