Když jsem se chystala k psaní recenze na tuto knihu, mé myšlenky o tom, co by tam mělo zaznít, by se daly shrnout asi takto: Dobrý, fakt dobrý – přečtěte si to!
Autoři Leoš Zatloukal a Pavel Vítek odvedli při psaní své knihy vskutku moc dobrou práci. Podařilo se jim vytvořit text, který je čtivý, vtipný, užitečný, místy poetický (kde se jim podařilo sehnat tolik citátů o dveřích je mi vskutku záhadou), ale také z něho čiší profesionalita, zkušenosti a odbornost.
Domnívám se, že ačkoli jde o publikaci o koučování, svoje si tam najde i člověk, který s tímto odvětvím nemá nebo nechce mít celkem nic moc společného. Na stránkách knihy, jejíž název slibuje, že vám zaplní klíčenku, až se vám nevejde do kapsy, se setkáte s velkým množstvím myšlenek samotných otců přístupu zaměřeného na řešení, spoustou systemických tezí, trefných příkladů a zajímavých tipů pro práci s klientem. Zároveň je to napsané tak, že se zdá, jakoby tam autoři dali i velký kus ze sebe sama.
Pokud máte pocit, že se v této knize dočtete o nějakých kouzlech a čárách, která z vás udělají instantního kouče na dvou stech padesáti stránkách, potom budete zklamaní. Nic takového autoři neslibují a ani nepředkládají. Jediným zázrakem v knize je tak zázračná otázka a další techniky, které už jste pravděpodobně znali nebo o nich slyšeli, jako připojování, využití reflektujících týmů, popovídání (small talk), postoj nevědění, parafrázování, práce s cíli, zdroji, škálami apod. Jakkoli to může znít jako něco, co už více nebo méně znáte, používáte nebo možná perfektně ovládáte, v každé takto nazvané podkapitolce se skrývají nové pohledy na věc, nová moudra, nové praktické rady a tipy.
Abych se přiznala, dlouho se mi nestalo, že by se mi v odborné publikaci tolik líbila práce s citacemi. Je jich tam hodně, jsou rozmanité, jsou v textu smysluplně řazené, vždy efektivně přispívají k vysvětlení problému. Často je v závorce místo odkazu na literaturu douška „osobní sdělení“, což je při čtení moc příjemné, protože to navozuje pocit, jako kdybyste seděli s autory v obývací pokoji a nenuceně diskutovali.
Ale aby tato recenze nebyla pouze chvalozpěvem, připojuji i poznámečku z druhého soudku. V celé knize se to hemží klíči a dveřmi, ale přitom jádrem je vedení rozhovoru, připojování, práce s cíli, změnou atd., tedy žádné tesařství ani železářství. A ačkoli jsou metafory ke klíčům a dveřím poetické, v některých místech působí trochu krkolomně.
Nicméně jinak je to kniha napsaná příjemným jazykem, odlehčená vtípky, protkaná věcnými a přehlednými popisy a doplněná skvělými příklady. A já ji vřele doporučuji všem čtenářům.