Archiv štítku: učení

Zora Syslová, Jana Kratochvílová, Táňa Fikarová: Pedagogická diagnostika v MŠ

Paradigma osobnostně rozvojového pojetí výchovy a vzdělávání ve 21. století, v jehož středu pozornosti se nachází dítě a jeho celkový rozvoj ve vztahu k jeho individuálním předpokladům a možnostem, vytváří požadavek na diagnostickou činnost již učitelů a učitelek v mateřských školách. Ta se stává jednou z nejvýznamnějších komponent předškolního vzdělávání, neboť bez ní učitel či učitelka nedokáže kvalitně a efektivně realizovat vzdělávací proces.

Publikace Pedagogická diagnostika v MŠ s touto potřebou komplexně a detailně seznamuje a vzájemně a prakticky kloubí pedagogickou činnost s teorií. Jejím cílem není pouze rozvíjet teoretické znalosti o diagnostikování, ale především tyto informace přenést do praxe.

mš

V první kapitole se zamýšlí nad diagnostickou rolí učitelů a učitelek mateřských škol a současnými požadavky na ně kladenými. Seznamuje s odbornou terminologií a s v současné době nejvíce preferovanými přístupy v dětské diagnostice.

Druhá kapitola – jádro celé knihy – přináší výzkumná zjištění týkající se zavádění portfolií dětí do práce učitelů a učitelek v mateřských školách. Zachycuje obsahovou a procesuální složku diagnostického portfolia a jeho význam při diagnostické činnosti učitelů. Současně se tato kapitola zabývá i jeho možnými rezervami při práci s ním.

Ve třetí kapitole autorky seznamují s diagnostickými metodami, které je možné v procesu diagnostikování využít. Mimo to také inspirují k tvorbě vlastních diagnostických nástrojů.

Knihu uzavírá kapitola věnující se diagnostikování školní připravenosti především ve školských poradenských zařízeních. Vyúsťuje v možnosti, které přináší portfolio dítěte a jeho využití i v počátku školního roku.

Kniha je  praktickým a současně aktuálně velmi potřebným průvodcem možnostmi pedagogické diagnostiky předškolních dětí. Oceňuji zejména logický postup knihy, tedy od teorie a empirických zjištění k aplikaci do praxe, a její velmi přehledné členění. Taktéž bych ráda vyzdvihla povzbuzení i v publikaci zmíněné nástroje k vytváření vlastních diagnostických metod.

Jak vyplývá i z názvu knihy, je primárně určena především učitelům a učitelkám mateřských škol, případně studentům pedagogických škol. Doporučila bych ji nicméně také učitelům a učitelkám nižšího stupně základních škol, rodičům či jedincům, kteří s dětmi v tomto věku pracují či jsou jinak více v kontaktu.

Iva Nováková: Poznej s námi Česko

Máte doma malého školáka, anebo třeba starší prarodiče? Pracovní sešit Poznej s námi Česko je vhodný pro každého, kdo chce se svými blízkými smysluplně a zábavně strávit nějaký čas.
Čeká na vás 60 stran plných rébusů, hádanek, křížovek, spojovaček a omalovánek. To všechno s tématikou České republiky. Dozvíte se tak základní informace historii, tradicích, geografii, politice a přírodě naší země.

česko

Celým sešitem vás provede žák Jirka Čech, který vám dá příležitost vyřešit úkoly zodpovídající otázky, jaké jsou státní symboly, jak zní česká hymna, co byla Sametová revoluce, atp. Současně se čtenáři dostane i např. tipů na výlety, ať už na hrady, zámky, tvrze, anebo po přehradách, lesích a hájích.

Velkou výhodou pracovního sešitu je i to, že nabyté znalosti můžete procvičovat pomocí kognitivních funkcí – úlohy se zaměřují na pozornost, paměť, fantazii, učení, atp. Z vlastní zkušenosti mohu říct, že některé dvoustrany jsem použila pro seniory na kognitivní trénink v Alzheimer Centru, a setkaly se s velkým úspěchem. Stránky nejsou zbytečně zahlcené textem a ilustracemi, úprava je přehledná, a přesto padne to nejdůležitější ze základních informací.

Olga Zelinková: Dyspraxie

Často slýcháme o poruchách učení, v jejichž souvislosti se nezřídka kolem nás skloňují termíny jako dyslexie, dyskalkulie, dysgrafie a jiné. Ale co je to vlastně dyspraxie?
Dyspraxie, jinak též vývojová porucha pohybové koordinace, se projevuje potížemi v hrubé i jemné motorice, čímž pádem může výrazně ovlivnit schopnost sebeobsluhy již v dětském věku. Nešikovnost v pohybových aktivitách a motorických úkonech často berou rodiče jako něco okrajového, z čeho dítě vyroste. Přitom zkušenosti ukazují, že život s dyspraxií přináší do života komplikace srovnatelné s komplikacemi při jiných poruchách učení.

zelinková

Kniha speciální pedagožky Olgy Zelinkové nás přehledně uvádí do tématu dyspraxie. Jedná se o první ucelenou českou monografii, která se této poruše věnuje. Dozvíme se, jak se dyspraxie projevuje a co je pro ni charakteristické. Jednotlivé kapitoly jsou rovněž prokládány kazuistikami, vycházejícímu ze zkušeností rodičů a vychovatelů, které čtenáři umožňují představit si člověka trpícího dyspraxií v reálném životě.

„Chlapec zakopává, padá na rovné cestě. Vypadá to, že si sám podráží nohy. „Nevejde se“ ani do širokých dveří. Často hledá rovnováhu. Je schopen jít kupředu, ale náhle udělá krok vzad. Přitom někomu šlápne na nohu. (…) Jeho tělo si dělá, co chce.“ (s. 131)

Autorka zdůrazňuje, že každý člověk s dyspraxií prožívá jiné obtíže – některý má problémy s grafomotorikou, a tím pádem s úpravou písma v důsledku špatné koordinace jemných pohybů, jiný selhává v tělesné výchově, protože i přes veškerou snahu nedokáže provést žádaný pohyb. Porucha učení se též může projevit ve špatném řečovém vývoji, ve špatné prostorové a pravolevé orientaci nebo v nepřesném vnímání tělového schématu. Většina lidí trpících dyspraxií má také potíže s tancem, při němž je zapotřebí koordinovat správně a v rytmu pohyby rukou a nohou. Dyspraxie je často doprovázena i dalšími poruchami učení nebo také pozornosti. Těmto komorbiditám autorka též věnuje pozornost.

Ačkoliv se jedná v podstatě o učebnici zaměřenou na speciálně-pedagogické téma, její čtení je velmi snadné, a tím přístupné široké skupině čtenářů od odborníky po laiky. Knihu doporučuji každému, koho zajímá speciální pedagogika, specifické poruchy učení a dětská psychodiagnostika, a také všem rodičům a vychovatelům, kteří tápou, zda motorický vývoj některého z dětí probíhá v normě.

Kde zakusit kousek zeleně? V Praze rozhodně ano!

sun-lights-personalities-forests

Čím víc se blíží oficiální konec semestru, nás studenty to dělí do dvou skupin. První skupina už hrdě prohlašuje, že všechny svoje povinnosti a starosti mají za sebou a dávají sbohem stresu během zkouškového. Ta druhá skupina studentů se zas snaží do této fáze dostat, všemi možnými způsoby podotýkám. Já osobně patřím stále do té druhé. Odpočítávám dny, kdy budu mít zkoušky za sebou a přemýšlím, jak vlastně bude můj život vypadat, bez dnů strávených u knížek a shánění výpisků od ostatních spolužáků. I přes to, že všichni směřujeme tedy ke stejnému cíli, naše metody jak toho dosáhnout jsou odlišné. Například já jsem člověk, který se nemůže učit nikde jinde než doma, zavřený sám v jednom pokoji s hudbou tak nahlas, že ani nezaznamenám tlukot sousedů na strop. Oproti tomu znám lidi, kteří se naopak nenaučí nikde jinde než například v kavárně, v davu spousty lidí. Tak jako tak, ať už máme jakýkoliv styl učení, je potřeba kyslíku, abychom si pořádně prokrvili mozek,  a zároveň můžeme využít toho, že je venku hezky. A kde jinde toto spojit než v krásném pražském prostředí obklopené stromy a letní náladou? Trochu jsem pátrala a našla jsem několik míst, které právě tyto podmínky splňují. Tyto místa jsou vhodná, jak pro ty kteří se rádi učí venku, či pro lidi jako jsem já, kteří se naopak potřebují na chvilku odreagovat a taková procházka je ideální činnost.

Jako první máme Oboru Hvězda. Ta se nachází na prostranství Divoké Šárky, pár stanic od metra Nemocnice Motol či Petřiny. Blíž k centru Prahy se pak nachází hned několik míst, jako jsou Jelení příkop, Královská zahrada či Chotkovy sady. Všechna tři místa se nachází u metra Hradčanská. Další místa nacházející se poblíž Petřínské rozhledny jsou například Lobkovická zahrada, Seminářská zahrada, zahrada Kinských,  či samotné Petřínské sady. Dále máme směrem ke stanici metra Anděl maličký park Portheimka, který se nachází u baziliky sv. Václava a je u Dienzenhoferova paláce, kde se nachází příjemná kavárna se skromnou galerií. Když se přesuneme na druhou stranu Vltavy, přesněji řečeno k Vyšehradu, dostaneme se třeba k Lumírovým sadům či k samotným Vyšehradským sadům. Naproti se zas nachází park Folimanka. Pár bloků u stanice metra Jiřího z Poděbrad jsou  Bezručovy sady či sady Bratří Čapků. Když se přesuneme trochu více na sever, dostaneme se k Můstku, kde je proslulá Františkánská zahrada, která je sice poměrně malinká a velice frekventovaná, ale když je člověk v centru, a potřebuje načerpat trochu sil, je toto místo ideální. Dalším proslulým místem je Královská obora Stromovka, která se nachází vedle Průmyslového paláce. Zde jsou i velmi často různé kulturní a sportovní akce, takže je čistě na vás jak svůj výlet do přírody pojmete. Dalším místem, které  už tak moc v centru není je Bohnický park, který se nenachází nikde jinde než v Bohnicích. Neopomeneme také Thomayerovy sady, ty jsou kousek od Palmovky, či Košíkovský park v Hostivaři. Jako poslední dvě místa jsou Přírodní památka Obora v Uhříněvsi nebo Čakovický zámecký park.

V Praze a okolí se toho pochopitelně najde daleko více, ale pokud se v takovýchto místech nevyznáte, jedná se o dobrý základ, kde si rozhodně vyberete. Mým osobním favoritem je Lobkovická zahrada, takže se tam třeba potkáme :). Každopádně přeji všem úspěšné a hlavně klidné období do konce semestru.

I takhle nějak to může vypadat :).

study, view, and book image

Zdroj: http://weheartit.com/entry/276676172/search?context_type=search&context_user=thxwnx&page=4&query=study+nature