Abstrakt knihy slibuje příběh ženy, která přestěhovala k rodičům do domu kvůli tomu, aby se mohla starat o svou nemocnou matku v pozici pečovatelky a tato role je pro ni velmi náročná. O tom však kniha úplně není.

Čtenář sleduje ženu, která se vrací s manželem a dcerou po několika letech strávených v Řecku zpět do Německa, kde má možnost žít v domku se svými rodiči. Po úvaze se rozhodne, že s nimi v mezigeneračním domě bydlet zkusí, protože by mohlo být pro obě strany výhodné, když si budou nápomocny. Po několika měsících společného bydlení se objeví u matky začínající Alzheimerova choroba.

Hlavní linií je vyprávění samotné autorky, která popisuje věcnou stránku a náročnost zajištění péče o rodiče v různém stadiu závislosti a také své prožitky týkající se nemoci matky a ne vždy pochopitelného chování otce, který trpěl depresemi. Bylo pro ni náročné sdílet s rodiči dům, protože pečovatelky nebyly vždy k dispozici, a mnoho problémů brzy ráno a během noci musela řešit sama. Situace pro ni byla natolik neúnosná, že se u ní projevily i zdravotní problémy vyvolané stresem. Proto se rozhodla odstěhovat se a rodiče navštěvovat méně často.

Překvapivě významnější postavou než matka se mi zdál autorčin otec, pro kterého byla postupná ztráta manželky obrovskou výzvou a zátěží. Zároveň přicházel o svou samostatnost z důvodu ztráty zraku. Z příběhu se zdálo, že prožívat starosti stáří a nemoc jeho manželky s ním bylo pro autorku ve výsledku o mnoho těžší než vyrovnat se s osudem matky jako takovým. Řekla bych, že v knize mu bylo věnováno více prostoru než matce. Autorčin otec dle lékařů trpěl depresemi. Nedokázal snést pomyšlení, že o manželku přichází, že si ho přestává pamatovat, a byl na ni agresivní a hrubý. Zároveň byl přesvědčen o tom, že se mu nedostává dostatek pozornosti od rodiny, lékařů a pečovatelů jako jí, čímž také velmi trpěl.

I přesto, že jsem čekala na základě abstraktu trochu jiný příběh (především to, že se autorka o rodiče starala sama), rozhodně nejsem zklamaná a uvědomila jsem si obtížnost situace pro lidi, kteří se setkají s Alzheimerovou chorobou, ať už z pozice nemocného, který si z počátku uvědomuje, že se postupně ztrácí, či z pozice manžela, dcery nebo syna. Při čtení knihy se mi vybavil můj zážitek z osobní asistence, kdy jsem se setkala s klienty v obdobné situaci. Kniha byla pro mě přínosná v tom, že si dokážu více představit, co prožívali. Věřím tomu, že přečtení této knihy může pomoci proniknout hlouběji do pocitů a prožitků lidí, kteří se ocitají v podobné situaci, a uvědomit si, co v takových chvílích potřebují a jak je podpořit.