Archiv štítku: vděčnost

Deprese, panické ataky, PPP: XXV. část

Vděčnost

„Buď vděčný za to, co máš.“  Věta, která se stala velkým klišé, jejíž význam málokdo chápe.
Pocit vděčnosti musí člověk cítit uvnitř.  Poslední dobou si čím dál více uvědomuji, jak moc jsem vděčná. Pokaždé, když jdu parkem, kde padá hnědě zbarvené listí. Pokaždé, když si sednu do kostela a jen sedím a vnímám pocit, že JSEM. Pokaždé, když zvládnu svůj strach. Pokaždé, co obejmu milované lidi. Pokaždé, když si uvědomím, jak čistá a bezelstná láska umí být.

Dříve jsem slovo vděčnost brala jako něco, co mi opakovali rodiče, když jsem si stěžovala.
Časem, když jsem pochopila, že obyčejné věci, jako třeba vstát z postele, najíst se, jít ven nebo neplakat při každém pohledu do zrcadla, nejsou samozřejmostí, tak jsem si začala vážit všech okamžiků, které jsem zvládla. Všech překážek, které jsem překonala. Každého dne, který jsem přežila. Byla jsem vděčná za úplně obyčejné věci, které mohou být pro většinu samozřejmostí a ani se nad tím nepozastaví.

Často se chodím projít a pozoruji oblohu, stromy a svět kolem mě. Koukám na lidi, a nechápu. Nechápu, s jakým nezájmem o ostatní žijí, způsoby, kterými se k sobě chovají. Nechápu, proč nejsme zvyklí si pomáhat. Občas mám pocit, že nechápu svět kolem sebe. Nebo snad svět nechápe mě? Někdy mám dojem, že jsem zaseknutá mezi tím, že se snažím žít svůj život, a zároveň se z něj snažím utéct.

Kéž by si lidé uvědomili, že život není samozřejmostí. Ani obyčejné věci, které považujeme za samozřejmé, nejsou samozřejmé. Usmívat se přes tu všechnu bolest uvnitř. Odjakživa jsem byla extrémně citlivá a empatická. Chtěla jsem, aby mě měli všichni rádi, a nerada jsem se hádala. Po každé hádce jsem se omluvila, jen abych všechno urovnala. Byla jsem ta, co měla samé jedničky a nemohla dlouho chodit ven, protože jí to rodiče nedovolili. Po tom, co jsem šla na gymnázium, jsem se radikálně změnila a vytvořila obraz „dokonalé“, nezávislé a vždy perfektní Lucky, která nepotřebuje pomoc a všechno zvládá. Vytvořila jsem si tlustou zeď kolem té křehké duše, protože jsem nechtěla, aby mi někdo ublížil.

Dnes už se nebojím ukázat, že jsem zranitelná, křehká a mám strach. Nebojím se, že by mě lidi odsoudili, protože přesně tohle jsem já.  Se všemi šrámy na duši i na těle, protože hlavní je, že mám obě ruce, kterými dokážu objímat nejpevněji, jak umím. Naučila jsem se, že láska dokáže být naprosto bezelstná a čistá. Naučila jsem se, že nejkrásnější pro mě je, když vidím, že se lidé kolem mě usmívají. Naučila jsem se být vděčná za všechny okamžiky, kdy se také já dokážu usmát.
Za všechny ty lekce, které jsem dostala, protože bez toho bych teď nebyla taková, jaká jsem.

Cítím obrovskou vděčnost za to, že můžu být s lidmi, se kterými jsem v bezpečí, a milují mě takovou, jaká jsem. Extrémně citlivou a empatickou se samaritánskými sklony, úzkostnou, vystresovanou, občas uplakanou a ne moc sebevědomou, ale na druhou stranu bezmezně milující, věrnou a odhodlanou něco změnit. Vděčnost za to, že dýchám a můžu obdivovat svět kolem sebe.

Vděčnost za to, že JSEM.

Deprese, panické ataky, PPP: XX. část

Láska

landscapes manly unitedstatesKdyž jsem se rozhodla psát tento článek, zaplavil mě nepopsatelný pocit vděčnosti.
Vděčnosti za to, že jsem nikdy nepřestala milovat. Ani v těch nejhorších chvílích, ani v sebetěžší situaci. Poznala jsem, co je to skutečná vděčnost. Za to, co mám. Za to, že můžeme milovat. Proč této schopnosti nevyužíváme více?

Ačkoliv jsem se dotkla nejhlubšího dna vlastní existence, nikdy jsem nepřestala věřit v to, že láska je silnější než kterékoliv trápení a starost. Netvrdím, že je to lehká a bezbolestná cesta. Je plná pádů a zakopnutí. Cesta, která vede k životu. Jste však o něco bohatší než ostatní. Poznali jste, jaké to je, když člověk netouží po ničem jiném, než po klidu. Klidu od života. V neposlední řadě mě to naučilo milovat. Mít, jak se říká, „srdce na dlani“, protože věřím, že to má smysl. Věřím, že milovat je to nejkrásnější, co člověk dokáže. Nemyslím pouze lásku partnerskou. Myslím tím také lásku k rodičům, známým a přátelům.

Naučila jsem se ukazovat, jak moc miluji blízké. Ráda o sobě říkám, že jsem takový „věrný pes“. Neumím ani popsat, jak moc takové lidi miluji. Cítím obrovskou vděčnost, že tu se mnou jsou. Přesně okamžiky jako jsou ty, kdy je vám ouvej, vám ukážou, kdo stojí za vaši lásku. Možná jsem naivní, ale já věřím, že se vyplatí být na sebe hodní a milí. Vždy, když jsem se k někomu chovala hezky, tak se mi také stejné chování vrátilo. Je mi neskutečně líto lidí, kteří jsou nešťastní z vlastního života a nejsou schopni lásky. Dělá jim potěšení urážet druhé jen proto, aby si mohli říct, že někdo jiný má také problémy. Jsem vděčná za to, že nejsem a nikdy nebudu jedním z nich.

Je jedna věc, kterou nenahradí žádné peníze ani úspěch světa. Když vidím, že jsou lidé, které mám ráda, šťastní, usmívají se, mají radost ze života. K čemu je úspěch, pokud nemáme kolem sebe lidi, kteří by nás neměli rádi? K čemu se pachtíme za úspěchem? Proto, abychom se cítili šťastní? I když žijeme ve společnosti, kde se lidé dívají spíše na sebe, než na ostatní, nepřestala jsem věřit, že hodní lidé existují. Nepřestala jsem věřit, že k sobě lidé dokážou být hodní a vstřícní. Nepřestala jsem věřit, že zázraky se dějí.

Daydreamer

Moje rodina a přátelé mi každým dnem dokazují, že všechno to, co jsem napsala, má smysl. Má smysl se ohlížet na druhé, protože právě oni jsou ti, kteří tu pro vás vždycky jsou. Nezáleží na pomluvách a jedovatých poznámkách okolí, které si tím chce jen ulevit svému vlastnímu trápení. Nezáleží na hádkách a závisti. Nezáleží na tom, co lidé říkají o společnosti. Jediné, na čem opravdu záleží, je věřit. Věřit a chovat se tak, jak bychom chtěli, aby se ostatní chovali k nám, protože jsem na vlastní kůži pocítila, že se vám to vrátí jedině v dobrém. Zažila jsem i situaci, kdy jsem špatně odhadla lidi, kterým jsem důvěřovala a zranili mě takovým způsobem jako ještě nikdo. Dali mi neskutečnou lekci do života. Tenkrát jsem uvěřila, že mají pravdu. Že bych se měla stydět za to, co jsem prožila. Za to, co prožívám a pravděpodobně ještě prožiji. Ublížilo mi to takovým způsobem, že pokaždé když na to pomyslím, tak mě bolí u srdce. Po čase jsem si ale díky svým skutečným přátelům uvědomila, že tohle nebyl můj problém, ale jejich.

Všechny špatné i dobré zkušenosti mě v životě obrovsky posunuly a ovlivnily. Pomohlo mi to k tomu, abych si uvědomila, že úspěch, peníze a ostatní povrchní věci nejsou to, co by mi přineslo štěstí. Štěstí mi přinese jedině láska. Láska k druhým. Srdci na dlani a dobré skutky, za které nic neočekávám. Jsem vlastně ten nejšťastnější člověk, protože cítím lásku. A nikdy se jí nevzdám, ať se děje cokoliv. Nebojte se milovat, stojí to za to.

Recenze semináře ENJOYING

O štěstí bylo napsáno již mnoho. Jedni jej považují za dosažitelný a udržitelný cíl svého celoživotního směřování, druzí jej zatracují jako stav nedosažitelný či nanejvýše pomíjivý. Nesčetně návodů, jak tohoto prožitku dosáhnout naleznete v řadě periodik (nejen) s psychologickou tématikou. Zajímat se o tento jev nicméně začala ve velkém i psychologie coby věda. Ačkoli se závěry četných výzkumů zabývajících se tímto fenoménem různí, v jednom se často shodují: štěstí je v první řadě aktivita, tedy cíleně zaměřená pozornost.

7f1f3ddbb15cd43eefa18261b13fc2d4--dorm-quotes-sign-quotes

A právě tento přístup zastává také ENJOYING, kterému jsme se pod vedením lektora Mgr. Jiřího Hamerského věnovali na celodenním semináři (Enjoying – nekompromisní štěstí v životě), který se uskutečnil podzimní sobotu 23. září 2017 v Domě osobního rozvoje Maitrea.

„Jsme tu proto, abychom zažívali mimořádnou radost.“ Esther a Jerry Hicks

Prožitkový seminář je určen především pro ty, kteří doposud takto zaměřený seminář neabsolvovali, poskytuje nicméně prostor i pro hlubší ponoření se do této tématiky všem, kteří již obdobnými kurzy či workshopy prošli. Jeho cíle, se kterými jsme byli seznámeni v úvodu setkání, jsou nemalé:

  • umožnit cítit se v životě šťastně navzdory všem životním okolnostem;
  • osvojit si schopnost získat v životě to, co chceme (ve smyslu naplnění vlastního potenciálu), případně také zjistit, co to právě v našem případě je.

Setkání začíná představením se (lektora i účastníků) a krátkým teoretickým úvodem do Enjoyingu. Co to vlastně Enjoying je, jak jej poznáme, jaká je jeho esence, jaké k němu vedou cesty? Teorie je vystavěna na četných výzkumech, které byly v této oblasti realizovány, a vyjma citací zmíněných lektorem na ně více odkazuje také prezentace, kterou po kurzu účastníci obdrží.

Po seznámení se s tímto konceptem již následují jednotlivá cvičení. Těm je věnována skutečně převážná část kurzu.

Cvičení jsou citlivě vybírána a realizována s ohledem na vyladění všech účastníků. Samozřejmostí je také možnost nezúčastnění se kteréhokoli z nich, resp. zúčastnění se pouze pasivně; sama za sebe nicméně mohu maximální zapojení se do všech aktivit rozhodně doporučit.

Nerada bych prozradila, na co konkrétně je možné se těšit, naznačím ovšem alespoň, že jsou součástí kurzu autoterapeutické techniky, imaginace, cvičení věnující se vděčnosti, oceňování a empatii, několik minut jógy smíchu (která – i přes počáteční rozpaky mnohých účastníků, mě nevyjímaje – patřila k mým nejoblíbenějším okamžikům kurzu) a další.

Jednotlivá cvičení jsou poskládána v logické návaznosti tak, aby nebyl účastník kurzu zahlcen podrobným zaměřením se pouze na jednu z výše jmenovaných oblastí; náročnější cvičení jsou pak prokládána cvičeními relaxačními. Je patrné, že má lektor s pořádáním seminářů mnoho zkušeností a dokáže proto citlivě pracovat s vyladěním jednotlivých účastníků.

Mimo výše zmíněného oceňuji také lektorův zřetelný zájem o tuto oblast a jeho sečtělost. Vyjma doporučení jeho vlastní knihy Sedm poselství (příběh studentky psychologie, kterou učí delfíni štěstí; předmluva: Květa Fialová) v průběhu celého dne nešetřil tipy na kvalitní literaturu, která může být nadále v cestě za Enjoyingem nápomocná.

Kurz mohu rozhodně doporučit všem, kteří by byli rádi ve svém životě spokojenější a šťastnější; na cestě osobního rozvoje bude výborným obohacením i zpestřením. Již samotná přítomnost na kurzu a setkání s lektorem, ze kterého spokojenost přímo vyzařuje, ve vás s jistotou vyvolá velmi hřejivý pocit a pozvedne náladu. Já osobně kurz považuji za jeden z nejlepších, kterých jsem se v poslední době zúčastnila!