Autorka, manželská a rodinná terapeutka Katherine Woodward Thomasová se odhodlala k odvážnému úkolu, a sice sepsat publikaci o tom, jak se vědomě rozejít. Pojem vědomý rozchod nás provází celou knihou. Sama autorka ho definuje takto: „Vědomý rozchod charakterizuje především laskavé jednání, velkorysá gesta a upřímná snaha udělat správnou věc ze správných důvodů. Stručně řečeno, je to rozchod, při čemž se podaří překonat nevědomé, primitivní a biologicky přednastavené popudy, jež v nás vzbuzují chuť potrestat toho, kdo nám podle nás ublížil, pomstít se mu nebo mu jinak ublížit.“

Kniha je rozdělená na dvě části. První část obsahuje teorii a přibližuje čtenáři koncept vědomého rozchodu. Věnuje se zejména emocím, které v průběhu rozchodu u většiny z nás vyvstávají a jak ne ně nahlížet. Sama autorka doporučuje, aby si člověk první pasáž nečetl jako první v situaci, kdy aktuálně rozchodem prochází, jelikož jde spíše o pochopení mechanismů, které stojí za vědomým rozchodem a v takto emočně vypjaté situaci by pro čtenáře mohlo být náročné je zcela pochopit.

Druhá část se již věnuje pěti krokům, jak vědomě zvládnout rozchod. Autorka zároveň připomíná, že situací rozchodu nelze projít bez emočních projevů a ani to není cílem. Nicméně se lze na rozchod po zpracování nejintenzivnějších emocí dívat optikou, jaké nové možnosti mi přináší a jak i po rozchodu vycházet se svým ex-partnerem. Tato část obsahuje i praktická cvičení, nejčastěji formou otázek k zodpovězení si, psaných cvičení či pohybových aktivit.

Kniha je od samého začátku protkána kazuistikami, které dodávají na čtivosti textu a čtenář na nich může zachytit podstatné momenty, které autorka v teoretických pasážích popisuje. Vyjma kazuistik klientů či veřejně známých osobností z médií popisuje autorka i svůj vlastní příběh. V rámci kazuistik se snaží o zachycení prožívání a chování lidí v situacích rozchodu a popisuje dané příběhy realisticky, což na knize velmi oceňuji.

Pokud bych měla vytknout, co mně osobně na knize nevyhovovalo, tak bych zmínila citáty, které jsou vmezeřené prakticky na každou dvoustranu textu. V rámci tématu knihy i jejího pojetí mi připadají nadbytečné a působí na mě spíše rušivým dojmem.

Knihu bych doporučila jak manželským a párovým terapeutům, aby rozšířili své obzory o koncept vědomého rozchodu, tak i všem ostatním, které tématika partnerských vztahů láká či si sami prochází rozchodem či rozvodem. Jako největší přínos na knize spatřuji to, jakým stylem je psaná. Nesnaží se nahlížet na rozchod „růžovými brýlemi“, avšak ho popisuje tak, jak je, normalizuje pocity, které v rámci něj prožíváme a snaží se rozšířit naše uvědomění i v rámci těchto těžkých chvílích, jakým rozchod rozhodně je.