Knížka, leporelo, „Můj malý les“ autorky Katrin Wiehle je jedinečná nejen díky materiálům, které na její výrobu byly použity. Jedná se totiž o knížku vytištěnou ekologickými barvami na recyklovaném papíře. Formát knihy je A5, tedy ideální formát do malinkých ruček, příjemný pro maminku i tatínka.

Pokud máte tendenci (jako já) čichat k novým knížkám a užívat si tak omamně jedinečné vůně papíru a barev, pak vězte, že tato knížka nasytí všechny Vaše smysly:

Očím lahodí příjemné tlumené barvy na recyklovaném papíře, čichu neunikne intenzivní vůně, konečky prstů se rády prochází po papíru vytvářejíc veselý šustivý zvuk… Jen k chuti samotné knihy osobně nemám žádný poznatek, avšak věřím, že bude mnoho dětských úst, které knihu se zájmem ochutnají (předpokládám, že tak již učinilo některé z mých dětí, i když to uniklo mému zraku).

V knížce nalezne malý čtenář se svým rodičem tři hlavní hrdiny, totiž lišku, veverku a jezevce, kteří nás provedou svým lesním královstvím. Děti si tak s nimi projdou les, seznámí se s různými tvary listů, objeví plody, které se dají v lese nalézt a nasbírat a jsou seznámeni s dalšími zvířátky, na které můžeme v našich lesích narazit. Ilustrace jsou jednoduché a srozumitelné, všechna zvířátka i plody jsou v knize pojmenovány, ale jak tomu tak u leporel bývá, v knize čtenář mnoho textu nenalezne.

I přes mé obrovské nadšení z vyhotovení knížky i z jejího zaměření, jsem lehce zklamaná z jejího obsahu. Popravdě mi nejspíš unikl účel knihy samotné. I přes veškerou snahu jsem v něm nezaznamenala žádný příběh. Knížka začíná vysvětlením nebo chcete-li vyobrazením toho, že v lese rostou stromy, veliké i malé, že existuje mnoho druhů listů, plodů i zvířat. Tak nějak intuitivně jsem čekala, že knížka naváže třeba tím, jak se les mění v průběhu roku, jak dokáže být v létě nádherně zelený a plný síly, zatímco v zimě vše odpočívá pod hustou peřinou bílého sněhu. Jenže poslední 3 stránky knížky jsou uvedeny větami: „někdy si spolu hrajeme“ (myšleno naše 3 postavy s ostatními zvířátky), „a pak jsme unavení“ (vyobrazená jsou další zvířátka, co můžeme potkat v lese) a „dobrou noc“ (zvířátka spí). Jakoby tyto tři věty měly být součástí nějakého příběhu, který ale v knize není nijak více naznačen nebo uveden (nebo já jsem jej z ilustrací vlastně nezaznamenala). Máme doma mnoho leporel, některé slouží především k vyobrazení přírody, zvířat či předmětů z okolí dítěte a některé pomáhají pomocí obrázků zapojovat fantazii dětí (a nepochybně především rodičů) při vytváření si různých příběhů a pohádek. Bohužel ale musím konstatovat, že u této knížky se mi žádný příběh nepodařilo pořádně vymyslet.

Myslím si, že kniha je geniální, ale spíše z hlediska materiálů, které byly k její výrobě použity.

O to více mě vlastně zaráží, že nebyl kladen větší důraz na dotažení obsahové stránky knížky. Ekologická stopa přeci zajímá především nás jako rodiče, naši malí čtenáři jsou poutáni příběhem a informacemi, které z knihy mohou získat. Je pak nasnadě otázka, zda je potřeba tisknout vysoce ekologickou knížku, když je její obsahový přínos minimální…

Upřímně doufám, že je tato knížka jakousi vlajkovou lodí nového, ekologického a šetrného způsobu výroby tištěných knih. I přes mírné zklamání si jsem totiž naprosto jistá, že je to knížka, která nakonec do naší knihovny právem patří. Právě kvůli svému jedinečnému způsobu, jakým byla vyrobena.