Archiv rubriky: Kde jsme byli

Recenze semináře ENJOYING

O štěstí bylo napsáno již mnoho. Jedni jej považují za dosažitelný a udržitelný cíl svého celoživotního směřování, druzí jej zatracují jako stav nedosažitelný či nanejvýše pomíjivý. Nesčetně návodů, jak tohoto prožitku dosáhnout naleznete v řadě periodik (nejen) s psychologickou tématikou. Zajímat se o tento jev nicméně začala ve velkém i psychologie coby věda. Ačkoli se závěry četných výzkumů zabývajících se tímto fenoménem různí, v jednom se často shodují: štěstí je v první řadě aktivita, tedy cíleně zaměřená pozornost.

7f1f3ddbb15cd43eefa18261b13fc2d4--dorm-quotes-sign-quotes

A právě tento přístup zastává také ENJOYING, kterému jsme se pod vedením lektora Mgr. Jiřího Hamerského věnovali na celodenním semináři (Enjoying – nekompromisní štěstí v životě), který se uskutečnil podzimní sobotu 23. září 2017 v Domě osobního rozvoje Maitrea.

„Jsme tu proto, abychom zažívali mimořádnou radost.“ Esther a Jerry Hicks

Prožitkový seminář je určen především pro ty, kteří doposud takto zaměřený seminář neabsolvovali, poskytuje nicméně prostor i pro hlubší ponoření se do této tématiky všem, kteří již obdobnými kurzy či workshopy prošli. Jeho cíle, se kterými jsme byli seznámeni v úvodu setkání, jsou nemalé:

  • umožnit cítit se v životě šťastně navzdory všem životním okolnostem;
  • osvojit si schopnost získat v životě to, co chceme (ve smyslu naplnění vlastního potenciálu), případně také zjistit, co to právě v našem případě je.

Setkání začíná představením se (lektora i účastníků) a krátkým teoretickým úvodem do Enjoyingu. Co to vlastně Enjoying je, jak jej poznáme, jaká je jeho esence, jaké k němu vedou cesty? Teorie je vystavěna na četných výzkumech, které byly v této oblasti realizovány, a vyjma citací zmíněných lektorem na ně více odkazuje také prezentace, kterou po kurzu účastníci obdrží.

Po seznámení se s tímto konceptem již následují jednotlivá cvičení. Těm je věnována skutečně převážná část kurzu.

Cvičení jsou citlivě vybírána a realizována s ohledem na vyladění všech účastníků. Samozřejmostí je také možnost nezúčastnění se kteréhokoli z nich, resp. zúčastnění se pouze pasivně; sama za sebe nicméně mohu maximální zapojení se do všech aktivit rozhodně doporučit.

Nerada bych prozradila, na co konkrétně je možné se těšit, naznačím ovšem alespoň, že jsou součástí kurzu autoterapeutické techniky, imaginace, cvičení věnující se vděčnosti, oceňování a empatii, několik minut jógy smíchu (která – i přes počáteční rozpaky mnohých účastníků, mě nevyjímaje – patřila k mým nejoblíbenějším okamžikům kurzu) a další.

Jednotlivá cvičení jsou poskládána v logické návaznosti tak, aby nebyl účastník kurzu zahlcen podrobným zaměřením se pouze na jednu z výše jmenovaných oblastí; náročnější cvičení jsou pak prokládána cvičeními relaxačními. Je patrné, že má lektor s pořádáním seminářů mnoho zkušeností a dokáže proto citlivě pracovat s vyladěním jednotlivých účastníků.

Mimo výše zmíněného oceňuji také lektorův zřetelný zájem o tuto oblast a jeho sečtělost. Vyjma doporučení jeho vlastní knihy Sedm poselství (příběh studentky psychologie, kterou učí delfíni štěstí; předmluva: Květa Fialová) v průběhu celého dne nešetřil tipy na kvalitní literaturu, která může být nadále v cestě za Enjoyingem nápomocná.

Kurz mohu rozhodně doporučit všem, kteří by byli rádi ve svém životě spokojenější a šťastnější; na cestě osobního rozvoje bude výborným obohacením i zpestřením. Již samotná přítomnost na kurzu a setkání s lektorem, ze kterého spokojenost přímo vyzařuje, ve vás s jistotou vyvolá velmi hřejivý pocit a pozvedne náladu. Já osobně kurz považuji za jeden z nejlepších, kterých jsem se v poslední době zúčastnila!

Událost I.: Beseda o mentální bulimii s Vlastinou Svátkovou

Zdravím všechny, jmenuji se Terka, jsem studentkou prváku psychologie na FF UK. Vzhledem k tomu, že osobně postrádám volně psané články se zaměřením na recenze všelijakých zajímavých přednášek, besed a sezeních souvisejících s psychologií, rozhodla jsem se, že do éteru vnesu kousky svého písemnictví a zkusím čas od času poreferovat o zajímavé události, kterou jsem navštívila. Mým cílem je představit téma přednášky/besedy (případně přednášející/přednášejícího), pohovořit o svých poznatcích, podotknout, co mě zaujalo, co mi případně chybělo a celkově vás na chvíli zavést do místa, na které jste se možná chtěli dostat, ale neměli jste tu možnost, a přesto by vás zajímalo, jak ona událost proběhla (a jestli jste opravdu o něco přišli).

do mannequins dream of electric bulimia?

První na programu je beseda od projektu Psychobraní, který vznikl z iniciativ studentů FSS na Masarykově univerzitě v Brně a organizuje události spojené s psychologickou problematikou pro studenty či zájemce o tento obor. Letošní první psycho-akcí zaměřenou na osoby, které trpěly či trpí mentálními poruchami a jsou schopny se o nich otevřeně bavit, byla beseda o mentální bulimii s herečkou Vlastinou Svátkovou. Paní Vlastinu jste měli možnost vidět ve filmech Gangster KA, Ženy v pokušení či v bondovce Casino Royale. S vysokým očekáváním jsem se na besedu úspěšně registrovala a byla jsem zvědava, jak bude pojata a zda dostatečně pokryje téma, jež je pro mě stále aktuálnějším a důležitějším.

Po příchodu do Skautského institutu, krátké dezorientaci a mačkanici s mnoha lidmi, jsem zasedla hned do druhé řady a z blízkosti jsem mohla sledovat krátký úvod do přednášky se stručným představením mentální bulimie jako takové Lucii Froncovou, organizátorkou Psychobraní v Praze. Úvodní řeč plynule přešla v rozhovor Vlastiny s Lucií. No, plynule asi není vhodně zvoleným slovem; z počátku bylo Vlastinino vyprávění přerušováno nově příchozími, takže místností zněly skřípající židle a šustící bundy a kabáty (následovala roztomilá stopka s miminkem, které se rozhodlo na sebe hlasitě upozornit před přednášející maminkou, a tak zase počalo zvedání a šustění a tvoření prostoru pro odchod otce s kočárkem). Vlastina popisovala začátek nemoci, jak se z normálně spokojené holky stal nešťastný, uzavřený a depresivní člověk trpící nutkavou potřebou přejídání, zvracení a excesivního cvičení. Hovořila o reakcích její rodiny a blízkých, k čemuž dodávala, že mentální bulimie je záležitostí velmi diskrétní a bylo obtížné se o ní vůbec někomu otevřít, natož si nechávat radit (a poté si od přítele poslechnout větu „Tak budeme zvracet spolu“). Překvapilo mě, když jsem vyslechla, že se Vlastina po snad sedmiletém boji s nemocí vyléčila, a to díky otěhotnění a uvědomění, že ve svém těle nosí nový život a je zodpovědná za zdraví někoho dalšího. Uvedla, že čas od času brala i antidepresiva a zpočátku docházela na psychoterapie, které však dle jejích slov nepokládala za užitečné a antidepresiva sama postupně vysadila, takže se v podstatě jednalo o samoléčbu (přiznala, že začátkem těhotenství zažila dvakrát nebo třikrát krátký relaps, ale poté už nesešla ze své cesty za zdravým životem a tělem).

Rozhovor se přesunul k téměř hodinové debatě s mnoha otázkami na uvedené téma. Lidé se ptali především na způsob, jakým se vlastně vyléčila, jestli by nějak poradila, jak zachytit nemoc v rané fázi, zdali ji ještě nějak ovlivňují bulvární články nebo řeči okolí. Na dotazy Vlastina odpovídala otevřeně a dle vlastních zkušeností, mnoho pověděla o jejím „propojení s vlastním tělem“, ke kterému došlo právě během prvního těhotenství a především při samotném porodu.

Co bych uvítala? Možná by neuškodil náhled psychologa (či pokročilejšího studenta psychologie), který by pomohl usměrnit problematiku nemoci a nějak odborně ji definovat, případně osvětlit, co její zahrnuje etiologii, symptomy a léčbu (či pohovořit o dalších případech z praxe). Přece jenom každá žena/dívka trpící bulimií nemůže spoléhat na to, že otěhotnění bude tou pravou formou léčby. Z publika zazněly z úst dívek i konkrétní a osobní problémy a především dotazy, co dělat či nedělat; nutno dodat, že se nedočkaly onoho pohledu odborníka či alespoň doporučení psychoterapie, což by možná bylo ještě přínosnější.

Budu-li upřímná, z důvodu probírané problematiky jsem se předpřipravila na vyslechnutí informací z profese, pro kterou je tato nemoc denním chlebem, včetně rad či varovných signálů. Nicméně nešlo o odbornou psychologickou přednášku, ale o příjemnou a inspirativní debatu a odcházela jsem víceméně spokojená. Už jen proto, že někdo známý vystoupil před řadu převážně ženského osazenstva a promluvil o tak závažném tématu. Jsem nadmíru vděčná, že se lidé se zkušenostmi s PPP otevírají a doufám, že budou i dál. A pokud beseda pomohla jednomu tápajícímu člověku, účel byl splněn.

Děkuji Psychobraní, paní Vlastině a Vám.

Tak zase někdy. Terka L.

Konference ČASP – Diagnóza strach

Den jako každý jiný? S ČASPou nikoliv!

Příchod již 14. ročníku konference pořádané Českou asociací studentů psychologie pod názvem Diagnóza strach sebou nesla velké břemeno. Jedná se již přeci jen o událost, která je mnohými lidmi považována za známou a vyhledávanou; když ČASP pořádá konferenci, je dle mého názoru povinností každého zájemce o psychologii být mezi prvními registrovanými. A je také jistou povinností užít si ji se vším všudy!

strach

Začátek dobrodružství začíná již samotnou cestou. Někteří zvolili cestu vlakem či autobusem, jiní autem; cílovým místem pro všechny se totiž pro tento rok stalo druhé největší město ČR, tedy Brno. Že bude stát výlet za to, naznačovalo již počasí. Konečně bylo možné na pár dní vytáhnout i sluneční brýle, a to právě v termínu konference. Pátek, sobota i neděle se prostě vydařily.

Rád bych se s vámi nyní podělil o své dojmy z konference a blíže vám přiblížil, z čeho a proč jsem byl, resp. nebyl nadšený.

Mezi ukazatele kvalitní přednášky řadím skvěle zpracovanou prezentaci, od které očekávám dobrou čitelnost (tedy velká písmena), a především propracovanou strukturu pro zvýšení posluchačského a čtenářského komfortu. Druhým faktorem, který určuje míru mého nadšení, je mluvený proslov. Na závěr bych také od přednášejících očekával širokou nabídku nových informací, a to jak pro laickou, tak i odbornou veřejnost. Já sám mívám problémy s nervozitou, měl jsem proto pochopení, pokud s ní některý z přednášejících bojoval; uměl jsem se vžít do jeho role,  všem jsem v tomto směru držel v tichosti palce. Pochopení jsem však již neměl pro prezentace s velmi malými písmenky; ty skutečně při sezení v zadních řadách nebyly mnohdy k přečtení. Snad jsem tento problém „neviděl“ pouze já. A pokud přeci jen, slibuji všem, že si v nejbližších dnech skočím koupit nové brýle.

Nyní už ale od negativní k pozitivnímu. Dle již zmíněných ukazatelů hodnotím ze studentské sekce nejlépe přednášku Kateřiny Valuchové. Prezentace byla výborně zpracována, přednes působil sebejistým dojmem, nadto téma oslovilo jak posluchače, kteří se o psychologii teprve začínají zajímat, tak i ty, kteří jsou v ní již trochu zběhlí.

Dále bych zmínil dvě přednášky z odborné sekce, ze kterých jsem byl nadšený a které splnily má očekávání. První z nich bylo téma Strach a sex, jež připravila MUDr. Hana Fifková. Dozvěděli jsme se více o sexuálních deviacích a dysfunkcích, blíže nám přiblížila také obavy mladých lidí ze sexu. Ti se údajně bojí například možného selhání, velké bolesti či zklamání partnera. I proto je dle MUDr. Fifkové sex záležitostí, se kterou by se nemělo experimentovat předčasně.

Jako nejzajímavější pak hodnotím přednášku, resp. jistou formu exkurze do fungování linky bezpečí v práci s dětským strachem. Mgr. Kristýna Wohlinová představila situace, za kterých lidé volají na linku, a světe div se, údajně jde i o aktuální události sahající daleko za naše hranice. Tyto krásně ilustroval také s obavami, při kterých lidé nejčastěji volají. Zajímavé bylo poslechnout si i její nejvíce nepříjemné příběhy za léta, co pracuje na tísňové lince.

Co bych to byl za nováčka, když bych si v rámci konferenci neužil také workshopy a galavečer?! Workshop jsem si vybral na téma: Seznamte se, autenticita. Na workshop jsem si nepřinášel žádná očekávání, přicházel jsem pouze se zvědavostí.  Přesto musím přiznat, že mě workshop zklamal; zdálo se mi totiž, že organizátoři poněkud odbočili od klasické psychologie k neexaktním praktikám. Tak například cvičení, v rámci kterého jsme si měli vybrat jednu z karet, která nám měla následně napovědět, jakým směrem se v životě dát, to se prostě na psychologickou akci nehodí. Snad ani název akce nebyl příliš přiléhavý a výstižný.

A pokud jde o galavečer? Hned u vstupu každý účastník obdržel welcome drink a možnost občerstvit se u švédských stolů s bohatým výběrem. Po celém dni stráveném na přednáškách to byla hotová pohádka. Na programu pak byla taneční vystoupení, volná zábava za doprovodu DJ i bohatá a zábavně pojatá tombola. Mimo jiné jsme se na večírku mohli dozvědět více informací ohledně blížícího se dalšího ročníku konference, a já vám s dovolením naznačím, že se bude konference konat v Praze a koordinovat ji bude Lucie Froncová.

Na závěr bych rád napsal, že hodnocení konference je ryze subjektivní; vycházím především z kritérii, která jsem si stanovil hned na začátku akce. Je velice pravděpodobné, že je můj „TOP výběr“ odlišný od toho vašeho.  Věřím však tomu, že si každý našel své téma a z Brna odjížděl s příjemným pocitem.

Tak příští rok v Praze!

Recenze workshopu Mapy lásky

Jistě jste se již – minimálně v rámci výuky – setkali se jménem John M. Gottman. Zajímáte-li se více o vztahy, neunikla vám nejspíše ani jeho (prozatím jediná) do češtiny přeložená kniha Sedm principů spokojeného manželství: Praktický průvodce fungováním dlouhodobých vztahů.

Kniha však není jedinou možností, jak se o Gottmanově výzkumech a současně o jím zjištěných principech, které přispívají ke spokojenému manželství, dozvědět; s teorií i praktickými cvičeními máte možnost se aktivně seznámit na workshopech Mapy lásky, které pořádají Petr Koch a Lucie Němcová. Ti se mimo jiné podíleli na překladu již zmíněné publikace a také díky licenci od Gottman institutu přeložili workbook, který je plný cvičení, která si páry mohou pro zkvalitnění vztahu na workshopu i po něm společně procházet.

Já jsem se zúčastnila ochutnávky tohoto jejich kurzu, která se konala dne 10. dubna 2017 ve společnosti Maitrea.

logo-footer

Jak již bylo řečeno, kurzem provází Petr Koch a Lucie Němcová.

Petr se k tématu partnerských vztahů dostal přes obchodní branži a vedení lidí. V roce 2014 získal certifikát v Gottmanově institutu a následně začal Gottmanovy myšlenky rozvíjet i v České republice. Párům, se kterými na svých workshopech pracuje, se snaží poskytnout zejména bezpečný prostor, neboť právě tuto kvalitu považuje v partnerském vztahu za tu nejcennější.

Lucie vystudovala fakultu architektury na ČVUT, vztahy ji ovšem zajímaly prakticky odjakživa. Gottmanovo učení ji přišlo jako velmi cenné, i proto se rozhodla jeho myšlenky šířit ve společnosti dále. Oceňuje zejména otevření možností lépe porozumět vlastním emocím, způsobům komunikace i potřebám.

Na ochutnávce jsme se mimo sympatické dvojice lektorů sešli v celkem sedmi partnerských dvojicích. Již to samo o sobě bylo jedinečné, neboť se jednalo o Petrovo a Lucčino první ochutnávkové setkání, na které dorazily pouze páry. Měli-li byste tak zájem zúčastnit se ochutnávky také, ovšem pouze jako jednotlivci, určitě se proto nemusíte ničeho obávat – vyčnívat velmi pravděpodobně nebudete.

Po krátkém představení a sdělení našich očekávání jsme pro zklidnění a zpřítomnění začali krátkou skupinovou meditací. Poté již přišlo na řadu první partnerské cvičení, konkrétně vzpomínání na příjemné okamžiky v souvislosti se seznámením se s partnerem a jejich následné vzájemné sdílení. Ochutnávka tak začala velmi příjemně a pozitivně, a to i pro páry, které si primárně přišly pro rady, jak překonat současnou partnerskou krizi.

Po cvičení jsme již byli uvedeni do teorie sedmi principů pro spokojené manželství a současně také čtyř jezdců apokalypsy, tedy principů, které naopak vedou k nespokojenosti či dokonce rozpadu manželství. Samozřejmostí byl dostatek prostoru pro možné dotazy, čehož všichni účastníci hojně využívali. Lektoři reagovali pohotově, vzájemně se doplňovali a nám tak poskytli komplexní odborné odpovědi a vysvětlení, ze kterých bylo patrné, že jsou v daném tématu skutečně velmi vzdělaní.

Pro zpestření a zažití teorie v praxi jsme následně – nejprve individuálně, poté opět v partnerské dvojici – pracovali na prvním ze zmíněných principů, totiž mapování našeho partnera. Krom tohoto konkrétního cvičení jsme dostali také četné inspirace k dalším možným praktickým cvičení, která je možné s partnerem vyzkoušet.

Osobně jsem měla z ochutnávky i lektorské dvojice opravdu velmi dobrý dojem. Petr i Lucie působili velmi odborně a vzdělaně, současně však i skutečně lidsky. Nesetkávali se s námi na úrovni učitelů a žáků, ale spíše zkušených mentorů, kteří mohou poradit, a zejména pak provázet.

V závěrečném zhodnocení jsem si ověřila, že s tímto pocitem jsem neodcházela jediná. Všichni z účastníků si z ochutnávky odnášeli cenné rady i příjemné zkušenosti; dokonce i ti, kteří byli druhým z páru tak trochu „donuceni“ se kurzu zúčastnit.

Že nešlo jen o prázdné fráze bylo ostatně možné pozorovat v průběhu celého večera. I ty dvojice, které přicházely v aktuální partnerské krizi a tento kurz byl pro ně jednou z posledních možností, kterou chtěly vztah zachránit, se v průběhu ochutnávky na svých místech fyzicky přibližovaly jeden k druhému; v obětí a držení za ruce končilo pět z párů.

Kurz tedy nedoporučuji jen zájemcům o vztahy z hlediska profesionálního zaměření; mnoho pozitivního a nového přinese i do vztahů vlastních. Ačkoli si to mnohdy neuvědomujeme, často operujeme s četnými domněnkami o našem partnerovi. Skutečnost, kterou tento kurz zprostředkovává, nás pak dokáže velmi překvapit.

Současně je workshop velkým přesahem samotné Gottmanovy knihy. Přestože i ta četná cvičení nabízí, víkend věnovaný partnerovi i celému vztahu je přínosem daleko větším. Krom zažití a vyzkoušení všech principů je cenným i pro skupinovou práci a setkávání se s druhými a jejich příběhy i možnými problémy.

Zaujala-li vás recenze ochutnávky partnerského workshopu Mapy lásky, určitě si nenechte utéct další z ochutnávek, která se bude konat již 17. května, či přímo víkendový workshop, na kterém se krom s teorií seznámíte také s četnými cvičeními, které se svým partnerem budete moci rovnou vyzkoušet. Workshop se uskuteční poslední květnový víkend, tedy 27.-28. května.

V obou případech se připravte na intimní setkání jen v několika párech (na ochutnávce pak i jednotlivců) a lektory. Přístup na každé z ochutnávek či víkendových workshopů je vždy individuální a plně se přizpůsobuje skupinové dynamice. Vždy je nicméně potřeba jistá míra otevřenosti – ostatně právě pouze tehdy, budete-li otevřeni novým poznatkům, zkušenostem i sdílení, odnesete si z workshopů do partnerského soužití maximum. Netýká se to jen otevřenosti v rámci celé skupiny, ale také „pouze“ v rámci sdílení v páru: hovořit otevřeně o vztahu před partnerem i s ním je přeci jen pro mnohé velmi křehkou záležitostí.

Více se o workshopu, lektorech a také Gottmanovi můžete dočíst na webových stránkách Mapy lásky.

Boj proti stigmatu duševních onemocnění

Po rozhovoru s Terezou Růžičkovou a Marií Salomonovou ohledně jejich projektu Nevypusť duši přichází představení dalšího projektu, který se problematikou stigmatizace duševních onemocnění zabývá – projektu Psychobraní!

psychobraniProjekt Psychobraní pořádá pro odbornou i laickou veřejnost besedy s lidmi s duševním nemocněním a tematické přednášky na toto téma (s lidmi, kteří jsou s duševním onemocněním jinou formou v blízkém kontaktu, s odborníky a dalšími). Cílem je podobně jako u ostatních zmiňovaných projektů destigmatizace duševních onemocnění a vzdělávání v této problematice (formou, která ani odborné veřejnosti není na akademické půdě běžně dostupná).

Projekt vznikl již v roce 2010 v Brně, nově také pořádá besedy a přednášky v Praze (v budoucnu pak snad i v dalších velkých městech). První z nich proběhla 4. listopadu v Divadle Za plotem v areálu Psychiatrické nemocnice Bohnice. Jejím hostem byl Jarda s diagnostikovanou bipolární afektivní poruchou. A přestože se jednalo o první z v Praze pořádaných besed, nadto v páteční večer, divadlo se zaplnilo téměř celé.

Besedu, ve zkratce také bipolární afektivní poruchu, uvedla Lucie Froncová (která společně s Kateřinou Urbanovou a Cristinou Rizzi Psychobraní v Praze pořádá), poté se již slova ujal Jarda.

Otevřeně hovořil o rodině, návycích, které mohly k rozvoji poruchy přispět, poruše jako takové, prožitcích z depresivních i manických fází i dopadu onemocnění na něj i jeho sociální okolí. I přes vážnost tématu se jednalo o vyprávění uvolněné, které Jarda prokládal zábavnými historkami, jenž mu onemocnění přineslo. Podělil se také o obrazovou a psanou tvorbu z depresivních i manických fází.

Do Jardova vyprávění mohli diváci volně vstupovat se svými dotazy, bohatě se také doptávali v rámci závěrečné diskuze.

Beseda byla diváky celkově hodnocena velmi kladně, Jardovo vyprávění pak jako velmi přínosné a poučné.

V rámci následujících besed je možné se těšit například na vyprávění hostů s diagnostikovanou poruchou autistického spektra, schizofrenií, mentální anorexií a bulimií, sociální fobií i jinými onemocněními a poruchami. O akcích projekt informuje na svých Facebookových stránkách Psychobraní, více informací je také možné získat z webových stránek www.psychobrani.cz.