Archiv štítku: stres

Jak lépe zvládat nepříjemné situace a konflikty: Cesta k odolnější a vyrovnanější mysli

„Tuto knihu jste otevřeli, protože jste ve stresu.“

Tak toto je úplně první věta, kterou si v knize přečtete. Hned vzápětí na vás autorka vychrlí celý výčet věcí, jež vás mohou stresovat. Pokud jste až doteď ve stresu nebyli, tento úvod to může rychle změnit. Přiznám se, že já jsem knihu otevřela se zcela jiným očekáváním a z jiného důvodu. Podle názvu jsem se (unáhleně) domnívala, že budu číst spíše něco o komunikaci a řešení konfliktních situací mezi lidmi. A proto mě dost překvapilo, že následující stránky budou o stresu. Ale život je přece samé překvapení a stres je velmi aktuální téma, takže žádný stres a jdeme na to.

„Tato kniha nás naučí techniky zvládání stresu, založené na fungování mozku a zaměřené na zvýšení jeho odolnosti.“

Autorka velmi příjemně a lidsky vysvětluje, jak funguje stres, co se při něm odehrává, jaká je fyziologie stresu, i to, jak stres efektivně uklidnit. A i když se text hemží slovy jako amygdala, prefrontální kortex apod., tak vše pochopí i naprostý laik. Kniha má tři hlavní části: v první čtenář poznává svůj stres, jsou zde vysvětleny základní věci o stresu atd.; v druhé části jde především o uvolnění a oproštění se od stresu; a třetí se zaměřuje na zvyšování odolnosti vůči budoucím stresovým podnětům.

Zdroj: Nakladatelství Grada

Zdroj: Nakladatelství Grada

Hlavním poselstvím knihy je myšlenka, že změna je možná. Pravděpodobně i z toho důvodu je text často prokládán nejrůznějšími praktickými cvičeními, které si čtenář může ihned vyzkoušet a z nich získané dovednosti může dál používat při překonávání každodenních stresorů a výzev. Nutno podotknout, že v cvičeních se objevují skutečně trefné a hezky formulované otázky, které vedou k hlubokému zamyšlení (či dokonce k AHA efektu). Nicméně se domnívám, že některé z těchto otázek se hodí spíše do terapeutického procesu. Člověk bez zkušeností s terapií se v nich může lehce ztratit a nemusí vést k žádoucímu efektu.

„Když nebudete brát zřetel na své pocity, hrozí, že stres prostě akceptujete, místo abyste se s ním vypořádali.“

Na knize oceňuji její široký záběr, jedna z kapitol se například zabývá všímavostí, další práci s emocemi, jiná soucitu (se sebou) a v neposlední řadě i vytváření pozitivního myšlení nebo třeba správné životosprávě při stresu. Všechna témata jsou však vztažena k ústřední linii – a to stresu. Kniha je tak vlastně ucelenou příručkou, jak se účinně vypořádat s každodenní zátěží a přijmout stres jako součást života, aniž by nám ubližoval, ale naopak jako možnost ke zlepšení a růstu.

Zbavte se stresu pomocí všímavosti: Program na 8 týdnů pro zvýšení zdraví a vitality

Všímavost, anglicky mindfulness, je schopnost zaměřit svou pozornost na současný okamžik, na to, co se děje právě tady a teď. V posledních letech se stává téma rozvíjení všímavosti velmi populárním jak mezi laickou veřejností, tak jako téma zkoumané odborníky napříč různými profesemi. Kniha Zbavte se stresu pomocí všímavosti je jednou z mnoha knih na toto téma, které v českém prostředí v posledních letech vyšly.

Autorky se v knize zaměřují na představení jednoho z předních programů v oblasti rozvoje všímavosti, MBSR – Mindfulness based stress reduction (na všímavosti založeném snižování stresu). Jedná se o osmitýdenní program, jehož cílem je pomocí různých technik trénujících schopnost všímavosti a reflexe vlastních prožitků dosahovat snížení vnímaného stresu.

V první části knihy nás autorky velmi srozumitelnou formou seznamují s konceptem všímavosti, programu MBSR a jeho souvislosti se stresem. Vysvětlují, v čem může být absolvování programu prospěšné a na jakém principu trénink všímavosti funguje. Již v úvodních kapitolách nás seznamují se základními cvičeními všímavosti, která jsou součástí programu a na jejich příkladě názorně objasňují, co lze od tréninku všímavosti očekávat.

Druhá část knihy pak popisuje průběh osmitýdenního programu MBSR dle jednotlivých lekcí tak, jak jdou v programu za sebou. V každé kapitole tak najdeme popis jedné lekce včetně cvičení, která jsou během ní praktikována, i příkladů zkušeností, o které se účastníci kurzu podělili s autorkami knihy. Tyto příklady jsou užitečným zdrojem typických myšlenek a zážitků osob, které se s tréninkem všímavosti setkávají prvně.

Ačkoliv si myslím, že kniha nemá potenciál nahradit osobní účast na kurzu všímavosti, jedná se o velmi dobrý zdroj informací pro všechny, které trénink všímavosti zajímá, chtěli by se o něm dozvědět více, nebo váhají, zda investovat čas a peníze do účasti v programu.

Užitečná může být i pro ty, kteří již zkušenosti s různými formami rozvoje všímavosti mají, ale chtěli by se blíže seznámit s programem MBSR a jeho specifiky. Věřím, že knihu ale ocení i ti, kdo již kurzem prošli a rádi by si osvěžili některé techniky, které v rámci programu vyzkoušeli. Kniha je velmi čtivá a dá se přečíst jedním dechem, ale větší užitek přinese, pokud se k ní čtenář bude všímavě vracet v průběhu delšího času.

Deprese, panické ataky, PPP: XV. část

details studies bookSlovo stres je v dnešním světě skloňováno ve všech pádech a používáme ho téměř denně a v různých situacích. Jedním z takových období, které považuji za jedno z nejvíce stresových, je jednoznačně zkouškové období na vysoké škole, a vzhledem k aktuálnosti tématu jsem se o něm rozhodla napsat článek.

Přibližně na začátku května jsem byla odhodlaná, že se nebudu zbytečně stresovat a říkala jsem si, že pokud něco nevyjde, tak se nic neděje, protože je to na vysoké škole úplně normální. K mé smůle jsem neudělala hned první test (který mimochodem zítra píšu počtvrté!), což mě hned na začátku dokonale položilo. Nastala naprostá panika, že je to můj konec a že mě vyhodí ze školy (jsem extremista s černobílým myšlením, takže klasická reakce). Začala jsem se hroutit s tím, že končí svět. Vzhledem k tomu, že jsem vždy měla v hlavě rovnici škola = život, tak si dovedete představit, jak dramaticky jsem na danou situaci zareagovala. Všichni mi do hlavy vtloukají, že se nic neděje, že nejde o život. Ale opravdu to tak je? Co když máte pocit, že pokud nezvládnete školu, tak váš život nemá smysl?

Snažila jsem se najít nějaké řešení této situace. První myšlenka, která mě napadla: „Nebudu jíst a všechno se vyřeší.“ (Tohle nebyl dobrý nápad). Druhá myšlenka byla, že mě určitě vyhodí ze školy a že jsem úplně blbá. Po dlouhých probrečených hodinách jsem došla ke spásnému řešení, a sice k závěru, že jsem udělala svoje maximum a víc jsem pro to udělat nemohla, tudíž daná situace nebyla v mých rukách. Není příjemné zjistit, že nějakou situaci neovládneme, ani kdybychom se snažili sebevíc. Vzhledem k tomu, že jsem byla naprosto fyzicky i psychicky vyřízená, tak jsem si řekla následující: „Buď se zblázním a školu určitě nedodělám, nebo ji možná nedodělám.“ Nakonec jsem si vybrala druhou možnost. Je to opravdu těžké si uvědomit, že ačkoliv se učíte na 200%, přesto se výsledek nemusí dostavit.

Odjakživa jsem byla zvyklá se hodně učit a nikdy mi nepřišlo neobvyklé, že se učím 12 hodin denně a téměř bez přestávky. Pokaždé nasadím takové tempo, učím se v kuse a pořád a poté se divím, že se psychicky i fyzicky sesypu (jak nečekané, když úplně ignoruji své fyziologické potřeby). Od chvíle, kdy mi bylo takovým způsobem špatně, že jsem myslela, že už neudělám ani krok a nenaučím se jediný řádek, jsem si řekla dost. Dost tomuhle nesnesitelnému tlaku.

Učím se dbát na své základní potřeby a uvědomit si, že jsem také jen člověk, který POTŘEBUJE ODPOČINEK. Stejně tak jako jsem dokonalý sebekritik, tak se učím sama sebe pochlácholit a říct si, že si zasloužím pauzu a nějaké to rozptýlení. Hledám způsoby, které mi pomáhají přežít ten neskutečný tlak, který cítím (a který na sebe z velké části vyvíjím sama). Neskutečnou oporou jsou mi také druzí lidé, kteří mi vždy ukážou správný směr, pokud se opět dostanu do toho svého tunelu, kdy kolem sebe nevidím a neslyším a jediné, co mě zajímá je VÝKON.  Man climbing stairs in house

VÝKON. Tohle slovo je naprosto toxické. Pokaždé, když přede mnou někdo zmíní slovo výkon nebo výkonnost, udělá se mi fyzicky špatně. Vždy jsem byla taková, že jsem potřebovala neustále dosahovat nějakých cílů, být výkonná, být vytrvalá… bla,bla. Takhle jsem vždy fungovala nějakou dobu, než jsem se opět sesypala. Navíc uspokojení z dosaženého cíle, nikdy netrvalo dlouho. Úspěchy jsem prožívala velmi povrchně, naopak neúspěchy pro mě znamenaly konec světa (a to doslova).

Díky zkouškovému jsem zjistila jednu zásadní věc pro život, a sice že úspěch je důležitý, nicméně nestojí na něm svět. Pomalu ale jistě si začínám uvědomovat, že život je mnohem ale mnohem víc.
Protože pokud by to tak v životě bylo, tak toho život nabízí opravdu hodně málo.
Život totiž může nabídnout víc.

Stres jako přítel – stále se mnou

Jen to, jak o stresu smýšlíme, může tolik ovlivnit očekávanou délku našeho života. Osm let dlouhá studie, která proběhla ve Spojených státech amerických, byla publikována na začátku roku 2013. Cílem jejího zkoumání bylo zjistit u 30 000 dotázaných dospělých osob odpovědi na tyto dva body:
a) Jak velké množství stresu jste prožili v minulém roce?
b) Myslíte si, že je stres škodlivý pro Vaše zdraví?

Vyhodnocení? Celý příspěvek