Archiv štítku: rorschach

Osobnost v projektivních metodách

Na tuto knihu jsem se velmi těšila, neboť jsem ve své praxi měla možnost pracovat s některými projektivními metodami v rámci diagnostiky dětí. Byla jsem proto velmi zvědavá, co nového mi kniha přinese.

Na začátku knihy se autor věnuje organizačnímu schématu osobnosti za pomocí šesti základních domén. Autor následně rozvíjí charakteristiku jednotlivých domén a dává čtenáři možnost podívat se na jejich roli při vývoji osobnosti. Ačkoliv je text psaný velmi čtivě a srozumitelně, nalezneme v něm hojně psychoanalytické terminologie. Již od začátku je tedy patrné, že autor počítá alespoň s elementární znalostí psychoanalytických pojmů i teorií.

Je tedy jasné, že i ve stěžejní části se počítá se znalostmi jednotlivých projektivních metod. Čtenář zde najde rozbor testové baterie skládající se z Rorschachovy metody, dále z tematicko-apercepčního testu, testu nedokončených vět a testu volby zvířete.

Pro mě osobně byla nejnáročnější část věnována rozboru Rorschachovy metody, a to především proto, že se tak dobře neorientuji v systému skórování jednotlivých odpovědí. Autor také počítá s tím, že si čtenář vybrané projektivní metody „osahal“. U Rorschachovy metody dnes již není problém si jednotlivé tabule vygooglit a osvěžit si některé jejich detaily.

Podstatně náročnější je nalezení jednotlivých karet u tematicko-apercepčního testu (i když samo sebou dostupnost testových materiálů na internetu není pro diagnostiku zrovna výhodné). Já jsem s TAT v praxi nepracovala, neznám tedy všechny karty a tak jsem občas tápala a občas zapojovala fantazii. I přesto byl pro mě text srozumitelný.

Jednoznačným pozitivem knihy je její bohatost na příběhy z praxe, kterými autor přibližuje čtenáři aplikaci předložených rad a doporučení. V závěru knihy nám dává autor možnost nahlédnout, jak pracuje s celou testovou baterií na případové studii Nicholase. V závěru studie nechybí ani shrnutí diagnostických výstupů s důrazem nejen na slabá místa, ale také na silné stránky Nicholasovy osobnosti.

Ještě jednu věc bych na knize ráda ocenila, a to je autorova snaha podpořit a poradit začínajícím diagnostikům. Nejvíce mě oslovilo upozornění na tendence diagnostika vyvozovat závěry i z věcí nevyřčených (takové ty okamžiky, kdy si jsme téměř 100% jistí, že to klient sice neřekl, ale je to přeci tak zjevné!). Autor pak nabádá, abychom tyto své domněnky do diagnostiky nezahrnovali a nevytvářeli z nich hypotézy, a to alespoň do té doby, dokud tyto hypotézy nejsou podložené tvrdými daty. Nabízí tak možnost rozšířit předkládanou testovou baterii o takový test, u kterého se domníváme, že by mohl vytvořit z nevyřčeného vyřčené.

Jelikož je kniha zaměřená prakticky, doporučila bych jí lidem, kteří s projektivními metodami aktivně pracují. Obávám se, že pro nás ostatní, kteří aktuálně nevyužíváme projektivních metod v naší práci, mohou některé informace lehce zapadnout. A to si myslím, že je velká škoda.

Najbrtová, Šípek, Loneková a Čáp: Projektivní metody v psychologické diagnostice

Projektivní metody patří mezi nezastupitelné nástroje v psychodiagnostické práci; umožňují zkoumat a poznávat osobnost jedince a jeho vlastnosti, schopnosti a další charakteristiky, a to prostřednictvím pozvání do značně nediferencované podnětové situace, ve které osoba volně reaguje a projevuje se ve své jedinečnosti. Současně se nicméně jediná o nástroje, který klade značné nároky na jejich odborné zvládnutí.

Publikace Projektivní metody v psychologické diagnostice nepostihuje potřebné množství informací k ovládnutích těchto technik. To by ostatně ani nebylo možné. Umožňuje nicméně seznámení čtenářů s těmito technikami a jejich využitím v psychologické diagnostice dospělých osob, čímž přispívá ke zkvalitnění práce s projektivními metodami.

diag

Kniha nabízí vyjma uvedení do dané problematiky a psychologické diagnostiky jako takové popis vlastností projektivních metod, jakými jsou zásady práce, objektivita, reliabilita a validita, poté již předkládá přehledné členění jednotlivých metod a jejich popis. Setkat se můžeme s verbálními projektivními metodami – Rorschachovou metodou, Tematicko-apercepčním testem, Rosenzweigovým obrázkovým frustračním testem aj. –, s grafickými projektivními metodami – Kresbou lidské postavy aj. – a manipulačními projektivními metodami. V závěrečné kapitole se kniha věnuje projekci v psychoterapii.

 

Kniha vychází z textu Projektivní metody od Jiřího Šípka, která byla vydána v roce 2000. Tento aktualizuje a doplňuje vzhledem k potřebě spojené s proměnou oblasti projektivních metod za uplynutá léta.

Čtenář nemůže od publikace očekávat zcela podrobný popis vyhodnocování a interpretace konkrétních metod jakož i originální podnětové materiály; to by nebylo v souladu s obecně platným etickým zacházením s psychodiagnostickými metodami.

Dozví se však mnoho o historii dané metody a jejího vývoje, jejích vlastnostech, kladných i negativních stránkách, uplatnění, administraci i příkladech vyhodnocování a interpretace. Některé z metod jsou pro jasnější představu doprovázeny i originálními, případně ilustračními podnětovými materiály.

 

Kniha seznamuje s nejběžnějšími a neužívanějšími projektivními metodami, současně podporuje a rozvíjí kritické a metodologicky podložené myšlení v souvislosti s jednotlivými metodami, proto bych ji zcela jistě doporučila všem studentům psychologie, zejména pak těm, kteří by se v budoucnu rádi v oblasti psychologické diagnostiky pohybovali.