Archiv štítku: kniha

Robert Garfield: Mužský kód

Muži se v minulosti řídili souborem norem a pravidel, které je vedly ke stoicismu, tichosti a síle, tzv. „mužským kódem“. Spolu s tím, jak se ve společnosti mění mužská role, mění se také přístup k emocím a společnost na muže tlačí, aby je neskrývali a nepotlačovali. Není to však snadné, přestat se mužským kódem řídit a zároveň se otevřít a dosáhnout emoční intimity, současně si však i zachovat své mužství. A proto vznikla tato kniha.

mužkod

Robert Garfield, autor knihy, je americký psycholog a terapeut, který se věnuje rozvoji osobnosti u mužů. Pracuje se skupinkami mužů, kteří se snaží mezi sebou vytvořit vzájemně pevné pouto, založené na kontaktu, komunikaci, závazku a spolupráci. Poukazuje na to, že vznik a budování důvěrného přátelství může být základem pro udržení a zlepšení vztahů se všemi blízkými. A nejen to, pomáhá také mužům vést šťastnější a zdravější život.

Kniha je psaná velmi čtivě, neobsahuje velké množství termínů, a je tak určená nejen odborníkům, ale i laikům. Pečlivé členění knihy na jednotlivé kapitoly umožňuje čtenáři rychle dohledat, ve které části knihy najde informace, které potřebuje. Co trochu chybí, je přehledný seznam použité literatury v závěru knihy. Autor sice citace využívá, uvádí je však vždy jen na konkrétní stránce v textu.

Autor knihu obohacuje také o velmi cenné příklady ze své vlastní praxe. Uvádí zkušenosti mužů, kteří se jeho skupin přímo účastnili, části knihy jsou tedy psané formou kazuistik. V závěru také Garfield popisuje vlastní výzkum, který se týká citové intimity.

Přestože je kniha určena především mužům, cenné poučení z mohou získat i ženy: partnerky, matky a dcery mužů. Mohou díky ní nahlédnout více do hloubi mužské duše, zjistit něco o tom, jak muži přemýšlejí, a především, co cítí.

Kniha není zrovna čtením na jeden den, zvláště pak pro ty, které tato problematika zajímá a chtějí se jí věnovat hlouběji. Na své si přijdou zvláště čtenáři, kteří v ní hledají inspiraci a objasnění pro to, co sami cítí a prožívají. Díky příkladům z praxe a ukázkám terapeutické práce může být užitečná i studentům a budoucím terapeutům, kteří by chtěli na práci Garfielda navázat a využít jeho poznatky např. i u nás. Celá kniha pak přináší i zamyšlení nad současnou společností a tím, jaký tlak je na muže vyvíjen, a nabízí možnosti, jak tím pracovat a osobnostně růst.

Kniha Mužský kód Roberta Garfielda je jedinečná zejména tím, že uvádí nejen analýzy dosavadního stavu, ale předkládá také návody a nápady, jak s tímto nepříznivým stavem mohou muži bojovat.

Miroslav Orel: A co řeknete teď, doktore?

Chcete se dozvědět vědecká fakta o duševních poruchách srozumitelnou a zajímavou cestou? Omrzely vás již stohy popisných knih, připomínající telefonní seznamy? Pak je kniha lékaře a psychologa Miroslava Orla přesně pro vás.

Publikace vychází jako volné pokračování publikace Na Freuda já nemám čas, doktore, ale navzdory tomu, že se vám dostane do rukou až druhý díl, bude vám jistě dobře srozumitelný a třeba i inspirací pro zakoupení dílu prvního.

orel

Zajímavostí knihy je spojení beletristického a naučného stylu. Faktická část se prolíná s vyprávěním, kdy vás bude postava doktora Porsteina doprovázet základy téměř všeho, co jste si dosud v oblasti populárně-naučné psychologie představovali. Od toho, kdo byl Gandalf (ano), až po možný průběh ischemicko-vaskulární demence.

Z mého pohledu vidím mezery v beletristické části, kdy je text, a zejména pak citace postav, místy poněkud kostrbatý, vyskytuje se časté opakování slov, málo synonym, dlouhé popisné části, mnoho frází, gradací, až teatrálnost.

„Odkud ho znám? Kde jsme se viděli? přemítal doktor Porstein. Proč ho ty oči tak přitáhly mezi stovkami jiných? Nevěděl. Jen vnímal zvláštní pocit. Nemohl se od něho a od těch očí odtrhnout. Pocity nás vždycky k něčemu vedou. Žel jim mnohdy nenasloucháme a přehlížíme je. Mohou však být králem v žebráckém hávu, kterému jsme nevěnovali pozornost. Perlou v šedé lastuře, kterou jsme přehlédli nebo si jí mezi ostatními ani nevšimli. „Madam, dovolí váš slovutný manžel, docent čekatel, abych vás cudně políbil?“ … „Ty jsi pořád stejná šprýmař, Martine,“ usmála se Marta, nechala se políbit a polibek opětovala, „jenom mi prosím tě slib, že se nikdy nezměníš.“

V jistých pasážích Orel naopak nechává krásu českého jazyka vyniknout.

„Pokud se nám podaří zahlédnout smysl našeho života, promění nás to. Budeme titíž – a přesto nezůstaneme stejní.“

Čtenáře publikace z tohoto hlediska nicméně jistě může potěšit, neboť mnoho populárně naučných i odborných témat v této oblasti pochází ze zahraničních zdrojů, a tak je třeba je číst v cizím jazyce, anebo nastudovat jejich překlad. Současně se jedná o jedno z mála pop-psychologických děl tohoto typu a o netradiční způsob zachycení informací.

Na stránkách knihy je také možno najít mnoho zajímavých filosofických úvah.

„Každý okamžik v sobě má dimenzi zisku, ztráty a možnosti poučení. Nakonec k nám přichází vše, co potřebujeme.“

Autor srozumitelně popisuje biologické, anatomické i fyziologické poznatky, vhodně je rozvádí a doplňuje obrázky a schématy. Text je tedy přehledně členěn a naučné části dokreslují románové pasáže. Fakta shrnují základní problematiku a pomáhají tak zorientovat se v úvodech do psychického a z části i fyzického zdraví. Proto primárně nedoporučuji knihu čtenářům, kteří se již o psychologii dlouhodobě zajímají. Najdete zde často parafrázované či citované pasáže z Atkinsonové a dalších „alma mater psychologie“, takže by se mohlo stát, že majorita informací pro vás nebude neznámá. Na druhou stranu je publikace jistě vhodná pro první seznámení a kontakt s duševními stavy, chorobami, jejich léčením a přístupy k nim.

Sigmund Freud: Totem a tabu

Totem a tabu je útlá, přitom však na myšlenky velmi bohatá knížka. Obsahuje soubor čtyř esejí zaměřených na totemismus, incest, tabu či magii. Kniha dále obsahuje zmapování vlivu psychoanalýzy v antropologickém výzkumu. A také velmi podrobné poznámky – takže čtenář v některých chvílích pořád listuje tam a zpátky.

big_totem-a-tabu-Tly-348894

Kniha je krásně čtivá. Sice nutí čtenáře přemýšlet a hloubat, ale nečte se jako náročné filosofické dílo (i když jím jistým způsobem je). To může být dané i atraktivností a jistou magičností tématu. Čtenář v Totemu a tabu najde nejen klasické psychoanalytické teorie, prakticky aplikované na myšlení nemoderního člověka, a také spoustu konkrétních příkladů domorodých rituálů a společenských uskupení. Psychologie se tu tedy snoubí s antropologií a kulturními studiemi. Přičemž je výsledkem fascinující, a přitom hluboké zamyšlení nad povahou nejstarších společensko-náboženských představ a zákazů.

Sigmund Freud nezapomíná ani na podání základních zásad totemismu. Autora není samozřejmě třeba představovat, tato kniha nese jeho typické rysy a teorie; student psychologie narazí jak na Oidipův komplex, ambivalentní vztah k otci, incestní fantazie či potlačené duševní hnutí. Kniha směřuje k téměř detektivní zápletce s (otco)vraždou a syny-vrahy v roli autorů totemismu hledajíc pokání. Kniha ale obsahuje víc než to: již zmíněné četné příklady rituálů z jiných kultur, spoustu antropologických zamyšlení, zajímavé podněty k ustanovení manželství a tak dále. Každý čtenář si tedy v knize může najít něco, co ho zaujme a inspiruje.

Knížku bych doporučila všem. A obzvláště těm, kteří si chtějí přečíst něco kratšího, a nejen psychoanalyticky zaměřeného od Sigmunda Freuda.

Steve de Shazer: Klíče k řešení v krátké terapii

Kniha Klíč k řešení v krátké terapii od autora Steva de Shazera představuje rozšíření české systemicky orientované terapeutické literatury. Jedná se o uvedení do myšlenkového rámce, způsobů práce a specifických intervencí tzv. krátké terapie či terapie orientované na řešení. Publikace čtenáře seznamuje s tímto proudem systemické psychoterapie coby specifickým terapeutickým přístupem, který na rozdíl od problémů věnuje primární pozornost řešením a v rámci kterého terapeut dbá na to, aby terapie byla ukončena co nejdříve, a snaží se proto co nejefektivněji využít čas, který je jemu a klientovi dán k dispozici.

klic

Autor nejprve podává základní vymezení krátké terapie, poskytuje velmi stručnou informaci o jejích historických kořenech v 60. až 80. letech minulého století a jejích dvou školách, přičemž svůj výklad doplňuje vsuvkami ohledně vlastního působení a působení jeho kolegů v souvislosti s historickým vývojem tohoto směru. Dále jsou v knize předloženy jednotlivé základní předpoklady krátké terapie týkající se chápání a konceptualizace obtíží klienta, jejich možných aspektů, způsobu jejich udržování a nakonec specifik řešení, které může vést k vymizení příslušného klientova problému. Kniha také zahrnuje kapitoly pojednávající o dílčích teoretických oblastech a důrazech krátké terapie a nakonec v ní lze také najít části věnované jednotlivým technikám a také v pojetí autora univerzálně účinným terapeutickým intervencím, které krátká terapie přináší.

Zajímavou skutečností v souvislosti s touto knihou je fakt, že je napříč jejím textem uvedena řada poměrně kontroverzních tvrzení. Mimo jiné lze jmenovat například předpoklad, že účinná terapeutická intervence nemusí s klientovou obtíží nijak významněji souviset – že stačí, když bude do klientovy problémové situace „pasovat“ jako klíč do zámku. Autor také soudí, že pro vyřešení klientova problému není nutné mít podrobnější znalosti o pozadí dané obtíže – žádné informace o minulosti klienta, původu daného problému, ale de facto nutně ani o faktorech, které aktuálně daný problém udržují. Kontroverzi také může vyvolávat premisa, že existují určité univerzální intervence, které lze uplatnit pro řešení řady druhů vzájemně zcela odlišných problémů, anebo předpoklad, že terapeutická intervence rozhodně nemusí být stejně složitá jako problém, který se snaží řešit – naopak může být často velmi jednoduchou. A nakonec může jako sporný působit i fakt, že směr krátké terapie nepracuje s žádnou vlastní psychologickou teorií osobnosti či psychopatologie. Pro konceptualizaci problému klienta nevnímá tento fakt jako nezbytně nutný.

Pokud jde o zhodnocení publikace, je třeba nejprve říct, že zcela jistě ve svých pro řadu jiných terapeutických přístupů kontroverzních výrocích poskytuje výrazně nový a potenciálně přínosný pohled na terapii a práci s klientem jako celek. Ukazuje čtenáři nový a odlišný pohled na určité situace v terapii, aspekty terapie či aspekty klientova problému. Nežádoucí symptomy nevnímá jako něco nutného k odstranění, ale jako informaci o tom, že určitá potřeba je v klientově životě naplňována maladaptivním způsobem – totiž pomocí příslušného problémového chování. Podobně nesplnění zadaného úkolu nevidí jako výraz odporu klienta v terapii spolupracovat, ale informaci o jeho způsobu fungování a způsobu práce.

Velmi kladně lze na knize hodnotit také její čtivost a fakt, že předkládá velké množství příkladů a kazuistik ilustrujících jednotlivé obecněji pojednávané terapeutické principy a teoretická východiska.

Kniha je také souborem v řadě ohledů užitečných podnětů pro realizaci terapie a souborem dílčích potenciálně uplatnitelných terapeutických technik.

Jako negativum však vyčnívá fakt, že většina předkládaných terapeutických postupů a metod postrádá jasnější teoretické zázemí. A v případě, že jsou nějaká teoretická východiska dané intervence nastíněna, nejsou často domyšlena do důsledku a celkově netvoří plně koherentní systém. Například v některých pasážích textu autor akcentuje, že „pacientem“, resp. hlavním předmětem zájmu krátké terapie není osoba, ale problém; v dalších zas tvrdí, že se krátká terapie nezajímá o problémy, ale o jejich řešení.

Tak či tak, pokud již je předložen teoreticky smysluplný systém stojící za danou terapeutickou intervencí, není nijak doložena účinnost těchto postupů příslušnou výzkumnou evidencí. Autor odkazuje čistě na vlastní kazuistickou zkušenost, aniž by si uvědomoval metodologický nedostatek tohoto počínání. Navíc u jednotlivých intervencí s ohledem na způsob jejich předkládání klientovi často nelze odlišit efekt dané specifické intervence od efektu jiných proměnných, s nimiž se zadávání daných intervencí pojí. Mnohdy je totiž u jednotlivých technik řečeno, že je má terapeut klientovi prezentovat s jistotou a přesvědčením o jejich účinnosti. Otázkou je tedy poté, nakolik se na účinnosti dané techniky spíše nepodílí určitá nepřímá sugesce či pozitivní očekávání podpořené tímto terapeutovým postojem než vlastní užití daných terapeutických technik.

Obecně se dá také říci, že autor místy z relativně běžných a dílčích aspektů terapeutické práce činí specifické a někdy až zcela ústřední terapeutické techniky, které si téměř přisvojuje jako svůj jakýsi vynález. Například hledání tzv. „minulých úspěchů“ – tj. momentů v minulosti, kdy se klient s příslušným problémem nepotýkal, a tedy jakési mapování určitých protektivních faktorů autor, jak se zdá, povyšuje na specifickou techniku, která sama o sobě má být hlavním prostředkem pro řešení klientových obtíží a která je uváděna jako jedna z univerzálně účinných intervencí. Zdá se mi však, že je takto přílišně zjednodušován a redukován obsah psychoterapie. Mapování protektivních faktorů jistě může být důležitým aspektem terapeutické práce, rozhodně je ale nelze vnímat jako jedinou součást psychoterapie či je generalizovat jako jakousi všespásnou terapeutickou metodu.

Zároveň s tímto označováním běžných aspektů terapeutické práce se mi zdá, jako by autor nadměrně a uměle psychoterapii „přetechnizovával“. Často vytváří umělé koncepty a technické termíny, snad jen aby dodal vlastní argumentaci jakéhosi puncu odbornosti. Autor navíc při vytváření nových termínů či označení pro vlastní intervence a koncepty užívá výrazů působících často jakýmsi, řekněme, magickým dojmem. Jako příklad lze uvést techniku křišťálové koule, zázračnou otázku nebo podivnou smyčku. Není jasné, zda je záměrem navodit dojem určité zvláštnosti či výjimečnosti daných technik, nicméně paradoxně se za nimi nic vůbec zvláštního nenachází. Například podivná smyčka není ničím jiným než označením složité interpersonální situace, v níž totéž chování může vést ke dvěma vzájemně protichůdným důsledkům. Volba uvedené terminologie tedy zůstává jistou záhadou.

Jako zvláštní se také jeví fakt, že jsou v knize pro relativně samozřejmé principy terapeutické práce vytvářeny a předkládány nadměrně složité modely. Například pro vyjádření zásady, že je třeba s klientem pracovat tak, aby mu spolupráce s terapeutem vyhovovala, je uvedeno několikastupňové schéma různých potenciálních reakcí klienta na úkol a adekvátních odezev terapeuta na ně. Ačkoliv je tedy v knize mj. pojednána i Occamova břitva, nedá se říct, že by se jí autor ve svém výkladu řídil.

Nakonec je ještě potřeba dodat, že autor v některých svých teoretických východiscích vychází ze značně nesamozřejmých předpokladů. Například je nepřímo předloženo tvrzení, že klient vždy zaujímá nějakým způsobem chybný pohled na vlastní situace či problém, a že tedy odlišná konceptualizace jeho situace je poměrně jistou cestou k řešení daných obtíží. Nebo se také předpokládá, že klientovo smýšlení o vlastní situaci a jeho chování v ní je vždy nějakým způsobem rigidní – klient se vždy uchyluje k týmž vzorcům chování a jednání. Jde tedy o poměrně zásadní výroky, které by měly být doloženy další evidencí, což však autor nečiní.

Pokud jde o formální stránku knihy, jako pozitivní lze hodnotit strukturovaný výklad jednotlivých základních předpokladů krátké terapie. Negativem je však přílišná vágnost projevující se v řadě momentů autorova výkladu. Pro autora je typická tendence vyjadřovat základní postuláty krátké terapie v metaforách, které však často nejsou podrobněji rozvedeny, a tak zcela zásadní prohlášení často zůstávají pouze na rovině dosti nepřesných a často poměrně obtížně uchopitelných obrazů.

Nepříjemnou je také při četbě skutečnost, že ne všechny názvy kapitol a zejména podkapitol odpovídající následujícímu obsahu či s ním souvisejí velmi vzdáleně. Jako by označení jednotlivých kapitol nebylo vytvořeno podle nějakého smysluplného klíče.

Celkové hodnocení knihy je nakonec takové, že má jistě smysl využít knihu coby prostředek pro seznámení se s terapeutickým směrem krátké terapie coby výrazně odlišným a potenciálně podnětným pohledem na provozování terapeutické práce. Kniha tedy může posloužit jako zdroj inspirace pro studenty psychologie, klinicky orientované psychology, psychoterapeuty či i laické zájemce o psychoterapii. Na druhou stranu ji dle mého názoru rozhodně nelze vzhledem k teoretickým, ale také metodologickým nedostatkům předloženého systému nahlížet jako soubor principů a způsobů práce, jimiž by se měl potenciální terapeut s jistotou jejich smysluplnosti či efektivnosti řídit. Zároveň také s ohledem na vágnost v autorově vyjadřování je možná žádoucí zvolit coby četbu jinou systemicky orientovanou literaturu. Přesto ale kniha ukazuje rukopis jednoho ze zakládajících osob krátké terapie a minimálně v tomto smyslu a pro tento účel je hodnou zvážení.

Fabienne Berg: Trénink psychické odolnosti

Jak již mnozí z praxe známe, nestačí trénovat pouze tělesné svaly. Ty přeci jen příliš nepomohou, když se nám hroutí osobní vztahy, práce či jiná oblast našeho života. Téma psychické odolnosti neboli resilience vůči negativním, neočekávaným či jinak krizovým událostem v našem životě je v psychologii velice aktuální – a to nejen v rámci terapeutických procesů.

odolnost

Kniha pojem v samotném začátku vysvětluje, následně čtenáře seznamuje i například se souvislostmi mezi lidskou odolností a traumatem. Autorka ve své publikaci odpovídá na otázky jako například: K čemu je nám vlastně psychická odolnost dobrá? či Jak jí můžeme podpořit?

Kniha je přehledně členěna do osmi kapitol, které v sobě integrují vždy jedno zásadní téma související s odolností, jako například odpovědnost, orientace na řešení či optimismus.  K těm se pak váží i jednotlivá cvičení. Na začátku každé kapitoly je krátce vysvětleno, proč je právě tato oblast s reseliencí spojena. Každá kapitola je pak koncipována tak, že se započíná jakousi niternou inventurou. Ta nám pomůže si uvědomit a zmapovat, jak jsme na tom, jak si stojíme, kde se právě nacházíme.

Kniha je plná technik a praktických tipů, jak posilovat svou duši vůči náročným vnějším vlivům. Je vhodná pro lidi, kteří preferují konkrétní postupy při řešení nějaké nepřehledné životní situace. Techniky pomáhají ke zmapování situace či pocitů, napomáhají i k uklidnění mysli a emocí. Podporují samostatnost, vědomou koncentraci na sebe a práci se sebou. Často vycházejí z principů imaginace či z arteterapie.

Kniha je napsána velmi srozumitelnou formou. Velmi mě oslovila technika s afirmacemi, která ponechává prostor k tomu, aby si čtenář vytvořil i své vlastní věty, které mu budou nejlépe vyhovovat, a které budou co nejvýstižněji odrážet jeho aktuální situaci. Princip afirmací je ten, že dodají člověku tolik potřebnou sílu a povzbudí ho, když už svůj boj s nepřízní osudu chce vzdát.

Kniha může pomoci řešit obtížné životní momenty co nejefektivněji a zábavnou formou, při které se člověk o sobě nejen více dozví, ale zároveň už pracuje na opětovném nalezení své vnitřní rovnováhy. Do toho se člověku často vlastně ani nechce, obává se mnoha věcí. Při čtení této knihy je to nenásilné, jde to samo. Za mě tedy kniha naplnila svůj cíl.

Kniha je řazená přehledně. Čtenář v ní zpracovává různá klíčová témata postupně. Každá kapitola logicky navazuje na předchozí. Dá se říci, že se při jejím čtení dostanete do čím dál tím větší hloubky svého Já. Je možné v ní načerpat inspiraci, posílit svou motivaci a vůli na sobě pracovat. Knihu bych označila za dobrého rádce při nelehké cestě životem.

Jak jsem již zmínila, kniha je praktickým průvodcem při sebereflexi. Je jistě skvělou inspirací pro různé těžké životní situace a „záseky“, kdy nevíme kudy kam. Může pomoci se postupně pomalu rozhýbat a jít dál. Jen je dobré dát si pozor, aby člověk do něčeho „nešlápl“, neboť některé techniky mohou otevírat i hluboká traumata. Knihu bych doporučila v kombinaci s psychoterapií či alespoň s přítomností blízkého člověka, s kým by bylo možné v případě potřeby své pocity a dojmy sdílet.

Publikaci bych rozhodně doporučila lidem, které baví i nepříjemné zkušenosti zpracovávat kreativní cestou. Je jistě první pomocí při situacích, kdy se ocitnete na mrtvém bodě či si potřebujete o něčem více popřemýšlet. V takovém případě funguje jako mocná dávka acylpyrinu při chřipce. Kniha nabízí různé cesty, jak si zvýšit svou vnitřní sílu, což je jistě žádoucí v kterémkoli věku či ročním období. Každý si v ní může najít to své, co mu nejvíce vyhovuje a co odpovídá jeho životnímu stylu, preferencím či situacím, se kterými se snaží právě nyní vypořádat. Technik je nabízeno opravdu celá řada, takže se nemusíte bát, že když například neradi píšete, nebudete moct s touto knihou pracovat.

Určitě bych jí doporučila terapeutům, pedagogům i psychologům či dalším pracovníkům v sociálních oblastech. Její využití je opravdu všestranné.

Brad Blanton: Radikální upřímnost

„Jsem v pořádku, děkuji.“

„Rád bych přišel, bohužel už ale mám na víkend plány.“

„Kdepak, vypadáš v těch šatech skvěle!“

Žijeme v době, kdy je říkání lží či polopravd naší každodenní součástí. Kolikrát si ani neuvědomíme, že jsme nebyli tak zcela upřímní. Lhaní se stalo životním stylem. Zalžeme ze strachu, zalžeme z pohodlnosti, zalžeme z milosrdnosti, zalžeme záměrně. Společnost nás k tomuto vychovává. Dělají to tak všichni. A současně i všichni tyto drobné lži od druhých očekávají, a tedy se nad nimi ani nepozastaví. Znamená to však, že je to tak v pořádku?

radikalni-uprimnost-jpg

Sami upřímnost a pravdu vyžadujeme. Chceme slyšet upřímné názory druhých, proto přeci otázky pokládáme. Uvědomujeme si, že upřímná komunikace je základem kvalitních mezilidských vztahů a intimity, že by bez ní nemohly existovat. Pokud však sami stojíme před rozhodnutím, zda říct pravdu, nebo si skutečnost mírně poupravit, snadno sklouzneme k druhé z možností.

Pravda nás přitom k druhým lidem přibližuje. Nemusí se jim vždy líbit, co jim říkáme. Vědí ale, že říkáme pravdu, a tedy že nám mohou důvěřovat a že se na nás mohou spolehnout. Pokud druhým lžeme, není to projevem lásky. Ani respektu.

Pokud jde o říkání pravdy, neexistují podle Brada Blantona žádné kompromisy. Pravdivě je potřeba říkat zcela všechno. Neexistují žádná tabu. Půjčili jste si v osmnácti bez dovolení od rodičů auto? Řekněte jim to! Podvedli jste před dvěma lety na večírku svého partnera? Řekněte mu to! A do detailů mu popište, co konkrétně jste dělali a jak se vám to líbilo.

Buďte upřímní k ostatním lidem.

Říkejte jim pravdu úplně o všem.

Buďte upřímní v každé situaci.

Kniha je jakýmsi přehledem toho, jak jsme se do kolotoče neustálého lhaní a zatajování dostali. A současně návodem, jak se z něho osvobodit. Pomůže převzít zodpovědnost za své myšlenky i činy.

Nemohu říci, že se ztotožňuji se všemi autorovými myšlenkami. Představa stoprocentní upřímnosti za všech okolností mi (alespoň v tuto chvíli) není zcela blízká. Je přeci jen nutné rozlišovat mezi okamžiky, kdy říkání pravdy na místě je, a okamžiky, kdy pravdou jen zcela zbytečně druhým ubližujeme. Podobně si nejsem jista, zda je možné neupřímnosti či lhaní přisuzovat tak velký vliv, jaký jim přisuzuje autor, tedy například tvrdit, že jsou zdrojem fyzické bolesti aj.

Přesto pro mě byla kniha velmi inspirativní a k přečtení (s otevřenou myslí) bych ji rozhodně doporučila téměř každému. Vhodná bude i pro jedince směřující k psychoterapii, neboť nabízí mnoho podnětných myšlenek. Ostatně sám Brad Blanton psychoterapeutem je. A právě radikální upřímnost ve vztahu ke svým klientům uplatňuje. A také ji od svých klientů vyžaduje. Jen je potřeba počítat s tím, že zřejmě někomu nesedne nejen pro velmi silné názory, ale také pro velmi silné výrazy. Autor si zkrátka nebere servítky a pro ostrá slova nechodí příliš daleko.

Pavla Koucká: Uvolněné rodičovství

Knihy o výchově zaplňují díru na trhu. Rodiče na internetu naštvaně diskutují, že každý odborník radí něco jiného. Jako psycholog mám pocit, že za rodičovským vztekem stojí nejistota. Zrovna nedávno jsem se stala součástí hádky mezi mou tchýní a švagrovou; tchýniny rady ohledně výchovy vnučky se nesetkaly s pozitivní odezvou.

pictureprovider (1)

Startovní čára je v tomto kontextu pro odborníka obtížná, autorka si s ní však poradila velmi obratně. Dnešní rodiče mnohdy považují výchovu dítěte za svůj další projekt po studiu a kariéře. Snaha o dokonalou výchovu s sebou přináší nepříjemnou otázku: „Dělám to správně?“. Odpověď by bylo možné hledat u vlastních rodičů, přátel, jiných rodin s dětmi, na internetu, v literatuře, poradnách u odborníka… Jenže doba se změnila a rodiče se již nemohou zcela spoléhat na hledání inspirace u druhých, kteří například vychovávali v jiném společenském prostředí. Příliv médií, zdravé stravování, nové možnosti ve  vzdělávání, možnost volby z široké nabídky, citlivější diagnostika poruch učení a další diagnózy spojené s 21. stoletím, to je jen stručný nástin otázek, ke kterým se současní rodiče musí postavit.

Autorka vychází z existujících výchovných přístupů (líný rodič, jednoduché rodičovství, pomalé rodičovství a další), z psychologických teorií a vlastní praxe rodinné terapeutky. Z této směsi si vytvořila vlastní koncept uvolněného rodičovství.

Přehledná publikace nabízí množství praktických technik a odpovědí na výchovné otázky, které má autorka vyzkoušené na vlastních dětech a rodinách s dětmi z její praxe. Ty s lehkostí propojuje s psychologickou teorií, která si zachovává odbornou úroveň. Uvádí aktuální informace, teorie a výzkumy, které zajímavě propojuje s reálným životem.

Pokud ve výchově bojujete s nejistotou, představuje kniha ideální výběr. Potěší, uvolní a rozhodně nevyvolá výčitky; s autorčiným heslem „méně je někdy více“ naopak břemeno z rodičů odebírá. Mnohé může nabídnout také psychologům a dalším odborníkům na výchovu.

Jana Cihelková: Nadané dítě ve škole

Autorka této knihy sestavila stručnou užitečnou příručku pro pedagogy, kteří by rádi získali návod k tomu, jak je možné nadané dítě ve třídě rozpoznat a jakým způsobem s ním dále pracovat.

nadané dítě

V první části knihy autorka diskutuje možnosti vzdělávání takových dětí v samostatných speciálních třídách – skrze urychlení studia, obohacování učiva a vytváření dalších příležitostí pro rozvoj jejich potenciálu skrze mimoškolní aktivity – i v rámci běžné třídy.

V další, nejobsáhlejší, části knihy nazvané „Zásobník činností“, uvádí druhy aktivit, které se osvědčily při práci s nadanými i „obyčejnými“ dětmi. Je patrné, že má autorka osobní zkušenost s pedagogickou činností, neboť zohledňuje také časové a finanční možnosti vyučujících a uvádí takové aktivity, které nejsou na tyto dva zdroje příliš náročné. Lze je použít pro úvod do probíraného tématu, k opakování i k prohloubení vhledu do tématu. Všechny aktivity je navíc možné využít i v běžných třídách a aplikovat do vyučovacích hodin mnoha předmětů – jsou totiž psány obecně. Velmi se mi líbí myšlenka takového učení, které není jen frontálním výkladem, ale které jako „vedlejší produkt“ rozvíjí i sociální dovednosti dětí a jejich kritické myšlení. A právě takto se dají tyto metody využít. Jedná se o přehled takových technik, které většina z nás zná (např. brainstorming, myšlenkové mapy a jiné), ale s konkrétně popsanou aplikací do výuky. Je skvělé, že vznikla publikace, která sesbírala tyto praktiky a ucelila je do jedné publikace. Líbí se mi také, že autorka upozorňuje na možná rizika využití aktivit v případě, že bychom se například mohli nějakého žáka jejich neopatrným provedením dotknout, uškodit mu v kolektivu dětí apod.

Na tuto část knihy navazuje kapitola o didaktických hrách, které mohou vnést do tříd ve vhodných okamžicích více radosti z učení a poznávání.

Další část představuje program Nadaný žák, který poskytuje čtenáři představu o tom, jak je možné koncipovat program pro vzdělávání nadaných dětí v případě jejich inkluze do běžných tříd. V dalších částech uvažuje autorka o docházce do školní družiny, uvádí příklad individuálního vzdělávacího plánu a tři příběhy z praxe, které jsou pečlivě vybrány tak, aby si člověk dokázal představit, jak mohou být děti s nadáním od sebe navzájem naprosto odlišné co se týče vzdělávacích a dalších potřeb. Škoda jen, že kazuistik není více nebo nejsou podrobnější.

Kniha je uzavřena drobnou kapitolkou o didaktických základech aktivního učení, která je velice stručným náhledem do teorie, na jejímž základě je kniha postavena.

Věřím, že knihu ocení pedagogičtí pracovníci, kteří hledají náměty a inspiraci pro to, jak oživit výuku a jak si poradit s nadanými dětmi v běžné i speciální třídě. Naopak od knihy nečekejte hlubší vhled do teorie aktivního učení či psychologických specifik takových dětí.

Mihaly Csikszentmihalyi: Flow a práce

Přemýšleli jste, zda může člověka jeho práce činit šťastným? Domníváte se, že práce a spokojenost nejdou dohromady a že životní štěstí a bussines nemají ani náhodou nic společného? Termín flow je vám cizí? Pak je kniha Flow a práce přesně pro vás! Umožní vám velmi příjemně pochopit koncept stavu flow, takže si o něm budete moci vytvořit vlastní představu a lépe mu porozumět, a to ať už víte, co to flow je (nebo si to myslíte), nebo jste o něm doposud neslyšeli.

pictureprovider

Autor přehledně představuje nejen znaky, které jsou pro flow charakteristické, ale také podrobně vysvětluje nutné podmínky pro navození tohoto stavu u člověka. Možná pak i sami u sebe budete schopni „vypátrat“ momenty, kdy jste se v tomto stavu ocitli. Porozumění a přesnější představu o obsahu, který pojem flow skrývá, přinášejí také úryvky rozhovorů a výroky manažerů špičkových světových firem, které autor získal v rámci sběru dat ke své rozsáhlejší studii. Tyto výroky jsou v knize uváděny vždy jako ilustrace konkrétního popisovaného jevu a četnáře tak hlouběji zasvěcují do problematiky strategie a vedení velkých firem, do světa špičkových lídrů a do představ o tom, jak je možné a důležité umožnit lidem, aby dosahovali stavu flow ve své každodenní pracovní činnosti – ve svém zaměstnání, ale i v jiných oblastech jejich života. Kniha také seznamuje s konkrétními faktory, které vznik tohoto stavu umožňují, či dokonce přímo navozují.

Kniha reflektuje moderní trend pozitivní psychologie a nahlíží na pracovní sféru lidského života jako na oblast, ve které je nejen možné, ale přímo nezbytné dosahovat štěstí a spokojenosti. Důraz je přitom kladen nejen na samotný fakt, že je třeba o zaměstnance pečovat a starat se o jejich spokojenost a blaho, ale poukazuje také na to, že zaměstnanec, který je spokojený a kterému se dostává podpory v podobě přiměřeně náročných a stimulujících úkolů, bude motivován k tomu, aby zcela přirozeně odváděl lepší výkony, čímž se stává přínosem nejen svému zaměstnavateli, ale i společnosti jako celku. Společenský přínos je ostatně dalším faktorem, který čtenáře provází takřka celou knihou; autor tak poukazuje na to, že většina světových a velice úspěšných firem nemá jako jedinou prioritu vlastní zisk nebo spokojenost investorů, ale chová se taktéž zodpovědně ke společnosti, k přírodě i ke svým zaměstnancům.

Kniha velmi čtivou formou poodhaluje tajemství úspěšného podnikání i strategií, které mohou pomoci tomu, aby člověka práce uspokojovala a přinášela mu životní štěstí. Může tak být skvělým textem pro někoho, kdo o stavu flow doposud neslyšel, přesto se zajímá o oblast štěstí v práci či v životě obecně. Může být také velmi přínosná pro čtenáře, který hledá informace, postřehy či zkušenosti z oblasti manažerské psychologie, managementu či personalistiky, nebo pro někoho, kdo by se rád dozvěděl, jak úspěchu dosahují lídři špičkových firem.

Na knize mne zaujal zejména autorův globální přístup k jednotlivým problémům, které v knize popisuje. Oslovilo mne také nefalšované nadšení, které bylo zřetelně patrné z rozhovorů s manažery, kterými autor text ilustruje. Je pro mne osobně velkou inspirací, co vše může být pro člověka zdrojem naplnění a neutuchající energie a jak lze tohoto nadšení dosáhnout i v každodenním životě. Knihu tak mohu s radostí doporučit každému, kdo má rád svou práci nebo by chtěl docílit toho, že pro něj bude práce nejen zdrojem obživy, ale i zdrojem radosti, štěstí a životní spokojenosti.

Ken Blanchard, Spencer Johnson: Nový One Minute Manager

Nový One Minute Manager je knížka, kterou přečtete za pár hodin, čerpat z ní však budete minimálně několik let.

manager

Nový One Minute Manager je aktualizovaným vydáním původního One Minute Managera. Nové vydání si vyžádaly měnící se technologie a globalizace a s nimi spojená změna v přístupu vedení firem: v dnešní době je potřeba rychlejších reakcí a využívání menšího množství zdrojů, současně je potřeba lidi vést a motivovat nikoli ke kompetenci, jako tomu mnohdy bylo dříve, ale vzájemné spolupráci.

Právě to je důvodem, proč byl Nový One Minute Manager napsán, respektive aktualizován: aby pomohl řídit lidi a dosahovat úspěchů, a to s ohledem na dnešní dobu.

„Lidé, kteří ze sebe mají dobrý pocit, přinášejí dobré výsledky.“

Dnes se lidé snaží najít nejen v životě, ale i v práci, kde přeci jen tráví podstatnou část svého života, větší naplnění. Nejsou už tak ochotni věnovat svůj čas práci, kterou nepovažují za smysluplnou. Dnešní struktura firmy proto musí své zaměstnance inspirovat a probouzet jejich kreativitu. Mozek společnosti nesdílí jen v kanceláři vedení – najdeme jej všude, v celé společnosti. Současně není potřeba za každou cenu s ostatními soutěžit; dnešní doba umožňuje šanci stát se vítězi všem.

Pamatovat je tedy potřeba zejména na to, že lidé nepracují pro ostatní, byť je to tak mnohdy uváděno; ve skutečnost vždy každý pracuje pro sebe.

Kniha nejprve definuje ideálního manažera, a to jako někoho, kdo povzbuzuje lidi k tomu, aby vyvažovali svůj pracovní i soukromý život, tedy aby obě tyto složky jejich života byly naplněné smyslem a aby si je mohli naplno užívat. Prioritou manažerů v předešlých letech byly ve většině případů buďto výsledky, nebo lidé. V dnešní době je nicméně potřeba skloubit obojí; ideální manažer tak řídí sebe i lidi tak, aby z jejich práce měli prospěch lidé i firma současně.

Kniha odhaluje tři takzvaná Tajemství minutového managementu, a to minutové cíle, minutové pochvaly a minutová usměrnění. Co je tím konkrétně myšleno a jak je možné dané principy aplikovat, současně i vysvětlení, proč vlastně fungují, to přiblíží kniha příběhem zvídavého mladíka, který se rozhodl najít co nejlepšího manažera.

Kniha Nový One Minut Manager nicméně není určena jen manažerům, ostatně – přestože prozatím zmiňuji jen pracovní sféru – ani pouze této oblasti. Principy, které uvádí, lze použít nejen ve vztahu k podřízeným či spolupracovníkům v práci, ale také v každodenním kontaktu s rodinou a přáteli. Možnosti jejich aplikace jsou tedy velmi rozsáhlé.

Příběh je krátký a výstižný. Čte se velice snadno a rychle. Teorie je vždy přiblížena na konkrétních příkladech. Z příběhu jsou vybírány nejdůležitější body, ty jsou vždy po daném teoretickém celku stručně shrnuty. Současně pak kniha uvádí veškeré teoretické principy ve finální kapitole.

Na někoho by nicméně toto několikeré opakování mohlo působit až únavně; jelikož kniha nepracuje s příliš dlouhými kapitolami ani pasážemi, není možná potřeba dané opakovat tolikrát.

Současně nový přístup popisuje jako jediný možný, respektive nejlepší, kniha sama si jej i v rámci příběhu mnohokrát chválí. Přestože se jedná o přístup zaměřený na lidi i společnost, tedy pravděpodobně přístup skutečně velmi dobrý a efektivní, množství pochvaly působí téměř až jako přemlouvání, nadto poněkud úlisné. Domnívám se, že by prospělo, kdyby se autoři nesnažili tolik, respektive nechali čtenáře, aby si sami přišli na to, že je tento přístup v této době skutečně velmi dobře zvoleným.

Martin Gardner: Jakou barvu má medvěd?

Logik, který je na dovolené v Oceánii, natrefí na ostrov obývaný dvěma příslovečnými kmeny poctivců a padouchů. Členové jednoho kmene vždy mluví pravdu a členové druhého vždy lžou. Logik přijde na místo, kde se cesta rozdvojuje, a musí se zeptat jednoho domorodce stojícího opodál, kterou cestou má pokračovat do vesnice. Nemůže nijak zjistit, do kterého kmene domorodec patří, tak se na chvíli zamyslí a pak položí jedinou otázku. Odpověď mu prozradí, kudy se má vydat. Jakou otázku položil?

Nad touto a dalšími 64 matematickými a logickými hádankami se můžete „potrápit“ nad knížkou Jakou barvu má medvěd? od Martina Gardnera.

pictureprovider

Martin Gardner, americký matematik a populizátor vědy, psával sloupky matematických her do prestižního časopisu Scientific American. Nejlepší z hádanek pak vydal v samostatné knížce. Ta patří k nejoceňovanějším ve svém oboru. Zajímáte-li se tedy o logické a matematické problémy či vás jen baví si čas od času „žhavit mozkové závity“, jistě by neměla uniknout vaší pozornosti.

Knížka je malého formátu, lehce se vejde do větší kapsy; zkrátit si jí volnou chvíli můžete tedy například při cestě tramvají. Ke každé z 65 úloh v knížce najdete i správné řešení; nemusíte se tedy trápit, pokud byste na to správné nemohli přijít. Mnohdy se to nepodařilo ani profesorům z prestižních amerických univerzit.

Chcete zjistit, zda jste na tom lépe než oni?

Pavel Říčan, Pavlína Janošová: Spirituální výchova v rodině

V původním významu se o spiritualitě hovoří ve spojitosti s křesťanstvím; jedná se o jistý duševní přesah, o spojení s Bohem. Prožívána by však měla být v každodenním životě. K tomu ostatně nabádá i spiritualita nenáboženská, tedy ta, se kterou se dnes setkáte pravděpodobně výrazně častěji. A nejen nábožensky je spiritualita pojímána i v publikaci Spirituální výchova v rodině autorů Pavla Říčana a Pavlíny Janošové.

pictureprovider

Autoři za spiritualitu označují prakticky cokoli, co souvisí s nitrem jedince, s jeho cíli a hodnotami, s krásou, láskou a dobrem, se skutečnou moudrostí. Spirituální výchova je pak autory pojímána zejména jako výchova k lásce, k růstu a uvědomění.

Kniha vznikla s cílem pomoci čtenáři vnímat spirituální smysl toho, co se v rodině i jedinci jako takovém děje, a zejména napomáhat neustálému růstu jedince – rodiče i dítěte. Zaměřuje se tedy na to, jaké jednání u dětí podporovat a k jakému prožívání, cítění a představám je vést. Názory a nauky o člověku, světě či Bohu jsou až na druhém místě, byť se s nimi v knize samozřejmě také často setkáme.

Základním motivem, který se objevuje napříč celou publikací, je respekt; respekt k sobě samému, a zejména respekt k dítěti, jeho potřebám, přáním i pocitům. Za důležitější než informace, které by mohli rodiče dítěti poměrně snadno předat, je dle autorů považován rozhovor a společné hledání. Dítěti je tak ponechána svobodná volba prakticky ke všem činnostem; ty by měly být rodiči spíše jen nabízeny, nikoli vnucovány. Je na místě ovšem zmínit, že autoři rozhodně nenabádají k ryze liberálnímu přístupu, kdy by byla dítěti ponechána absolutní volnost volby. Jedná se spíše o přístup respektující, v rámci kterého jsou stanoveny pevné hranice a je vyžadována důslednost; současně je však s dítětem vedena diskuze, kterou si odlišné přání může, respektive musí obhájit.

Zmiňována je často také vděčnost a vědomé prožívání života. Kniha pobízí rodiče, aby vedli své děti k vědomému prožívání života tady a teď. Dítě by si jistě mělo stanovovat cíle a postupně k nim směřovat, současně by se však nemělo slepě hnát jen za nimi; mělo by si uvědomovat, že jejich součástí – součástí jeho života – je i žitá přítomnost.

Kniha je rozčleněna do tematických celků (kapitol), kterým se postupně věnuje. Postihuje všechna témata, se kterými se rodiče v rámci výchovy dítěte jistě setkají. Poskytuje univerzální rady, které rodiče mohou či nemusí v rámci výchovy dětí aplikovat, současně také podněcuje k hledání nejvhodnějších řešení pro jejich konkrétní životní situace.

Přestože jsem se tématu spirituality poměrně obávala, knihou a jejím uchopením výchovy jsem byla nadšená. Ne všechna témata mě zaujala – kapitolu o historii spirituality v České republice, byť si uvědomuji, že její zařazení bylo nutné, jsem jen prolistovala, podobně jsem poněkud skepticky přistupovala ke kapitole věnující se modlitbám; ačkoli je třeba mít na paměti, že autoři tento způsob vyjádření vděčnosti a jistého pozastavení se pouze nabízejí, nikoli vnucují.

Knihu bych proto rozhodně doporučila všem, kteří se o výchovu zajímají – rodičům, budoucím rodičům, lidem, kteří jakýmkoli způsobem pracují s dětmi. Netvrdím, že je potřeba držet se všech doporučení, které poskytuje, jistě však nabídne nový úhel pohledu na mnohá témata, podobně pak i třeba konkrétní cvičení, která je možné s dětmi provádět a tak je rozvíjet.