Archiv štítku: Alferia

Vědění pro nejisté časy: Průvodce věkem úzkosti

Titul nese podnázev “průvodce věkem úzkosti”. Kdybych si nepřečetla, že první vydání vyšlo už v roce 1951, asi by mě nenapadlo, že kniha není reakcí na současnou dobu, nýbrž na dobu před sedmdesáti lety. Její autor Alan Watts žil v letech 1915 – 1973 a byl duchovním učitelem, který přinášel myšlenky východních filosofických proudů na Západ.

V této knize se zamýšlí nad naší potřebou jistoty a stability, která vychází z toho, že se vše kolem nás neustále proměňuje. Watts říká, že pevné body, o které se můžeme opřít, si budujeme ve formě víry nebo vědy v naivní snaze vytvořit z reality něco pevného, stabilního a neměnného. Jenže tento způsob vyrovnání se s nejistotou je podle autora jen cestou do dalšího trápení.

A tak nabízí cestu jinou. Místo snahy vybudovat si životní jistoty, které vlastně neexistují, se můžeme naučit žít s nejistotou. Tu lze přijmout a dokonce ji i vítat. “Můžeme se naprosto vzdát veškerých snah věřit a začít brát život opravdu takový, jaký je. Takový výchozí bod nám otevírá cestu životem, na které se nemusíme opírat o mýtus, ale ani nám nehrozí pád do hlubin zoufalství. Tak upřímná cesta však vyžaduje úplný obrat našich všedních zaběhlých vzorců myšlení a vnímání.”

Alan Watts prezentuje myšlenky, o kterých se možná nedá říct, že jsou nové, zajímáte-li se o filosofii Východu. V určitém smyslu mi připomínají i postmoderní myšlení, které také hovoří o tom, že neexistuje objektivní realita a které tak boří společností vybudované “jistoty” skrze tvrzení, že nic není univerzálně platné.

Nicméně způsob, jakým své postřehy autor představuje, je pro mě jedinečný. Byl skvělým pozorovatelem, který dokázal názorně uchopit a pojmenovat věci, a chystá tak mnohému čtenáři spoustu aha-momentů. Nicméně jak asi víte, jednou věcí je něco logicky chápat, druhou věcí je to žít. A tak se pro vás může tahle kniha stát jakýmsi intelektuálním cvičením, nebo vás může dovést k jinému způsobu prožívání a pohledu na život…je to na vás. Alespoň do jisté míry. Pro mě, a myslím, že pro mnoho lidí, bude kniha takovým hlavolamem, a nepřestaneme se sami sebe ptát, jak to autor vlastně myslel, a jestli jsme to skutečně pochopili… nojo, ale to je vlastně možná ta nejistota, se kterou musíme žít. 🙂

Co říct závěrem? Zaujme-li vás tato kniha či autor, pak je možné nalézt některé překlady jeho děl zde (http://www.makon.cz/dilo.html). Zároveň stojí za povšimnutí nakladatelství Alferia (https://www.alferia.cz/), které je značkou Nakladatelského domu Grada, a které vydává mnoho knih spojených s východní filosofií, seberozvojem, zdravým životním stylem.

Ájurvéda: Život v rovnováze

Když si vyhledáte heslo ájurvéda v naší studnici moudrosti (Wikipedii), zjistíte, že překladem ze sanskrtu dostanete výraz vědění o životě. Pokud se podíváte na obsah knihy, dozvíte se, že se jedná o staré (více než 5 000 let) indické učení, formu medicíny i prevence.

Tento článek vznikl z pera (respektive klávesnice) člověka vychovaného ve světě, kde převažuje přístup takzvané západní medicíny, a který měl jen velmi vzdálené povědomí o bylinkářství, józe, masážích a dalších odvětvích ájurvédy. Je proto napsaný v duchu seznámení – lidského setkání s dalším pohledem na svět a způsob života.

Vy, milí čtenáři, kteří máte blíže k ájurvédským mistrům, a v této tématice jste již jako doma, si budete muset v tuto chvíli vystačit s mým postřehem, že kniha je velmi obsáhlá, a najdete v ní tedy i ty informace, které jste možná ani původně nezamýšleli hledat, napsaná uznávanou odbornicí v této oblasti a stojí za přečtení. Ale pěkně popořádku…

Jedná se o první díl Ájurvédy: Život v rovnováze, který vás na více jak tři sta stranách provede ájurvédskou výživou a tělesnými typy. Grada pak připravuje vydání pokračování, ve kterém budou recepty. Osobně mě zaujal milý přístup knihy, který se nestaví do omnipotentní a neomylné role – hned na úvod vymezuje, že se jedná o jakýsi „informační návod“. Text má popisovat a doplňovat profesionální lékařskou péči pomocí různých technik a přístupů. Rozumím tomu tak, že nás publikace vybízí k vlastní zodpovědnosti, selskému rozumu, i umění vhodného hledání a vybírání informací, což mi přijde sympatické a potřebné.

Za sebe mohu říci, že bývám citlivá na neověřené informace a ostýchám se čehokoli, co má punc jakéhosi ezoterična. Pro čtenáře, kteří mají podobné nastavení, by snad mohla být tato četba místy poněkud komplikovaná. Mně osobně se čtou lépe taková díla, kde se uvádějí spíše validovaná fakta, umím si ale představit, že lidé, kteří nad knihami rádi polemizují, filozofují, a jsou otevřeni výrokům začínajícím: „Věřím, že…“ přičemž následuje subjektivní názor autora, mohou být spokojení.

Odrazují mě texty, ve kterých se na prvních stranách vyskytne úsloví „kosmická inteligence“ atp., říkám to ale s pokorou a vědomím toho, že každý máme jiné nastavení a někomu může být jazyk knihy sympatický a bude s ním umět pracovat. Patřím spíše k lidem, kteří si výklady znamení zvěrokruhu vysvětlují Forerovým efektem, a snad i proto mi kniha nebyla příliš blízká. Každopádně vnímám, že řada osob v tom jistě bude umět číst a vytáhnout si informace, které potřebují.

Česká verze publikace vyšla za dob koronavirové pandemie. V takové době bychom měli o sebe a druhé pečovat snad ještě pozorněji než obvykle. Je-li vám tedy blízké učení véd, smýšlení východních náboženství,… bude vám kniha nejspíše přínosným průvodcem. Chcete-li se dozvědět o své sexualitě, kariéře, somatotypu a jiných oblastech skrze indické učení, a jste zvyklí v tomto duchu uvažovat, vybrali jste si ty pravé stránky. Nejste-li, může se jednat o dobrý zdroj, kde začít. Pokud se totiž chceme k něčemu vyjádřit, ať už v pozitivním, či negativním duchu, měli bychom to předně znát.

Revoluce jednoho stébla slámy

Hledat jehlu v kupce sena, je možný název knihy japonského zemědělce, ale i spisovatele Masanobu Fukuoky. Ve své knize se zaobírá pěstováním plodin v Japonsku. Mohlo by tedy být zřejmé, že je určená zejména pro zemědělce, což je chyba lávky, neboť každý (např. matematik, technik, aj.) si v ní něco najde a i z ní odnese. Dá se říct, že je to současně zamyšlení nad společností a opětovný návrat ke kořenům. Autor prezentuje metodu pěstování plodin, které sám říká nicnedělání. Dokazuje to svými výnosy, které jsou stejně vysoké jako u tradičního pěstitele plodin. Rozdíl je pouze v tom, že Fukuoka nevyužívá žádnou chemii a většinu nechává na přírodě.

Středoevropanovi se to může jevit jako sci-fi, neboť myšlenka, že získá plody, aniž by zoral pole, či jiným způsobem opracoval, je naprosto nepředstavitelná. Nicméně idea návratu ke kořenům a pěstování plodin bez použití herbicidů a jiných chemikálií je v současné společnosti velmi populární a čím dál více lidí se snaží na ekologickou metodu přejít. O to víc zarážející je, že první vydání knihy vyšlo již v sedmdesátých letech minulého století, ale českého překladu se kniha dočkala až nyní.

Masanobu Fukuoka, který se dožil 95 let, byl japonský zemědělec, filosof a propagátor přírodního farmaření. Vystudoval patologii rostlin a pracoval jako inspektor zemědělských produktů. Po nějaké době se rozhodl vrátit do rodné vsi a tam si vyzkoušet metodu přírodního hospodaření, která je založená na pěti principech: nehnojení, neorání, neužívání pesticidů a herbicidů, nepletí a neořezávání.

Zdroj: Nakladatelství Grada

Zdroj: Nakladatelství Grada

Ač je to kniha o zemědělství, je i tak prošpikována filosofickými myšlenkami, podpořenými zen-buddhismem a taoismem. Líbí se mi kompaktní vydání knihy, které se vyjde do kapsy a v neposlední řadě i to, že byl užit recyklovaný papír, který celku dodává punc opravdové ekologické revoluce. Čtenář má k dispozici důkaz, že to bez chemie opravdu jde, neboť jeden pán v Japonsku to zkusil a dokázal, že to funguje.

Masanobu Fukuoka napsal neuvěřitelně zajímavou a poměrně čtivou knihu o tom, jakým způsobem se dají pěstovat plodiny a zároveň, jak obohatit lidskou mysl. Každý, kdo tuto knihu přečte, bude mít jistě nutkání si jí přečíst znovu, neboť napodruhé nevkročí do stejné řeky, ale objeví v textu zase něco nového, pro sebe zajímavého.

Knihu rovněž objevil i Jaroslav Dušek, který v rámci svých besed představil jednu kapitolu knihy Revoluce jednoho stébla slámy.