Seberu odvahu a přiznám se hned v úvodu, že jsem snad jediný člověk, co nemá moc rád komiksy. O to větším překvapením pro mě kniha Příběhy z pohovky byla. Nadchla mě od prvních stránek a důvodů bylo víc.
Kniha je dílem spolupráce zkušené terapeutky Philippy Perry a její dcery ilustrátorky Flo Perry. Přirozené nenásilné spojení práce dvojice autorek je znatelné v celé publikaci. Příběh popisuje vývoj vztahu terapeutky a jejího klienta od prvního setkání po ukončení terapie a věnuje se spoustě fenoménů, které se mohou v průběhu terapie vynořit, jako například přenos a protipřenos, disociování, sexuální fantazie…
Komiks zde báječně slouží cílům autorky, která chce ukázat nejen to, co se děje v terapeutické místnosti, ale taky co se děje v hlavách klientů a terapeutů v průběhu společné práce. Komiksová část je doplněna trefnými popisy procesu, které mě navíc zaujaly svou upřímností. Snaha popsat terapii bez pozlátka mi přišla jako svěží vítr, který publikace přináší do této oblasti literatury. Nenabízí se tady jenom suché popisy principů práce s klientem, teorie nebo etické zásady. Autorka často přiznává selhání terapeuta a to, že se taky může občas ztratit, nevědět jak dál, nebo ptát se nevhodně. Nijak to terapii nedevalvuje, protože je přece očekávatelné, že i terapeut je jenom nedokonalý člověk, někdy nepodá 100% výkon, ale i 90% výkon je pro klienta užitečný, protože je autentický. To je, myslím, důležité uvědomění pro klienty i terapeuty. Autorka se nesnaží vystupovat jak dokonalá bytost, která zdárně zachraňuje trpícího klienta. Čestně ukazuje, jak terapeut i klient po cestě zakopávají, protože každý dělá to nejlepší, co umí a občas selhává, a přesto to může vést k dobrému konci.
Líbí se mi taky, jak citlivě autorka mluví o různých přístupech terapeutů – někdo se bude soustředit na přítomný okamžik, někdo se ptát na dětství, někdo se ptá hodně, někdo dlouho mlčí, někdo o sobě nic neřekne a někdo pravidelně sděluje, co s ním klientovo vyprávění dělá. Je fajn na to klienta připravit a taky to jako terapeut akceptovat, protože jediná správná cesta terapie neexistuje.
Knížka podle mě splní účel pro lidi, kteří váhají, jestli do terapie jít a potřebovali by předem její průběh lépe znát, aby se cítili jistěji a odvážili se do ní vstoupit. Podobně knížku doporučuji mladým terapeutům a studentům, kterým by mohla dodat jistoty, inspiraci i nové podněty k zamyšlení.
Nejdůležitější přínos tohoto díla je pro mě ale v jeho celkové užitečnosti a za to autorce tleskám. Zvolila skvělou formu, jak sdělit běžnému člověku, o čem terapie je. Grafické zpracování je velmi příjemné a přehledné, texty stručné a srozumitelné. Laik, který nemusí být nutně horlivým čtenářem, sotva sáhne po 300stránkové příručce o terapii. Komiksové příběhy s nadhledem a humorem mají mnohem větší šanci ho zaujmout.
Svět potřebuje podobné publikace jako sůl – každá, která mluví o terapii a přibližuje ji k lidem, nás posouvá víc do světlé budoucnosti, kdy se nebudeme stydět přiznat potřebu vyhledat psychologa a říkat si “já to raději ještě zkusím zvládnout sám”.