Kniha Pouta lásky je velmi zajímavá hned z několika důvodů. V zahraničí vyšla v roce 1988, v českém překladu se dostává čtenářům do rukou až nyní. To mě přivádí k zamyšlení, zda by dnes mohla přinést i jiné postřehy. Autorka se nad problematikou dominance ve vztazích zamýšlí mimo jiné i z hlediska kultury a společenské situace a norem – zejména v kontextu rodiny a jejího fungování. A je pravda, že společenský kontext, v jakém autorka problematiku diskutuje, mi připadal poměrně známý a na dnešní dobu dobře aplikovatelný.

Další věcí, která mne na knize zaujala, je úvodní kapitola, ve které autorka přehledně a důkladně seznamuje čtenáře s psychoanalytickými teoriemi různých autorů. Propojení těchto teorií je velmi osvětlující a důležité pro další čtení knihy, zároveň chci velmi ocenit přehlednost a systematičnost této části knihy. Autorka nahlíží na problematiku dominance a submise ve vztahu k vývoji lidského jedince, jeho self a jeho raných vztahů s pečující osobou (či osobami), důležitou roli v jejím přístupu k tomuto vývoji představuje individuace člověka v průběhu jeho zrání. Na základě těchto prvků mapuje možnost vývoje jedincovy dominance a nezávislosti nebo jeho submise – závislosti na druhých. Zde klade důraz na důležitost hranic nastavovaných dítěti, ale také na schopnost rodičů ustát jeho destruktivní výpady – tedy schopnost nenechat se dítětem ničit, ani mu přehnaně neustupovat. Autorka také propojuje tuto vývojovou teorii s dominancí a submisí v partnerských vztazích a sexualitě. Zde hledá zdroje sadismu a masochismu a jejich základní témata.

Důležité je autorčino chápání obou stavů – dominance i submise – jako obou polarit téhož, jako dvou složek konfliktu mezi tím být uznán (a tedy dominovat) a uznat druhého. Přičemž existence obou těchto pólů je na sobě navzájem závislá, neboť oba tyto póly dohromady jsou zdrojem napětí, které je nadále hybatelem člověka a jeho vztahů k druhým lidem.

V pasáži věnující se problematice dominance a jejím možným kořenům jsem zažila nejeden „aha“ moment. Autorčiny výklady se zdají být velmi logické a přesvědčivé, mohou tak čtenáři poodhalit mnoho věcí, které si v běžném životě možná nemusí uvědomovat. Diskuse s různými autory je vedena nejen z hlediska psychoanalytického a feministického, ve hře se objevují také sociologické teorie, které více či méně mohly formovat vývoj postoje k ženám a společenský kontext.

Celkově bych řekla, že se rozhodně nejedná o odpočinkovou literaturu, ale zároveň je kniha velmi čtivá a může nabídnout mnoho zajímavých úhlů pohledu a podnětů k zamyšlení.