Archiv autora: Tereza Myslivcová

Mozek, duše a tělo: Neurobiologie psychosomatiky a psychoterapie

Autor knihy byl švýcarský lékař věnující se oboru fyziologie svalu a kardiovaskulárního systému, dlouhodobě a intenzivně se však zabýval též neurobiologickou psychosomatikou.

Již v úvodním slovu, které této knize věnuje Gerd Rudolf, je zmíněna nutnost dnešní medicíny, se sklonem k biologismu, zaměřit svou pozornost ke schopnosti „porozumět nemoci i zdraví v napětí, které se vytváří mezi biologickou povahou tělesnosti člověka a jeho duševní přirozeností“. Předkládaná kniha staví na biologických základech psychosomatiky a dává si za cíl vysvětlit, jak naše emoce a mysl mohou ovlivnit zdraví těla a naopak.

Kniha obsahuje veliké množství aktualizovaných zdrojů (více než 100 stran v knize) a dalších bezmála 60 stran je věnovaných poznámkám, které rozšiřují základní text. Je tedy již na první pohled patrné, že čtenář v rukou drží odborný přehled těch nejaktuálnějších poznatků ze světa psychosomatické medicíny.

Kniha je rozdělena do 7 kapitol:

  • Neuro-psychofyziologické základy
  • Fyziologie a psychosomatika chronických bolestí,
  • Jak mozek a psychika působí na srdce a krevní oběh
  • Psychoendokrinologie – stres, emoce a hormony
  • Psychoimunologie – Mozek a imunitní systém
  • Psychosomatika, psychoterapie a paměť
  • Neurální plasticita a „hovořící medicína“

Pro mě osobně byly poslední dvě zmíněné kapitoly informačně nejzajímavější a nejpřínosnější.

Z kapitoly, která se věnuje úloze paměti v psychosomatických procesech, bych zde ráda zmínila především tu část, která se věnuje roli implicitní paměti při rozvoji posttraumatických stresových poruchách nebo v raném dětství (zhruba do 4 let věku dítěte, tedy do doby, než se začnou informace ukládat do paměti exekutivní). Autor zde předkládá velmi příjemným a čtivým způsobem celou řadu výzkumů a evidence-based poznatků právě o těchto dvou způsobech kódování informací o prožitých událostech a následně se věnuje popisu, jak mohou tyto události zasahovat do našeho způsobu myšlení, prožívání a v neposlední řadě i somatického fungování.

Zdroj: Nakladatelství Portál

Zdroj: Nakladatelství Portál

Velmi plynule pak navazuje kapitola shrnující poznatky o neurální plasticitě – poznatky nejen o psychoterapii („hovořící medicíně“) ale i o dalších aktivitách, které způsobují změny v synaptických propojeních neurálních sítí, tedy jejich výsledkem jsou strukturální změny lidského mozku. Jedná se tak o neurobiologicky podložené důkazy o tom, že i velmi těžká traumata lze léčit za pomocí terapie.

Pokud si čtenář myslí, že drží v ruce knihu, kterou zhltne jedním dechem, možná bude trochu zklamaný. Osobně jsem musela knihu několikrát odložit a postupně se k ní vrátit. Jsem si však jistá, že držíte v ruce „poklad“, malou encyklopedii shrnutí veškerých aktuálních poznatků z oblasti psychosomatické medicíny. Text sám o sobě je pro mé účely dostatečný, uspokojí ale i náročnějšího čtenáře, a to díky dostupným poznámkám a odkazům na téměř 350 zdrojů, ze kterých může čtenář dále čerpat.

Zdroj: Nakladatelství Portál

Zdroj: Nakladatelství Portál

Autor zde několikrát zmiňuje nutnost medicíny brát v potaz i ducha, mysl. Osobně bych dodala, že ani psychologové by neměli zapomínat na důležitou úlohu těla v procesu terapie a nehledět na něj jen jako na zdroj nonverbálních informací, ale také jako na možného „parťáka“, kterého lze zapojit do ozdravného terapeutického procesu a zefektivnit tak průběh celé terapie.

Osobnost v projektivních metodách

Na tuto knihu jsem se velmi těšila, neboť jsem ve své praxi měla možnost pracovat s některými projektivními metodami v rámci diagnostiky dětí. Byla jsem proto velmi zvědavá, co nového mi kniha přinese.

Na začátku knihy se autor věnuje organizačnímu schématu osobnosti za pomocí šesti základních domén. Autor následně rozvíjí charakteristiku jednotlivých domén a dává čtenáři možnost podívat se na jejich roli při vývoji osobnosti. Ačkoliv je text psaný velmi čtivě a srozumitelně, nalezneme v něm hojně psychoanalytické terminologie. Již od začátku je tedy patrné, že autor počítá alespoň s elementární znalostí psychoanalytických pojmů i teorií.

Je tedy jasné, že i ve stěžejní části se počítá se znalostmi jednotlivých projektivních metod. Čtenář zde najde rozbor testové baterie skládající se z Rorschachovy metody, dále z tematicko-apercepčního testu, testu nedokončených vět a testu volby zvířete.

Pro mě osobně byla nejnáročnější část věnována rozboru Rorschachovy metody, a to především proto, že se tak dobře neorientuji v systému skórování jednotlivých odpovědí. Autor také počítá s tím, že si čtenář vybrané projektivní metody „osahal“. U Rorschachovy metody dnes již není problém si jednotlivé tabule vygooglit a osvěžit si některé jejich detaily.

Podstatně náročnější je nalezení jednotlivých karet u tematicko-apercepčního testu (i když samo sebou dostupnost testových materiálů na internetu není pro diagnostiku zrovna výhodné). Já jsem s TAT v praxi nepracovala, neznám tedy všechny karty a tak jsem občas tápala a občas zapojovala fantazii. I přesto byl pro mě text srozumitelný.

Jednoznačným pozitivem knihy je její bohatost na příběhy z praxe, kterými autor přibližuje čtenáři aplikaci předložených rad a doporučení. V závěru knihy nám dává autor možnost nahlédnout, jak pracuje s celou testovou baterií na případové studii Nicholase. V závěru studie nechybí ani shrnutí diagnostických výstupů s důrazem nejen na slabá místa, ale také na silné stránky Nicholasovy osobnosti.

Ještě jednu věc bych na knize ráda ocenila, a to je autorova snaha podpořit a poradit začínajícím diagnostikům. Nejvíce mě oslovilo upozornění na tendence diagnostika vyvozovat závěry i z věcí nevyřčených (takové ty okamžiky, kdy si jsme téměř 100% jistí, že to klient sice neřekl, ale je to přeci tak zjevné!). Autor pak nabádá, abychom tyto své domněnky do diagnostiky nezahrnovali a nevytvářeli z nich hypotézy, a to alespoň do té doby, dokud tyto hypotézy nejsou podložené tvrdými daty. Nabízí tak možnost rozšířit předkládanou testovou baterii o takový test, u kterého se domníváme, že by mohl vytvořit z nevyřčeného vyřčené.

Jelikož je kniha zaměřená prakticky, doporučila bych jí lidem, kteří s projektivními metodami aktivně pracují. Obávám se, že pro nás ostatní, kteří aktuálně nevyužíváme projektivních metod v naší práci, mohou některé informace lehce zapadnout. A to si myslím, že je velká škoda.