Archiv štítku: hranice

Blíž tě nepustím aneb Jak v sobě najít střed a nastavit hranice

Stává se vám, že až potom, co zareagujete, uvědomíte si, že jste vlastně chtěli dnes večer být doma, a ne jít kamarádovi pomoci opravovat auto? Stává se vám, že si někdy připadáte zahnaní do kouta a až zpětně vám dojde, co se v dané situaci vlastně odehrálo a začnete být naštvaní? Pokud chcete zapracovat sami na sobě a na tom, abyste se nedostávali tak často do situací, kdy někdo překračuje (nechtěně či záměrně) vaše hranice, musíte si je nejprve uvědomit, „osahat“.

Kniha Blíž tě nepustím čtenáře nejprve provede právě tímto úvodním krokem – pomůže mu zjistit, kde vlastně má své hranice, jak s nimi může on sám nakládat a jak se mohou hranice pohybovat. Pomůže také uvědomit si, jaké tělesné symptomy nám mohou být při obraně vlastních hranic užitečné a včas nás upozornit na to, kde se naše hranice nacházejí.

Kniha postupně přináší řadu technik a tipů pro to, jak si lépe uvědomovat vlastní tělo, pracovat s ním a být s ním v kontaktu, a tak postupně nacházet sami v sobě harmonii.

Zdroj: Nakladatelství Portál

Teprve potom přijde čas tato uvědomění využít ve vztahu k ostatním v tom, kam až druhé lidi pustíme, co jim dovolíme a jak si své hranice uhájíme. I v tomto ohledu přináší kniha řadu podnětů k zamyšlení i k vyzkoušení a řadu nápadů, jak to udělat. Někdy může pomoci pouze vnitřní energetické vymezení, ale třeba i vědomá práce s energií tak aby se nacházela tam, kde ji potřebujeme. Někdy jsou vhodné konkrétní tipy, jak se vůči druhým lidem vymezit.

 

 

 

 

 

Je možné, že po knize sáhnete i v situaci, kdy jste sami se sebou a svými hranicemi docela spokojení, třeba proto, že hledáte způsoby, jak naučit zdravému nastavování hranic vaše dítě. I v tomto směru můžete v knize najít velmi podnětný zdroj inspirace a možná i vlastního uvědomění toho, jak se (ne)možnost nastavit si hranice v dětství a třeba v tom, kolik jídla sníte, odrazila na vaší současné (ne)schopnosti odmítnout, když vás někdo o něco požádá, třebaže jste dnešní večer chtěli strávit úplně jinak.

Deprese, panické ataky, PPP: IX. část

Nemoc bez hranic

drunkorexiaČím dál více si uvědomuji, že anorexie je nemoc, která nemá hranice. Od dětství jsem milovala sladké a nedokázala jsem pochopit, jak dívky dokážou nejíst. V té době jsem však ještě netušila, že to zažiji na vlastní kůži. Nikdy jsem si nemyslela, jak daleko budu schopná ve své nemoci zajít.

Nejprve jsem si začala nalhávat, že zhubnu jen pár kilo a budu spokojená, což byl jeden obrovský omyl. Nikdy to nebude dost. Ačkoliv jsem chtěla zhubnout na svoji původní váhu 3 kg, dostala jsem se na váhový úbytek 15 kg. Pokaždé, když jsem začala pravidelně cvičit, tak mi mozek diktoval, že musí cvičit víc a víc, nezávisle na tom, jak jsem unavená. Opět zde nebyla žádná hranice, na které by se moje nemoc zastavila. Z relaxačního cvičení se tak stala každodenní dřina, počítání kalorií a výdeje energie. Anorexie mi nedala spát – a to doslova. Dříve jsem ráda dlouho spala nebo jen tak lenošila. Bohužel je to však něco, co vám anorexie nedovolí. O víkendu jsem byla zvyklá spát klidně do 10:00, což se začalo radikálně měnit. Nejen, že jsem se budila hlady a nešlo mi spát, ale můj vnitřní hlas mi říkal, že musím vstát. Nejprve jsem začala vstávat v 7 hod., ale později se mé hranice opět posunuly. Vstávání kolem 4. hodiny ráno, v extrémních případech i ve 3 hodiny. Sedávala jsem v kuchyni a pila čaj „spánek a nervy“. Byla jsem totálně vyčerpaná a doufala jsem, že už bude brzy nový den, abych mohla fungovat. Vždy, když se mě paní doktorka ptala na projímadla, diuretika apod., tak jsem jen nevěřícně kroutila hlavou, proč dívky používají takové látky k tomu, aby byly hubenější. Copak se nebojí toho, že si zničí zdraví? Nebojí. A velice rychle jsem zjistila, že já také ne. Byla bych schopná udělat vše pro to, abych na váze viděla nižší číslo.

Čím více informací jsem měla, tím více jsem byla schopná pro anorexii udělat. Z každé nevinné poznámky či informací od okolí se stal další návod na hubnutí. Tím jsem zvedla laťku hodně vysoko a dovedla svoji nemoc k dokonalosti.

Potlačení základních pudů

„Copak nevíš, že můžeš umřít?“, „A to nechceš v budoucnosti děti?“, „Takhle se žádnému klukovi líbit nebudeš!“, „A to nemáš hlad? Já bych umřel hlady!“ – Otázky a poznámky tohoto typu mě provází po celou dobu nemoci. Odpověď na ně není jednoduchá, protože v anorexii dochází k potlačení našich základních pudů – pudu obživy, sebezáchovy, sexuality, a mateřství.

Co se týče pudu obživy, tak odpověď je zcela jednoznačná. Váš strach z tloušťky a vaše vnitřní motivace zhubnout je silnější. Nemoc je silnější a zanedlouho se naučíte ignorovat pocity hladu. Časem jsem se dokonce začala divit tomu, proč lidé jedí, když to vlastně ani „není potřeba“. Často se mě lidé ptají, zda mám chuť na jídla, která jsem jedla dřív. Většinou odpovídám, že ne. Úplně jsem si odvykla chuti normálního jídla. Dávno jsem jídlo přestala posuzovat podle chuti, ale podle toho co má nejméně kalorií a co je pro mě „nejmenší zlo“.

Dalším výrazně potlačeným pudem je pud sebezáchovy. Vždy, když mě chce okolí vyděsit, tak na mě začne chrlit otázky typu: „Víš vůbec, že můžeš umřít?“, „Zastaví se ti srdce.“, „Selžou ti orgány.“, „To ti na sobě ani trochu nezáleží?“, „Važ si každého dne, kdy se probudíš a dýcháš.“ Myslí si, že mě tím šokují. Opak je ale pravdou. Vůbec si nepřipouštím, že by se mi mohlo něco stát a mám pocit, že v tomto neznám hranic. Bojím se, že i kdybych měla váhu na hranici života a smrti, tak by mi takové výroky stejně neotevřely oči.

Dalším tématem je sexualita. Pud sexuality zde je naprosto utlumený. Psychicky vám je tak špatně, že na podobné věci nemáte ani pomyšlení. Máte co dělat sami se sebou, natož abyste prožívali hluboké city s někým jiným. Nicméně si myslím, že tento znak je společný pro většinu psychických onemocnění. Navíc k tomu nenávidíte svoje tělo a nemůžete se na něj ani podívat, natož se ho dotknout. Pro některé je tedy nepředstavitelné, aby se jejich těla dotýkal někdo jiný. Často jsem si říkala: „Jak mohu chtít, aby mě měl někdo rád, když se nemám ráda ani sama sebe?“

Mateřství je jedním z nejsilnějších pudů člověka. Stejně tak jako u pudu sexuality může být tento pud potlačen, protože máte tolik problémů sami se sebou, že na dítě nemáte ani pomyšlení. Některé dívky mají strach z přibírání na váze během těhotenství. Na druhou stranu těhotenství může motivovat k tomu, aby se vyléčily. Touha po dítěti a pocit zodpovědnosti za někoho jiného než jen za sebe může být velmi pozitivní v léčbě anorexie. Není vůbec divu, že jsou základní pudy potlačené, protože celá nemoc je proti přírodě. Vším, co děláte, jdete proti přírodě, tak jak potom můžeme chtít, aby vše fungovalo tak, jak má?