Archiv rubriky: Psychorecenze

Umění být nešťastný: Inspirující pohled na štěstí a smysl života

Belgický psychiatr Dirk de Wachter ve své páté knize přichází s tezí, která není ve filozofii – jak je jejím častým zvykem – nikterak nová, nabízí však to, co se ve filozofii velmi cení, což je nová perspektiva a cesta, díky níž se k myšlence dojde. Je štěstí něco, co člověk má, co může získat nebo snad s čím se rodí, co je však podstatnější, je to něco, na co má člověk cílit či je otázka skrytá někde jinde? Tato kniha si dává za cíl tento problém rozřešit.

Zdroj: Nakladatelství Portál

Zdroj: Nakladatelství Portál

Dirk de Wachter je psychiatrem původem z Belgie. Mimo této knihy je dále autorem hned několika dalších knih: „Stres, trauma a disociace“; „Borderline times“; „Milovat. Nemožná touha?“ Působí jako profesor na katolické univerzitě v Leuvenu a je členem univerzity psychiatrického centra v Kortenbergu. Pravidelně publikuje oborné články a vystupuje v televizních pořadech.

Podobné knihy se velice špatně popisují, pokud nechcete vyzradit závěr, ke kterému se knížka vydává a jenž na konci nalézá. Podle mě je však užitečnější si knihu přečíst bez očekávání či znalosti toho kam ona cesta vede. Doporučuji si knihu zkrátka vzít a přečíst bez jakýchkoliv obsahových informací, a tedy sám se budu držet recenze zaměřené na formu a obsah bez vyřčení hlavní myšlenky.

V poslední době jsou nové knihy již standardně velmi dobře strukturované a tato není výjimkou; je malá a na jedné stránce se nenachází příliš mnoho textu, přičemž jsou zásadní myšlenky, které chce autor zdůraznit, zobrazeny samostatně, centrovány na střed, zvětšeny a zvýrazněny, podobně jako se to dělá u básní; tento prvek se mi velice líbí a pomůže vám snáze pochopit autora a zapamatovat si to důležité, co chce předat. Kapitoly jsou celkově tři, uvozeny uměleckou ilustrací, která velmi dobře ladí s tónem a obsahem knihy; není v nich mnoho krom centrálního prvku, jenž dává si přímo žádá rozličné interpretace.

První kapitole předchází dvě „předmluvy“ jedna věnovaná současné situaci – spolu s coronavirem – a druhá krátce pojednává o autorově otci, načež se ptá: „Jak to vlastně se vším tím štěstím je?“. První kapitola se snaží na tuto otázka odpovědět; autor se zabývá jak objektivním štěstím, tak tím prožívaným a své chápání tohoto pojmu dokládá studiemi a cituje známe filozofy a básníky. Druhá kapitola se zabývá neštěstím, kde autor mluví o úloze času, druhých lidí a společnosti ve vztahu k tomuto pojmu. Název poslední kapitoly ponechám v tajnosti, protože obsahuje právě centrální tezi knihy.

Jedná se o neskutečně hlubokou knihu, přestože stránky neobsahují mnoho textu, tak se zdají, že přetékají myšlenkami, kterým je takřka vždy věnován dostatek času; autor z omezeného prostu těží maximum. Líbí se mi, že kloubí jak důležitost vědeckého, filozofického, tak i laického (každodenní zkušenosti) poznání a velice obratně je propojuje v jasný obrázek toho, co se snaží sdělit.

Těžko se mi nacházejí nějaké nedostatky, ale pokud bych měl nějaké zmínit, tak tento: vždy, když je probíráno téma hluboké a existenciálně významné, tak mi v puse zanechávají nepříjemnou pachuť odkazy na současnou politickou situaci, především když ještě od ní neuplynulo dostatek času aby na ní mohl být vyvinut náhled a zároveň nejsou podány nestranně (byl bych raději, kdyby autor vše zmínil již v předmluvě, když mluvil o situaci s covid-19; tohoto se autor několikrát dopouští a je mi to líto, že taková dobře napsaná kniha se tomu neubránila.

Bez ohledu na onen jediný, nepříliš důležitý nedostatek, je kniha přímo plná dobře artikulovaných myšlenek svědčících o autorově bohaté psychiatrické a životní zkušenosti, a tedy jeho příspěvek do fondu filozofie štěstí považuji za velice povedený a můžu doporučit každému, kdo o téma projeví zájem.

Mapy mých pocitů

Sbalíme si batůžek, hlavně pořádnou svačinu, nazujeme si pořádné boty a vyrazíme na dalekou a dobrodružnou pouť do říše emocí i hlubokých citů. Čeká nás obtížná cesta plná vrcholů i údolí, tajemných lesů i záhadných oceánů, mystických jezer i nevyzpytatelných pohoří, plná barev i černobílých chvilek. A teď už nastavme své kompasy do hlubin svého nitra a pojďme prozkoumat své blahodárné nebo možná i podivné pocity.

Zdroj: Nakladatelství Portál

Zdroj: Nakladatelství Portál

Takhle nějak by mohla začínat kniha Mapy mých pocitů, pokud by se Bimba Landmann rozhodla své čarokrásné obrazy doplnit o pár řádek textu. Autorka se však rozhodla dát naprosto volný průběh naší fantazii, a proto v této knize najdeme slov jen poskromnu. Do rukou se nám tak vlastně dostává barevně ilustrovaný atlas základních emocí a pocitů se všemi zeměpisnými úrovněmi a pojmy. Procházíme zde přes hrady, zámky, paláce, vyhlídky, propasti, přístavy, zátoky, kopce, města, ostrovy, souostroví, moře, země a kontinenty. Průvodcem je nám po celou dobu malé dítě, které se na své cestě setkává s nejrůznějšími bytostmi a obyvateli jednotlivých končin. Jedná se o dobrotivé tvory, které jsou dítěti nápomocni na jeho cestě, i o temné příšery, jež se mu naopak snaží plán trasy překazit.

Úchvatná, vzrušující a dechberoucí výprava začíná v zemi Naděje, pokračuje přes země Strachu, Znechucení, Radosti, Hněvu, Studu, Úžasu, Žárlivosti, Smutku, a končí na ostrově Lásky. Pochopitelně by se zde dalo najít mnoho metafor, poučení, i příběhů. To však závisí na kreativitě a představivosti každého z nás a nerada bych vás ovlivnila svou obrazotvorností. Publikace probouzí smysly a vnímavost. Oceňuji, jak si autorka hraje s názvy jednotlivých pocitů, jak nás citlivě provází po celou dobu a zároveň ponechává dostatek prostoru pro „domýšlení“. Mnohé výjevy by jistě bylo možné použít k různým druhům imaginace či jiným terapeutickým technikám. Pokud bych měla najít nějakou slabinu tak snad jedině, že tuto knihu do kabelky jen tak snadno neschováte (pokud tedy nenosíte obr brašnu).

Karel Nešpor: Úsměvy, zkušenosti, výstřednosti

Úsměvy, zkušenost, výstřednosti je další knížkou známého českého psychiatra, doktora Karla Nešpora, působícího zejména v oblasti léčby návykových onemocnění. Je také autorem mnoha úspěšných publikací jako například Kudy do pohody, Jak být milejší anebo Střízlivě, většinou vesele.

Knížku nečtete jedním dechem. To nejspíš ani nebyl autorův záměr. Nabízí velké množství kratičkých celků, které čtenáři můžou ozvláštnit volnou chvíli. Lze po ní sáhnout kdykoliv.

Kniha je napsaná laskavým a hravým způsobem, které jsou autorovi vlastní. Díky nim dokáže i náročnější poselství předat čtenáři snesitelným a příjemným způsobem.

Zdroj: Nakladatelství Portál

Zdroj: Nakladatelství Portál

Jednotlivé celky se nedají úplně snadno zařadit do jasných kategorií. Knížka je plná krátkých příběhů ze života autora, jeho přátel, příznivců a pacientů i příběhů zcela smyšlených. Najdete v ní různé návody, popisy relaxačních, imaginačních i jiných cvičení, které jsou prokládané fotografiemi a odkazy na videa a jiné materiály na internetových stránkách autora. Nechybí básničky ani vtipy. Každý čtenář nemusí souznit se vším, nemusí ani všemu rozumět. Když ale hledá, určitě si najde to svoje.

Knížka je rozdělená na tři části. Jsou to Prapodivné druhy smíchu, Zkušenosti a výstřednosti a Techniky a návody. Můžete si vybrat, co z toho je pro vás právě zajímavé, čemu máte chuť a čas se věnovat. Kromě autora samotného, vás doprovází i pan Zkoumal, přemýšlivý, racionální čtenář držící vyprávění nohama na zemi. Prostřednictvím dialogu s panem Zkoumalem autor dokáže odlehčit i vážná témata a udělat si legraci sám ze sebe.

Zdroj: Nakladatelství Portál

Zdroj: Nakladatelství Portál

Autor nenásilným způsobem nabízí různá cvičení a relaxační techniky zasazujíc je do kontextu vlastních zkušeností. Jednotlivé druhy smíchu pečlivě popisuje a čtenář jen těžce odolává, aby alespoň část z nich nevyzkoušel i sám na sobě. Když by mu docházela fantazie a nevěděl by, jak na to, mnoho vodítek poskytne autor skrze fotografie anebo odkazem na své internetové stránky, případně YouTube kanál, kde se dají dohledat názorná videa, ve kterých jednotlivé druhy smíchu autor sám předvádí. Smích dle něj přináší smějícímu se i jeho okolí uklidnění a radost.

Velkým tématem, které se často objevuje na stránkách knihy, je střízlivost, ke které autor čtenáře vybízí. Předkládá výčet výhod, které v životě přináší, i když vyžaduje neustálou péči. Zároveň nabízí různé techniky a rady, jak zvládnout bažení a rizikové emoce a jak posílit emoce pozitivní. Jak je důležité dbát na zdravý životní styl. A hlavně, jak život zvládat s úsměvem a protkat ho mírnou a klidnou radostí.

Do přírody. Od displejů k vědomému propojení se svým okolím

Tak tato kniha je přesně to, co potřebujete, pokud už jste během nouzového stavu příliš zakoukaní do telefonů, sociálních sítí, do sledování Netflixu a chcete se nadechnout vzduchu.

Je to vlastně příručka do terénu. Nabízí rady, na co se venku zaměřit a různá cvičení, díky kterým se s přírodou můžeme propojit. Taky jste měli rádi hry v přírodě, kdy jste procházeli třeba lesem a plnili úkoly? Tak takhle nějak si to můžete s touto knížkou zopakovat. Vzít knížku, tužku a jít ven. Cílem knihy je čtenáře vědomě propojit s přírodou a v mém případě se to povedlo.

Zdroj: Autorka textu

Zdroj: Autorka textu

A ten design je naprosto úchvatný. Pokud jste stejně jako já milovník všeho, co nabízí papírnictví a rádi si píšete, malujete, vybarvujete, tak budete nadšení.

Načerpala jsem spoustu inspirace. Například vytvoření vlastního přírodního koutku doma. Stejně tak aktivita Naboso mi ukázala, jak vnímat vlastní pocity z různých povrchů – sundat si boty a vnímat. Uvědomila jsem si, že pro děti je to mnohem přirozenější, častěji je necháváme bez bot třeba na písku nebo na trávě na zahradě, tak proč to neudělat taky?

Zdroj: Autorka textu

Zdroj: Autorka textu

Myslím si, že na tomto místě bude lepší příliš se nevypisovat a raději se zaměřit na přímou ukázku, která vám dá více než slova a už při prvním listování dokáže čtenáře vtáhnout. Doporučuji zajít do knihkupectví a chvíli s touto knihou pobýt. 

Irvin D. Yalom: Existenciální psychoterapie

Jedno z klasických děl psychologie, které poprvé vyšlo v roce 1980. Yalom zde hovoří o existenciálním přístupu, který poskytuje oporu mnohým terapiím. Snaží se ukázat, že se jedná o formální paradigma, které je účinné, racionální a systematické, má vlastní strukturu a techniky. Líbí se mi, když Yalom mluví o tom, že základy existenciální orientace nejsou empirické, nýbrž hluboce intuitivní.

Irvin Yalom má dar psát srozumitelným a poutavým jazykem, takže při čtení jeho knih mám vždy dojem, že mi autor vypráví příběh. Ačkoliv sám autor v knize píše, že chce, aby kniha byla pochopitelná i pro laického čtenáře, je výhodou znalost základních pojmů i z oblasti klinické psychologie.

Kniha začíná poměrně obsáhlým úvodem do existenciální psychologie, její definice a východiska. Konfrontuje ji s pohledy dynamické psychoterapie a vysvětlí původ tohoto oboru.

Dále je kniha rozdělena do čtyř částí – oblastí, které jsou hluboce zakořeněné v bytí člověka. Těmito oblastmi jsou smrt, svoboda, osamělost a ztráta smyslu. Již ze samotných oblastí je nepochybné, že nepůjde o jednoduché čtení.

Osobně mě velmi zaujala kapitola o svobodě. Mluvíme zde o svobodě člověka vytvářet svůj vlastní život, jednat a především měnit se. Téma změny je něco, co ve své práci sleduji. Kniha mi v mnohém otevřela oči.

Zdroj: Nakladatelství Portál

Zdroj: Nakladatelství Portál

Podnětná proto pro mě byla část o klinických projevech vyhýbání se odpovědnosti a především výrok „Přijetí odpovědnosti je předpokladem (terapeutické) změny.“ Dále mi autor nabídl cestu, jak pacientovi (klientovi) pomoci – je potřeba neustále pracovat s tím, že pacient si své nepohodlí způsobil sám (žádná náhoda nebo vyšší síla). Terapeut musí zjistit, jakou roli konkrétní pacient hraje ve svém vlastním problému, a najít způsob, jak tento poznatek pacientovi sdělit.

Kniha je neskutečně podnětná a není to text, který by člověk sfoukl během jednoho večera. Já jsem se ke knize neustále vracela a musím přiznat, že zdaleka nejsem u konce. Je to přesně ten typ knihy, která vám po každém otevření nabídne další nový pohled, myšlenku a zaplaví vás emocemi. Je to kniha, u které je zapotřebí chvíli „pobýt“.

Cesta osvobození: 21 dní v plné přítomnosti

Zajímáte-li se o meditaci, pak tato kniha jistě stojí za pozornost. Jejím autorem je zenový mistr a mírový aktivista Thich Nhat Hanh. Mimo jiné je i velmi plodným autorem. V češtině už vyšlo mnoho jeho knih, u nás v Agoře jste si mohli přečíst recenze Bez bahna lotos nevykvete a Štěstí…co pro ně můžeme udělat od Kristýny Maulenové.

Thich Nhat Hanh byl jedním z prvních lidí, kteří přinesli učení buddhismu a mindfulness na Západ. Poté, co mu bylo vládou znemožněno vrátit se do rodného Vietnamu, v roce 1982 založil ve Francii centrum pro praktikující – Plum Village, které je v současné době největším buddhistickým klášterem v Evropě. Centrum je velmi aktivní, buduje komunitu lidí, kteří se mindfulness věnují, nabízí možnost retreatů a šíří učení svého učitele dál.

Na stránkách Cesty osvobození máme možnost nahlédnout do dění  jednadvacetidenního meditačního soustředění, které se uskutečnilo v roce 1998 v USA. Kniha obsahuje promluvy, které Thich Nhat Hanh na tomto setkání přednesl. Některé kapitoly obsahují i dotazy účastníků a odpovědi, kterých se jim dostalo. Buddhistické učení, které je v knize obsaženo, se týká využívání energie plného vědomí.

“Energie plného vědomí je jako slunce. Když se něčeho dotkne, spustí proces transformace. Tak jako jsou rostliny citlivé na světlo, je každý mentální obsah citlivý na plné vědomí. Je-li v nás radost, plné vědomí radost umocní. Je-li v nás zármutek, plné vědomí jej uklidní a zmírní. Plné vědomí je buddha, energie, kterou potřebujeme všichni.” (str. 95)

Četba pro mě byla inspirativní v tom, že s laskavostí přivádí k zastavení a zkoumání sebe sama. Obsahuje spoustu zajímavých vhledů a podobenství, z nichž některé jsou úsměvné (dokud nám nedojde, že platí i na nás…:-), a některé nám nebudou nic platné, pokud se sami nebudeme meditaci pravidelně věnovat.

“Stěžujeme si, že nemáme čas žít, ale přitom se snažíme ubít svůj volný čas tím, že se nevracíme k sobě samým.” (str. 107)

Kniha mi také trochu objasnila proces využívání plného vědomí a rozkryly se mi další souvislosti meditace, které mi s mou minimální praxí (MBSR a občasné cvičení doma) unikaly. Tato kniha pro mě byla cenná ještě z jednoho důvodu, a to, že se Thich Nhat Hanh vztahuje také k psychoterapeutické praxi. Přináší důležitou myšlenku, že “pouhá” plná přítomnost je pro druhé léčivá. A tudíž že jednou z cest, jak se stát dobrým terapeutem, je učit se meditaci.

Nezbývá než poděkovat nakladatelství Alferia, že díky němu můžeme číst mnoho takových knih. A pokud se chcete dozvědět víc, navštivte stránky centra Plum Village. Můžete také využít aplikaci Plum Village App, kde jsou nahrané meditace a různé přednášky od autora a jeho následovníků (v angličtině a francouzštině). Přijde mi, že stojí za to.

Mindfulness u dětí a dospívajících: 154 technik a aktivit

Poslední dobou se téma mindfulness objevuje stále s větší frekvencí v laické i odborné komunitě. Na pohled velmi přitažlivé téma tak láká se v hektické době zastavit a být všímavý. Debra Burdick má více jak 25 let praxe, během které pracovala na vlastním přístupu k mindfulness technikám. V čem je její kniha unikátní? Zejména je velmi praktická, založená na vědeckých faktech a hlavně – je věnována dětem a dospívajícím. Vznikla tak ucelená sbírka možností, dalo by se říci kuchařka, díky které je možné v dětech pěstovat všímavý postoj k sobě i světu okolo.

Kniha dělená do pěti základních částí obsahuje celkem 27 kapitol. Na začátek je tak vhodné ocenit strukturu a návaznost, kterou do psaní autorka protkala. Každá kapitola začíná stručným přehledem všech nástrojů, které jsou představeny. Jednotlivé nástroje – kterých je v součtu více jak 150 – jsou doplněny pracovními listy, ve kterých není příliš textu, jsou zde jasné instrukce, co dělat během cvičení, příp. jsou doplněny fotografiemi či obrázky.

Zdroj: Nakladatelství Grada

Zdroj: Nakladatelství Grada

První část je věnována úvodu, ve kterém autorka představuje přínosy mindfulness, mezi které patří např. zlepšení ovládání emocí, zvýšení sebevědomí, snížení úzkosti a zlepšení deprese, snížení výskytu chování souvisejícího s ADHD a mnoho dalšího. Autorka se ve své knize snaží vybudovat u dětí a dospívajících takové nástroje, aby sami byli schopni techniky mindfulness používat doma.

Ve druhé části jsou představeny nástroje k začlenění mindfulness do praxe. Zohledněna je i otázka vývojové a kognitivně úrovně (např. co je vhodné pro dítě ve čtyřech letech a co pro dítě ve 12 letech). Autorka popisuje, jak přizpůsobit techniky mindfulness pro děti a dospívající a jak jim koncept všímavosti vysvětlit, k čemuž často nabádá hravou formou. Cílem knihy je, aby se děti a dospívající naučili více uvědomovat sami sebe, zvláštní prostor tedy autorka věnuje technikám vhodným pro domácí prostředí.

Zdroj: Nakladatelství Grada

Zdroj: Nakladatelství Grada

S metodami pro výuku konkrétních technik mindfulness je čtenář seznámen ve třetí části, která skýtá téma všímavosti v dechu, přítomném okamžiku, naslouchání, pozorování, ochutnávání, pohybu, ale i hlubšího uvědomování emocí, těla, vztahů a dalších oblastí. Každý nástroj a metoda ve svém popisu obsahuje základní informace, konkrétní postup a zpětnou vazbu – tedy to, kam je možné se ubírat s následnou diskusí, aby byla technika adekvátně reflektovaná a dokončená. Některé metody jsou doplněné také příklady z praxe.

Čtvrtá část se obdobně jako předchozí část věnuje nástrojům k používání mindfulness, tentokrát však u konkrétních poruch. Zde se projevuje autorčina velká zkušenost, neboť prostor je věnován poruchám nálady, ADHD, autismu, stresu a somatickým onemocněním (včetně chronické bolesti či poruchám spánku). Poslední část pak předkládá nástroje, kterými je možné sledovat pokrok, což může být užitečný nástroj zejména v klinickém prostředí.

Kniha je psaná lehkým, srozumitelným jazykem. Lze jí v podstatě otevřít na kterékoli stránce a nechat se inspirovat či vyhledat v konkrétním přehledu právě potřebné. Knihu lze doporučit pracovníkům v pomáhajících profesích, ale i rodičům či učitelům, kteří by rádi podpořili duševní zdraví a psychickou pohodu svých dětí a žáků.

Jak lépe zvládat nepříjemné situace a konflikty: Cesta k odolnější a vyrovnanější mysli

„Tuto knihu jste otevřeli, protože jste ve stresu.“

Tak toto je úplně první věta, kterou si v knize přečtete. Hned vzápětí na vás autorka vychrlí celý výčet věcí, jež vás mohou stresovat. Pokud jste až doteď ve stresu nebyli, tento úvod to může rychle změnit. Přiznám se, že já jsem knihu otevřela se zcela jiným očekáváním a z jiného důvodu. Podle názvu jsem se (unáhleně) domnívala, že budu číst spíše něco o komunikaci a řešení konfliktních situací mezi lidmi. A proto mě dost překvapilo, že následující stránky budou o stresu. Ale život je přece samé překvapení a stres je velmi aktuální téma, takže žádný stres a jdeme na to.

„Tato kniha nás naučí techniky zvládání stresu, založené na fungování mozku a zaměřené na zvýšení jeho odolnosti.“

Autorka velmi příjemně a lidsky vysvětluje, jak funguje stres, co se při něm odehrává, jaká je fyziologie stresu, i to, jak stres efektivně uklidnit. A i když se text hemží slovy jako amygdala, prefrontální kortex apod., tak vše pochopí i naprostý laik. Kniha má tři hlavní části: v první čtenář poznává svůj stres, jsou zde vysvětleny základní věci o stresu atd.; v druhé části jde především o uvolnění a oproštění se od stresu; a třetí se zaměřuje na zvyšování odolnosti vůči budoucím stresovým podnětům.

Zdroj: Nakladatelství Grada

Zdroj: Nakladatelství Grada

Hlavním poselstvím knihy je myšlenka, že změna je možná. Pravděpodobně i z toho důvodu je text často prokládán nejrůznějšími praktickými cvičeními, které si čtenář může ihned vyzkoušet a z nich získané dovednosti může dál používat při překonávání každodenních stresorů a výzev. Nutno podotknout, že v cvičeních se objevují skutečně trefné a hezky formulované otázky, které vedou k hlubokému zamyšlení (či dokonce k AHA efektu). Nicméně se domnívám, že některé z těchto otázek se hodí spíše do terapeutického procesu. Člověk bez zkušeností s terapií se v nich může lehce ztratit a nemusí vést k žádoucímu efektu.

„Když nebudete brát zřetel na své pocity, hrozí, že stres prostě akceptujete, místo abyste se s ním vypořádali.“

Na knize oceňuji její široký záběr, jedna z kapitol se například zabývá všímavostí, další práci s emocemi, jiná soucitu (se sebou) a v neposlední řadě i vytváření pozitivního myšlení nebo třeba správné životosprávě při stresu. Všechna témata jsou však vztažena k ústřední linii – a to stresu. Kniha je tak vlastně ucelenou příručkou, jak se účinně vypořádat s každodenní zátěží a přijmout stres jako součást života, aniž by nám ubližoval, ale naopak jako možnost ke zlepšení a růstu.

Když se introvertka vdá

Jak to vypadá a co se děje v manželství introvertky, která je také ilustrátorkou komiksů? Všelijaké situace, které v dlouhodobých partnerských svazcích zažívá, troufám si říct, mnoho z nás, nakreslila a popsala autorka Debbie Tung a vydala je v komiksové knize s všeříkajícím názvem: Když se introvertka vdá.

Někteří možná již znáte autorčinu prvotinu, Introvertka v hlučném světě. Nynější dílo na něj navazuje. Přítel Jason se stal manželem, z mladého páru je mladý manželský pár. Kniha čtenáře provází prvotním zvykáním si na tuto novou skutečnost (v restauraci: „Přejete si s paní stůl u okna?“ Debbie: „Paní? … Ale počkat? To jsem já!“), nikdy nekončící plány a cíle Debbie a Jasona, které po prvotním nadšení rychle či rychleji opustí („Zítra bychom měli vstát brzo a pořádně tady uklidit. Pak bychom měli jít do fitka a až do večera být superproduktivní … Hahahaha. Tyjo, to byl vážně dobrej fór!“), stěhování do společného, na hypotéku pořízeného domku (Debbie: „Já ten náš nový dům prostě miluju … Konečně se tu můžu spojit s přírodou.“ Jason: „Nefunguje Wi-fi.“ Debbie: „NEEEeeee! Jak tady přežijeme?“) a další výzvy, radosti i všelijaké situace v průběhu několika let.

Zdroj: Nakladatelství Portál

Zdroj: Nakladatelství Portál

Stejně jako v minulé knize je Jason vylíčen jako laskavý, pohodový, podporující a čaje pro Debbie dělající člověk, zároveň je vidět, že i autorka Debbie je milující a vděčná za Jasona i při pohledu na jeho spící obličej se slinou u pusy. 😊

Debbie si ze sebe i Jasona umí udělat legraci, a tak lze v knize najít několik vtipných pasáží. Mě nejvíce pobavilo setkání Debbie s kamarádkou. Kamarádka: „Myslím, že je důležité, abych si s partnerem mohla opravdu smysluplně promluvit. Takhle to máte vy s Jasonem, ne?“ Debbie: „Jo, to jo. Pořád spolu vedeme smysluplné řeči.“ Doma Jason a Debbie sedí na gauči. Jason: „Já jsem dneska tak nafouklej.

Taky mě rozesmála pro mě důvěrně známá Záhada termostatu. Debbie: “Brr, tady je zima. Zvednu trochu termostat.” Po chvíli Jason: „Tady je teda horko. Stáhnu trochu termostat.“ A tak v nekonečné smyčce.

Zdroj: Nakladatelství Portál

Zdroj: Nakladatelství Portál

Stejně jako Introvertka v hlučném světě je i tato kniha milá, vtipná a odpočinková, navíc s dosahem ukázat čtenáři dlouhodobě fungující partnerský vztah, kdy oba mají jak společné chvíle, plány, vzpomínky i sny, tak i samostatné aktivity. Autorka má pozoruhodný dar všímavosti, a tak i situace, které by leckdo mohl nazvat banálními, ba nudnými, dokáže zachytit a tím ukázat, že nic jako banální situace vlastně neexistuje. Tedy pouze pokud jsme všímaví, duchapřítomní a nepřestáváme být vděční.

Knihu podle mého názoru ocení zejména ti, kteří mají zkušenost dlouhodobého vztahu.

Jak lidé zrají: Osobnostní růst v pracovním i osobním životě

Kniha přichází s unikátním pohledem na vývoj člověka v dospělosti, o kterém se říká, že se příliš nemění, protože je spíše dovršen ve věku kolem 20 let. Autorka knihy, koučka a odbornice na vývojovou psychologii Jennifer Garvey Berger, nastoluje čtyři vývojové formy myšlení dospělého člověka, které vycházejí z Keganových poznatků.

Díky 13 stránkovému úvodu českého kouče Tomáše Hanila můžeme lépe pochopit autorčinu teorii i celkový stav výzkumu a praxe v Čechách.

Kniha to na první pohled není jednoduchá. Odborník, který se oblasti rozvoje a koučování věnuje, tomu možná porozumí lépe, nicméně pro mě jako laika, který si chtěl něco nastudovat o osobním růstu, obsahovala kniha mnoho termínů a teorie, takže jsem knihu průběžně odkládala a určitě nepřečetla tak zvaně jedním dechem.

Zdroj: Nakladatelství Portál

Zdroj: Nakladatelství Portál

I na druhý pohled je jasné, že nejde o žádné „ezotericky“ seberozvojové plky, ale o ucelenou teorii a studijní materiál, určený spíše odborníkům.

Přidanou hodnotou knihy jsou zcela jistě případové studie. Autorka uvádí konkrétní příklady situací, následně pokládá čtenářům otázky a nabízí možnosti, jak na situaci zareagovat. Autorka ke čtenářům často promlouvá, což působí jako byste byli na její přednášce.

Nejvíce mě zaujala část o transformačním učení, které mění to, co jsme již věděli a způsob, jak o věcech uvažujeme. Autorka na příkladu ukazuje techniky pro tvorbu transformačního programu především pro pracovníky, a proto je tato kniha vhodná spíše pro odborníky, kteří pracují s leadery a týmy.

Psychopat ve vaší posteli: Manipulace a psychický teror ve vztahu

Psychopat ve vaší posteli – už jen tento název má sílu vytáhnout vás z vaší postele, začíst se do hustě popsaných stránek a přemýšlet, zda vedle vás náhodou nespí jeden z barvitě vylíčených manipulátorů. Kdo se rozhodne pro četbu této publikace, měl by počítat s tím, že může zažít záplavu hlubokých emocí. Málokterá kniha dokáže vyvolat tak intenzivní citové prožitky jako tahle. Vztek, strach, nejistota, bezmoc a úzkost jsou jen špičkou ledovce pocitů, kterým budete vystaveni. A možná i vy (stejně jako já) budete mít chuť křičet na psychopaty v knize, ve svém okolí i ty z minulosti. Možná se budete chtít tvrdě bránit a zároveň si budete připadat slabí a bezmocní. A možná zažijete prohru, tuhý boj a v konečné fázi vítězství nad vaším psychopatem.

Kniha má několik stěžejních částí. Na prvních devadesáti stránkách je čtenář seznamován s otázkou „Kdo je to vlastně ten psychopat?“, resp. je seznamován s odpověďmi na tuto otázku. Hned na začátku jistě zaujme seznam třiceti signálů, jež ukazují na tzv. toxické chování ve vztahu. Autor předkládá velmi podrobný a dosti věrohodný odraz chování psychopatů a manipulátorů. Například to, jak si nás psychopati testují, připravují, jak narušují naše hranice, apod. První část knihy zachycuje skutečně značné množství detailů o životě psychopata.

„Psychopati se vždycky považují za oběti, bez ohledu na to, jak špatně se zachovali k někomu jinému. Nic nikdy není jejich vina.“

Zdroj: Nakladatelství Portál

Zdroj: Nakladatelství Portál

Nicméně pro člověka, který prožil vztah s manipulátorem, může být čtení těchto řádek bolestné a nepříjemné. Proč by si měli číst o tom, co už sami prožili..? Pro tyto lidi jsou tu však další dvě části knihy, které si kladou za cíl dovést čtenáře k uzdravení a k vymanění se z toxického vztahu. Autor nás citlivě provází jednotlivými kroky, jež na své cestě k uzdravení musíme absolvovat, abychom byli opět svobodní a získali zpět sebeúctu, sílu a případně i novu lásku. V závěru knihy jsou užitečné odkazy vedoucí k dalším informacím o psychopatech a zajímavou přílohou je potom test psychopatie.

Oceňuji, že pan MacKenzie promlouvá přímo ke svým čtenářům a kniha tím pádem působí velmi osobním dojmem. Autor se však zaměřuje především na lidi, jež se stali obětí psychopata (na ty, kteří se snaží „uzdravit“ své já) a zdá se, že zapomíná na všechny, kteří knihu otevřou třeba jen tak ze zvědavosti.

„Skutečnost, že čtete tuto knihu, není žádná náhoda – vy hledáte pravdu, jste rozhodnuti zjistit, co se vám právě přihodilo.“

I přes autentický a velmi detailní popis psychopatů a procesu, který vede k uzdravení, mi chybí podložení odbornými zdroji. Respektive v textu je pár zdrojů uvedeno, nicméně v závěru knihy nejspíš došlo k chybě a zdrojový dokument nebyl otisknut (byť v obsahu je uveden). Jinak má kniha svižný spád, je čtivá a srozumitelná.

Nenásilná komunikace v praxi

Metodu nenásilné komunikace vytvořil Marshall Rosenberg již v 60. letech 20. století a od té doby se rozšířila po celém světě. Nenásilná komunikace v praxi je jeho poslední knihou, která je shrnutím a výběrem z předchozích prací s důrazem na názorné ukázky konkrétních příkladů využití nenásilné komunikace v běžných situacích.

Kniha je velmi čtivá a lze ji přečíst jedním dechem. Je to dáno jak autorovým stylem psaní, tak tím, že kniha kombinuje pasáže, které teoreticky vysvětlují principy nenásilné komunikace s příklady jejího využití z Rosenbergovi praxe. V textu jsou uvedeny osobní zkušenosti z autorova života i ukázky z rozhovorů s účastníky jeho seminářů zabývajícími se svými osobními konflikty a nesnázemi v komunikaci.

V každé ze svých knih Rosenberg uvádí seznam pocitů, které můžeme zažívat. Porozumění a schopnost pojmenovat své pocity je pro využívání nenásilné komunikace klíčová, proto seznam pocitů nechybí ani zde, stejně jako seznam základních potřeb a stručné shrnutí čtyř částí procesu nenásilné komunikace: Pozorování, pocity, potřeby a prosby. V úvodní části kniha popisuje krátce, ale srozumitelně, základní principy fungování nenásilné komunikace. Následně autor vysvětluje, jakým způsobem může být nenásilná komunikace přínosná při řešení konfliktů a snaze o jejich předcházení.

Text je dělen do tematických kapitol, z nichž první se zabývá důvěrnými osobními vztahy a potenciálu nenásilné komunikace v nich. Jedná se převážně o úryvky ze seminářů, které Rosenberg o nenásilné komunikaci v minulosti realizoval. Za velmi přínosné považuji, že přepis rozhovorů s účastníky umožňuje nahlédnout i do způsobu lektorské práce autora stejně jako jeho technik práce s nenásilnou komunikací v případě přítomnosti jen jednoho účastníka konfliktu. Místy ale působí úryvky neúplně a rozuzlení situace z nich není příliš patrné.

V následujících kapitolách se autor zabývá usmířením, hněvem a jeho smyslem pro lepší pochopení našich potřeb. V poslední prakticky zaměřené kapitole se Rosenberg věnuje využití nenásilné komunikace při výchově dětí. Tato část jistě osloví každého rodiče, který touží přistupovat k dětem s respektem a bez používání strachu jako nástroje výchovného působení.

Závěr knihy je věnován souboru otázek, které v průběhu času zodpovídal Rosenberg novinářům a účastníkům seminářů vztahujícím se ke spiritualitě a filozofickým základům nenásilné komunikace. Tato část knihy působí nejméně uceleně, opakuje se v ní mnoho informací z předchozího textu a ani použitá forma otázek a odpovědí není tak čtivá jako zbylé pasáže knihy.

Knihu ocení nejen odborníci z oblasti psychologie a dalších profesí věnujících se mezilidským vztahům. Téma nenásilné komunikace a možnosti jejího praktického využití může být přínosem pro každého, kdo chce lépe porozumět svým pocitům a potřebám nebo hledá inspiraci pro zvládání konfliktních situací ve vztazích s blízkými i v pracovní oblasti. Inspirací pak může být i pro rodiče, kteří uvažují o tom, jak vychovávat své děti s respektem k jejich potřebám a názorům.