Recenze

Vývoj osobnosti

Vydáním knihy Vývoj osobnosti se do rukou čtenářů dostává sedmnáctý svazek Jungových publikací. Švýcarský psychiatr Carl Gustav Jung je hlavním představitelem analytické psychologie, v jehož teorii se prolínají prvky náboženství, mytologie a filosofie. Značnou část profesního života věnoval studiu nevědomí, konkrétně kolektivnímu nevědomí, jež je sdíleno jedinci stejného druhu a přenášeno z generace na generaci. Dílo Vývoj osobnosti je pro Jungovu tvorbu převratné zejména proto, že odkrývá vývoj psychiky v dětství a dospělosti. Autor se totiž ve většině svých dalších textů věnuje především takzvanému odpoledni života, a to střednímu věku a stáří.

Obsah knihy je rozdělen do sedmi kapitol, které vykreslují vývoj psyché od počátečních roků života. Autor se opírá o biogenetický zákon, jenž aplikuje jak na vývoj těla, tak na vývoj duše. Díky sdílenému, archetypálnímu podkladu lidské psychiky jsou děti nejprve primitivními bytostmi jednajícími na základě instinktů. Později dochází k uvědomění a přechodu k civilizovanému stavu vědomí. Na základě kazuistik Jung popisuje typologii dětských psychických poruch a seznamuje čtenáře s osobnostním profilem spojeným s jednotlivými poruchami.

V dalších kapitolách autor dokresluje vlastní vývojovou teorii osobnosti, přestože své myšlenky nikdy nepřetavil do ucelené periodizace vývoje. Vymezuje se proti přístupu Adlera a Freuda, kterým vytýká zaujetí jednostranným motivem ve vývoji člověka (pro Freuda sexuální pud a pro Adlera touha po moci). Jung svou teorii podpořil o spirituální rovinu, která se dle jeho názoru promítá v každé etapě lidského vývoje. I proto v knize věnuje pozornost metodě výkladu snů, ve kterých se odráží nevědomá podstata myšlení.

Jungovi se podařilo přiblížit veřejnosti problematiku vývoje osobnosti a kniha tak nabízí čtenářům slušnou ochutnávku z analytické psychologie. Mě samotnou nejvíce nadchla kapitola o nadaných dětech, ve které autor prezentuje kontroverzní postoj a negativně hodnotí zařazování výjimečných žáků do výběrových tříd. Otevírá téma inkluze a zastává názor, že i mimořádné děti by měly být konfrontovány se společenskou diverzitou a neměly by si předčasně zvyknout na nadřazené postavení.

Na závěr uvedu Goetheho citát zmiňovaný Jungem, který stručně vystihuje pointu knihy:

,,Nejvyšší slast pozemšťanů

jediná je: osobnost.“

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *