Archiv autora: Pavlína Doležalová

Fabienne Berg: Trénink psychické odolnosti

Jak již mnozí z praxe známe, nestačí trénovat pouze tělesné svaly. Ty přeci jen příliš nepomohou, když se nám hroutí osobní vztahy, práce či jiná oblast našeho života. Téma psychické odolnosti neboli resilience vůči negativním, neočekávaným či jinak krizovým událostem v našem životě je v psychologii velice aktuální – a to nejen v rámci terapeutických procesů.

odolnost

Kniha pojem v samotném začátku vysvětluje, následně čtenáře seznamuje i například se souvislostmi mezi lidskou odolností a traumatem. Autorka ve své publikaci odpovídá na otázky jako například: K čemu je nám vlastně psychická odolnost dobrá? či Jak jí můžeme podpořit?

Kniha je přehledně členěna do osmi kapitol, které v sobě integrují vždy jedno zásadní téma související s odolností, jako například odpovědnost, orientace na řešení či optimismus.  K těm se pak váží i jednotlivá cvičení. Na začátku každé kapitoly je krátce vysvětleno, proč je právě tato oblast s reseliencí spojena. Každá kapitola je pak koncipována tak, že se započíná jakousi niternou inventurou. Ta nám pomůže si uvědomit a zmapovat, jak jsme na tom, jak si stojíme, kde se právě nacházíme.

Kniha je plná technik a praktických tipů, jak posilovat svou duši vůči náročným vnějším vlivům. Je vhodná pro lidi, kteří preferují konkrétní postupy při řešení nějaké nepřehledné životní situace. Techniky pomáhají ke zmapování situace či pocitů, napomáhají i k uklidnění mysli a emocí. Podporují samostatnost, vědomou koncentraci na sebe a práci se sebou. Často vycházejí z principů imaginace či z arteterapie.

Kniha je napsána velmi srozumitelnou formou. Velmi mě oslovila technika s afirmacemi, která ponechává prostor k tomu, aby si čtenář vytvořil i své vlastní věty, které mu budou nejlépe vyhovovat, a které budou co nejvýstižněji odrážet jeho aktuální situaci. Princip afirmací je ten, že dodají člověku tolik potřebnou sílu a povzbudí ho, když už svůj boj s nepřízní osudu chce vzdát.

Kniha může pomoci řešit obtížné životní momenty co nejefektivněji a zábavnou formou, při které se člověk o sobě nejen více dozví, ale zároveň už pracuje na opětovném nalezení své vnitřní rovnováhy. Do toho se člověku často vlastně ani nechce, obává se mnoha věcí. Při čtení této knihy je to nenásilné, jde to samo. Za mě tedy kniha naplnila svůj cíl.

Kniha je řazená přehledně. Čtenář v ní zpracovává různá klíčová témata postupně. Každá kapitola logicky navazuje na předchozí. Dá se říci, že se při jejím čtení dostanete do čím dál tím větší hloubky svého Já. Je možné v ní načerpat inspiraci, posílit svou motivaci a vůli na sobě pracovat. Knihu bych označila za dobrého rádce při nelehké cestě životem.

Jak jsem již zmínila, kniha je praktickým průvodcem při sebereflexi. Je jistě skvělou inspirací pro různé těžké životní situace a „záseky“, kdy nevíme kudy kam. Může pomoci se postupně pomalu rozhýbat a jít dál. Jen je dobré dát si pozor, aby člověk do něčeho „nešlápl“, neboť některé techniky mohou otevírat i hluboká traumata. Knihu bych doporučila v kombinaci s psychoterapií či alespoň s přítomností blízkého člověka, s kým by bylo možné v případě potřeby své pocity a dojmy sdílet.

Publikaci bych rozhodně doporučila lidem, které baví i nepříjemné zkušenosti zpracovávat kreativní cestou. Je jistě první pomocí při situacích, kdy se ocitnete na mrtvém bodě či si potřebujete o něčem více popřemýšlet. V takovém případě funguje jako mocná dávka acylpyrinu při chřipce. Kniha nabízí různé cesty, jak si zvýšit svou vnitřní sílu, což je jistě žádoucí v kterémkoli věku či ročním období. Každý si v ní může najít to své, co mu nejvíce vyhovuje a co odpovídá jeho životnímu stylu, preferencím či situacím, se kterými se snaží právě nyní vypořádat. Technik je nabízeno opravdu celá řada, takže se nemusíte bát, že když například neradi píšete, nebudete moct s touto knihou pracovat.

Určitě bych jí doporučila terapeutům, pedagogům i psychologům či dalším pracovníkům v sociálních oblastech. Její využití je opravdu všestranné.

Radka Gottwaldová: Jak na pasivní agresi

V dnešní rychlé a hektické době je téma agrese – ať již „skryté“ či přímé – velmi na místě. Většina z nás se setkala s verbální či fyzickou osobně, tedy v rámci akce-reakce; pasivní agrese je pak o něco důmyslnější.

agrese2

Pro mnoho lidí je tento pojem nesrozumitelný. „Skutečně můžeme v souvislosti s agresivitou hovořit o neaktivitě?“ Můžeme. A právě o všech možných projevech tohoto typu agrese kniha pojednává; mohou sem spadat i jinak kladné projevy, u kterých bychom neodhadli, že by mohly vyjadřovat hněv či útok, například humor, resp. jeho temná tvář – sarkasmus, uštěpačné poznámky či zesměšňování a ponižování druhých.

Publikace je přehlednou teoretickou základnou pro širokou veřejnost a objasňuje mnohé otázky, například „Co člověku vlastně takový typ agrese přinese?“ Je dobrým průvodcem pro všechny, kteří hledají definici této problematiky, zároveň poskytuje příklady z praxe pomáhající dokreslit některé užité termíny. Jednotlivé kazuistiky čtenáři lépe umožní představit si, jak konkrétní situace může vypadat. Jsou cenným předáním osobní zkušenosti, kterou již možná má i samotný čtenář, jen si to zatím dostatečně neuvědomil/nechtěl uvědomit.

Pasivní agrese není záležitostí vázanou na pohlaví, víru, barvu pleti či na věk. Může se týkat úplně každého – prostě proto, že je lidskou bytostí a má své emoce (jako například vztek), ego, obranné mechanismy (jako například potlačení) a sociální interakce (kde se pravděpodobně pasivní agrese projevuje).

Kniha není zatížena zbytečnými ilustracemi, pouze doplněna o několik tabulek či názorných grafů pro lepší představu daného tématu. I přes nepříliš příjemné téma se četla lehce a plynule. Kapitoly jsou řazeny logicky: nejprve je definován pojem pasivní agrese, který je taktéž vymezen vůči jiným termínům, se kterými je často chybně zaměňován, postupně se kapitoly dostávají až k jádru příčin vzniku tohoto chování, k popisu typických situací, kde se s ní můžeme setkat, až po návrhy řešení, jak s tím „bojovat“, či spíše jak se k tomuto projevu chování stavět a jak konstruktivně řešit vzniklé situace pomocí asertivity.

Kniha je pravidelně doplněna o testy (sadu návodných otázek), na které může být zajímavé si odpovědět a zjistit, jak na tom jste vy sami.

Líbí se mi, že kniha končí pozitivním tématem, a tím je empatie. O té již bylo napsáno hodně, přesto se mi zdá, že ji spousta lidí podceňuje či minimálně nedoceňuje. V rámci této knihy mi připadá jakýmsi odlehčením tématu agrese, tedy něčeho negativního.

Jako velmi potřebnou a aktuální hodnotím také část související s pasivní agresí v rámci sociálních médií, kam spadá například stalking. Slýcháme o něm často, možná si však plně neuvědomujeme všechny souvislosti.

Velmi se mi také na knize líbí, že se věnuje i přidruženým souvisejícím fenoménům, jakými je například rozdíl mezi introverty a pasivně agresivními jedinci. Lidé (i odborně vzdělaní v této oblasti) často podobné pojmy zaměňují, což poté vede k mnoha nesprávným názorům šířícím se v celé společnosti.

Kniha má co nabídnout jak čtenářům zdatným v psychologii, tak i laické populaci, pro kterou jsou určená četná vysvětlení. Doporučila bych ji všem, kteří se s pasivní agresí setkali, ať již z pozice agresora, či pozice sociálního okolí člověka takto se projevujícího. Knihu ocení obě skupiny. První skupině pomůže zorientovat se ve svých pocitech a ve svém jednání; přispěje také k získání náhledu. Druhé skupině možná umožní lépe porozumět lidem používajícím tento typ neupřímné a vyhýbavé komunikace a zároveň nabízí jakýsi návod, jak se vypořádat s konfliktními situacemi správnou cestou.

Linka důvěry, dobrý den!

 

Co je potřebné udělat pro to, abyste se mohli stát krizovým interventem a pracovat na lince důvěry či v krizovém centru? Stačí mít dobrou vůli a pevné nervy? To zcela jistě nutné je. Ale jen to samotné zdaleka nestačí. Nicméně nezoufejte – i cesta k takto náročnému, avšak altruistickému cíli, může být příjemná!
Celý příspěvek

Gustave Le Bon: Psychologie davu

Davy. Jsou všude. Stáváme se jim součástí (a ony zase nám) každý den hned několikrát. Minimálně v Praze. Jpictureprovider3aké jsou jejich projevy? Na co si dát pozor? Čemu podléháme, ať jsme již povoláním právník, kuchař či prezident? Jsou rozdíly v pohlaví? Jsou davy jen špatné a násilné? Když mám vysoké IQ, tak se mě přece davové chování netýká, ne?

Francouzský sociolog Gustave Le Bon napsal toto dílo koncem 19. století, kdy čerpal převážně z dění Velké francouzské revoluce. Kniha vyšla v roce 1895, ale dle mého názoru rozhodně stále platí dodnes – a možná ještě více, než kdysi. Říká se, že z této knihy čerpal i (ne)slavný Adolf Hitler, který byl známým vůdcem a kultem osobnosti.

Dílo je přehledně rozčleněno do tří knih. První pojednává o tom, jak vzniká kolektivní duše davů, která je, i přes svou dočasnost, velmi mocná. Také se zaměřuje na některé další charakteristiky davu. Je jich mnoho, například malá schopnost uvažovat. Mizí uvědomělá osobnost a člověk se přetváří v jakýsi automat bez vlastní vůle. Podle autora dochází k jevu zvanému deindividuace – tedy dočasné ztrátě vlastní identity a splynutí do jednoho celku s ostatními. Tento celek je potom velmi snadno ovlivnitelný a manipulovatelný. Emoce se v něm šíří rychlostí mrknutí oka. Dalším souvisejícím rysem je konformita, tedy přizpůsobení se převládajícím názorům.

Davem v běžné řeči rozumíme shromáždění jedinců bez ohledu na jejich národnost, pohlaví či povolání. Z psychologického hlediska chápeme pojem dav jako shromáždění lidí s nově nabytými vlastnostmi.

Mezi další charakteristiky, o kterých se lze v první části knihy dočíst, patří stírání intelektuálních schopností, uzpůsobenost k činům (impulzivita), převaha pudového jednání (často označované jako animální, tedy zvířecí chování), mizí pocit zodpovědnosti a nahrazuje ho zdánlivý pocit nepřekonatelné moci. Dále se autor zmiňuje o sugestibilitě, kdy je každé jednání silně nakažlivé. I proto je třeba dávat pozor, na co se dav zaměřuje.

Líbí se mi (pravdivá) věta, že davy nehromadí ducha, ale blbost. Jedince v davu je zrnkem písku obklopené jinými zrnky, kterými zmítá vítr podle libosti. Autor poukazuje na to, že rozumově stojí dav pod úrovní jednotlivce, což je velmi žalostné. Neplatí tedy více hlav, více rozumu. Dav se stává pouze hříčkou vnějších podnětů, které mohou být různé. Zkresluje ihned i nejprostší událost. Co se týče emocí, je dav schopen pouze jednoduchých a přehnaných citů.

Oceňuji, že autor dodává řadu konkrétních případů. Čtenář si tak udělá lepší představu, i když je to někdy až těžko uvěřitelné. Le Bon například varuje před hromadnými výpov13062657_1704631949796241_1117110359_oěďmi a hovoří o kolektivních halucinacích.

Druhá kniha nastiňuje mechanismus formování názorů a přesvědčení v davu. Je zásadní si uvědomit, že jedinec snese nesouhlas a připustí diskuzi. Dav ovšem nikdy. Předkládané názory považuje buď za absolutní pravdu, nebo za absolutní omyl. Nic mezi tím pro něj neexistuje. Má tendence ihned podrobovat své víře všechny, kteří smýšlí jinak. Řeší se zde i otázka mravnosti davů. Pokud tento termín chápeme jako trvalou úctu ke společenským zvyklostem, pak dav mravný rozhodně není. Pokud ho ale definujeme jako chvilkový projev oddanosti nějaké vizi, pak dav dosahuje vysokého stupně mravnosti. Dokonce může dojít i k chvilkovému umravnění jedince davem. U davů je zřídkakdy hlavním motivem osobní zájem, u jedince téměř jediným.

Třetí kniha davy klasifikuje a popisuje různé druhy. Le Bon je dělí na různorodé (anonymní  – pouliční a neanonymní – poroty, parlamenty) a stejnorodé (sekty, kasty, třídy). Také zde hovoří o tématu vůdcovství. Pokud byste chtěly davy vést, určitě doporučuji tuto kapitolu nevynechat.

Chceme-li být obdivováni, musíme si masy vždy držet od těla. Vše je nám dovoleno, pokud máme dostatečný stupeň prestiže a také nutnou schopnost si ji udržet. Dav bude fascinován, což ho naplní úžasem a úctou. Je velmi snadné vzbudit v duši davů pomíjivý názor, ale obtížné vštípit mu nějaké trvalejší přesvědčení.

Na davy nepůsobí ani tak události jako takové, ale spíše způsob, jakým jsou jim předkládány. Ideje jako celek buď odmítají, nebo přijímají. A pro ně jsou pak schopny se obětovat. Je také třeba si uvědomit fakt, že jejich sympatie se rychle mění ve zbožňování, ale stejně tak i počáteční lehké antipatie v čistou nenávist. Je to chůze po tenkém ledě.

V knize jsou představeny i rozličné faktory působící na davy – vzdálené (ty připravují půdu pro nové myšlenky, jež zformují následná přesvědčení, spadá sem tedy rasa, tradice, čas, intuice, vzdělání) a bezprostřední, které vdechují přesvědčení život a mění ho v jednání.

Dav nezajímá pravda a skutečnost, která se jim často nelíbí. Raději miluje klam, který je oslňující. Proto jen mistr iluze je smí ovládat. Neapelujte na racio – budete za cvoky.

Davy potřebují vládu pevné ruky, proto mají sympatie k tyranům. Jsou jako splašené stádo, které potřebuje svého pána, protože bez něj je ztraceno. Podléhají otrockému jednání. Vůdcem se může stát jen muž (nebo žena, dodávám já) činu. Musí mít silnou vůli a víru. Je dobré, když jsou jeho tvrzení co nejvíce stručná. Jsou přijatá za dokázanou pravdu a zbaveny jakýchkoli důkazů a výkladů. Tak roste autorita.

13081958_1704631996462903_378344216_n

Jen velmi málo psychologů se zabývalo chováním davu. A když už tak činili, tak pouze z hlediska jejich zločinnosti. Le Bon jako první poukázal na to, že dav je schopen vraždy či žhářství zrovna tak jako oddanosti a nezištnosti.

V doslovu se můžeme dozvědět více o problematice davů v 21. století. Líbí se mi, že tato část je doplněna i o stručný přehled dalších osobností, které se zabývaly souvisejícími tématy (např. Freud, Arendtová, Canetti či Broch). V případě zájmu tedy čtenář ví, kam dále pokračovat.

Autorovi bylo vytýkáno, že dav popisuje jako statický fenomén, který má stále stejné charakteristiky v čase. V praxi tomu však tak není. Jeho teorie dnes bývají považovány za zastaralé a překonané. Přesto jeho myšlenky byly důležité pro rozvíření zájmu ohledně problematiky davů a davového chování. Pro 20. a 21. století je to velmi aktuální téma – davy se mění pod vlivem masmédií, rozrůstají se stávky, protesty a demonstrace, vzrůstá násilí.

Kniha je určena nejen všem psychologům, sociologům či sociálním psychologům, ale i nejširší veřejnosti. Zkrátka každému, kdo by chtěl proniknout hlouběji do dění davů. Rozhodně knihu doporučuji jak odborníkům, tak laikům. Je čtivá a představuje aspekty, které zažíváme každý. Může nám pomoci se lépe orientovat v okolním prostředí i v lidech. A to je zcela jistě její veliký přínos.