Není moc neodborných knih, které bych si chtěla přečíst několikrát a ve kterých bych viděla dostatek užitečných informací. Tady ano. Přitom jsem při čtení prvních stránek měla pocit, že to bude další “Zlepši svůj život za 10 minut a bez námahy”. Nebo, v lepším případě, že tam bude pár informací, které jsem na psychologii už čtyřikrát slyšela a nic nového. Ale není tomu tak, kniha je plná zajímavých a prakticky využitelných informací o propojení těla, okolního světa a myšlení. Na konkrétních příkladech ukazuje “embodied cognition” – ztělesněné myšlení.

“Jak zdánlivě nepodstatné věci ovlivňují naše myšlení” je naprosto přesný (pod)název. Čtenář se v publikaci dozví, proč sní méně sušenek, když před tím zatlačí shora na desku stolu nebo při jakém světle dostane nejvíc kreativních nápadů (bodové světlo v neosvícené místnosti 😉 ). Přesně takové otázky autor podává; předkládá na první pohled nesouvisející koncepty a poté je podpoří studiemi a vysvětlí. Ovšem vytkla bych, že autorovy otázky a to, jak se na ně snaží odpovědět, jsou někdy více ambiciózní než jeho vysvětlení.

Je to jedna z prvních knih, která mě donutila neustále listovat dozadu na citační index, kvůli referencím již zmíněných studií. Zdroje jsou mix německých psychologických publikací, studií (i z poměrně významných časopisů) a internetových stránek. Na populární beletrii mi to přijde jako kvalitní výběr, na věděckou literaturu by to nestačilo. Ovšem kniha ani není prezentována jako odborná učebnice a je napsaná novinářem, a ne klinickým psychologem, takže mi to přijde adekvátní. Odceňuji, že Ankowitsch uvádí v indexu zajímavé doplňující informace.

Kniha je zaměřena spíš na kvantitu poznatků a nikde nejde moc do hloubky. To bych byla často ocenila, protože se týká velmi zajímavých věcí, ale odpovídá to zaměření knihy a intenci autora. Hodně přínosné je pro mě Ankowitschovo kontinuální propojování metafor a fyzické reality; například “umýt si ruce nad něčím” – prezentuje několik výzkumů, zkoumajících očistu a morální uvažování, kde se ukazuje propojení.

Téměř jsem nemohla tuto recenzi dopsat, protože si knihu kvůli myšlenkově provokujícímu názvu pořád někdo chtěl půjčit, ale hlavně po pár stránkách i pokračovat ve čtení. A to jak lidi, mající za sebou už něco z psychologie, tak kamarádi, co s ní nemají nic společného. Za mě (a za ně) velmi doporučuji, a těším se, až se mi vrátí od všech těch, co si jí chtějí půjčit a přečtu si ji znovu.