„Jsem v pořádku, děkuji.“

„Rád bych přišel, bohužel už ale mám na víkend plány.“

„Kdepak, vypadáš v těch šatech skvěle!“

Žijeme v době, kdy je říkání lží či polopravd naší každodenní součástí. Kolikrát si ani neuvědomíme, že jsme nebyli tak zcela upřímní. Lhaní se stalo životním stylem. Zalžeme ze strachu, zalžeme z pohodlnosti, zalžeme z milosrdnosti, zalžeme záměrně. Společnost nás k tomuto vychovává. Dělají to tak všichni. A současně i všichni tyto drobné lži od druhých očekávají, a tedy se nad nimi ani nepozastaví. Znamená to však, že je to tak v pořádku?

Sami upřímnost a pravdu vyžadujeme. Chceme slyšet upřímné názory druhých, proto přeci otázky pokládáme. Uvědomujeme si, že upřímná komunikace je základem kvalitních mezilidských vztahů a intimity, že by bez ní nemohly existovat. Pokud však sami stojíme před rozhodnutím, zda říct pravdu, nebo si skutečnost mírně poupravit, snadno sklouzneme k druhé z možností.

Pravda nás přitom k druhým lidem přibližuje. Nemusí se jim vždy líbit, co jim říkáme. Vědí ale, že říkáme pravdu, a tedy že nám mohou důvěřovat a že se na nás mohou spolehnout. Pokud druhým lžeme, není to projevem lásky. Ani respektu.

Pokud jde o říkání pravdy, neexistují podle Brada Blantona žádné kompromisy. Pravdivě je potřeba říkat zcela všechno. Neexistují žádná tabu. Půjčili jste si v osmnácti bez dovolení od rodičů auto? Řekněte jim to! Podvedli jste před dvěma lety na večírku svého partnera? Řekněte mu to! A do detailů mu popište, co konkrétně jste dělali a jak se vám to líbilo.

Buďte upřímní k ostatním lidem.

Říkejte jim pravdu úplně o všem.

Buďte upřímní v každé situaci.

Kniha je jakýmsi přehledem toho, jak jsme se do kolotoče neustálého lhaní a zatajování dostali. A současně návodem, jak se z něho osvobodit. Pomůže převzít zodpovědnost za své myšlenky i činy.

Nemohu říci, že se ztotožňuji se všemi autorovými myšlenkami. Představa stoprocentní upřímnosti za všech okolností mi (alespoň v tuto chvíli) není zcela blízká. Je přeci jen nutné rozlišovat mezi okamžiky, kdy říkání pravdy na místě je, a okamžiky, kdy pravdou jen zcela zbytečně druhým ubližujeme. Podobně si nejsem jista, zda je možné neupřímnosti či lhaní přisuzovat tak velký vliv, jaký jim přisuzuje autor, tedy například tvrdit, že jsou zdrojem fyzické bolesti aj.

Přesto pro mě byla kniha velmi inspirativní a k přečtení (s otevřenou myslí) bych ji rozhodně doporučila téměř každému. Vhodná bude i pro jedince směřující k psychoterapii, neboť nabízí mnoho podnětných myšlenek. Ostatně sám Brad Blanton psychoterapeutem je. A právě radikální upřímnost ve vztahu ke svým klientům uplatňuje. A také ji od svých klientů vyžaduje. Jen je potřeba počítat s tím, že zřejmě někomu nesedne nejen pro velmi silné názory, ale také pro velmi silné výrazy. Autor si zkrátka nebere servítky a pro ostrá slova nechodí příliš daleko.