Archiv štítku: introvert

Introvertka v hlučném světě

Jak paří extraverti? Party, hudba, tanec … Jak paří introvertka Debbie? V posteli s knihou „Napětí stoupá. Fakt bláznivá noc!“

Introvertka v hlučném světě, kniha komixů britské autorky Debbie Tung, popisuje v krátkých příbězích boj introverta s touhou schovat se pod deku a touhou někam patřit. S krátkou zmínkou z dětství mapuje dobu studií na vysoké škole, psaní a dopsání diplomové práce, hledání prvního zaměstnání, práci v kanceláři typu „open space“ (což pro introverta rovná se peklo), odchod z ní a počátek podnikání; také vztahy s vrstevníky, první rande s partnerem až po jejich svatbu a soužití. Autorka se čtenářem sdílí upřímně a otevřeně i velmi intimní okamžiky, kupříkladu touhu schovat se a být chvíli bez lidí i na své svatbě. Některé pasáže z knihy a života autorky byly smutné (př. myšlenka „jsem nenormální“ vyvolaná četnými reakcemi učitelů v dětství), ke konci knihy ale převládá naděje a přijetí sebe sama: „Už se tolik neomlouvám. Jsem svobodná v tom, jaká jsem.“ Autorka si také ze sebe umí udělat legraci, jako v této posvatební úvaze: Myslím, že manželství s sebou nese spoustu kompromisů, a to od samého začátku. Manžel: „Nepůjdeš zhasnout?“ Debbie: „Ne. Byla jsem v posteli první. Udělej to ty.“

Troufám si tvrdit, že tato kniha přispívá ke zlepšení světa v několika ohledech:

  1. Jde o komix. Kniha přímo vybízí k prolistování i člověka, který se považuje za ne-čtenáře, nebo ty, které zajímá téma introverze, ale nemohou nebo se nechtějí pustit do knihy Ticho od Susan Kain (nebo jakékoliv jiné knihy k tomuto tématu).
  2. Introverti se na mnoha stránkách knihy najdou. Získají pocit „Jo! Nejsem divný/á, naopak, navíc mi někdo rozumí.“ Úlevný pocit.
  3. Extraverti díky knize lépe porozumí zdánlivě „antisociálnímu“ chování svých blízkých introvertů. Díky tomu si mohou uvědomit, že introvertovo odmítání účasti na setkáních s lidmi neznamená „nechci s tebou být“, nýbrž „sociální interakce mě vyšťavují a já potřebuji dobít baterky.“
  4. Pro všechny, a především pro ty, jež trápí komplexy méněcennosti, kniha přináší zprávu: „To, co se zdálo jako největší nedostatečnost/slabina se obrátilo v největší konkurenční výhodu. Autorčina nechuť „vyjít z domu a být s lidmi“, potřeba s lidmi navzdory tomu komunikovat plus odvaha vyjadřovat se nekonvenčním způsobem (protože slova často nestačila) vyústila ve sdílení pocitů a životních zkušeností autorky formou komixů v této knize.

Vnímám knihu jako cenné želízko v ohni v západním (extravertním) světě, která „těm tichým a plachým“ dává hlas a vyzdvihuje jejich hodnotu.

Zároveň chci ocenit práci překladatelky a/nebo editorů, především pro správné užívání slov extravert, namísto hojně a chybně užívaného extrovert v anotaci knihy (uvnitř knihy se do jednoho extraverta vloudilo óčko); a slova připadat (př. …výzvy, které extravertům připadají jako maličkost…) namísto v tomto kontextu příliš často užívaného slova přijít (výzvy nemají nožičky). Děkuji za všechny milovníky českého jazyka.

Ačkoliv jsem se snažila, má slova mohou těžko popsat kreslířský talent autorky a její obrázky, které řeknou více než tisíc slov. Proto si knihu raději prolistujte sami.

A mimochodem, těším se na české vydání autorčiny nejnovější knihy, v originále „Happily Ever After (and Everything in Between),“ ve které pokračuje ve sdílení svých zážitků z manželství a nejnověji také mateřství.

Tichá síla: tajné přednosti introvertních dětí

Trávíte raději čas s pár přáteli než na večírcích? Je pro vás těžké přihlásit se o slovo v sále plném lidí? Říkají o vás známí, že jste dobří posluchači?  Pak je tohle kniha přímo pro vás.

Tichá síla

Susan Cain se po své prvotině Ticho: síla introvertů ve světě, který nikdy nepřestává mluvit k tématu introvertství vrací znovu a tentokrát míří na mladší čtenáře. Kniha obsahuje praktické rady, jak zacházet s introvertními vlastnostmi v různých prostředích. Podle nich jsou členěné i jednotlivé časti, například škola, společenský kontakt, koníčky či domov. Nabízí nový pohled na vnímání introvertství jako něčeho důležitého a cenného pro společnost, vyzdvihuje hodnoty vážící se k introvertství. Mimo jiné přemýšlivost, schopnost pokládat hluboké otázky, schopnost poslouchat. Oproti běžnému pojetí ve společnosti je autorka staví do popředí v odkazu na tajné předností skrývající v sobě velký potenciál. S redakcí jsme se shodli, že po přečtení máme pocit, že se Susan Cain podařilo pozvednout cenu našeho vnitřního introverta.

Autorka sesbírala zkušenosti dětí introvertů, které v knize uvádí, např. jak řešili různé sociálni situace a jak se v nich cítili. Doporučuje triky, jak zvládnout mluvení před větší skupinou lidi. Kniha je skvělá pro pedagogy, psychology, rodiče, pro introverty a jejich extravertní přátelé – aby své introvertní protějšky lépe chápali. Pedagogové a školní psychologové  si přijdou na své v kapitole skupinové aktivity ve třídě, kde mohou načerpat cennou inspiraci.

Přestože o sobě autorka říká, že je sama introvertka, její hlas je rozhodně slyšet. Na kontě má dvě knihy, obě přeložené do desítek jazyků. Založila také hnutí Quiet Revolution, které dále podporuje rozvoj introvertů a dává jim příležitost, jak být slyšet a uhájit si ve společnosti své místo. Zaměřuje se na rodičovství a vzdělávání introvertních dětí, na jejich životní styl a pracovní život. Její přednášku na TedTalks shlédlo několik milionů lidí a ne nadarmo ji označil za svou nejoblíbenější i Bill Gates.

Radka Gottwaldová: Jak na pasivní agresi

V dnešní rychlé a hektické době je téma agrese – ať již „skryté“ či přímé – velmi na místě. Většina z nás se setkala s verbální či fyzickou osobně, tedy v rámci akce-reakce; pasivní agrese je pak o něco důmyslnější.

agrese2

Pro mnoho lidí je tento pojem nesrozumitelný. „Skutečně můžeme v souvislosti s agresivitou hovořit o neaktivitě?“ Můžeme. A právě o všech možných projevech tohoto typu agrese kniha pojednává; mohou sem spadat i jinak kladné projevy, u kterých bychom neodhadli, že by mohly vyjadřovat hněv či útok, například humor, resp. jeho temná tvář – sarkasmus, uštěpačné poznámky či zesměšňování a ponižování druhých.

Publikace je přehlednou teoretickou základnou pro širokou veřejnost a objasňuje mnohé otázky, například „Co člověku vlastně takový typ agrese přinese?“ Je dobrým průvodcem pro všechny, kteří hledají definici této problematiky, zároveň poskytuje příklady z praxe pomáhající dokreslit některé užité termíny. Jednotlivé kazuistiky čtenáři lépe umožní představit si, jak konkrétní situace může vypadat. Jsou cenným předáním osobní zkušenosti, kterou již možná má i samotný čtenář, jen si to zatím dostatečně neuvědomil/nechtěl uvědomit.

Pasivní agrese není záležitostí vázanou na pohlaví, víru, barvu pleti či na věk. Může se týkat úplně každého – prostě proto, že je lidskou bytostí a má své emoce (jako například vztek), ego, obranné mechanismy (jako například potlačení) a sociální interakce (kde se pravděpodobně pasivní agrese projevuje).

Kniha není zatížena zbytečnými ilustracemi, pouze doplněna o několik tabulek či názorných grafů pro lepší představu daného tématu. I přes nepříliš příjemné téma se četla lehce a plynule. Kapitoly jsou řazeny logicky: nejprve je definován pojem pasivní agrese, který je taktéž vymezen vůči jiným termínům, se kterými je často chybně zaměňován, postupně se kapitoly dostávají až k jádru příčin vzniku tohoto chování, k popisu typických situací, kde se s ní můžeme setkat, až po návrhy řešení, jak s tím „bojovat“, či spíše jak se k tomuto projevu chování stavět a jak konstruktivně řešit vzniklé situace pomocí asertivity.

Kniha je pravidelně doplněna o testy (sadu návodných otázek), na které může být zajímavé si odpovědět a zjistit, jak na tom jste vy sami.

Líbí se mi, že kniha končí pozitivním tématem, a tím je empatie. O té již bylo napsáno hodně, přesto se mi zdá, že ji spousta lidí podceňuje či minimálně nedoceňuje. V rámci této knihy mi připadá jakýmsi odlehčením tématu agrese, tedy něčeho negativního.

Jako velmi potřebnou a aktuální hodnotím také část související s pasivní agresí v rámci sociálních médií, kam spadá například stalking. Slýcháme o něm často, možná si však plně neuvědomujeme všechny souvislosti.

Velmi se mi také na knize líbí, že se věnuje i přidruženým souvisejícím fenoménům, jakými je například rozdíl mezi introverty a pasivně agresivními jedinci. Lidé (i odborně vzdělaní v této oblasti) často podobné pojmy zaměňují, což poté vede k mnoha nesprávným názorům šířícím se v celé společnosti.

Kniha má co nabídnout jak čtenářům zdatným v psychologii, tak i laické populaci, pro kterou jsou určená četná vysvětlení. Doporučila bych ji všem, kteří se s pasivní agresí setkali, ať již z pozice agresora, či pozice sociálního okolí člověka takto se projevujícího. Knihu ocení obě skupiny. První skupině pomůže zorientovat se ve svých pocitech a ve svém jednání; přispěje také k získání náhledu. Druhé skupině možná umožní lépe porozumět lidem používajícím tento typ neupřímné a vyhýbavé komunikace a zároveň nabízí jakýsi návod, jak se vypořádat s konfliktními situacemi správnou cestou.