Recenze

Je to manipulace?: Rozpoznejte ji a ubraňte se!

Kniha Je to manipulace? slibuje čtenáři nástroje k tomu, jak porozumět sobě i druhým a ubránit se manipulaci. Její autorka, Pascale Chapaux-Morelli je francouzská psycholožka, předsedkyně sdružení Asociace pro pomoc obětem psychického násilí a přednášející na Université Paris 8. Ve svém rodném jazyce napsala více knih na téma manipulace. Do češtiny je její dílo přeloženo poprvé a to 2 roky po vydání originálu.

Kniha je rozdělena do 4 hlavních kapitol: Řeč slov a řeč těla, Emoční inteligence, Jak se vyhnout manipulaci? a Typy osobností a manipulace. Každá kapitola dále obsahuje množství podkapitol. Vždy koukám na seznam literatury, z něhož autor čerpal a oceňuji, že ani zde nechybí, má 4 strany a obsahuje pár klasických knih i novější zahraniční studie.

Na 208 stránkách se kniha vedle samotné manipulace dotýká poměrně širokého spektra témat: kromě jiného alexitymie (neschopnosti vnímat a popsat emoce), generalizované úzkostné poruchy, bipolární afektivní poruchy a tzv. zvráceného narcismu – pojmu, který vytvořil francouzský psychiatr a psychoanalytik Paul Racamier. Oceňuji různorodost a četnost témat – věřím, že pro mnoho lidí z řad veřejnosti budou nová a objevná. Na druhou stranu, množství témat se do knihy vešlo za cenu velké stručnosti. Kniha působí “letem světem” – s výjimkou tzv. zvráceného narcismu. Ačkoliv jsem před touto knihou o Paulovi Racamierovi ani zvráceném narcismu neslyšela, s tímto pojmem autorka operuje na mnoha stranách.

Od první strany mi nesedlo autorčino (či překladatelčino) budování souvětí. V nich mi mnohdy chyběla souřadicí spojka “a”. Častokrát mě také zarazila kostrbatě napsaná či do češtiny zvláštně přeložená věta, která mi znemožnila plynule knihu pročítat, například: “Neverbální projevy můžou být potlačovány, dobře skrývány” (s. 9). Nebo: „Při uvažování hledáme pozitiva, která jisté jednání může přinést nám a co bude znamenat pro ostatní, pátráme ve vlastních zkušenostech“ (s. 46). Když jsem na tento typ vět narážela na téměř každé další straně, mé rozladění přerostlo v iritaci. Takových příkladů bych mohla přinést mnoho.

Osobně mi vadí překlady jmen v kazuistikách knih zahraničních autorů. Autorka je Francouzka, z této knihy ke čtenáři ale promlouvají Eliška, Matyáš, Vanda, Ludvík, Kateřina, Zuzana, Štěpán…atd. Tato jména jsou spojena s příběhy lidí, kterými autorka dokresluje téma, o němž právě hovoří. Obvykle patří kazuistiky mezi mé nejoblíbenější části knih. V této knize na mě kazuistiky, mohu-li je tak nazývat, působily dojmem, jako by byly psány v ženských časopisech (“Vyslechněme příběh dvaačtyřicetileté Marty, která si prošla bolestnou zkušeností…“ (s. 150)). Zároveň podle mého názoru neobsahovaly nic navíc oproti předcházejícímu textu, v němž byla daná problematika popsána. Pro mne tudíž kazuistiky nebyly přínosné a v této formě bych většinu z nich klidně smazala.

Zkrátka a dobře, do čtení knihy jsem se musela nutit a stejně jsem ji nedokázala souvisle přečíst celou. Kritické recenze se mi nepíšou snadno a ještě náročnější je pro mě přiznat, že kniha Je to manipulace? je za delší dobu nejhorší knihou, která se mi dostala pod ruku. Špatně se mi četla, nepřinesla mi nové informace a rozhodně ji nemohu doporučit odborné populaci. Při čtení jsem si kladla otázku, jak by asi reagoval “laik”. Člověk tématem manipulace v odbornější literatuře nepolíbený by si možná pomyslel, že jde o dobrou příručku napsanou jednoduchým jazykem a s lidovými příklady. Kdo ví. Zajímá mě, jak kniha obstojí na trhu, v němž lze najít pozitivně hodnocené tituly o manipulaci autorů jako jsou například Isabelle Nazare-Aga nebo Robert Cialdini. Nedokážu však přemýšlet za ostatní, proto budu se zvědavostí čekat na to, jak na knihu zareagují čtenáři.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *