Úvod

O aktuálnosti tématu mezi „laiky“ mě přesvědčila polemika, která proběhla začátkem nového roku na sociálních sítích. Režisér Vít Klusák upozornil na genderovou nevyváženost básně Maminka od Jiřího Žáčka, jeho příspěvek sdílely desítky lidí. Řada z nich byla textem básně pohoršena. Po jejím přečtení je totiž zřejmé, že pracuje s genderovými stereotypy. Ženy automaticky staví do role, kdy jejich hlavním posláním je postarat se o děti. „K čemu jsou holky na světě? Aby z nich byly maminky, aby se pěkně usmály na toho, kdo je malinký. Aby nás měl kdo pohladit a povědět nám pohádku. Proto jsou tady maminky, aby náš svět byl v pořádku,“ stojí v básni Jiřího Žáčka. Předávání genderových stereotypů jsem v práci vyhradila místo z hlediska role genderových stereotypů v sexuální edukaci.

V této práci bych chtěla především představit několik vybraných výzkumů na dané téma. Myslím, že v České Republice najdeme mnoho prací zabývající se tematikou sexuální edukace, které důsledně probírají historické a jiné souvislosti (Šulová, Fait, Weiss a kol., 2011) nebo přímo nabízejí manuály pro učitele (Fifková a kol., 2009), či rodiče (Šilerová, 2003). V publikaci Výchova k sexuálně reprodukčnímu zdraví autoři Šulová, Fait, Weiss a kol. (2011) nabízejí obsáhlý přehled teorie k tématu. Mimo jiné uvádějí výsledky ojedinělého (v ČR i zahraničí) výzkumného projektu, který sleduje od roku 1993 změny v sexuálním chování obecné populace. Podrobněji se k němu ještě vrátím později.

Shrnutí poznatků z různých vybraných zahraničních i českých výzkumů mi proto připadá velmi smysluplné a logické zaměření mé práce po rešerši dostupných zdrojů, které již vyčerpaly mnohé z teoretické báze sexuální výchovy. Pozornost budu věnovat i psychologickému pohledu na rizika psychosexuálního vývoje a psychické dopady změn na dospívající, které by měly mít v sexuální edukaci také místo.

Pojmy

V české literatuře se používá pojem sexuální výchova, ekvivalentně sexuální edukace, což je pojem převzatý z anglofonní literatury. Pro potřeby seminární práce budu používat oba termíny, i když osobně upřednostňuji sexuální edukaci. Obvykle se v souvislosti s tímto termínem zmiňuje vývoj pohlavní identity nebo gender identity. Dále je s tématem úzce spojený psychosexuální vývoj, kde pracujeme s pojmy sexuální identifikace, role, preference a chování. V sexualitě také existuje norma, ze které vybočují např. poruchy sexuální preference (zahrnující různé typy deviací), transsexualita, pornografie, sexuální násilí na dětech a další.

Dále se používají pojmy pubescence. Někteří autoři etapu pubescence dále dělí na prepubertu a pubertu. V teoriích se pojmem adolescence někdy označuje období konce puberty, etapu předcházející mladé dospělosti. Existují i další dělení, pro účely práce budu používat pojmy puberta a adolescence ekvivalentně.

V práci se zaměřím na sexuální edukaci u malých dětí a u adolescentů. Zvědavost a motivace dozvědět se více o sexuálních tématech se objevuje v průběhu vývoje dítěte opakovaně, stručné a přehledné shrnutí nabízí Šilerová (2003) v kapitole Vývoj zájmu o sexualitu na str. 50. Často probíraným tématem je sexualita zdravotně postižených, např. Šulová, Fait, Weiss a kol., 2011.

Genderová identita

Ve věku dvou nebo tří let děti rozvíjejí svou genderovou identitu (Kohlberg, 1966), ve věku 4 nebo 5 dosáhnou pocitu genderové stálosti (Bem, 1989). Děti jsou poměrně rigidní uživatelé genderových kategorií ve čtyřech nebo pěti letech a používají vlasy, oblečení a vzhled ostatních k posuzování genderu extrémně normativním způsobem (Martin & Ruble, 2004). Rodiče hrají klíčovou roli v rané genderové socializaci. Existuje jasná evidence, že rodiče drží pevné genderové normy dokonce pro jejich velmi malé děti a pracují na jejich socializaci v souladu s normativními genderovými očekáváními (Martin 2005; Kane 2006).

Vliv interakce rodič-dítě

Podle Geasler, Dannison a Edlund (1995), pokud rodiče nelžou dětem v odpovědích na jejich sexuální otázky, když jsou ještě malé, jako adolescenti se budou cítit pohodlněji při mluvení s rodiči o sexuálních tématech a pravděpodobně se budou více rozhodovat sami v sexuálním chování a také budou schopni převzít hodnoty a morální systém rodičů. Není podstatné, zda rodiče aktivně či pasivně participují na sexuální výchově, jejich sexuální představy a přístupy jsou nevyhnutelně tlumočeny dětem skrz interakci rodič-dítě.

Komunikace o sexuálních tématech mezi rodiči a adolescenty má potencionálně pozitivní vliv na jejich přístup k sexu a sexuální chování. Adolescenti si drží konzervativnější přístup k sexu a odkládají první pohlavní styk, nebo budou používat antikoncepční metody (Nolin & Peterson, 1992). Dívky, které mluvily o antikoncepčních metodách s matkou, používaly dvakrát častěji antikoncepční metody oproti dívkám, které o nich nemluvily. Naopak, pokud je mezi rodiči a adolescenty málo komunikace, děti mívají více pohlavních styků (Jaccard & Dittues, 1998 podle Martin & Luke, 2010).

Harmonie vztahu rodič-dítě je důležitým ukazatelem budoucího vývoje dítěte v jeho intimním vztahu. Čím dříve vztah rodič-dítě ztratí harmonii, tím dříve dítě začne vyhledávat partnerské vztahy.

Předtím než dítě opravdu porozumí opačnému pohlaví a omylům v lásce a sexu, se dítě pro nedostatek rodinné náklonnosti rychle zamiluje a začne se sexuálním chováním (Martin & Luke, 2010).

Průřezová studie Ruize-Canely a kol. (2012) si dala za cíl ověřit, jak ovlivňují začátek sexuální aktivity mladých obyvatel Salvadoru sdělení, které dostanou k sexuálním otázkám, emocionálnosti a volném čase od rodiny, přátel a komunikačních médií.

Použili náhodný výběr vzorku 2615 studentů (od 13 do 19 let) z 30 škol v Salvadoru. Získali sociodemografické údaje, životní styl a zdroje informací o sexualitě a lásce používaných mladistvými. Celkově 638 (24,4 %) mladistvých přiznalo, že měli sexuální vztahy. Uvedené faktory souvisely s větší pravděpodobností sexuálních vztahů: sourozenci nebo přátelé podporují vznik sexuálního vztahu. Ochrannými faktory byl dohled rodičů; obdržená sdělení pomáhající abstinenci od přátel nebo sourozenců a dostávání kladných ohlasů na manželství ze strany rodičů.

Průzkum české populace (Weiss & Zvěřina, 1999 podle Langmeier & Krejčířová, 2006) ukázal, že ve všech věkových kategorií a u obou pohlaví jsou hlavním zdrojem informací o sexualitě přátelé a známí (na prvním místě je uvedlo 35 % žen a 45 % mužů). I když v nižších věkových kategoriích stále dominují rodiče jako hlavní zdroj (u chlapců a dívek mezi 15. – 17. rokem v 15 %, resp. 25 %) nebo škola (v dané věkové kategorii asi u 15 %, u starších generací výjimečně).

Zdá se, že sdělení od rodiny a přátel jsou faktory, které ovlivňují začátky sexuálních vztahů adolescentů. Programy na podporu zdraví by měli počítat s těmito faktory.

O čem rodiče s dětmi mluví

Pro rodiče v USA je velmi těžké mluvit s jejich dětmi, i s adolescentními, o sexualitě (Geasler a kol., 1995). Sexualita je tabu téma s ohledem na děti v USA, a pokud rodiče mluví s teenagery o sexualitě, často poučují o záležitostech okolo sexuality (reprodukční záležitosti, antikoncepce, milostné záležitosti, morální otázky) spíše než o sexuálním chování. Nicméně sexuální edukace je důležitá pro sexuální socializaci dětí a jejich vývoj. Rodiče jsou uváděni adolescenty jako preferovaný zdroj informací o sexualitě (Somers & Surmann, 2004).