Poměrně dlouhou dobu byla tato kniha u nás rozebraná, a proto jsem se na její dotisk velmi těšila. Dychtivého čtenáře jistě nadchne, že je kniha druhým, přepracovaným a rozšířeným vydáním (v původním podtitulu měla kniha 50 způsobů, jak ztratit nebo poškodit svého klienta). Přidané jsou například chyby při terapeutické práci s dětmi.

Autoři knihy, Bernard Schwartz a John. V. Flowers, jsou americkými psychology působícími mimo jiné na akademické půdě. A tak jistě nepřekvapí, že všechny informace v této knize obsažené vychází z nejnovějších studií a vědecky podložených poznatků (kniha o 150 stranách se odkazuje na více než 100 zdrojů). Kniha je navíc velmi přehledně a systematicky strukturována, takže se v ní čtenář krásně zorientuje a má tak možnost vybrat si v textu jen ty pasáže, které ho momentálně nejvíce zajímají. A mé nadšení stále nekončí… Velmi oceňuji také tematicky seřazenou kapitolu zahrnující další doporučenou literaturu.

Jak je patrné, kniha je členěna do 14 kapitol věnujícím se chybám, které může terapeut udělat, a to od prvního kontaktu, přes nejčastější chyby v průběhu terapeutického procesu, až po nedostatečnou sebepéči (tedy k situaci vyhoření samotného terapeuta). Každá kapitola začíná popisem chyby, následuje kazuistický příklad z praxe, a na závěr několik užitečných rad, jak se chybě ve své praxi vyhnout.

Osobně považuji knihu za velmi podnětnou pro někoho, kdo je v terapeutické praxi nováčkem. Obava z toho, že mi klient předčasně ukončí terapii, a já se navíc od něj nedozvím z jakého důvodu terapii ukončil, je pro mě jedna z nejčastějších. Mám takovou fantazii, že nejen pro mě, ale i pro mnoho mých kolegů je energeticky i časově velmi náročné pracovat s takovouto formou nejistoty naší práce. Člověk si pak trochu připadá jako Sherlock Holmes, když se snaží zpětnou reflexí procházet ušlá sezení a vytvářet si domněnky o možných chybách, kterých se dopustil (Byla zrovna tahle věta tou, která způsobila klientův/klientčin odchod? Co když to byla nedostatečně vyjádřená podpora? Nebyla jsem snad dostatečně empatická, když klient/ka vyprávěla o …? Neudržela jsem hranice? Atd. atd).

Ačkoliv kniha může být z jedné strany chápána jako velmi užitečná a s vysokým přínosem, může být také ze strany druhé chápána jako vysoce zúskostňující. Nejednou jsem se u některých pasáží zastavila a hlavou mi proběhlo: „a sakryš, tohle je přesně můj případ…“. Když se pak tyto pasáže s menším pozastavením začnou kumulovat, otevírají se obavám dveře. Kniha jak selhat jako terapeut… pokud jste v situaci začínajícího terapeuta, plného obav, strachu, stresu, veliké pokory a úcty k druhému člověku i jeho příběhu… pak může být tento prostý výčet celých 57 chyb naprosto paralyzující. Rozhodně bych doporučovala knihu číst s notnou dávkou úcty a pokory taktéž k sobě a své práci, ve které se prostě občas chyb dopouštíme (a já pevně věřím tomu, že valná většina z nich nejsou chyby pro klienta fatální).

Rozhodně zůstává otázkou, zda je kniha užitečná i pro zkušené kolegy a kolegyně. Pevně věřím, že i oni v ní naleznou mnoho podnětných informací. Přesto si myslím, že je to kniha, která se neztratí v knihovně žádného začínajícího terapeuta. Může sloužit jako dobré mementum nebo jako návod pro chvíle, kdy se nám zdá, že se klient odtahuje. A pokud dokonce máme důvodné podezření, že by mohl chtít terapii ukončit, pak je tohle docela hezky strukturovaný přehled kroků, které nás mohli do této situace s klientem dostat.