Archiv štítku: rozhodování

Necháte přejet pět dělníků nebo jen jednoho, když se na ně bude řítit tramvaj? Aneb jak se v životě rozhodnout správně

Známé dilema s tramvají, kdy můžete na poslední chvíli přehodit výhybku, a tak zachránit život pěti dělníkům a obětovat jednoho, je jeden z nejvýznamnějších psychologických experimentů – samozřejmě pouze myšlenkových. Ukazuje na složitý mechanismus rozhodování, do jehož nitra můžeme díky této novince nahlédnout.

Mai_přebal

Autorem knihy Jak jsem šel pro mléko a vrátil se s kolem je německý novinář a specialista na sociální sítě a marketing Jochen Mai a i když není přímo psychologem, ve své knize dokázal, že se v této problematice velice dobře orientuje. V celém textu odkazuje na celou řadu známých i méně známých výzkumů a experimentů, které se zasloužily o rozvoj psychologických poznatků. Díky této knize totiž zjistíme, že rozhodování je komplexní proces zahrnující mnoho psychologických fenoménů jako je intuice, emocionalita, podvědomí, vnímání i fungování mozku.

Prvních osm kapitol, čili něco přes 100 stran, vás možná překvapí tím, kolik teorie se o rozhodování dá napsat. Když si však uvědomíme, že denně učiníme až 20 000 rozhodnutí, z nichž většinu pro naše vlastní přežití děláme nevědomky, brzy pochopíme, že nejde o jednoduchou věc. Autor nám vysvětlí, jaký je rozdíl mezi rozhodováním mužů a žen, jaké je optimální množství možností výběru a zda je lepší reagovat rychle nebo si raději v rozhodování počkat.

Velkým přínosem knihy je její praktická část, kdy se teoretické poznatky mění ve cvičení, na kterých se můžete otestovat. Zjistíte tak, jaký jste rozhodovací typ, stanovíte si potenciální životní cíle anebo se naučíte rozvíjet svou vnímavost k tělesným signálům.

Autor nám také nabídne několik technik rozhodování, které můžeme využít při dlouhodobém plánování naší budoucnosti i v akutním stavu, kdy se musíme rychle pro něco rozhodnout. Tato část zahrnuje různé tabulky, mapy a stromy, takže můžeme s klidem porušit etické pravidlo, které říká, že do knih se nepíše a z knihy si udělat vlastní cvičebnici.

Mile mne překvapila část týkající se strachu ze zmeškání příležitosti, který je typický pro současnou generaci Y. Chytrý telefon a sledování nejnovějších informací o druhých, co právě prožívají, v nás může vyvolat nespokojenost s naší volbou, pro kterou jsme se rozhodli. Co když něco zmeškám? Byla moje volba správná? Hlavně klid, i zde nám autor nabídne tipy, jak z toho ven.

Jak už samotný název napovídá, kniha je psaná zábavnou formou a myslím si, že se autorovi podařilo někdy skličující informace o těžkostech životních rozhodnutí vyvážit pozitivním přístupem, zaměřeným na kladné stránky a tolik potřebnou vědomou práci s myšlenkami. Kniha je proto přínosná pro všechny, kteří cítí potřebu naučit se pracovat se svým myšlenkami a trochu si ulehčit rozhodování.

 

Kniha rozhodnutí: 50 grafických modelů pro strategické rozhodování

Knihu rozhodnutí, která by se díky své menší velikosti a útlosti mohla jmenovat Knížka rozhodnutí, lze bez potíží přečíst během pár hodin. Její hodnota však nespočívá v rychlém prolistování, ba ani rychlém pročtení, nýbrž v důkladnějším – pomalejším – čtením a především praktickým využíváním modelů v praxi.

Kniha rozhodnutí

Autoři Mikael Krogerus a Roman Tschäppeler jsou severští „nepsychologové“ – žurnalista a producent v tomto pořadí. V knize přináší nejen modely „všeobecně známé“ – např. Koncept a model „flow“ od autora Mihaly Csikszentmihalyi, Maslowova pyramida, kognitivní disonance Leona Festingera, Johariho okno, paradox volby, metoda SWOP, vězňovo dilema…atd. ), ale i modely pro mě dosud neznámých autorů severských zemí.

Kniha má celkem 176 stran, vizuálně přitažlivé modely a bezpečně se vejde do velikosti A5. Každý z padesáti modelů pro strategické rozhodování je vždy na jedné až dvou stránkách popsán v textu a hned posléze na jedné až třech stránkách vizuálně zobrazen. Modely jsou rozděleny do čtyř kapitol: Jak se zlepšit, Jak se lépe pochopit, Jak lépe pochopit druhé, Jak zlepšit druhé; poslední kapitola určena pro čtenáře: Teď je řada na vás.

Pro studenty psychologie může být kniha jednak neotřelou učební pomůckou: modely „známých“ psychologických teoretiků se objevují u zkoušek, a je tedy proto přínosné, stejně tak jako příjemné, si je osvojit jinak než pouze verbálním „biflováním“. Vedle toho kniha také nabízí inspiraci pro rozhodování, lepší sebe-pochopení, inspiraci, dokonce návody pro vedení týmů. Přemýšlení v grafických modelech stimuluje kreativitu, což se v dnešní době dost hodí. Autoři nadto čtenáře ve tvorbě vlastních modelů podporují v poslední kapitole: jednak návrhy na to, jak se dají poznámky načrtávat, namísto psát, v knize je také vlastním nápadům vymezen prostor několika stránek.

Četba knihy rychle plynula, k čemuž pomáhala stručnost textu k jedlotlivým modelům – člověk si po prostudování modelu řekl „Tak prozkoumám ještě jeden,“ a najednou bylo dočteno. S většinou modelů nebo spíše myšlenek v nich jsem se již někdy setkala, anebo na ně přišel můj selský rozum, nicméně i přesto jsem měla při čtení několikrát moment „aha“, aneb moment radostného poznání a „prosvětlení“, kdy jsem objevila zákonitost či myšlenku novou, anebo se z úplně nového úhlu podívala na myšlenku mi již známou.

Musím přiznat, že mě již od první stránky iritovaly 2 věci, kter0 s delším časem s knihou nijak nezmizely. První souvisí, především po absolvování vysoké školy v dnešní době, kdy je značný důraz kladen na správné citování – s uváděním zdrojů, ze kterých autoři čerpali. U většiny modelů je v textu uvedeno alespoň jedno jméno, buď člověka který s původní myšlenkou přišel, jméno toho, kdo ji proslavil, anebo obojí. Uváděny jsou někdy i data podporující původní model (např. dle Paretova zákona 20:80 dnes údajně víme, že 80% kriminálníků spáchá 20% zločinů). Vždy ale chybí rok publikace, ze které autoři čerpali (jak je na to student psychologie zvyklý), tudíž autoři studie mapující procenta kriminálníků a zločinů zůstali v utajení. Vedle toho bibliografie na konci knihy se zmíněnými jmény v knize až příliš často nesouvisí, seznam zdrojů navíc obsahuje 28 článků či knih a 9 webových stránek, přičemž modelů je celkem 50.

Druhým mínusem je umístění čísel stránek – a to dole u vazby (jasně viditelné až po kompletním rozevšením knihy dokořán). Nejsem si jista, zda touto neobvyklostí autoři sledovali zvýšení naší neotřelosti, či jde o rozhodnutí českého nakladatele, v každém případě to mě, jako čtenáře, zatěžovalo.

Navzdory tomu bych Knihu rozhodnutí rozhodnutila doporučila k přečtení, především (ale nejen) těm, kteří se zajímají o myšlenkové mapy a vizuální zobrazení informací. Kniha mě něčím inspirovala, obohatila, a některé modely z ní jsem již aplikovala ve svém životě