Kniha velmi čtivým způsobem předkládá autorovo zamyšlení nad různými tématy, se kterými se může terapeut ve své praxi setkat. Autor přitom stále vychází jednak ze svých zkušeností získaných dlouholetou praxí, ale neopomíjí ani výsledky aktuálních zahraničních studií a výzkumů věnovaných psychoterapii.
Kniha je velmi přehledně členěná a postupně nabízí čtenářům pohled na nejrůznější aspekty psychoterapie, jejich význam, a také diskusi o daném tématu mezi jednotlivými psychoterapeutickými směry. Čtenář se tak postupně může zamyslet nad tím, co to je psychoterapie a co je v ní pro klienta i terapeuta podstatné. Důležité místo v knize – stejně jako v terapii – zaujímá terapeutický vztah, autor se také věnuje problematice přenosu v terapeutickém vztahu a pohlíží na něj optikou různých psychoterapeutických směrů, které mezi sebou porovnává.
Kniha se také věnuje umění vést rozhovor a různým úskalím, která mohou být s terapeutickým vztahem a rozhovorem spojená. Autor se na několika místech pozastavuje u problematiky účinnosti či úspěšnosti psychoterapie a také u otázky, zda je užitečné diagnostikovat klienta v průběhu psychoterapie nebo na jejím počátku, nebo to přináší spíše komplikace. Jako velmi přínosné vnímám také zamyšlení autora nad tím, že je vhodné, aby se terapeut snažil vyhnout předpojatostem – je nutné uvědomit si, co jsou vlastní hypotézy terapeuta a co je skutečně žitá realita klienta – v této souvislosti autor mimořádně zdůrazňuje schopnost vhodně se ptát a vést rozhovor a zejména klientovi skutečně naslouchat.
Autor se zmiňuje o obvyklých technikách a postupech v psychoterapii, ale naráží i na aktuální problematiku vedení psychoterapie online. Zaujala mne také kapitola věnovaná karikaturám nebo ironickým pohledům a anekdotám o psychoterapii – v čem nám mohou být užitečné nebo v čem mohou být odborníkům spíše výstrahou a ponaučením? Závěrem knihy se autor věnuje etickým otázkám, souvisejícím s psychoterapií, a problematice přílišného zjednodušování psychoterapie do hesel. Celá kniha je proložena postřehy a zkušenostmi různých českých psychoterapeutů, což také nabízí zajímavá zamyšlení a podněty.
Jedná se spíše o publikaci určenou odborníkům nebo poučeným laikům – pracuje často s běžně používanou terminologií a také je vhodné, pokud čtenář o psychoterapii a jejích směrech již něco ví předtím, než začne tuto knihu číst. Domnívám se, že pro psychoterapeuty může jít o užitečnou příručku, ke které je možné se opakovaně vracet a přitom v ní vždy najít něco, co může být pro praxi přínosné. Vřele bych knihu také doporučila studentům z oborů pomáhajících profesí a těm, kteří o práci psychoterapeuta do budoucna uvažují – mohou tak získat lepší představu o tom, co tato práce může přinášet.