Archiv autora: Gabriela Míková

Deprese, odkaz předků: Transgenerační proces

Sylvie Tanenbaum ve své knize Deprese, odkaz předků zaměřuje pozornost k tématu transgeneračního přenosu. Při psaní vychází především ze své dlouholeté psychoterapeutické praxe, ve které se s daným tématem setkala a měla příležitost s ním odborně pracovat. Samotný název knihy odkazuje na téma deprese, kterému se podrobně autorka věnuje v první části knihy. Seznamuje čtenáře s vymezením pojmu deprese a aktuální prevalencí tohoto duševního onemocnění. Pozornosti neunikají jednotlivé obrazy deprese a její možné příčiny. Důležitou zmínkou je i fakt, že v případě diagnostikované deprese je důležitá psychoterapeutická pomoc a podpora odborníků.

        Deprese, odkaz

Druhá část knihy se věnuje jedné z možných příčin deprese, kterou autorka spatřuje v transgeneračním přenosu. Vysvětluje tím tak možnost výskytu deprese u lidí, jejichž předkové sami prošli traumatickými událostmi, které nebyly dostatečně zpracovány. Na další generace tak mohla být přenesena neodžitá truchlení či tajemství, která se v psychice nynější generace mohou projevit.

Téma transgeneračního přenosu se v psychologické praxi objevuje již v jejích počátcích. V současné době však toto téma znovu ožívá, je mu věnována větší pozornost a jsou přinášeny nové poznatky. Teoretické zázemí se prozatím opírá především o kvalitativní šetření a zkušenosti z praxe. I autorka ve své knize neuvádí žádný výzkum, který by dostatečně mohl uspokojit exaktně laděné čtenáře.

Naproti tomu v knize představuje mnoho příkladů ze své terapeutické praxe, které přibližují možnosti fungování transgeneračního přenosu a jeho dopadu na psychiku jedince. I sama autorka zmiňuje velkou důležitost opatrné práce s tímto tématem pod vedením zkušeného odborníka. Odhalování historie předků může napomoci k hlubšímu porozumění současného psychického obrazu jedince. Zároveň je důležité mít na paměti, že mnohé skutky předků zůstanou jen historií, kterou nelze změnit a je na člověku samotném, jaký postoj k ní zaujme.

K bližšímu pochopení historie jedince slouží tzv. sociogenogram. Ve zjednodušené formě by se mohl připodobnit stromu života, na kterém budou znázorněna všechna data důležitá z hlediska trangeneračního přenosu na psychiku jedince. Po zpracování tak můžeme nahlédnout na jednotlivé červené nitky spojující osudy jedinců v řadě generací. Ať se již jedná o dramatické události, traumata, tajemství, duševní onemocnění či nadání nebo přesvědčení, vše v rámci sociogenogramu má být v co největší míře zvědoměno. I prázdná místa mohou v mnohém naznačit možnosti pro psychoterapeutickou práci.

Ke konci knihy se autorka věnuje právě možným formám odborné psychoterapie, které mohou člověka osvobodit od událostí dávno minulých způsobujících nynější depresivní symptomy. Popisuje podrobně jednotlivé možnosti terapeutických nástrojů, u kterých uvádí i konkrétní příklady z praxe. Neopomíjí jak přínosy těchto nástrojů, tak také jejich omezení a úskalí.

Kniha je psána čtivou formou, doplněna o řadu citátů a konkrétních příběhů. V jednotlivých pasážích je na čtenáři, jak moc kritický bude k jednotlivým vyjádřením, jelikož ne všechna tvrzení jsou vědecky podložena. Velký přínos pro psychoterapeutickou praxi je však v možnosti využití transgeneračního přenosu jako jednoho z vysvětlení současných depresivních symptomů nynější generace. Kniha může sloužit i jako podpora tomu, že co uděláme nyní pro sebe a svoji psychiku, může se promítnout do dalších generací, které přijdou po nás.

Zanedbávání dětí: příčiny, důsledky a možnosti hodnocení

Téma zanedbávání dětí jako jedné z forem syndromu CAN (tzn. syndromu týraného, zneužívaného a zanedbávaného dítěte) je autory předkládáno ve snaze upozornit na aktuálnost této oblasti. Odborných publikací zaměřených pouze na téma zanedbávání dětí je v našem prostředí nedostatek. I sami autoři přiznávají, že vycházejí především z anglosaských výzkumů, jelikož zde chybí dostatečné zázemí zkoumající toto téma. Nicméně informace jsou přenositelné i do našeho prostředí v oblasti péče o zanedbávané děti.

Cílem knihy je nejen odbornou, ale i laickou veřejnost upozornit na důležitost věnované pozornosti tímto směrem. Protože čím větší je informovanost společnosti o projevech zanedbávání dětí, tím větší je i šance na poskytnutí adekvátní podpory zasaženým dětem.

Autoři se neobávají přistupovat k problematice zanedbávání dítěte v nejširším slova smyslu a upozorňují na všechny oblasti strádání dítěte. Zanedbávání dětí nemusí být vázáno pouze na primární rodinu, ve které dochází k opomíjení základních potřeb dítěte, případně jejich neadekvátní přemíře. Také v lékařské péči můžeme zaznamenat nedostatečnou péči o zdraví dítěte, v oblasti školství zase nedostatečnou podporu vzdělávacích aktivit. Pouze uvědomění si rozsahu možného výskytu, může vést odbornou veřejnost k významnější a cílené intervenci zasaženým dětem.

Publikace vychází z odborných výzkumů a seznam využitých bibliografických citací činí z knihy velmi informačně nabitý zdroj. Nechybí informace o výskytu zanedbávání dětí v České republice, na které je ukázáno, že tato problematika je považována za jeden z nejvýznamnějších sociálně-patologických jevů.

Kniha je přehledně rozčleněna do kapitol věnujících se definici zanedbávání dětí v různých kontextech práce s takto ohroženými dětmi. Dále je pozornost věnována příčinám a důsledkům zanedbávání, včetně jeho jednotlivých forem. Součástí jsou i diagnostická kritéria hodnocení zanedbávání dítěte a možné formy intervence. Informace jsou doplněny konkrétními kazuistikami detekovaných dětí, které problematiku zanedbaných dětí přibližují i v praktických souvislostech.

Předkládaná kniha slouží především k seznámení se s touto širokou problematikou. Přehledně strukturované informace a důraz na nejvýraznější specifika zanedbávání dětí činí z knihy velmi důležitou publikaci pro všechny pracovníky, kteří se ve své praxi setkávají s dětmi, zvlášť v souvislosti se sociálně-právní ochranou dítěte.

Citlivý pomocník: vysoká citlivost v pomáhajících profesích

Útlá kniha Citlivý pomocník dánské terapeutky a trenérky Ilse Sand navazuje na její předchozí publikace věnující se tématu vysoce citlivých a vnímavých lidí. Právě citlivost a vnímavost je autorkou představena jako přednost určitých lidí, která může být vhodně využita při kontaktu s druhými osobami. Citliví a vnímaví lidé mají dle autorky vhodné předpoklady stát se pomocníky pro druhé, a to ať již na profesionální úrovni, tak také v soukromém životě. Na druhé straně v knize není opomíjen ani fakt, že zvýšené vnímání vlastních i cizích pocitů a citlivost na podněty z okolí s sebou pro člověka může přinášet značný stres a přetížení. Jak tyto dvě strany jednoho člověka vyvážit, aby nedocházelo k přetížení, se skrze řádky může čtenář pokusit naučit.

citlivý pomocník

Kniha je určena jak lidem, kteří se profesionálně uplatňují v pomáhajících profesích, tak také těm, kteří by měli rádi po ruce praktické informace a konkrétní návody, jak přistupovat k člověku, který aktuálně potřebuje pomoc. Zpočátku je čtenář seznámen s technikami, které může využít při kontaktu s druhými lidmi. Představení jednotlivých možností je velmi názorné a obsahuje řadu replik, které je možné v určitých situacích využívat. Od konkrétních technik, se autorka obrací k postavě citlivého pomocníka a jeho motivům, potřebám a možnostem práce se sebou samým. Jedná se o postupnou cestu odhalování cesty pomoci druhým lidem. V knize jsou probírána i další témata, která se k tématu citlivosti a vnímavosti vážou.

Celým textem je možné projít poměrně snadně a za krátký čas. Kniha svojí náplní je zajímavým čtením pro ty, kteří u sebe zvýšenou citlivost mohou vnímat. Dává jim pochopení pro jejich vnitřní svět a nabízí možnosti, jak být k sobě ohleduplným a myslet na vlastní kapacity. Jen tak je možné zachovat kapacity pro pomoc druhým. Dále může být velmi přínosným čtením i pro další osoby, které se s citlivými osobami setkávají, jelikož skrze sdílené rady a zkušenosti autorky, je možné lépe na toto téma nahlédnout z více úhlů pohledu a porozumět tomu, jak citlivější lidé reagují.

M. Scott Peck: Lidé lži

Morgan Scott Peck byl americký psychiatr, jenž ve světové literatuře proslul především svým dílem Nevyšlapanou cestou. Peckovy úvahy jsou ovlivněny jak jeho dlouholetou praxí psychoanalytického terapeuta, tak studiem psychiatrie a psychologie, ale i křesťanským vyznáním, které knihám propůjčuje nedílnou součást jeho úvah. Kniha Lidé lži, psychologie lidského zla předkládá bezpochyby další dílo hodné pozornosti nejen odborníkům, ale i lidem, kteří chtějí blíže pochopit, co se skrývá za stinnou stránkou lidské osobnosti.

lidélži

Autor v začátku své knihy upozorňuje na úskalí tohoto díla spojené s nebezpečností uplatnění poznatků proti dalším lidem. Samotné čtení není pro čtenáře jednoduchou záležitostí, jelikož se seznamujeme s těmi nejstinnějšími stránkami lidské psychiky, se kterými se autor za svoji dlouholetou terapeutickou praxi setkal. Z jednotlivých stránek čtenář postupuje společně autorem spletitou cestou lidského zla, aniž by získal jasnou a přesnou odpověď na otázky po jeho původu a projevech. Autor knihy se především zamýšlí nad tím, co doposud sám objevil, a vše podrobuje kritickým úvahám. S mnoha vyjádřeními je možné souhlasit, u dalších nás budou napadat kritické otázky. Jelikož ale sám autor zpochybňuje, že by existovala vědecky podložená základna psychologie zla, je na nás samotných, jak budeme o tématu uvažovat a k jakým závěrům sami dospějeme. Autor knihy se snaží upozornit především na to, že lidské zlo je přítomné a měla by mu být věnována pozornost, abychom s ním uměli co nejlépe zacházet.

Jak již bylo naznačeno, kniha není jednoduchým čtením. Čtenáři se vynořují značné emoce při setkávání se s konkrétními příklady z praxe. Zpočátku jsou příběhy zaměřené na jedince, nenápadné osoby ve světě, které projevují chování na první pohled možná logické a pochopitelné. Při bližším seznámení však dospíváme k závěru, že jednají proti lidské přirozenosti vůle k osobnímu růstu. Od příběhů jednotlivců autor knihy pokračuje dále ke kolektivním projevům zla a diskutuje nad otázkou důležitosti boje proti lenosti a narcismu, které mohou být jedním z možných vysvětlení přítomnosti tohoto fenoménu.

Mimo vlastní terapeutickou praxi se autor dále zabývá otázkou exorcismu, uvádí své vlastní zážitky z přítomnosti u tohoto procesu a nastiňuje možné vysvobození lidí od posedlosti zlým duchem. V danou chvíli se však snaží udržet i vědeckou stránku poznání, a jeho úvahy tak nejsou pouze subjektivní zkušeností.

Jistou životní moudrostí autora zůstává poslední kapitola, ve které spatřuje naději, že se zlem se dá bojovat. Naší šancí, jak se vypořádat se zlem, je dle autora láska. Díky velké otevřenosti závěrů autora, zůstává především na čtenáři, jak pojem lásky uchopí a naloží s ním v rámci svého osobního života.

Kniha stojí za povšimnutí mimo jiné terapeutům, kteří se setkávají s lidmi, u nichž pociťují velký odpor. Je možnost připuštění lidského zla jako samostatné diagnózy tím možným náhledem na práci s těmito klienty? Kniha Lidé lži může v těchto úvahách poodkrýt nový pohled, který můžeme dále podroboval vědeckému zkoumání, jak to i sám autor zamýšlel.

Jana Peclová: To je ono! Praktická psychologie pro manažery

Autorka knihy To je Ono! MUDr. Jana Peclová se ve své individuální praxi zajímá o možnosti aplikace psychologických poznatků v oblasti vedení a řízení lidí. Svoji pozornost zaměřuje především na zkoumání chování a myšleni lidí z hlediska pracovního prostředí. Ve své praktické knize se snaží přiblížit psychologické poznatky, které čtenářům mohou poskytnout nový náhled na jejich schopnost vést tým lidí.

ono

Kniha zaujme především neobvyklým grafickým zpracováním, které odpovídá dynamice samotného tématu. Čtenář není zahlcen množstvím textu; informace jsou stručně a jasně uvedeny včetně barevného odlišení nejdůležitějších myšlenek. Odstavce jednotlivých kapitol na sebe pevně nenavazují a umožňují tak náhled na provázanost jednotlivých doporučení i jejich proměnlivost.

Je na čtenáři, jak se získanými poznatky z knihy naloží. Nejedná se o konkrétní návody od A po Z, díky nimž bychom přicházeli do praxe vybaveni jasnými instrukcemi jak vést a řídit svůj tým. Naopak kniha podporuje nové pohledy při zamýšlení se nad vedením lidí, přivádí k novým možnostem komunikace s lidmi v pracovním prostředí a snaží se podpořit vlastní kompetence v kontaktu s dalšími spolupracovníky.

Autorka knihy v předmluvě zdůrazňuje, že jde o knihu, kterou píše „přímočaře a provokativně“, což má za následek omezení teoretických pasáží, ve kterých bychom mohli nacházet hluboké odpovědi na otázky ohledně vedení lidí. Kniha se drží stručnosti a demonstrováním základních obecných poznatků psychologie a vysvětlením teorií v jejich základních charakteristikách. Tyto teorie jsou právem označeny za „důležité a užitečné“ přímo na obálce knihy, nicméně v současném expanzivním vývoji poznatků v oblasti personální psychologie, jsou považovány spíše za základní. Předkládané teorie pocházejí z pera psychologů z období, které bychom si mohli dovolit označit za klasické spíše než za moderní. Autorka nicméně teorie psychoanalýzy, kognitivně-behaviorální terapie či transakční analýzy převádí do možností praktické aplikace v praxi vedení lidí s ohledem na současnost.

Zjednodušené představení psychologických teorií je možné nahlížet ze dvou hledisek. Z jednoho úhlu pohledu je kniha pro manažery základním průvodcem poznatků psychologie a jejich možností aplikace v praxi. Ve chvíli prvotní orientace v základních psychologických poznatcích ve vedení lidí tedy kniha představuje vhodnou příručku. Z druhého úhlu pohledu budou (nejen) studenty psychologie jistě napadat kritické poznámky k možným zjednodušením teorií a typologií či uváděným interpretacím, které mohou být v praxi zavádějící. Neopominutelným omezením knihy je práce se zdroji, jelikož kniha nijak po celou dobu neodkazuje na odbornou literaturu, na které autorka staví. S ohledem na záměr autorky vytvořit přehledovou knihu je to sice částečně pochopitelné, je ovšem vhodné mít tato omezení jak při čtení, tak především při případné aplikaci do praxe neustále na paměti.

Stephen Joseph: Co nás nezabije… Možnosti posttraumatického růstu

Traumatické zkušenosti byly po mnohá staletí vnímány psychology pouze z hlediska negativních dopadů na psychiku člověka. V dnešní době nám již nepřipadá nezvyklé, pokud se především rozvojem pozitivní psychologie začneme věnovat i kladným dopadům, které trauma může člověku přinést. Právě možnostem osobnostního růstu, na jehož počátku bylo trauma, se věnuje kniha Stephena Josepha, který s lidmi postihnutými traumatem pracuje ve své psychoterapeutické praxi.

big_co-nas-nezabije-Aay-348866

V prvním momentu nelze opominout náročnost prožívání traumatu pro kteréhokoli člověka na zemi. Trauma může pro každého představovat jiná událost; ať se již bude jednat o ztrátu blízké osoby, autonehodu či vážnou diagnózu, vždy jde o stav, který otřese dosavadním způsobem života. Existují různé způsoby vyrovnávání se s traumatickou zkušeností, z nichž některé mohou člověku přinášet obohacení a podněcují jeho osobní růst. A právě tomuto možnému přínosu pro člověka po prožitém traumatu se autor věnuje na stránkách své knihy.

Autor pracuje s mnoha myšlenkami, které si při čtení můžeme pro sebe odnášet, zamýšlet se nad nimi a kriticky je posuzovat. Především svoji teorii osobního posttraumatického růstu staví na základním postulátu Carla Rogerse o tom, že jako lidé máme přirozenou schopnost růstu. Ač v době traumatu nemusíme vidět cesty naděje, existují způsoby, jak se s traumatem vyrovnávat a nalézat cestu k vytvoření smyslu celé události. Možné cesty podpory s konkrétními návody podloženými výzkumy jsou součástí jednotlivých kapitol knihy.

Pokud se zaměříme na formální stránku, je kniha psaná čtivou formou; čtenáři jsou teoretické znalosti o traumatu přibližovány na základě příběhů jednotlivých lidí procházejících náročnými zkušenostmi. Autor podporuje svoji teorii jednotlivými výzkumy, které byly uskutečněny v této oblasti. Pro čtenáře bude jistě také přínosem, že jejich bohatý seznam je uvedený na konci knihy společně s poznámkami autora. Vedle teoretického přístupu k traumatu jako zdroji osobního růstu je v knize zařazen také oddíl, který přináší praktická cvičení pro všechny, kteří traumatem prošli a hledají nyní pomoc.

Předkládaný titul může být součástí ozdravného terapeutického procesu a  přinášet klientům náhled na to, co nyní prožívají jako následek traumatické zkušenosti. Samotným psychoterapeutům může přinést zejména teoretickou základnu o traumatickém prožívání. Ač kniha k tématu traumatu přistupuje pozitivně a zvýrazňuje jeho možný přínos pro člověka, vždy bychom měli mít na paměti, že posttraumatický růst není samozřejmostí. Trauma je jedinečná a náročná životní situace, ve které člověk potřebuje především pochopení a dostatek času pro sebe, aby sám mohl ke svému případnému osobnímu růstu najít cestu. Ač kniha může být v tomto ohledu podpůrná, je i autor velmi opatrný a odkazuje na případnou odbornou pomoc, kterou si lidé zasaženi traumatem zaslouží.

Harold S. Kushner: Aby měl život smysl

Spisovatel a rabín Harolpictureprovider (15)d S. Kushner přináší čtenářům skrze řádky své knihy podnětné myšlenky směřující k otázce, kterou si klade každý z nás – jak dojít k naplnění našeho života, jak dát našemu životu smysl, který nás ujistí o tom, že jsme byli pro svět významní.

Celý příspěvek