Za posledních sto let si osvícenské myšlení započaté Emanuelem Kantem, který nabádal používat vlastní rozum, připsalo množství úspěchů, jejichž počet by se nedal vyčíslit snad ani na kolektivních prstech rukou celého lidstva. Tyto úspěchy jsou však většině skryté a další za nimi vidí pouze negativa. Steven Pinker přichází s metaforickou baterkou v podobě dat, kterými osvětluje to, čeho si lidé kvůli své přirozenosti nevšímají a pokouší se dokázat, že negativa, která s sebou věda, rozum, humanismus a pokrok přinesly jsou dalece překonány svými přínosy.

Steven Pinker je již dlouho dobu světoznámým psychologem, vědcem, zastáncem myšlenek evoluce, ale zvláště myslitelem ochotným se v cestě za pravdou postavit i příslušníkům svého vlastního profesního a ideologického tábora (například podporou konzervativních vědců v oblasti sociální psychologie, diverzitou pohledů obecně a obranou svobody slova). Za svou kariéru vystoupil na mnoha konferencích, učil úvod do psychologie na Harvardu, získal mnoho ocenění a časopis Times ho zařadil mezi 100 nejvlivnějších myslitelů současnosti. Je autorem řady publikací, například: „Jazykový instinkt“ (kde popisuje vrozenou schopnost člověka používat jazyk), „Jak funguje mysl“ (výklad lidské mysli na základě evoluce) a „Nepopsaná deska“ (obhajoba lidské přirozenosti a kritika argumentů o nekonečné tvárnosti člověka). 

Celkem 539 stran, kterými se kniha “Osvícenství tady a teď” pyšní, je rozděleno do 3 sekcí, zbylých 151 jsou rozsáhlé poznámky a seznam zdrojů. První sekce obsahuje základní principy z fyziky, evoluce, filosofie či teorie informací. Následuje předvedení jednotlivých důkazů o úspěších osvícenství v druhé sekci, po níž se autor pouští do plné obhajoby hlavních osvícenských myšlenek v sekci třetí.

První část knihy si podle mého názoru zaslouží nejvyšší chválu. Pinker je jedinečným myslitelem, kterého mohu nazvat polyhistorem (renesančním člověkem) v tom nejlepším slova smyslu; má ohromný rozhled napříč „měkkými“ (politologie…) i „tvrdými“ (fyzika…) vědami, přičemž v oborech psychologie a lingvistiky je expertem. Když předkládá základ svým pozdějším argumentům, tak se nespokojí s příběhem starým pár desítek let, ale jde od počátků vesmíru a jednoho z jeho základních zákonů, kterým je entropie (označuje míru neuspořádanosti systému, která se zvyšuje). Na tento zákon navazuje evolucí, jejímž základem je genetická informace, která vede ke vzniku organizovaných celků. Informace obecně jsou pak „trychtýřem“ pro energii a v konečném důsledku entropii odvrací (organismy jí vylučují do prostředí). V těchto třech pojmech Pinker popisuje „tragédii do níž se rodíme“, ale také způsob, jak se protloukáme k lepší existenci, což je největším vítězstvím osvícenství. Všechny 3 hlavní principy jsou zasazeny do historického vývoje a následně kontrastovány s protiosvícenským myšlením. 

Většina knihy je věnována důkazům funkčnosti osvícenských myšlenek. Myslíte si, že je na světě spousta válek? Ale kdepak, když je jedna aktuální válka přítomná v našich myslích, tak se svět zdá celý plný války, data však ukazují, že od II. světové války se válčí méně a počet obětí se také snížil. Zločin se také vytrvale snižuje: od středověku do přibližně roku 1900 se počet vražd na 100 000 obyvatel snížil z desítek na jednotky a od roku 1900 se z průměru kolem 8-9 lidí snížil počet na 5; navíc většina zločinu existuje v 10 % populace 21 zemí světa. Dále v rámci zdraví, bohatství, věku dožití, štěstí, terorismu a dalších došlo rozšířením osvícenských myšlenek ke zlepšení lidského života. Autor všechna svá tvrzení dokládá tvrdými daty. Kdybychom každý graf použitý na podporu osvícenských argumentů považovali za jeden hřebík zabitý do rakve proti-argumentů, tak dostaneme čistě kovovou rakev a pokud se z vás po přečtení knihy nestane datový specialista, tak vám není pomoci. Pinkerův literární styl je, navzdory složitým tématům a množství dat, velmi čtivý a snadno pochopitelný. Není divu, když autor sám napsal knihu zaměřenou na kvalitní styl psaní v 21. století. 

První část knihy poskytla základní východiska, druhá plejádu daty podložených argumentů a ve třetí části se Steven Pinker plně pouští do obhajoby svých hlavních argumentů, kterými jsou obhajoba rozumu, vědy, humanismu a pokroku. Nejenže navazuje na úspěchy popsané v druhé části, ale shrnuje a barvitě popisuje důležitost těchto osvícenských idejí, načež se vymezuje vůči kritikům jako jsou zastánci postmodernismu, relativismu či subjektivismu a dále náboženským skupinám nebo ideologům na obou stranách politického spektra. Právě sekce zaměřená na politickou psychologii se mi zdála obzvláště povedená. Zde autor dokazuje, jak je lidský rozum funkční (má lepší výsledky než pouhá intuice), ale pokud je problém spojen s politickým přesvědčením, tak i ti nejchytřejší se jím nechávají svést a “hloupnou” (nikoliv v permanentním smyslu).

Publikace je opravdu dlouhá, a i tak může působit, že je zhuštěná. Autor určitě místem neplýtval a spíše se domnívám, že ho editor tlačil k tomu, aby značnou část textu vyškrtal. Délka může mnohé odradit a určitě nebudu předstírat, že se jedná o knihu na jednu noc. Technicky je však tak skvěle napsaná, že každá sekce stojí sama o sobě a dá se číst jako malá esej, navzdory tomu, že na sebe kapitoly navzájem odkazují. Na druhou stranu, druhá část se zabývá 17 tématy a myslím si, že většinu lidí nebudou zajímat všechna. Proto je dobře, že k pochopení hlavní myšlenky jsou třeba pouze první a poslední 3 kapitoly (1. a 3. část); to je právě jádro knihy, které bude relevantní i dlouho po jejím vydání, pokud ne navždy; data v druhé části se budou dále měnit a – po přečtení knihy – věřím, že k lepšímu.

Ač mně osobně data a argumenty přesvědčily, tak si přesto myslím, že je autor v mnohém příliš optimistický. Dlouze se věnuje kognitivním zkreslením jako je například konfirmační zkreslení, mám však pocit, že se podobného nešvaru dopustil sám. Jako osvícenské problémy připouští zpomalování ekonomického růstu a autoritářský populismus (reprezentované fašismem a komunismem), ale nevěnuje se dalším palčivým problémům, které přímo přináší osvícenství: napadá mě zvyšování požadavků na kvalifikaci a robotizace (dnes i umělá inteligence), které mohou zvláště manuálně pracující část populace připravit o práci. Stále se zvyšující regulace lidského chování a jeho monitorování jsou dalšími temnějšími stránkami pokroku. O těchto a dalších problémech se Pinker nezmiňuje a vyšší politickou polarizaci spíše přechází. Je si však vědom, že osvícenství nepřineslo jen dobré (eugenika), a proto zdůrazňuje hlavní myšlenku, že se přes nedokonalost světa máme lépe než dříve a vděčit za to můžeme osvícenskému myšlení.

Celkově kniha přináší obhajobu osvícenského myšlení v celé jeho šíři, zasazuje ho do  fungování vesmíru s jeho fyzikálními zákony, ukazuje jeho význam pro člověka spojený se schopností překonat evolučně dané limity úsudku jednotlivce, popisuje principy, jak předchozího dosahuje, odpovídá na kritiku a za pomocí racionální argumentace podložené výzkumy a statistickými údaji ji rozporuje s velkou mírou úspěchu. Každý, ke komu myšlenky osvícenství promlouvají, najde v knize jasnou artikulaci svých možná vágních přesvědčení. Ostatním může fakt, že se svět neřítí ve všech směrech do zkázy, otevřít oči a poskytnout útěchu. Každému s dostatkem času a otevřenou myslí knihu vřele doporučuji.