Recenze

Proč jsem si nekoupil jinou knížku? Jak ven z neustálého zpochybňování

Proč jsem si nekoupil jinou knížku? Jak ven z neustálého zpochybňování je název knihy, který by mě v obchodě jistě zaujal, ale nevěřila bych, že jde o kvalitní literaturu. O to víc jsem překvapená, tahle kniha má totiž vše – humor, čtivost, vědecké poznatky i nápomocné praktické návody. Z knihy jsem nadšená a mohu ji s radostí doporučit.

Autory knihy jsou Martin N. Seif a Sally M. Winston, stejní autoři, kterým už v Portále vyšla kniha Brouci v hlavě. Na tuto knihu se autoři odkazují především ve 2. kapitole. Kniha Proč jsem si nekoupil jinou knížku? je určená lidem, kteří se potýkají s neodbytnými myšlenkami, které je nutí udělat NĚCO k nabytí jistoty – například zkontrolovat, zda je vypnutý plyn, umýt si ruce, zatelefonovat blízkému, zda je v pořádku nebo se před rozhodnutím několikrát zeptat všech známých. Toto ujištění ale pomůže jen na krátkou dobu a zanedlouho se rušivé myšlenky objeví znovu a znovu vyžadují nějakou další akci… Tomuto cyklu říkají autoři „ujišťovací past“. Tato publikace je návodem, jak se z ujišťovací pasti dostat a díky tomu žít spokojenější život.

Kniha je rozdělena do 8 kapitol: 

  1. Ujišťování a jeho limity
  2. Hlasy v hlavě, které vás zavedou do pasti a zase ven
  3. Jak rozpoznat past
  4. „Víte to jistě?“ Psychologie a biologie nejistoty
  5. Terapeutická kapitulace. Čtyři vědomé kroky, jak uniknout z ujišťovací pasti
  6. Jak se dostat z pout kompulzivního ujišťování
  7. Překážky v cestě k nápravě a jak se s nimi vyrovnat
  8. Tolerance nejistoty a její výhody. Život ve světě, kde vládne „možná“ a „docela fajn“

A následuje seznam literatury. Ten se vešel na 1,5 stránky, nadto česká redakce dodala i četné zdroje v mateřštině.

Nejvíce na knize oceňuji její čtivost. Těšila jsem se na každou volnou chvíli, kdy jsem ji mohla otevřít. K tomu napomohl humor – autoři někdy s čtenářem žertují a užívají hravý jazyk, kupříkladu na straně 134: “I kdybyste nějakým způsobem dokázali snížit hladinu stresu až na čistou nulu (což se příliš neslučuje se životem) …“ Autoři dokázali zúročit dohromady více než 70letou praxi a pro lepší představu popsali mnoho příkladů lidí s obtížemi, i způsobů, jak se z ujišťovací pasti dostat. Vážím si také jejich realističnosti a férovosti: neslibují zázraky, naopak, upozorňují na to, že cesta z ujišťovací pasti není jednoduchá a dočasně pravděpodobně dojde ke zvýšení úzkosti, ale podporují čtenáře, dodávají odvahu a nabízí poměrně konkrétně popsané postupy. Kazuistiky i přímá řeč byly nadto jasně zvýrazněný kurzívou – to byly mé nejoblíbenější pasáže. Celkově je kniha graficky přívětivá, obsahuje různé typy písma a nadpisů a ač obrázků poskrovnu, časté střídání popisu, přímé řeči, shrnutí každé kapitoly na konci i krátké představení té následující a srozumitelná shrnutí několikrát za kapitolu, z ní činí čtenářsky velmi atraktivní kus.

Na druhou stranu jsem několikrát s autory nesouhlasila nebo jim nerozuměla. V 1. kapitole například užívali strach a úzkost jako synonyma. Pro laika jde možná o stejná slova, pro psychologa ne zcela. Nevyhovovala mi ještě jedna drobnost na straně 142: Pokud váháme, zda jsme neurazili kamaráda, autoři doporučují smířit se s nejistotou. Mně osobně připadá pro můj život snesitelnější se zkrátka zeptat. Zeptat se jednou a věřit kamarádovi, že mluví pravdu, ale zeptat se. Věřím ale, že autoři odrazovali ty, kteří mají tendenci se ptát do nekonečna, byť to takto explicitně nenapsali.

Při čtení jsem několikrát narazila na chybu, třeba záměnu tečky za čárku, chybný rod nebo chybějící interpunkci či písmeno. Tím se třeba ze sportů staly spory – naštěstí kontext napomohl, řeč byla o aktivitách, které přinášejí potěšení. Na straně 150 je pro lepší zapamatování užitý akronym 4 kroků terapeutické kapitulace, v angličtině DEAF, neboli hluchý. Není už ale zřejmé, z jakých anglických slov tento akronym vznikl, jednotlivé kroky jsou pojmenované pouze česky a s písmeny DEAF nemají nic společného. Také na straně 207 je výraz „Que sera, sera“. Ten zní krásně a autoři s ním pracují a rozvíjí ho, není ale přeložen do češtiny (internet napomohl, znamená to z francouzštiny „Co bude, bude“). Takových přehmatů a nedostatků jsem napočítala kolem deseti. Pro případné druhé vydání by knize prospělo ještě jedno bedlivé pročtení před tiskem, i tak jde ale o velmi kvalitní publikaci.

Jak už jsem zmínila, kniha je napsána pro lidi potýkající se s ujišťovací pastí a přímo k nim autoři promlouvají. Tito lidé z přečtení budou nejvíce benefitovat. Publikaci ale mohu doporučit i psychologům a psychoterapeutům pro inspiraci a rozšíření možností práce s tímto tématem klientů, i pro ukázání toho, co naopak škodí a čemu se vyhnout.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *