Seriály

Sexuální edukace: III. část

Reakce na změny v pubertě

Fyzické změny vedou k dospělejšímu vzhledu. Na základě těchto změn se osoby v okolí dospívajícího k němu začínají chovat jako k dospělému a ne jako k dítěti, což způsobí silný psychologický dopad na dívku či chlapce.

rainbow girl & boyU dívek se fyzické změny projevují zvýšením tělesného tuku a rozšířením boků, čímž je oddalují od současného tzv. ideálu krásy v momentě, kdy sebedůvěra dospívajícího má přímý vztah k jeho fyzickému vzhledu.

Reakce na menstruaci záleží na předchozím vzdělání od rodiny, školy a na věku dívky při prvním výskytu. Berk (1998) tvrdí, že ve výzkumech se objevila méně negativní reakce na fenomén spermarche a první ejakulaci.

Když se puberta objeví předčasně (puberty timing)

Puberty timing znamená časové zařazení průběhu puberty, ve kterém se nachází adolescent oproti svým vrstevníkům, jestli dospívá předčasně, současně nebo opožděně.

U chlapců se předčasná puberta setkává s pozitivním přístupem. Zatímco u dívek bývá předčasné dospívání problematické.

Různé studie ukazují, že předčasná puberta u dívek může být spojená s depresivními stavy, užíváním drog a s poruchami chování.

Opožděný puberty timing u chlapců může způsobit problémy ve škole, vyvolat pocity úzkosti a deprese, podpořit užívání tabáku a alkoholu, ačkoli nemají tendenci k extrémům jako u dívek (Berk, 1998).

Změny nálad v pubertě

Současné výzkumy prokázaly, že vysoké hladiny hormonů souvisejí se změnami nálady. Chlapci mají tendenci projevovat hněv a vznětlivost, zatímco dívky hněv a depresi. Různé studie dokazují, že dospívající reagují více emočně a méně stabilně na události probíhající během puberty (Berk, 1998).

Příspěvek psychoanalytiků

Sigmund Freud

Pro Sigmunda Freuda je adolescence vedlejší etapou ve vývoji osobnosti, pokud už je vyřešený Oidipův komplex nebo Elektřin, které determinují osobnost (Freud, 2015).

Anna Freud

Podle Anny Freud existují dva typy mechanismů obrany specifické pro adolescenci: askeze a intelektualizace.

- intelektualizace nebo racionalizace: dospívající se příliš osobně nezapojuje do otázek, které by měl řešit. Nepřemýšlí a neanalyzuje do hloubky myšlenky, příčiny daných okolností nebo etické otázky.

- asketismus: dospívající snižuje úzkost odmítnutím podílet se na určitých situacích, aby se vyhnul pokušení. Odmítá být se svými vrstevníky, účastnit se aktivit a sexuálních vztahů. V určité momenty neovládne své impulzy: ambivalence a nepředvídatelné chování adolescentů (Freud, 2006).

Sebevědomí

Susan Harter (1985) zdůrazňuje, že ocenění „já“ se odvíjí od dosáhnutého úspěchu v oblastech, které jsou pro jedince důležité, jako fyzický vzhled (velmi vlivný aspekt v adolescenci) nebo přijetí skupiny. Modely Cooleyho nebo Mead zastávají názor, že sebedůvěra odráží chování, které ostatní vysílají k jedinci. Začátek adolescence s sebou často přináší snížení sebedůvěry kvůli zkušenostem z prvních momentů, násobení rolí a fyzické změny (Harter, 1985).

Partnerské vztahy

Jedním ze speciálně důležitých aspektů pro dospívající dívky a chlapce jsou partnerské vztahy. Sexuální vztahy se stávají tématem, které generuje řadu konfliktů mezi dětmi a rodiči. K vývoji této etapy však neodmyslitelně patří jako podmínka pro vytvoření sexuální identity.

První vztahy bývají málo intimní, běžně ani neobsahují očekávání sexuálního vztahu, spíše se stávají podporou při zrání emocionálním (zvyšují sebedůvěru) a citovém.

Podle teorie citové vazby, partnerský vztah je ovlivněný reprezentativním modelem nebo vnitřním modelem vytvořeným ve vztahu k základní postavě citové vazby (obecně k matce v roli hlavní pečující osoby), v rodičovském vztahu se dítě naučí emocionální blízkosti a fyzickým interakcím, které budou probíhat již s jiným významem v partnerském vztahu.

Bezpochyby, někteří autoři upozorňují na myšlenku, že romantický vztah se podobá vztahu s blízkým přítelem, a právě ve vztahu k příteli stejného pohlaví se dítě připravuje na intenzivní vztahy. Mezi dívkami, začátek partnerského vztahu jedné z nich, vyvolává silné pocity opuštění v blízké přítelkyni a u zadané dívky pocity viny. Rozchod s sebou může nést pocity smutku a zoufalství (Sullivan, 1953).

Brown (2004) popsal čtyři fáze formování partnerských vztahů:

  1. Iniciace: je zaměřená na vlastní já. Cílem této fáze je získat důvěru ve vlastní schopnosti mít vztah s potenciálním partnerem.
  2. Status: od vlastního já jedinec přechází ke vztahu k druhým. Partnerský vztah je formou získání popularity nebo statusu ve skupině vrstevníků.
  3. Afektivita: cíl partnerského vztahu se změnil. Dospívající riskuje, aby získal hlubší vztah. Vztahy jsou nyní více nabité sexuálně a emocionálně. Přátelé již nemají kontrolu nad partnerským vztahem jako předtím.
  4. Pouto: v této etapě je vztah již zralý, preferuje se náklonnost a závazek. Etapa nastává na konci adolescence nebo na začátku mladé dospělosti.

Sexuální vztahy

V první řadě, pojďme vyvrátit myšlenku, že sexuální abstinence v dospívání podporuje zdraví a lepší adaptaci v dospělosti.

Pravděpodobně, chlapci a dívky s horší školní adaptací, negativními rodinnými vazbami a kteří provozují rizikové chování, budou mít horší psychické zdraví, ať už navazují sexuální vztahy během adolescence či ne. A naopak. Ti, kteří mají akademické ambice, s dobrými rodinnými vztahy a kteří se nepouští do rizikového chování, budou v dobré psychické kondici, stejně se sexuálními vztahy během adolescence či bez nich (Bogart a kol., 2007).

První sexuální vztahy se týkají masturbace a sexuálních fantazií bez konkrétního partnera. Tyto fantazie plní tři funkce: Aktivují slast, jsou zástupci neuspokojených sexuálních potřeb a slouží k tomu, aby dospívající poznal sám sebe

Navzdory některým alarmujícím zprávám o předčasných sexuálních vztazích a souvisejícím rizikovém chování, výzkum HBSC (Health Behaviour in School-aged Children) provedený na vzorku 23 000 španělských adolescentů mezi 11 a 17 lety ukázal, že většina dospívajících nemá plné sexuální vztahy během adolescence: 56,7 % dívek a 55,4 % chlapců ve věku 17/18 let nemělo sexuální vztahy, ve věku 15/16 let 74,5 % dívek a 67 % chlapců nemělo pohlavní styk (Moreno a kol., 2008).

Stále jsou významné rozdíly mezi dívkami a chlapci, co se týče sexu. Pro chlapce je sex cílem sám o sobě, zatímco dívky chápou sex ve spojení s citovými vztahy, jako jejich součást. Chlapci začínají mít dříve impulzy a sexuální zájmy ve větší frekvenci. Německá studie (Schmidt & Sigush, 1971 podle Langmeier & Krejčířová, 2006) ukázala, že zejména u chlapců (82 %) u dívek méně často (62 %) byla motivací prvního koitu prostá zvědavost. U dívek hrála větší roli emoční vazba na chlapce.

Zda jsou tyto genderové rozdíly dané biologicky nebo sociálně (sociální faktory jako restrikce pro sexuální touhu dívek, kdy se musely přizpůsobit sociálním normám), zatím nebylo rozhodnuto a diskuze pokračuje, zvažujíc vliv obou faktorů v interakci a oboustranném vlivu.

Některé studie naznačují, že dospívající z nefunkčních rodin, kteří nejsou kontrolovaní jejich rodiči nebo je rodiče kontrolují excesivně, kteří vyzrávají dříve a kteří mají nízké akademické ambice nebo nízký sociální status, začínají úplné sexuální vztahy dříve (Zani & Cicognani, 2006).

Existuje pět motivů, které vedou adolescenty k navazování sexuálních vztahů (Savin-Williams & Diamond, 2003 podle Zani & Cicognani, 2006):

  1. Potřeba snížit sexuální touhu.
  2. Zvědavost.
  3. Dosažení sociálního statusu nebo statusu dospělého (u dívek by spíše šlo o citový vztah).
  4. Mít partnerský vztah.
  5. Užití sexu jako mechanismu emocionální regulace, který dospívajícímu pomáhá vyrovnat se s negativními pocity a stresovými zážitky. To je nejméně běžný motiv, který může vést k rizikovému sexuálnímu chování.
Share on Facebook0Tweet about this on Twitter0Share on TumblrShare on Google+0Email this to someoneShare on LinkedIn0

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>