„Vypadáš příšerně!“

„To byla chyba!“

„Jsi tlustá!“

„Jsi nudný!“

„Ona je tak úžasně trpělivá! Proč ty nejsi?“

„To jsi neměl říkat!“

„Někdo jiný by to zvládl lépe a rychleji!“

Snad každý z nás někdy zažil či pravidelně zažívá vnitřní kritiku namířenou vůči sobě samému. Ať se již objevuje při posuz
ování vlastního vzhledu, výkonu či v jiných situacích.

Kniha autorů Hala a Sidry Stone „Obejměte svého vnitřního kritika“ popisuje právě tento vnitřní hlas, který nás a naše jednání často kritizuje, mluví o nás přezíravě a nemá pro nás dobrého slova.

Vnitřní kritik vzniká jako jedno z vícera „já“, která utváří naši osobnost, již v raném dětství; vstřebává soudy a doporučení lidí, kteří nás obklopují, zejména našich rodičů, sourozenců a učitelů, a očekávání společnosti, v níž žijeme. Čím silnější kritické hlasy jsme slýchali, tím silnějšího vnitřního kritika máme posléze vytvořeného.

Vyvíjí se proto, aby nás chránil před ostudou nebo bolestí.  Jeho primárním záměrem není nám škodit, naopak usiluje o to, abychom uspěli a aby nás ostatní lidé měli rádi. Chce se jen ujistit, že pro druhé nevypadáme odpudivě a neztrapňujeme se natolik, aby nás zavrhli; nechce jen zkrátka dopustit, abychom byli opuštění. Tento jeho původní záměr se však s postupem času přetváří v nemilosrdnýkritický monolog, který vůči nám vede. Předpokládá, že je lepší ze sebe dobrý pocit raději vůbec nemít, neboť tak alespoň nebudeme zklamaní, kdyby nás jej pak někdo zbavil.

Síla vnitřního kritika z velké části pramení ze skutečnosti, že je vnitřní. Zná všechny naše pocity a myšlenky, které se můžeme pokoušet před druhými skrýt. Ví, za co se stydíme a co se nám nelíbí. Vypadáme-li sebejistě, vnitřní kritik ví, že uvnitř jsme nervózní. Odevzdáváme-li úkol, vnitřní kritik ví, že jsme jej mohli zpracovat výrazněji lépe. Ví, co nás zraňuje, kdy jsme smutní a kdy se necítíme nejlépe, ačkoli to před druhými nedáváme najevo.

Mohlo by vás napadnout, že by bylo nejlepší se svého vnitřního kritika zbavit. To ovšem není reálně možné, ba ani žádoucí. Namísto toho je možné a výhodné naučit se se svým kritikem (spolu)pracovat, vytvořit si z něj svého spojence. K tomu je ovšem potřeba nejprve rozpoznat, kdy a jakým způsobem k nám vnitřní kritik promlouvá, a pochopit, proč tomu tak je.

Kniha proto nejen teoreticky seznamuje s konceptem vnitřního kritika, který k lepšímu porozumění ilustruje na řadě kazuistik a přepisů rozhovorů s klienty, nabízí také řadu otázek, cvičení a sebeposuzovacích testů, díky čemuž je možné porozumět soustavě pravidel, podle nichž konkrétní kritikové fungují, a tak je práce s vlastním vnitřním kritikem velmi dobře možná.

Za sebe bych ji doporučila všem, kteří pracují na svém osobním rozvoji. Silný vnitřní kritik totiž může osobní rozvoj znesnadňovat, čerpat z nově nabytých znalostí a následně je dokonce používat proti nám samým. Přečteme-li si například knihu, ze které se dozvíme, co bychom mohli dělat jinak a lépe, ovšem nemáme-li dostatečně silné ego, které by tyto informace správným způsobem interpretovalo a vyhodnotilo, naopak máme-li silného vnitřního kritika, mohou v nás tyto informace vyvolat úzkostné stavy a problémy s vlastním sebepojetím a sebepřijetím. Všechna tato „měl bys“ a „neměl bys“ kritik jednoduše může obrátit proti nám.

Jelikož se jedná o první přeloženou knihu manželů Stone, nemusí být zpočátku ihned zřejmé jejich pojetí vícera „já“ tvořících osobnost jedince, která podrobněji rozpracovávají ve svých dalších publikacích, podobně i jejich koncept systému primárních a potlačených já.

Knížku nicméně považuji za velmi cennou a užitečnou pro všechny, kteří chtějí porozumět tomu, proč se ne vždy cítí dobře a kritizují sami sebe, a kteří chtějí pracovat na tom, aby se cítili lépe. Oceňuji zejména velké množství cvičení, která je možné, ba přímo žádoucí, si přímo v průběhu čtení knihy vypracovávat.