Archiv štítku: diagnostika

Osobnost v projektivních metodách

Na tuto knihu jsem se velmi těšila, neboť jsem ve své praxi měla možnost pracovat s některými projektivními metodami v rámci diagnostiky dětí. Byla jsem proto velmi zvědavá, co nového mi kniha přinese.

Na začátku knihy se autor věnuje organizačnímu schématu osobnosti za pomocí šesti základních domén. Autor následně rozvíjí charakteristiku jednotlivých domén a dává čtenáři možnost podívat se na jejich roli při vývoji osobnosti. Ačkoliv je text psaný velmi čtivě a srozumitelně, nalezneme v něm hojně psychoanalytické terminologie. Již od začátku je tedy patrné, že autor počítá alespoň s elementární znalostí psychoanalytických pojmů i teorií.

Je tedy jasné, že i ve stěžejní části se počítá se znalostmi jednotlivých projektivních metod. Čtenář zde najde rozbor testové baterie skládající se z Rorschachovy metody, dále z tematicko-apercepčního testu, testu nedokončených vět a testu volby zvířete.

Pro mě osobně byla nejnáročnější část věnována rozboru Rorschachovy metody, a to především proto, že se tak dobře neorientuji v systému skórování jednotlivých odpovědí. Autor také počítá s tím, že si čtenář vybrané projektivní metody „osahal“. U Rorschachovy metody dnes již není problém si jednotlivé tabule vygooglit a osvěžit si některé jejich detaily.

Podstatně náročnější je nalezení jednotlivých karet u tematicko-apercepčního testu (i když samo sebou dostupnost testových materiálů na internetu není pro diagnostiku zrovna výhodné). Já jsem s TAT v praxi nepracovala, neznám tedy všechny karty a tak jsem občas tápala a občas zapojovala fantazii. I přesto byl pro mě text srozumitelný.

Jednoznačným pozitivem knihy je její bohatost na příběhy z praxe, kterými autor přibližuje čtenáři aplikaci předložených rad a doporučení. V závěru knihy nám dává autor možnost nahlédnout, jak pracuje s celou testovou baterií na případové studii Nicholase. V závěru studie nechybí ani shrnutí diagnostických výstupů s důrazem nejen na slabá místa, ale také na silné stránky Nicholasovy osobnosti.

Ještě jednu věc bych na knize ráda ocenila, a to je autorova snaha podpořit a poradit začínajícím diagnostikům. Nejvíce mě oslovilo upozornění na tendence diagnostika vyvozovat závěry i z věcí nevyřčených (takové ty okamžiky, kdy si jsme téměř 100% jistí, že to klient sice neřekl, ale je to přeci tak zjevné!). Autor pak nabádá, abychom tyto své domněnky do diagnostiky nezahrnovali a nevytvářeli z nich hypotézy, a to alespoň do té doby, dokud tyto hypotézy nejsou podložené tvrdými daty. Nabízí tak možnost rozšířit předkládanou testovou baterii o takový test, u kterého se domníváme, že by mohl vytvořit z nevyřčeného vyřčené.

Jelikož je kniha zaměřená prakticky, doporučila bych jí lidem, kteří s projektivními metodami aktivně pracují. Obávám se, že pro nás ostatní, kteří aktuálně nevyužíváme projektivních metod v naší práci, mohou některé informace lehce zapadnout. A to si myslím, že je velká škoda.

Psychodiagnostika v řízení lidských zdrojů

Spolupracujete ve vaší firmě s psychology v oblasti výběru zaměstnanců a chtěli byste lépe porozumět tomu, jak to vlastně je s těmi psychologickými testy? Chystáte se na přijímací pohovor a chcete se dozvědět více o tom, co vás tam možná potká? Studujete psychologii a zajímáte se o oblast personalistiky? Nebo už máte po studiu nějaký ten pátek a chcete si připomenout nejen specifika užití psychodiagnostiky v praxi personalistiky, ale také obecné zásady a principy psychodiagnostiky?

Pokud jste na některou z těchto otázek odpověděli kladně, troufám si tvrdit, že by vás kniha Psychodiagostika v řízení lidských zdrojů mohla zaujmout a být vám užitečným průvodcem světem psychologické diagnostiky v této oblasti.

Velmi přehledně vás kniha seznámí se základními zásadami a principy psychologického testování, dozvíte se, jak se pozná kvalitní psychologický test od méně kvalitního a jak mohou být testy konstruovány. Pro odborníky – psychology kniha přináší také velmi praktický přehled metod, které mohou být vhodné pro účely diagnostiky v praxi personalistiky, ale dočtou se zde i to, jak má vypadat a co má obsahovat zpráva z takové diagnostiky, aby byla co nejpřínosnější pro zadavatele testování. Dozvíte se například, které osobnostní charakteristiky jsou nejvíce vypovídající s ohledem na uplatnění člověka v organizaci, nebo jak zhodnotit, zda je v dané situaci konkrétní test užitečný a přínosný.

Zdroj: Nakladatelství Portál

Kromě psychologických testových metod zaměřených na hodnocení v oblasti výkonu nebo osobnostních charakteristik obsahuje kniha také kapitolu zabývající se tzv. klinickými metodami – tedy pozorováním, rozhovorem a referencemi a jejich specifiky – přínosy a limity vzhledem k výběru či rozvoji zaměstnanců.

Kniha je psána velmi srozumitelně a je přehledně členěná. Jedná se však spíše o odborný text, který by šlo využít i jako příručku, ke které se lze opakovaně vracet pro vyhledání konkrétních informací. Domnívám se, že by kniha mohla skvěle posloužit také studentům pro utřídění a rozšíření znalostí z oblasti psychodiagnostiky – ať už obecně nebo vzhledem k diagnostice v personální a organizační oblasti.

Diagnóza ADHD u dospělých: souvisí hyperaktivita a porucha pozornosti se závislostí na drogách?

Jak všichni víme, porucha ADHD bývá nejčastěji spojována s dětmi. Teprve nedávno se v psychiatrii a psychologii začaly objevovat myšlenky na to, že se tato diagnóza týká i dospělých. A právě této problematice se věnuje kniha Diagnostika a terapie ADHD s podtitulem Dospělí pacienti a klienti v adiktologii.

Miovský_ADHD_Grada_přebal

Kniha už při otevření na stránkách s obsahem čtenáře láká na velmi pestrou paletu témat, kterým se postupně věnuje a které přehledně strukturuje tak, aby dávaly smysl a navazovaly na sebe. Protože se však na textu podílelo velké množství autorů, chvílemi text působí nesourodě a nepřehledně, některé informace se v knize opakují i vícekrát. Na druhou stranu je opakování matkou moudrosti a větší množství autorů zaručuje knize odborný základ a různé pohledy na tuto problematiku.

Každého pečlivého studenta bezpochyby napadne po zhlédnutí obsahu prolistovat také seznam literatury. Ten je již na první pohled působivě obsáhlý a při bližším zkoumání mě velmi potěšilo také velké množství nových zahraničních studií, které se tématu ADHD a závislostí věnují. Kniha podle mého názoru tedy skutečně reflektuje aktuální poznatky a z vlastních zkušeností mohu potvrdit, že je bohatým a přehledným zdrojem informací při psaní vlastních odborných prací.

Samotný text je pak přehledně rozčleněn na jednotlivé tematické celky a doplněný tabulkami a grafy, které orientaci usnadňují a pomáhají čtenáři utřídit si myšlenky. Zároveň jsou součástí knihy také kazuistiky, a to jak krátké, objevující se v průběhu celé knihy, tak i několikastránkové kazuistické studie a ilustrace. Ty činí dle mého názoru odborný text čitelnější. Tato problematika nemusí být pro člověka, který se v oboru závislostí běžně nepohybuje, snadno pochopitelná, právě praktické popisy klientů a jednotlivých případů ji však příjemně dokreslují.

Kniha je celkově určena spíše odborníkům, pro laika by byla dle mého názoru těžko srozumitelná a zbytečně zdlouhavá, autoři popisují daná témata opravdu do hloubky a z toho důvodu je někdy náročné se textem prokousat. Samotný text je proložen zdroji a citacemi, což nepochybně ocení studenti a odborníci, působí však kvůli tomu nečitelně pro laika, který není zvyklý v odborných studiích přeskakovat závorky se jmény a roky.

Osobně však knihu hodnotím jako velký přínos do oblasti psychologie a adiktologie, protože ADHD u závislých klientů je téma nové a neprobádané. Tato kniha má dle mého názoru velký potenciál podněcovat k dalším výzkumným nápadům souvisejícím s touto problematikou. Přestože text knihy místy působí nesourodě a je zahlcující, jakoby kniha tak trochu sama „trpěla diagnózou ADHD“, doporučuji její přečtení nebo aspoň prolistování každému, kdo se o téma zajímá.

Zora Syslová, Jana Kratochvílová, Táňa Fikarová: Pedagogická diagnostika v MŠ

Paradigma osobnostně rozvojového pojetí výchovy a vzdělávání ve 21. století, v jehož středu pozornosti se nachází dítě a jeho celkový rozvoj ve vztahu k jeho individuálním předpokladům a možnostem, vytváří požadavek na diagnostickou činnost již učitelů a učitelek v mateřských školách. Ta se stává jednou z nejvýznamnějších komponent předškolního vzdělávání, neboť bez ní učitel či učitelka nedokáže kvalitně a efektivně realizovat vzdělávací proces.

Publikace Pedagogická diagnostika v MŠ s touto potřebou komplexně a detailně seznamuje a vzájemně a prakticky kloubí pedagogickou činnost s teorií. Jejím cílem není pouze rozvíjet teoretické znalosti o diagnostikování, ale především tyto informace přenést do praxe.

mš

V první kapitole se zamýšlí nad diagnostickou rolí učitelů a učitelek mateřských škol a současnými požadavky na ně kladenými. Seznamuje s odbornou terminologií a s v současné době nejvíce preferovanými přístupy v dětské diagnostice.

Druhá kapitola – jádro celé knihy – přináší výzkumná zjištění týkající se zavádění portfolií dětí do práce učitelů a učitelek v mateřských školách. Zachycuje obsahovou a procesuální složku diagnostického portfolia a jeho význam při diagnostické činnosti učitelů. Současně se tato kapitola zabývá i jeho možnými rezervami při práci s ním.

Ve třetí kapitole autorky seznamují s diagnostickými metodami, které je možné v procesu diagnostikování využít. Mimo to také inspirují k tvorbě vlastních diagnostických nástrojů.

Knihu uzavírá kapitola věnující se diagnostikování školní připravenosti především ve školských poradenských zařízeních. Vyúsťuje v možnosti, které přináší portfolio dítěte a jeho využití i v počátku školního roku.

Kniha je  praktickým a současně aktuálně velmi potřebným průvodcem možnostmi pedagogické diagnostiky předškolních dětí. Oceňuji zejména logický postup knihy, tedy od teorie a empirických zjištění k aplikaci do praxe, a její velmi přehledné členění. Taktéž bych ráda vyzdvihla povzbuzení i v publikaci zmíněné nástroje k vytváření vlastních diagnostických metod.

Jak vyplývá i z názvu knihy, je primárně určena především učitelům a učitelkám mateřských škol, případně studentům pedagogických škol. Doporučila bych ji nicméně také učitelům a učitelkám nižšího stupně základních škol, rodičům či jedincům, kteří s dětmi v tomto věku pracují či jsou jinak více v kontaktu.

Najbrtová, Šípek, Loneková a Čáp: Projektivní metody v psychologické diagnostice

Projektivní metody patří mezi nezastupitelné nástroje v psychodiagnostické práci; umožňují zkoumat a poznávat osobnost jedince a jeho vlastnosti, schopnosti a další charakteristiky, a to prostřednictvím pozvání do značně nediferencované podnětové situace, ve které osoba volně reaguje a projevuje se ve své jedinečnosti. Současně se nicméně jediná o nástroje, který klade značné nároky na jejich odborné zvládnutí.

Publikace Projektivní metody v psychologické diagnostice nepostihuje potřebné množství informací k ovládnutích těchto technik. To by ostatně ani nebylo možné. Umožňuje nicméně seznámení čtenářů s těmito technikami a jejich využitím v psychologické diagnostice dospělých osob, čímž přispívá ke zkvalitnění práce s projektivními metodami.

diag

Kniha nabízí vyjma uvedení do dané problematiky a psychologické diagnostiky jako takové popis vlastností projektivních metod, jakými jsou zásady práce, objektivita, reliabilita a validita, poté již předkládá přehledné členění jednotlivých metod a jejich popis. Setkat se můžeme s verbálními projektivními metodami – Rorschachovou metodou, Tematicko-apercepčním testem, Rosenzweigovým obrázkovým frustračním testem aj. –, s grafickými projektivními metodami – Kresbou lidské postavy aj. – a manipulačními projektivními metodami. V závěrečné kapitole se kniha věnuje projekci v psychoterapii.

 

Kniha vychází z textu Projektivní metody od Jiřího Šípka, která byla vydána v roce 2000. Tento aktualizuje a doplňuje vzhledem k potřebě spojené s proměnou oblasti projektivních metod za uplynutá léta.

Čtenář nemůže od publikace očekávat zcela podrobný popis vyhodnocování a interpretace konkrétních metod jakož i originální podnětové materiály; to by nebylo v souladu s obecně platným etickým zacházením s psychodiagnostickými metodami.

Dozví se však mnoho o historii dané metody a jejího vývoje, jejích vlastnostech, kladných i negativních stránkách, uplatnění, administraci i příkladech vyhodnocování a interpretace. Některé z metod jsou pro jasnější představu doprovázeny i originálními, případně ilustračními podnětovými materiály.

 

Kniha seznamuje s nejběžnějšími a neužívanějšími projektivními metodami, současně podporuje a rozvíjí kritické a metodologicky podložené myšlení v souvislosti s jednotlivými metodami, proto bych ji zcela jistě doporučila všem studentům psychologie, zejména pak těm, kteří by se v budoucnu rádi v oblasti psychologické diagnostiky pohybovali.