Představte si, že se topíte. Srdce vám buší, plíce hoří a mozek panikaří. Snažíte se zoufale dostat nad hladinu, ale čím víc s tím bojujete, tím víc vás to stahuje dolů. Přesně takhle mnozí popisují panickou ataku. Kniha Panika z paniky slibuje, že vás naučí, jak z toho ven – rychle, efektivně a jednou provždy. Jenže opravdu nabízí pevný záchytný bod, nebo spíš mlhavé rady, které vás nechají plácat se v tom dál?
Kniha Panika z paniky vychází z druhé přepracované verze, v českém překladu poprvé. Jejím autorem je britský psychoterapeut Joshua Fletcher, který ji napsal ještě jako laik poté, co se sám zotavil z úzkostných stavů.
Do knihy jsem se pustila s nadšením a očekáváním, že autor svou osobní zkušenost přetavil do užitečné metody zvládání úzkosti pro širokou veřejnost. Úvodní kapitola, v níž sdílí svůj vlastní příběh, mě zaujala. Bohužel od první kapitoly dál jsem s textem spíše bojovala.
Na jednu stranu oceňuji autorovu otevřenost a snahu pomoci ostatním. Je užitečné uvědomit si, co vše může s úzkostí souviset. Přesto jsem měla problém s jazykovou stránkou knihy. Autor používá místy nesrozumitelné a abstraktní formulace, které spíše matou, než aby pomáhaly. Například věta:
„Nevysvětlitelná úzkost je v podstatě signálem vašeho těla, že dosáhlo svých limitů a žádá si transformační posun.“
První část dává smysl, ale co přesně znamená „transformační posun“? Takových nejasných výrazů se v textu vyskytuje více, což ztěžuje pochopení sdělení. Kromě toho jsem narazila i na jazykové nedostatky, včetně dvojitých a trojitých negací, které čtení komplikují.
Dalším problémem je, že kniha sice nabízí zajímavé rady, ale mnohdy nevysvětluje, jak je uvést do praxe. Autor například doporučuje přestat si klást otázky typu „Co když?“ nebo vykonávat činnosti, i když nám připadají nemožné. To jsou jistě užitečné principy, ale jejich realizace je mnohem složitější, než kniha naznačuje. Čtenářům tak může chybět konkrétní postup, jak k těmto změnám dospět.
Během čtení jsem si myslela na publikaci Panická porucha a jak ji zvládat od autorů Praško a kolektiv. Ve srovnání s ní mi Panika z paniky připadala méně přehledná a méně praktická. Panika z paniky je delší, což by samo o sobě nebyl problém, ale u lidí s úzkostí může být kratší a jasnější text výhodnější. Kniha Panická porucha a jak ji zvládat má jen 55 stran, což ji činí přístupnější. Metody v Panické poruše a jak ji zvládat vycházejí z kognitivně-behaviorální terapie, tedy z ověřeného přístupu. Jsou lépe strukturované, konkrétní a pro mě osobně srozumitelnější a použitelnější.
Ačkoliv oceňuji autorovu snahu přiblížit téma paniky a úzkosti široké veřejnosti, nemohu knihu s čistým svědomím doporučit. Místy je nesrozumitelná, její praktické rady nejsou vždy dobře uchopitelné a existují jiné, lépe strukturované publikace, které téma zpracovávají přehledněji a účinněji. Pokud hledáte jasné a osvědčené postupy, doporučila bych spíše Panickou poruchu a jak ji zvládat.