Archiv autora: Pavla Nováková

Poruchy osobnosti v 21. století: Diagnostika v teorii a praxi

Široký název knihy napovídá, že by se mohlo jednat o mnohasetstránkovou publikaci, kde jsou rozebrány jednotlivé části do nejmenších podrobností. Pravda je to částečná. Jde skutečně o zevrubný náhled na tak komplikovanou oblast, jako jsou poruchy osobnosti, ovšem mýlkou je velikost. Autoři na 240 stranách dostáli všemu, co v nadpisu oznamovali.

Doktor Karel D. Riegel se zabývá poruchami osobnosti a závislostními poruchami. Působí jako terapeut s výcvikem v TFP a zároveň jako vysokoškolský pedagog a výzkumník. Docent Kamil Kalina je psychiatr se specializací na závislostní poruchy a je rovněž lékařským ředitelem sdružení SANIM. Posledním autorem je doktor Ondřej Peč, psychiatr, psychoanalytik a ředitel Psychoterapeutické a psychosomatické kliniky ESET.

V úvodu se seznámíme s teoretickými východisky diagnostiky poruch osobnosti. Vše je bráno z gruntu – tedy i psychologického. Autoři neopomínají zmínit Freuda a jeho vývojová stádia, ale také Bowlbyho a jeho citovou vazbu. Uvědomují si, že jejich patologie je jednou z možných prvních příčin vzniku poruch osobnosti. V druhé části se zaměří na vztah poruch osobnosti a poruch příjmu potravy a závislostní poruchy – tedy tzv. duální poruchy. V posledním oddíle se autoři zaobírají praxí, dimenzionální diagnostikou a způsobem, jak sdělit klientovi jeho diagnózu. Vše je doplněné kazuistikou, na které jsou představené kroky, jakým způsobem je směřováno vyšetření a odůvodnění použitých metod, což považuji jako krásné vypointování celé knihy.

Zdroj: Nakladatelství Portál

Zdroj: Nakladatelství Portál

Kniha je čtivá i přesto, že je napsána odborným jazykem. Díky dělení do podrobných kapitol je přehledná a snadněji uchopitelná. Autoři v knize odkazují na bohatou literaturu a užívají množství zkratek. Jakožto čtenář jsem ocenila hned na počátku knihy přehledný seznam. Text je doplněn množstvím obrázků, tabulek, ale i citací.

Jako velkou nevýhodu považuji poznámky, které jsou pro změnu až na konci knihy. Pro souvislé čtení textu a udržení myšlenky to považuji za poněkud náročnější. Osobně bych volila častější verzi užití poznámek pod čarou. Nicméně i tento nápad je zajímavý a spíše je to o zvyku, než nějaký hrubý nedostatek ze strany vydavatelství.

Vcelku je to vydařené dílo, které se v knihovně bude hodit každému psychologovi, psychiatrovi, terapeutovi, ale i zapálenému laikovi. Ukazuje náhled, jakým způsobem postupuje diagnostika nejen u nás v Evropě, ale také v USA, kde se na rozdíl od MKN užívá DSM. Čtenář tak má příležitost nahlédnout pod pokličku, jakým směrem se ubírala diagnostika poruch osobnosti v průběhu času. Rozhodně není na škodu mít vlastní výtisk knihy, neboť se jedná o zdařilý návrat ke kořenům, doplněný porovnáním se současným náhledem.

Léčivý rodokmen: Jak prababičky ovlivňují náš život

Když jsme byli malí, asi téměř každý z nás slyšel: „Po kom to dítě je?! Po mně rozhodně ne!“ Tak tedy po kom? Může být zarputilé po matce, chytré po otci, ostrovtipné po babičce. To, že genetika je mocná čarodějka, se ví už dlouho. Nicméně, jak si odpovědět na otázku, po kom vlastně jsem? Vzhled se dá snadno odvodit pomocí zrcadla, z hlediska vnitřku je to komplikovanější.

Lenka Šnajdrová ve své knize Léčivý rodokmen – Jak prababičky ovlivňují náš život, nabízí možnost, jak odhalit dědictví po svých předcích. Stačí pouze zapátrat v minulosti, sestavit si rodokmen a všechny informace máte jako na dlani. Jenomže, jak hledat v minulosti a jak si udělat rodokmen? Na všechny tyto otázky vám odpoví právě tato kniha.

Provede vás krok za krokem vaším pátráním, kde začít a z jakých zdrojů čerpat. Ve výsledku vám i poradí, jak se k možným informacím dostat. Je skvělé, že kniha je plná příkladných scénářů, co vás při vašem pátrání může potkat.

Zdroj: Nakladatelství Portál

Zdroj: Nakladatelství Portál

Kniha je strukturovaná do krátkých kapitol, což lze hodnotit jedině pozitivně, neboť ji můžeme číst po částech a na pokračování. Vždy na konci větší kapitoly se nachází krátké shrnutí. To ocení zejména ti, kteří mají potřebu si z knihy dělat výpisky a psát shrnutí kapitol. Všechno na sebe navazuje a má to spád.

Co se mi velmi líbí, jsou nápady, jak s rodokmenem, a nejen s ním, pracovat. V podstatě ukazuje návod, jak se poučit z chyb, které děláme už po staletí. Poskytuje nám vodítko, jak hovořit se staršími členy rodiny a dozvědět se od nich informace, o kterých bychom se jenom těžko dozvěděli na základě data narození.

Autorka knihy Lenka Šnajdrová pracuje jako klinická psycholožka a analytická psychoterapeutka. Její dosavadní tvorba se hodně zaobírá myšlenkami Junga.

Na to, jak je kniha krátká, tak v člověku vyvolá dvakrát tolik myšlenek než jiné knihy podobného formátu. Je to nenápadný začínající balíček, který v sobě nese moc potenciálních změn.

Arteterapie v souvislostech

Arteterapie byla původně využívána pro zpřesnění diagnóz u duševních poruch, až posléze byla brána jako samostatná terapeutická disciplína. Zároveň ji lze využívat pro každého z nás, jakožto možnost mentální hygieny. Díky tomu má v současné společnosti vysoký potenciál.

Kniha autorů Marie Lhotové a Evžena Perouta obsahuje zevrubný náhled na arteterapii jako takovou. Dalo by se říci, že se jedná o učebnici, která je příhodná pro začínajícího pracovníka v oboru, jenž se snaží porozumět problematice, ale zároveň je vhodná i pro zkušeného matadora. V podstatě ukazuje krok za krokem, co se v arteterapeutickém procesu děje, a jak arteterapeutické artefakty vznikají.

Evžen Perout je dlouholetý člen Ateliéru arteterapie na Jihočeské univerzitě a Marie Lhotová je klinická psycholožka, arteterapeutka a supervizorka. Díky jejich profesnímu zaměření poskytuje kniha teoretický náhled na otázku arteterapie, bohatě doplněnou příklady i z jejich praxe. Oba autoři v podstatě vytvořili náčrt současné situace u nás.

Autoři jdou přímo k věci bez zbytečných kliček. Shrnují dosavadní výzkumy, které jsou obohacené o příklady z vlastní bohaté praxe na několika pracovištích. Bylo by ovšem mylné se domnívat, že je vhodná pouze pro ně. Své uplatnění najde u vývojového psychologa, psychoterapeuta, klinického psychologa, ale též i u speciálního pedagoga atd.

Struktura knihy vychází nejprve ze základů kresby a jejím ontologickém vývoji. Vše je doplněno o praktické ukázky charakteristických dětských kreseb pro dané období.

Zdroj: Nakladatelství Portál

Zdroj: Nakladatelství Portál

Plynně přechází do metod využívaných v arteterapii. Zde se autoři zaobírají zejména projektivně intervenční arteterapií, v jejíž rámci se převážně pracuje s akčními akvarely a kolážemi. Důkladně je v knize rozpracována část formy a obsahu artefaktů, a jakým způsobem jsou tvořeny (kompozice, prostor a perspektiva, rytmus, barvy atd.). V poslední části jsou popsána specifika užití arteterapie u jedinců s psychickými poruchami. Zejména poslední část ocení studenti, neboť poskytuje mnoho příkladů a postupů, jak s daným klientem v rámci arteterapie pracovat.

Přibližně v polovině knihy je poměrně velká příloha s ukázkami některých artefaktů, na které autoři odkazují v textu. Je hezky strukturovaná a přehledná dle kapitol. Velmi jsem to ocenila, neboť jsem si mohla udělat konkrétní představu o daném artefaktu. Díky zevrubnému popisu autorů jsem se alespoň na moment dokázala vcítit do toho, co vidí oni.

Zdroj: Nakladatelství Portál

Zdroj: Nakladatelství Portál

Ať už se tato kniha dostane k laikovi či odborné veřejnosti, myslím, že uspěje, neboť přináší každému něco. Laikovi může nabídnout náhled do tajů arteterapie a zkušenému terapeutovi přináší ucelený obraz veškeré problematiky. Z mého pohledu je určitě přínosem pro všechny čtenáře.