Recenze

Nová role: babička

Kniha Nová role: babička podává obsáhlý “návod”, jak se ujmout nové role babičky tak, aby tato role přinášela obohacení sobě samé i svým potomkům. Aby se babička dokázala orientovat v leckdy spletitých a složitých rodinných situacích spochopením, avšak ne odsuzováním či posuzováním, a přispívat tak k mezigeneračnímu porozumění a životní pohodě.

Autorky jsou Gundi Mayer-Ronne, psycholožka a Carina Manutscheri jako literární agentka spolupracující na textové podobě knihy.

Kniha obsahuje předmluvu, šest kapitol a doslov. Každá kapitola má své nosné téma, které je pak podrobněji rozvedeno v několika částech a zároveň je obohaceno o kurzívou psaný text z praxe, který v podstatě přináší ukázku různých příběhů a situací. To je rozhodně příjemné oživení a přispívá ke čtivosti knihy a svým způsobem k udržení pozornosti.

Můj jeden důležitý dojem z knihy je, že nejde o to ji přečíst jako román, ale je třeba ji mít po ruce a čas od času si ony důležité myšlenky připomenout. Protože vybřednout ze zajetých stereotypů a dostat se na úroveň nového hodnocení sebe sama i mladších generací vyžaduje opravdu hluboké pochopení a odhodlání přenést teorii do praxe.

V některých momentech četby jsem měla pocit určitého opakování a prolínání témat a určité rozvláčnosti. Nevím, zda je to záměr. Pokud ano, tak možná proto si zopakovat důležité myšlenky vícekrát.

Některé kapitoly mi doslova předkládaly odpovědi na mé dávné otázky a situace a často jsem se v nich doslova “našla” a ztotožnila se s nimi .

Příklad: To, co dávám mladším generacím je má vůle, nikoliv oběť nebo něco, za co čekám uznání. Mlladší generace bude dál předávat pomoc dalším potomkům, což je v knize trefně přirovnáno k Fontáně Di Trevi: „Jediná odpověď na otázku, čím se odvděčit za rodičovskou podporu dětí nebo vnoučat, je: ničím. Je to jednosměrná ulice.“ Tak jako voda ve fontáně tryská odshora dolů, tak proudí energie od starší generace té mladší, aniž by se čekalo na „vyrovnání“ sil.

I další kapitoly přinesly zajímavé postřehy, například potlačit svého “vnitřního soudce”, či naopak probudit své “vnitřní dítě” a nechat se unést spontánností. Dále na nutnost si stanovit hranice v jaké intenzitě bude pomoc probíhat tak, aby nebyla sebezničující. Podobných moudrých rad je možné v knize nalézt daleko více.

Myslím, že kniha je vhodná nejen pro babičky a samozřejmě i dědečky, ale také pro rodiče a pochopitelně pro všechny odborníky, kteří se těmito tématy profesně zabývají.

Rozhodně je dobré ji mít v knihovně a občas nahlédnout a připomenout si nejen výchovné postupy, ale náhled na život obecně.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *