Deborah „Debbie“ Tung je britská ilustrátorka a autorka komiksů. V nakladatelství Portál nyní vychází její čtvrtá kniha, Moje dokonale nedokonalé tělo, která navazuje na její předchozí díla Introvertka v hlučném světě, Když se introvertka vdá, a Introvertka chodí na terapii.

Kniha sleduje autorčinu osobní zkušenost s vlastním tělem a vztahem k jídlu. Formou komiksových ilustrací ukazuje, jak se její vztah k tělu postupně měnil: od klidného a neproblematického přístupu přes kritické hodnocení, diety a nadměrné cvičení, až po snahu přijmout své tělo i s jeho nedokonalostmi a naopak oceňování toho, co díky němu dokáže. Debbie Tung přitom kombinuje osobní příběh s reflexí společenských a rodinných tlaků, které formovaly její postoj k sobě samé.

V knize autorka podrobně popisuje, jak se u ní rozvinula porucha příjmu potravy. Vliv na to měly časté kritické poznámky její mámy ohledně množství a kvality jídla, také komentáře vrstevníků a mediální obraz ideální postavy u žen. Postupem času autorka uvěřila svému přesvědčení, že úspěch, uznání a štěstí jsou možné pouze tehdy, pokud zhubne. Když očekávaný výsledek nepřišel, posunula si vlastní hranici ještě dál a pokračovala ještě vehementněji ve cvičení či dietě. Tato část knihy umožňuje čtenářům nahlédnout do logiky myšlení člověka s poruchou příjmu potravy, která zvenčí často působí nepochopitelně.

Debbie Tung se z poruchy dostala bez hospitalizace a terapie, což je v kontextu tohoto onemocnění neobvyklé. Chyběla mi zmínka o tom, že mnoho jiných lidí potřebuje hospitalizaci, terapii a dokonce určité procento se nevyléčí nikdy. Nicméně chápu, že kniha není návodem k léčbě ani statistickým přehledem, ale osobní zpovědí. Přesto může sloužit jako podnět k diskusi o různých možnostech podpory a léčby a upozornit na rizika ignorování poruch příjmu potravy. Oceňuji odkaz na konci knihy na organizaci Annabelle, která se v Česku specializuje na práci s lidmi s těmito obtížemi.

Stejně jako předchozí autorčiny publikace je i tato pojata jako komiks – ilustrace jsou jednoduché, pěkné na pohled a zpravidla černobílé a jsou doplněny krátkým textem tak, že je snadné a srozumitelné sledovat autorčin příběh. Díky kombinaci kresby a textu působí kniha nenuceně a čtení je plynulé. Celou knihu je možné přečíst během krátké chvíle, já osobně ji přečetla za půl hodiny. Přesto ve mně ještě dlouho doznívala.

Kniha si najde své místo u psychologů, terapeutů, pedagogů, rodičů i dospívajících, kteří se potýkají s podobnými problémy. Může být užitečná pro pochopení mechanismů, jež vedou k poruchám příjmu potravy, a pro otevření diskuze o sebepřijetí a vztahu k vlastnímu tělu.