Pokud patříte mezi ty, kteří si dokážou představit něco pod pojmem „kulturní válka“, tak vám obsah této publikace – minimálně hlavními tématy – bude pravděpodobně připadat velice povědomý. Také se vám může zdát, že je kniha dnes již poněkud překonaná, jelikož se od její publikace v roce 2016 mnoho změnilo. Obsah se však konkrétně zabývá touto problematikou na akademické půdě a především mapuje jak historický vývoj širších přidružených problémů, tak vývoj akademických svobod od jejich počátku až do roku 2015, čímž se z této knihy stává hodnotný příspěvek k dané problematice a určitě by neměl být přehlédnut.
Autorkou je docentka univerzity v Kentu Joanna Williamsová, která kromě této napsala další dvě knihy; první publikace se jmenuje „Konzumace vyššího vzdělávání“ (Consuming higher education), která se zabývá statusem studenta v univerzitním prostředí a ve společnosti; druhá publikace vyšla v roce 2017 s názvem „Ženy vs Feminismus“. Autorka dále působí coby komentátorka a editorka Britského internetového časopisu Spiked zaměřeného na politiku a společnost. Už z tohoto je jasné, že je silně angažována v současném dění a jistě má svůj názor. Po přečtení knihy jsem byl však překvapen její snahou o faktické posouzení nedávného dění s vůlí pochopit druhou stranu a neuvádět hodnotová tvrzení bez řádné argumentace.
Předmluva je trochu delší, ale myslím si, že vzhledem k problematice to byla správná volba; mnozí by úvod nevyžadovali, ale jistě existuje mnoho dalších, co se v současném dění v rámci politiky, „kulturních válek“, studentských hnutí, svobody slova a podobných, moc nevyznají. Řekl bych, že je takto autorka dobře uvede do obrazu; načne každé relevantní téma, jenž je obsahem knihy a ilustruje ho na konkrétním případu. Následný úvod stručně charakterizuje obecné trendy v rámci akademických svobod s jejich ohroženími, současnými i historickými, a pokračuje shrnutím obsahu knihy. Ta je poté rozdělena na tři části:
- historie a akademické svobody dnes
- akademické obory, kritika stávajících a dosahování nových znalostí
- vliv nedávných politických trendů a humanitních oborů na akademické svobody
Centrálními myšlenkami knihy jsou svoboda slova – zde zaměřená hlavně na akademickou půdu – a konformita, jejímž projevem je autocenzura těch akademických Samotný pohled autorky je dobře shrnut následujícím úryvkem: „V jistém smyslu akademické svobody jednoduše potvrzují důležitost svobody projevu jako základního práva každého jedince ve společnosti a učenců zvláště.“ Nakonec se dozvídáme, že svoboda projevu je omezena trojí formou: vazbou na profesní roli, odmítnutím objektivní pravdy a autocenzurou.
Velice se mi líbily první dvě kapitoly, které se svým přístupem lišily, ale nejspíše právě proto se nakonec doplnily jako dva dobře padnoucí dílky puzzle. Obě kapitoly jsou souborem historických událostí a nedávných incidentů a jsou podle mého názoru podány s potřebným odstupem. Další dvě kapitoly jsou již více pohledem autorky na současnou situaci.
Druhá část se zabývá rozdělením na akademické obory, které dávají základ (společné metody a fond dosavadních znalostí) jež umožňuje být kritický a posouvat tak vědění blíže k pravdě. Třetí část plynule navazuje rozpracováním dnešního postmoderního trendu relativizovat znalosti a tím, podle autorky, znemožnit kritiku, a tedy postup vědy kupředu k pravdě.
Celkově je třeba vypíchnout snahu příliš nerozporovat uváděné filozofické směry, hnutí a názory, ale spíše se zaměřit na to, jak podkopávají akademické svobody a vedou ke konformitě. Je sice jasně vidět, že s nimi autorka nesouhlasí, ale myslím si, že takovýto přístup dělá knihu přístupnější. Musím ale dodat, že ač je patrná snaha o ideologickou přístupnost, tak v případě čtivosti je kniha velmi akademická a bez humoru, a tedy méně přístupná široké veřejnosti.
Jednu výraznou výtku mám k stylistické stránce knihy. Jednak se dosti mrhá místem (prázdné strany; při přechodu mezi jednotlivými částmi je využito hned 5 stran z nichž jsou 3 úplně prázdné). Knize to propůjčuje moderní a prostorný nádech, podobně jako je dnes časté v rámci minimalisticky zařízených bytů a domů. Hlavní problém však tkví v tom, že ony nadpisy (částí a kapitol) vždy zaberou celou stranu a nejsou tištěny horizontálně, ale vertikálně, takže pokud si chcete nadpis nebo jméno kapitoly přečíst, tak je nutné knihu natočit. Toto rozhodnutí opravdu nechápu. Další problém je občasná absence vysvětlivek: pojem „cisdiskriminace“ by si zasloužil překlad a jak bývá běžné u publikací od autorů, kteří nejsou „hvězdy“ na poli myslitelů, najdeme zde občasný překlep. Na druhou stranu jsem ocenil krátký úvod poskytnutý na začátku každé kapitoly, jehož poslední věta shrnovala hlavní tezi následující sekce.
Kniha akademické svobody si svým obsahem a snahou o objektivní posouzení problematiky svobody slova, univerzit a politických či filozofických hnutí zasluhuje přečtení. Pro nezasvěceného čtenáře nabízí úvod do problematiky a pro ostatní unikátní perspektivu, kterou nejspíše nemohou hledat nikde jinde. Všem, kteří dokážou zkousnout akademičtější jazyk mohu knihu vřele doporučit.