Pokud  se v rámci své terapeutické praxe plánujete pustit do tajemné a předsudky  opředené práce s dětmi, pak pro vás může být skvělým průvodcem do začátku právě kniha Petera Pötheho s výstižným názvem Vývojová a vztahová terapie dětí.

Autor knihy má vystudovanou medicínu a v rámci své psychiatrické praxe se věnuje problematice týraných a zneužívaných dětí, pomáhá traumatizovaným dětem a dospělým v uprchlických táborech a podílí se na tvorbě zákonů na ochranu dětí. Organizuje také výcviky v psychoterapii dětí v České republice a na Slovensku v rámci Institutu psychoterapie dětí a rodičů (IPDAR, s.r.o.).

Struktura knihy ze začátku připomíná příručku, kterou mohou právě začínající terapeuti využít pro práci se svými dětskými klienty. Autor popisuje, jak vést úvodní sezení a jak na něj dále navázat. Uvádí specifika spolupráce s menšími dětmi i s adolescenty, kteří potřebují odlišný přístup. V úvodu je také část knihy věnovaná tomu, jak vést rozhovor s rodiči, což by mělo být neodmyslitelnou součástí naší práce s dětmi. Pokud máme jako terapeuti dítěti skutečně prospívat, měly by jít ruku v ruce terapie s dítětem a konzultace s rodiči. Autor velmi podrobně popisuje, na co všechno je dobré se rodičů zeptat a co zjistit o jejich vzájemném vztahu a o postoji vůči dětem, které do terapie přivedli. Kniha tedy skutečně může sloužit jako návod, který se hodí mít po ruce, pokud se rozhodnete s dětmi pracovat a zatím v tomto oboru nemáte mnoho vlastních zkušeností. 

V dalších částech se pak kniha věnuje různým tématům, se kterými se může profesionál u dětí setkat, od raných traumat, přes rozvod nebo rozpad rodičovského páru, až po náhradní rodinnou péči. Při popisu dané problematiky autor vychází z psychoanalytických teorií o vývoji dětí a odkazuje se na práce významných psychoanalytiků, zmiňuje Freuda, Mahlerovou nebo Ericksona a jeho Osm věků člověka. Navazuje na ně a používá odborné termíny z oboru bez dalšího vysvětlení, proto mají výhodu ti čtenáři, kteří jsou s těmito teoriemi obeznámeni. Přestože sama nemám přímo psychoanalytické vzdělání, byly mé znalosti z psychologie pro porozumění textu dostačující. 

Co na knize především oceňuji, jsou kazuistické ukázky autorovy práce, kterých je v knize mnoho a vždy moc hezky ilustrují dané téma nebo techniku, která je právě popisována. Na kazuistikách je krásně vidět, jak cenná je v terapii dětí hra a jak důležité je nechat je vyjádřit a odehrát cokoli potřebují. Někdy mě až překvapilo, co všechno je autor ochoten v rámci terapeutického procesu se svými dětskými klienty podstoupit. Zároveň i zde autor podporuje terapeuty, aby pracovali zároveň s rodiči, přitom ale měli na paměti, že i při konzultacích s dospělými je stále klientem dítě.

Po profesní i osobní stránce mě nejvíce zaujala kapitola věnovaná právě rozchodům a tomu, jak konkrétně se války mezi rodiči následně podepisují na dětech. Důležitá pro mě byla autorova poznámka, že v dnešní době se mnohdy za diagnózami dětí, které dostávají od psychiatrů, schovávají nezpracovaná traumata způsobená těmi, kteří by dětem měli být v době vývojových krizí největší oporou. Oceňuji také, že jsou v knize, i když velmi okrajově, zmíněny také dopady covidem způsobené izolace na děti a dospívající. 

Celkově vnímám knihu jako velmi přínosnou a důležitou zejména v dnešní době, kdy kolem sebe vidíme spoustu dětí a dospívajících, kteří se potýkají s vážnými obtížemi a kterým jejich vlastní rodiče nerozumí, nedokážou nebo dokonce nechtějí pomoct. Autor v knize reflektuje aktuální témata a srozumitelně odborníkům pomáhá pochopit, co se děje v dětské duši a jak můžeme pomoci tomu, aby se děti, které se nám dostanou do péče, cítily ve světě okolo sebe i ve svém nitru zase o něco lépe.