„Nemáte-li děti, pak největší výhodou musí být, že si dál můžete myslet, že jste hodný a milý člověk; jakmile totiž máte děti, uvědomíte si, jak začínají války.“ (Fay Weldon)

Nedávno jsem se vydala na cestu mateřství, a proto jsem bez váhání sáhla po knize Cesta matky od Lisy Marchiano. Těžko se mi v tomto období mohlo do rukou dostat lepší knihy (samozřejmě mimo učených textů o tom, jak zatočit s dětskými prdíky). Kniha pro mě byla citlivým a laskavým průvodcem, který se mě hluboce dotkl a k jehož moudrosti se budu opakovaně vracet.

Autorkou je americká jungiánská terapeutka, psycholožka a sociální pracovnice Lisa Marchiano. Vedle pracovních rolí je také matkou dvou dětí a tuto knihu nazývá svým třetím dítětem. Zde jen podotknu, v anglickém originále se kniha nazývá „Motherhood: Facing and Finding Yourself“ (doslova „Mateřství: Postavit se k sobě čelem a nalezení sebe sama“), což se mi líbí ještě více než český název Cesta matky. Musím ale uznat, že doslovný a přitom hezký překlad do češtiny bych těžko hledala.

V této knize autorka posbírala pohádky z různých zemí světa, z nichž většina mi byla neznámá, a na jejich příbězích a metaforách poukazuje na mateřství jako na iniciační cestu do hloubi nevědomí – a zpět. K dokreslení popisuje také vlastní situace s dětmi, příběhy známých lidí, filmových postav i autorčiných klientek v terapeutické praxi.

Kniha má 239 stran a je rozdělena do 3 částí: I. Ve studni. II. Na dně. III. Vynořování. Každá z těchto 3 částí je pak rozdělena do 3 kapitol, celkem má kniha tedy 9 kapitol: 1. Ztráta svobody, 2. Ztráta kontroly, 3. Ztráta sebe, 4. Setkání s tmou, 5. Ocenění tmy, 6. Vtělení tmy, 7. Dosažení transcendence, 8. Uplatnění tvořivosti, 9. Uplatnění autority.

Každá kapitola je uvedena citátem, většinou od Carla Gustava Junga a na konci každé kapitoly najde čtenářka otázky k reflektování, které vycházejí z popsaných pohádek a vztahují se k mateřství a situacím s dětmi.

Jak jsem napsala výše, kniha je plná moudrých a hlubokých myšlenek, ke kterým stojí za to se opakovaně vracet. Nejvíce si vážím osobního sdílení autorky především o setkání s vlastním stínem – neboli dle Junga části sebe (například nějaké vlastnosti), která je zcela odmítnuta, vytěsněna a odsunuta do nevědomí. Díky střídání pohádek i příběhů reálných či fiktivních žen mě kniha stále bavila. Autorčin styl psaní je velmi čtivý a lákal mě k dalšímu a dalšímu čtení. Důkazem čtivosti knihy je fakt, že jsem ji celou přečetla během šestinedělí. V textu se navíc autorka odkazuje na další zdroje shrnuté na konci knihy v seznamu literatury, což vždy oceňuji.

Mám však také pár drobností, které bych vytkla. První se týká přehlednosti citací. Citované pasáže nejsou označeny kurzívou či uvozovkami, vždy je jen na konci odstavce číslo zdroje, není ale jasné, kde citace začíná. Jednou jsem četla text v ich-formě, myslela si, že jde o sdílení autorky a až díky odkazu na zdroj na konci 3. odstavce mi po chvíli přemýšlení došlo, že v těchto 3 odstavcích cituje někoho jiného. Druhou věcí je drobný detail: většina pohádek je uvedena nadpisem s názvem pohádky, několik ale tento nadpis postrádá. Uvítala bych větší jednotnost.

Celkově ale pozitiva jednoznačně převažují. Knihu upřímně doporučuji všem mámám, respektive těm, které mají odvahu se vědomě podívat dovnitř sebe. Z knihy mohou čerpat i tátové, kteří chtějí své partnerky i svou případnou cestu „na dno studny“ lépe pochopit. V neposlední řadě může obohatit psychology a psychoterapeuty pracujícími se ženami – matkami.

Poslední poznámka pro upřesnění. Kniha se čte snadno, rozhodně ale nejde o jednoduché čtivo. Naopak, myšlenky v knize jsou mnohdy znepokojující. Zejména mám na mysli ztrátu iluze, že jsem dobrý člověk/dobrá máma po setkání s vlastním stínem při situaci, kdy se vůči dětem chováme zle. Také uvědomění si své blížící se smrtí při sledování dětí, jak rychle rostou a nakonec opouští domov… Jako máma novorozence jsem si tato témata ani neuvědomila, jistě ale budou aktuální dříve, než se naděju. A ne, netěším se na ně. Na druhou stranu, jak píše Jung, „Jak mohu být podstatný, když nevrhám stín? Jestliže mám být celistvý, musím mít i temnou stránku.“ Slovy autorky, setkání se stínem vede k větší autenticitě, celistvosti a živosti. A to jsou kvality, díky nimž lze prožít naplněný a smysluplný život.