Archiv štítku: příroda

Náš velký útěk: Přežije rodina mimo civilizaci?

Samotný titulek knihy Náš velký útěk: Přežije rodina mimo civilizaci? by sám o sobě stačil pro vysvětlení, s čím se skrze příběh jedné dánské rodiny rozhodnuté pro život v souladu s přírodou můžeme seznámit. Autorka knihy Andrea Hejlskov předkládá na jednotlivých stránkách svoji zkušenost od samotného počátku vznikaní rozhodnutí o životě mimo civilizaci až ke všem praktickým i filosofickým otázkám samotného světa v divočině.

Na konci recenze si můžete přečíst rozhovor s autorkou knihy.

 Hejlskov_přebal

Andrea Hejlskov je autorkou blogu a tento styl psaní je vlastní i předkládané beletristicky psané knize. Vyjádření autorky je nutně spjaté s tím, že jejím bývalým povoláním zůstává psychologie, i díky tomu knize nechybí především zaměření se na reflexi prožitků jednotlivých členů rodiny, než návod na přežití. Čtenáři ocení jednoduchou strukturu textu společně s napětím, zda rodina svoje rozhodnutí ustojí a zvládne dosáhnout vytyčeného cíle. A tak možná na mysli vytanou stejné sázky pro či proti, jako probíhaly v nejbližší vesnici mezi domorodými osadníky na to, zda šestičlenná rodina krutý boj navzdory přírodě zvládne.

Kniha přímo vybízí k diskuzi, otevírá obrovský prostor pro polemiku nad současným konzumním světem a možnostmi, jak se proti tomuto světu vymezit. V knize se seznamujeme s tím, jak autorka se svým mužem společnost hodnotí, chtějí se vůči ní vymezit, nechtějí být svázáni nastavenými pravidly a chováním. Jedná se o jistý paradox vymezení se vůči společnosti jako masy lidí a zároveň jsou to členové té samé společnosti, které si knihu čtou. Na druhou stranu, jak jinak společnosti nastavit zrcadlo než v přímém kontrastu? Autorka pojímá svoji zkušenost jako obohacující a i takovým způsobem ji předává dále.

Vlastní příběh knihy je prostý. Rodina se přestěhovala do švédských lesů, ve kterých se snaží co nejvíce respektovat přírodu a žít s ní v souladu. I technické vymoženosti naší doby jsou začleněny do běžného života v lese tak, aby byly využívány s rozmyslem a neškodily. I to je vysvětlení, jak si autorka udržuje kontakt se společností skrze blog. Velmi zajímavou část tvoří prožívání čtyř dětí, je registrován posun v jejich chování díky životu v přírodě, ale i vymezování se vůči tomuto způsobu života.  Možná může přijít až pošetilé, že střet jednoho dítěte s vlkem je popsán jako jeden z normálních příběhů na pár řádcích – kolik reportáží by asi bylo natočeno a shlédnuto o takové příhodě v běžné civilizaci?

Zdroj: Nakladatelství Portál

Zdroj: Nakladatelství Portál

Ač se jedná o subjektivní vnímání autorky, navíc jako matky dětí, která své rozhodnutí musí ustát, na knize lze ocenit především snahu předat nezkreslený příběh ve smyslu nezatajování stinných stránek tohoto rozhodnutí. Předně jde o neshody rodiny, které jsou běžnou součástí a které bychom předpokládali, že by mohly zmizet s tím, jak zmizí stres z hektického způsobu života. Nezmizí. Naopak. Problémy, konflikty, zrady, pocity viny se musí řešit, jelikož není kam jinam utéci, ať už do jiného pokoje či k technice. Obohacující je však proces řešení těchto neshod a odnášení si zkušenosti do dalšího života. Jde o příběhy, které se nutně pojí s tím, co je pro člověka bazálně důležité.

Nechybí ani popis běžných dnů naplněné prací, stavbou, odpočinkem nebo kontaktem s dalšími lidmi. Důležitý moment je provázanost lidí, kteří jsou nějak spjatí s rodinou tím, že volí stejný nebo podobný způsob života. V knize je patrná určitá závislost na společnosti a širších příbuzných, bez kterých by rodina fungovat pravděpodobně nemohla. Nicméně ani to nesnižuje váhu vyjádření orientovaných na život s větším ohledem na přírodu.

Kniha se může stát inspirací v dnešním světě pro citlivější vnímání přírody, kritickému hodnocení konzumního způsobu života či zamyšlení se nad vztahy mezi lidmi.

Rozhovor s autorkou knihy:

Vymanit se ze škatulek a prožít život až na dřeň

Kde zakusit kousek zeleně? V Praze rozhodně ano!

sun-lights-personalities-forests

Čím víc se blíží oficiální konec semestru, nás studenty to dělí do dvou skupin. První skupina už hrdě prohlašuje, že všechny svoje povinnosti a starosti mají za sebou a dávají sbohem stresu během zkouškového. Ta druhá skupina studentů se zas snaží do této fáze dostat, všemi možnými způsoby podotýkám. Já osobně patřím stále do té druhé. Odpočítávám dny, kdy budu mít zkoušky za sebou a přemýšlím, jak vlastně bude můj život vypadat, bez dnů strávených u knížek a shánění výpisků od ostatních spolužáků. I přes to, že všichni směřujeme tedy ke stejnému cíli, naše metody jak toho dosáhnout jsou odlišné. Například já jsem člověk, který se nemůže učit nikde jinde než doma, zavřený sám v jednom pokoji s hudbou tak nahlas, že ani nezaznamenám tlukot sousedů na strop. Oproti tomu znám lidi, kteří se naopak nenaučí nikde jinde než například v kavárně, v davu spousty lidí. Tak jako tak, ať už máme jakýkoliv styl učení, je potřeba kyslíku, abychom si pořádně prokrvili mozek,  a zároveň můžeme využít toho, že je venku hezky. A kde jinde toto spojit než v krásném pražském prostředí obklopené stromy a letní náladou? Trochu jsem pátrala a našla jsem několik míst, které právě tyto podmínky splňují. Tyto místa jsou vhodná, jak pro ty kteří se rádi učí venku, či pro lidi jako jsem já, kteří se naopak potřebují na chvilku odreagovat a taková procházka je ideální činnost.

Jako první máme Oboru Hvězda. Ta se nachází na prostranství Divoké Šárky, pár stanic od metra Nemocnice Motol či Petřiny. Blíž k centru Prahy se pak nachází hned několik míst, jako jsou Jelení příkop, Královská zahrada či Chotkovy sady. Všechna tři místa se nachází u metra Hradčanská. Další místa nacházející se poblíž Petřínské rozhledny jsou například Lobkovická zahrada, Seminářská zahrada, zahrada Kinských,  či samotné Petřínské sady. Dále máme směrem ke stanici metra Anděl maličký park Portheimka, který se nachází u baziliky sv. Václava a je u Dienzenhoferova paláce, kde se nachází příjemná kavárna se skromnou galerií. Když se přesuneme na druhou stranu Vltavy, přesněji řečeno k Vyšehradu, dostaneme se třeba k Lumírovým sadům či k samotným Vyšehradským sadům. Naproti se zas nachází park Folimanka. Pár bloků u stanice metra Jiřího z Poděbrad jsou  Bezručovy sady či sady Bratří Čapků. Když se přesuneme trochu více na sever, dostaneme se k Můstku, kde je proslulá Františkánská zahrada, která je sice poměrně malinká a velice frekventovaná, ale když je člověk v centru, a potřebuje načerpat trochu sil, je toto místo ideální. Dalším proslulým místem je Královská obora Stromovka, která se nachází vedle Průmyslového paláce. Zde jsou i velmi často různé kulturní a sportovní akce, takže je čistě na vás jak svůj výlet do přírody pojmete. Dalším místem, které  už tak moc v centru není je Bohnický park, který se nenachází nikde jinde než v Bohnicích. Neopomeneme také Thomayerovy sady, ty jsou kousek od Palmovky, či Košíkovský park v Hostivaři. Jako poslední dvě místa jsou Přírodní památka Obora v Uhříněvsi nebo Čakovický zámecký park.

V Praze a okolí se toho pochopitelně najde daleko více, ale pokud se v takovýchto místech nevyznáte, jedná se o dobrý základ, kde si rozhodně vyberete. Mým osobním favoritem je Lobkovická zahrada, takže se tam třeba potkáme :). Každopádně přeji všem úspěšné a hlavně klidné období do konce semestru.

I takhle nějak to může vypadat :).

study, view, and book image

Zdroj: http://weheartit.com/entry/276676172/search?context_type=search&context_user=thxwnx&page=4&query=study+nature