Archiv štítku: neurověda

Psychopat v mém mozku: Neurovědcova cesta k odhalení jeho temného já

Psychopatie je tradičně oblíbené téma, detektivky a thrillery se objevují mezi nejčtenějšími knihami a v programu televizí to není jiné. Temná stránka našeho světa je fascinující a zároveň  frustrující a lze na ní pohlížet různými způsoby. Kniha Jamese Fallona se na psychopatii dívá pohledem neurovědce, který má tak trochu psychopatický mozek. V tomto případě nás ale nečekají žádné vraždy. I když vlastně…

James Fallon je, jak o sobě sám píše, narcistický neurovědec. O mozku toho ví hodně a rád o něm vypráví. A mnohem rád však vypráví o svém vlastním mozku, u kterého zjistil, že vykazuje znaky, které se objevují v mozcích psychopatických jedinců. Je tedy James Fallon psychopat? Jak se to projevuje? A lze to změnit?

Zdroj: Nakladatelství Portál

Zdroj: Nakladatelství Portál

 

Čtenář této knihy se musí připravit na detailnější popis fungování různých mozkových částí a na různorodé historky z autorova života, které se mi mnohdy zdály až neuvěřitelné. Řekněte sami, vydali byste se do jeskyně v Keni, ve které se předtím nakazil jiný muž marburskou krvácivou horečkou, na kterou následně zemřel? A vzali byste tam svého kamaráda, kterému byste tuto skutečnost záměrně zatajili? To asi může opravdu jen psychopat.

 

 

 

 

 

V první části knihy se toho dozvíme hodně o tom, co dělá psychopata psychopatem na úrovni jeho genů a činnosti mozku. V další části se pak dostaneme do rodiny Jamese Fallona, kde se to vrahy jen hemží a přečteme si o tom, jak se sám Fallon v průběhu svého života choval a příkladné to zrovna nebylo. Je zajímavé číst, jak se autor svěřuje se svými činy, které mnohdy ubližovaly ostatním lidem (ať už přímo nebo jejich důsledky) a vysvětluje je bez emocí prostřednictvím svého biologického nastavení.

Zdroj: Nakladatelství Portál

Zdroj: Nakladatelství Portál

Než Fallon zjistil, že má mozek psychopata, byl přesvědčen o tom, že nás utvářejí biologické predispozice. Po důkladném zkoumání vlastního mozku a života však došel k závěru, že v utváření zločince může hrát zásadní roli výchova.

Na knize mě bavilo, že sama částečně působí jako detektivka, u které víte, kdo je vrah a postupně odkrýváte celý příběh. Od začátku knihy víte, že má autorův mozek abnormální prvky, zjišťujete, že se ten uznávaný profesor neurověd za mlada rád vysmíval právu a nakonec odhalíte, proč nikoho nezavraždil, ačkoliv k tomu měl silné predispozice.