Archiv štítku: rodičovství

Britta Hahn: Ale já chci tohle, mami

Být rodičem je krásné, naplňující, dobrodružné a vyčerpávající zároveň. Pravděpodobně všichni si jako dospívající krásné osoby nalháváme, že svoje děti budeme vychovávat jinak, nebudeme používat ty trapné a otřepané fráze svých rodičů, nebudeme se vztekat, křičet, stresovat. Potom ale přijde první, druhá, třetí hysterická scéna našeho miláčka v obchoďáku, když nedostane zmrzlinu, a je to tady:

„Nezlob! Přestaň ječet! Už jsem řekla! Okamžitě se uklidni! Nech toho, nebo bude sekec!“ apod. Bez ohledu na podobu repliky, které mohou nabývat vskutku bizarních podob, pravděpodobně téměř každý jednoho dne uslyší sám sebe opakovat je svým dětem. A právě na tyto výchovné hrubky útočí Britta Hahn ve své příručce pro rodiče s názvem: Ale já chci tohle, mami.

máma

Kniha je založená na konceptu nenásilné komunikace. Autorka vychází z teorií Thomase Gordona a Marshalla Rosenberga.

Autorka prozkoumává a odhaluje zákoutí vztahu rodič – dítě. Navrací čtenáře k základním kamenům rodičovství, tedy k bezpodmínečné lásce vůči potomkovi. Učí čtenáře podporovat volní jednání dítěte, respektovat jeho přání a celkově s ním jednat jako se samostatnou a svobodnou bytostí. Kniha začíná srovnáním výchovných stylů a vyvrácením předsudků našich rodičů a prarodičů. Autorka nahrazuje slovo výchova výrazem doprovázení a snaží se oprostit rodiče od strachu, že z jejich dítěte vyroste špatný člověk, pokud ho nebudou za každou cenu cepovat k naprosté poslušnosti.

Nedá se říct, že by kniha byla plná výroků, které by se daly tesat do kamene, ale je to určitě důstojný konkurent jiných publikací zabývajících se výchovou dítěte. Člověk, který se již předtím zajímal o vývojovou psychologii, se sice nedočte nic moc nového, ale opakování je matka moudrosti, že? Naopak pro někoho, kdo se poprvé setkává s já-výroky, konceptem nenásilné komunikace apod. to může být publikace, která mu otevře oči a obrátí jeho postoj k životu s dětmi o 180 stupňů.

Některé kapitoly se čtou jedním dechem, jiné čtenář vnímá jako takové zdlouhavější opáakování toho, co už dávno věděl nebo alespoň tušil, ale ne vždy dokázal uvést do praxe. Text je protkaný příklady ze života a ukázkami nenásilné komunikace v každodenních interakcích. Překlad ukázkových rozhovorů z německého originálu českého čtenáře sice někdy chytne za uši, ale nakonec je důležitý hlavně obsah, nikoli forma. A tím je poselství, že svoje děti bychom měli víc doprovázet než vychovávat, rozvíjet jejich svobodnou vůli a respektovat jejich emoce v celé škále, nejen ty pozitivní.

Pavla Koucká: Uvolněné rodičovství

Knihy o výchově zaplňují díru na trhu. Rodiče na internetu naštvaně diskutují, že každý odborník radí něco jiného. Jako psycholog mám pocit, že za rodičovským vztekem stojí nejistota. Zrovna nedávno jsem se stala součástí hádky mezi mou tchýní a švagrovou; tchýniny rady ohledně výchovy vnučky se nesetkaly s pozitivní odezvou.

pictureprovider (1)

Startovní čára je v tomto kontextu pro odborníka obtížná, autorka si s ní však poradila velmi obratně. Dnešní rodiče mnohdy považují výchovu dítěte za svůj další projekt po studiu a kariéře. Snaha o dokonalou výchovu s sebou přináší nepříjemnou otázku: „Dělám to správně?“. Odpověď by bylo možné hledat u vlastních rodičů, přátel, jiných rodin s dětmi, na internetu, v literatuře, poradnách u odborníka… Jenže doba se změnila a rodiče se již nemohou zcela spoléhat na hledání inspirace u druhých, kteří například vychovávali v jiném společenském prostředí. Příliv médií, zdravé stravování, nové možnosti ve  vzdělávání, možnost volby z široké nabídky, citlivější diagnostika poruch učení a další diagnózy spojené s 21. stoletím, to je jen stručný nástin otázek, ke kterým se současní rodiče musí postavit.

Autorka vychází z existujících výchovných přístupů (líný rodič, jednoduché rodičovství, pomalé rodičovství a další), z psychologických teorií a vlastní praxe rodinné terapeutky. Z této směsi si vytvořila vlastní koncept uvolněného rodičovství.

Přehledná publikace nabízí množství praktických technik a odpovědí na výchovné otázky, které má autorka vyzkoušené na vlastních dětech a rodinách s dětmi z její praxe. Ty s lehkostí propojuje s psychologickou teorií, která si zachovává odbornou úroveň. Uvádí aktuální informace, teorie a výzkumy, které zajímavě propojuje s reálným životem.

Pokud ve výchově bojujete s nejistotou, představuje kniha ideální výběr. Potěší, uvolní a rozhodně nevyvolá výčitky; s autorčiným heslem „méně je někdy více“ naopak břemeno z rodičů odebírá. Mnohé může nabídnout také psychologům a dalším odborníkům na výchovu.