Pod názvem Rozhovory s Carlem R. Rogersem by si nejeden čtenář mohl představit, že proslulý psycholog a jeden ze zakladatelů na klienta zaměřených terapeutických přístupů pouze odpovídá na otázky položené novinářem či moderátorem. Rogers zde však rovněž vystupuje v úloze aktivního tazatele.

Kniha je kompilátem debat, které Rogers vedl s dalšími výraznými osobnostmi. Před každou kapitolou se nachází také krátké představení účastníků rozhovoru, věnované převážně jejich biografii a nejslavnějším dílům. Samotnému Rogersovi je pak věnován pouze odstavec na přebalu knihy, autoři zjevně předpokládají, že čtenáři, kteří sáhnou po této knize, budou s jeho životem a prací obeznámeni. V dialogu s ním se v knize vystřídají chasidský filosof M. Buber, teolog P. Tillich, behaviorista F. B. Skinner a vědci M. Polayi a G. Bateson. Jednotlivé rozhovory se liší svým rozsahem, tématem i mírou souznění mezi aktéry. Různá je i jejich forma. Prostý hovor střídá přítomnost moderátora, společné odpovídání na otázky či dialog větší skupiny lidí. Tato forma knihy má svá pro i proti. Větší počet čtenářů si v ní pravděpodobně najde „to své“, avšak kvůli omezenému prostoru jednotlivých rozhovorů zůstane mnoho myšlenek nedořečeno. Rozhovory nabízí široké spektrum témat, od vztahu klient – psychoterapeut, přes limity vědeckého výzkumu, až po ideální způsoby, jakými by se měli žáci ve školách dostávat ke znalostem. Kromě obsahu je však inspirativní i forma dialogů v knize – je příjemné sledovat dva myslitele, kteří spolu v zásadních věcech nesouhlasí, přesto se však k sobě chovají kultivovaně a snaží se jeden druhému porozumět.

Zdroj: http://totallyhistory.com/carl-rogers/

Rozhovory s Carlem R. Rogersem jako celek jsou určeny spíše čtenářům orientujícím se v aspektech psychologie, o kterých je zde řeč – porozumění usnadní například povědomí o tom, co je to Walden Dva. Neposkytují ucelený výklad Rogersova přístupu ke klientům a k psychoterapii vůbec, ale spíše pomáhají doplnit další střípky do mozaiky. Postoje, kterým psychoterapeut přikládá zvláštní důležitost, vycházejí najevo zejména v kontrastu s protikladnými stanovisky, zejména v již výše zmiňovaném názorovém duelu Rogers – Skinner. Tento střet ale není nijak vyhrocený a oba slavní psychologové k sobě nemají tak daleko, jak by se mohlo zdát po přečtení kusých informací, které o nich bývají psány v učebnicích.

Kmihu mohu vřele doporučit čtenářům, kteří se zajímají o Rogerse jako osobnost, případně o témata v této knize obsažená. Je však třeba počítat s tím, že se nejedná o úplně lehkou četbu je zapotřebí se na ni soustředit. Myslím si také, že je vhodné nepřečíst knihu na jeden zátah, ale dávkovat si jednotlivé kapitoly postupně a nechat si dostatek času na přemýšlení. Protože, jak říká v jednom z rozhovorů sám Rogers: „..poznatky z tohoto setkání budeme objevovat dlouhé týdny a měsíce poté“ – a to samé platí i o této knize.