Události/Zprávy ze světa

PASY Z LÁN očima psychologie

Na jednu stranu se tvrdí, že psychoanalýza znovuobjevila lidskou subjektivitu – vnitřní svět jedince plný emocí, pocitů a fantazií, často rozporuplných. Tyto fantazie získávají svůj bezpečný přístav na pohovce, kde vás k otevřenému vyjadřování bez ohledu na morálku nebo primární slušnost ponouká sám terapeut: „nejsme v nedělní škole.“ Situace „pohovková“ je ovšem unikátní svým aranžmá; vyrůstá z důvěrného vztahu terapeuta a klienta a neočekává se, že by tento styl byl jednoduše přenositelný do běžných sociálních interakcí, ba dokonce přímo zasahoval do výkonu veřejné funkce.

Předvedeným výkonem Miloše Zemana, paradoxně také z neděle 2. 11., by byl můj analytik jistě nadšený: školní výuka to tedy rozhodně nebyla. Prezident se těchto výrazů (a nejen jich) dopustil jako vrcholný státní představitel v rozhlasovém pořadu, který vznikl v návaznosti na prvorepublikovou tradici TGM. A to je poměrně problém.

Roman Joch ve svém zajímavém článku Vychytralá vulgarita Miloše Zemana ze 4. 11. pokouší analyzovat dynamiku rozhovoru, což je v záplavě často únavných moralizujících komentářů nezvyklý úkaz; píše o tom, že se prezident snažil zastřít trapnou zahraniční cestu v Číně, soukromý Kellnerův tryskáč nebo flísovou bundu „umělce“ Sedláčka  snůškou sprosťáren s cílem šokovat a získat dominantní pozici v rozhovoru. Po poslechu celého rozhovoru bych chtěl navázat psychologicky právě na tuto úvahu.

Začátek rozhovoru z Lán vůbec nenaznačuje, že by mohlo dojít k něčemu nečekanému. Zeman se poměrně zdatně ovládá při svém vysvětlování motivů chování v Číně, dává ledabylé přednášky o historii a ponižuje novináře. Zeman mimochodem zaútočí svým pohrdáním na Pokorného několikrát: ať už to je narážka na jeho nepochopení základů ekonomické diplomacie nebo poznámka, že si dokáže představit pár lidí, kteří budou ve funkci prezidenta ještě horší, než je on. Přesto se Pokorný nenechá odradit a pokládá stále dotazy, které ve společnosti vyvolávají diskuzi a polemiku a jakými jsou témata lidských práv, poklonkování čínským státním představitelům a postoji k Rusku. Když za nic jiného, za svou vytrvalost si zaslouží náš dík.

Miloš Zeman

Zdroj: www.zemanmilos.cz

Od Zemana následuje útok na Schwarzenberga – bůh ví, proč má Zeman potřebu útočit na tuto figuru, která víceméně zmizela z nejvyšší mocenské hry, a těžko přetěžko se za 4 roky postaví Zemanovi v druhé přímé volbě prezidenta. Nemyslím si totiž, že jde o konkrétní postavy, kterými Zeman okázale pohrdá, jako spíše o to, co tyto osoby ztělesňují a že Zeman z jednoho vážného důvodu pohrdat svými odpůrci prostě musí. Proč?

Toto chování, a nejen ve vztahu k novinářům, je pro Zemana tak charakteristické, že si ode mě pracovně vysloužil diagnostickou nálepku narcistické osobnosti.

Narcistická porucha osobnosti se vyznačuje na první pohled podivnými a pro někoho i odpudivými způsoby chování, které mají vést k regulaci hodně nejistého pocitu vlastní hodnoty. Právě na tyto způsoby regulace začíná být valná část veřejnosti alergická a volá po změně.  Na jedné straně tu máme přehnanou potřebu idealizace vlastního já – za stát se zasloužili tvůrci, kteří ztvárnili v dokumentu nebo klipu Miloše Zemana, on je tím státem.

Na druhé straně participuje na lesku silně idealizovaných objektů. Jaké jsou silně idealizované objekty u Miloše Zemana? Vládci silné ruky – Putinův autoritářský režim v Rusku, komunistický v Číně, u nás třeba Andrej Babiš, jistě namítnete, že jde o malou rybku v oceánu mezinárodní politiky, nicméně Zeman ho neváhá označit za charismatického lídra a netají se k němu svými sympatiemi. Co mají tyto subjekty společného? Hnusí se jim demokratické zřízení, neváhají pošlapávat lidská práva a svůj úspěch staví na kultu osobnosti nebo peněz. Zemanovi to očividně imponuje. V rozhovoru jako hlásná trouba tvrdí, že „být Putinem, pozavírá ještě víc oligarchů“, k Číně vypráví pohádky o návratu ke konfucianismu. Silná Čína, silné Rusko, silnější Miloš.

Ke stabilizaci sebehodnoty přispívají dále už zmiňované útoky na jeho skutečné či domnělé nepřátele. V polovině rozhovoru vytváří pojem lumpenkavárna, jež poskytuje jeho odpůrcům zastřešující název. Lumpenkavárnou nechť se označí každý, kdo se nebojí přemýšlet a vyjádřit odlišný názor od Zemanova. Lumpenkavárna je přesným opakem ruské a čínské cenzury. Lumpenkavárna je demokratická, kritická a Zemanovo majestátní vole na ni nedělá pražádný dojem. Proto si zaslouží jeho nenávist a defenzivní pohrdání.

Pasy a kundy sem

Nesouhlasím s Jochem v tom, že by Zeman plánoval svou vulgaritou obrátit pasivní postoj v rozhovoru v dominantní. Zemanova narcistická osobnost je ze své podstaty nutně přesvědčená o své nadřazenosti v jakémkoli rozhovoru, o čemkoli a kdykoli. Důvody jsem uvedl výše. Od začátku se utvrzuje ve své dominanci svými urážkami na stranu novináře, není tu pro Zemana žádný důvod cítit se špatně proto, že letěl soukromým tryskáčem. Problém je jinde.

V průběhu rozhovoru roste jeho agresivita, vztek na oponenty. Začal Schwarzenbergem, ale to nestačí. Kdo si dovoluje Zemanovi pokládat takové otázky? Jeho identifikace s Putinem, kterou dokládá už výše zmíněné „já být Putinem, pozavírám víc oligarchů“, se symbolicky přenese na ruskou půdu. Pussy Riot jako křiklavý symbol odpůrců Putina (resp. Zemana), je analogií lumpenkavárny, v Zemanově pojetí jsou obé jen karikatury skutečnosti, imaginárním nepřítelem kultu osobnosti, proti kterému zuřivě bojuje.

Mělkosti a plytkosti obsahu jeho celkového sdělení si všímá profesor Halík v rozhovoru pro LN ze 7. 11. Pasy sem, pasy tam, jak si tyhle cizoložnice mohly vůbec dovolit protestovat proti někomu jako je Putin?“ Zemana jako latentního autoritáře taková drzost rozzuřila na nejvyšší míru. Brání ho tak, jako brání synek tátu, kterého uráží soused – naivně, hloupě, s pěstičkami rozdávajícími rány na všechny strany. Je silně rozrušen, jeho křehká sebejistota opět visí na vlásku – silně, velice silně, až primitivně pudově potřebuje urazit a, možná dokonce i s vizí nějaké definitivy, ponížit své nepřátele. Kunda sem a kunda tam. Nepřítel je znehodnocen, popliván, pošlapán, Zemanovo self je na kratičký čas v rovnováze, ale už okusilo sladkost zakázaného: „když už padla ta kunda, že bych si vzal na paškál i ten služební zákon?“

Zkurvení kritici, lumpenkavárno, kundy, Schwarzenbergu, Lidové noviny, nemlčte a nenechte Zemana užívat si jeho vlády! Díky.

Share on Facebook0Tweet about this on Twitter0Share on TumblrShare on Google+0Email this to someoneShare on LinkedIn0

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>