Archiv rubriky: Kultura

Kniha, která mi změnila život – Václav Hrabě: Blues pro bláznivou holku

Bylo to jako být znovlargeu poprvé zamilovaný. Hluboce a opravdově. Spadnete do toho, bezelstně. Necháváte se pohltit polibkem každé stránky, vtáhnout do děje, do myšlenek. Těšíte se a šetříte si každou stranu, která tak krásně voní tím starožitnictvím, vedle kterého bydlela babička. Nálada knihy objímá… A pak je tu ten strach – z toho, že svazek jednou skončí. Že otočíte poslední list a už Vás čekají jenom pevné desky. Zůstane ve Vaší mysli, i když už nebudete spolu?

Celý příspěvek

Kde zakusit kousek zeleně? V Praze rozhodně ano!

sun-lights-personalities-forests

Čím víc se blíží oficiální konec semestru, nás studenty to dělí do dvou skupin. První skupina už hrdě prohlašuje, že všechny svoje povinnosti a starosti mají za sebou a dávají sbohem stresu během zkouškového. Ta druhá skupina studentů se zas snaží do této fáze dostat, všemi možnými způsoby podotýkám. Já osobně patřím stále do té druhé. Odpočítávám dny, kdy budu mít zkoušky za sebou a přemýšlím, jak vlastně bude můj život vypadat, bez dnů strávených u knížek a shánění výpisků od ostatních spolužáků. I přes to, že všichni směřujeme tedy ke stejnému cíli, naše metody jak toho dosáhnout jsou odlišné. Například já jsem člověk, který se nemůže učit nikde jinde než doma, zavřený sám v jednom pokoji s hudbou tak nahlas, že ani nezaznamenám tlukot sousedů na strop. Oproti tomu znám lidi, kteří se naopak nenaučí nikde jinde než například v kavárně, v davu spousty lidí. Tak jako tak, ať už máme jakýkoliv styl učení, je potřeba kyslíku, abychom si pořádně prokrvili mozek,  a zároveň můžeme využít toho, že je venku hezky. A kde jinde toto spojit než v krásném pražském prostředí obklopené stromy a letní náladou? Trochu jsem pátrala a našla jsem několik míst, které právě tyto podmínky splňují. Tyto místa jsou vhodná, jak pro ty kteří se rádi učí venku, či pro lidi jako jsem já, kteří se naopak potřebují na chvilku odreagovat a taková procházka je ideální činnost.

Jako první máme Oboru Hvězda. Ta se nachází na prostranství Divoké Šárky, pár stanic od metra Nemocnice Motol či Petřiny. Blíž k centru Prahy se pak nachází hned několik míst, jako jsou Jelení příkop, Královská zahrada či Chotkovy sady. Všechna tři místa se nachází u metra Hradčanská. Další místa nacházející se poblíž Petřínské rozhledny jsou například Lobkovická zahrada, Seminářská zahrada, zahrada Kinských,  či samotné Petřínské sady. Dále máme směrem ke stanici metra Anděl maličký park Portheimka, který se nachází u baziliky sv. Václava a je u Dienzenhoferova paláce, kde se nachází příjemná kavárna se skromnou galerií. Když se přesuneme na druhou stranu Vltavy, přesněji řečeno k Vyšehradu, dostaneme se třeba k Lumírovým sadům či k samotným Vyšehradským sadům. Naproti se zas nachází park Folimanka. Pár bloků u stanice metra Jiřího z Poděbrad jsou  Bezručovy sady či sady Bratří Čapků. Když se přesuneme trochu více na sever, dostaneme se k Můstku, kde je proslulá Františkánská zahrada, která je sice poměrně malinká a velice frekventovaná, ale když je člověk v centru, a potřebuje načerpat trochu sil, je toto místo ideální. Dalším proslulým místem je Královská obora Stromovka, která se nachází vedle Průmyslového paláce. Zde jsou i velmi často různé kulturní a sportovní akce, takže je čistě na vás jak svůj výlet do přírody pojmete. Dalším místem, které  už tak moc v centru není je Bohnický park, který se nenachází nikde jinde než v Bohnicích. Neopomeneme také Thomayerovy sady, ty jsou kousek od Palmovky, či Košíkovský park v Hostivaři. Jako poslední dvě místa jsou Přírodní památka Obora v Uhříněvsi nebo Čakovický zámecký park.

V Praze a okolí se toho pochopitelně najde daleko více, ale pokud se v takovýchto místech nevyznáte, jedná se o dobrý základ, kde si rozhodně vyberete. Mým osobním favoritem je Lobkovická zahrada, takže se tam třeba potkáme :). Každopádně přeji všem úspěšné a hlavně klidné období do konce semestru.

I takhle nějak to může vypadat :).

study, view, and book image

Zdroj: http://weheartit.com/entry/276676172/search?context_type=search&context_user=thxwnx&page=4&query=study+nature

Émile Zola: Nana

Pochmurné deštivé dny mezi létem a Psychopařbou může studující psycholog trávit víceméně dvojím způsobem – sondou do hlubin lidské duše nebo sondou na dno půllitru. A ačkoliv coby hrdý Plzeňák nemohu říct proti druhé z variant ani popel (i kdybych chtěl!), rád bych se vás touto cestou pokusil pro tentokrát nalákat na první možnost, a sice formou četby kvalitní psychologické beletrie, kterou mám na mysli – jak možná už částečně napověděl název článku – román od francouzského romanopisce Émila Zoly, Nana. Pokud tak máte chvíli (čekáte na metro, vychutnáváte si luxus odpadlé hodiny statistiky, přemýšlíte nad vztahem barvy očí a znamením zvěrokruhu opodál sedícího spolužáka), neváhejte se pustit do tohoto textu, nastiňující v obrysech nejperverznější psychologickou pokladnici francouzské literatury…

Image result for emile zola nana

Mravní pohroma na dvě doby

            Román Nana je jedním z vrcholů tvorby francouzského autora Émila Zoly (1840-1902). Tento buřič a inovátor, naturalista par excellence, hlasitý kritik církve a společenských poměrů, ale zároveň i nejhlasitější odpůrce mašinérie spojené s tzv. Dreyfusovou aférou, zařadil toto dílo do svého rozsáhlého sborníku, celoživotního díla, románového cyklu „Les Rougons-Macquart. Histoire naturelle et sociale d’une famille sous le Second Empire“ (v překladu Rougon-Macquartové – přírodopisná a sociální studie jedné rodiny za Druhého císařství). Není bez zajímavosti, že celý tento literární kolos velmi volně navazujících děl byl – vedle dalších Zolových děl – zařazen katolickou církví na seznam zakázané literatury, kde vydržel až do roku 1966.

            Příběh nás zavádí do Paříže, již tehdy (a právě tehdy!) světové metropole umění, luxusu a přepychu, a sice v době tzv. Druhého císařství (1852-1870). Zářná doba prosperity a do nekonečna se táhnoucích mramorových bulvárů je nicméně ve světle všudypřítomných plynových lamp nasvícena z úplně jiné, odvrácené strany – strany prostitutek a kuplířů, alkoholiků a mravně se rozpouštějících paniček a jejich manželů z lepší společnosti.

            Společným jmenovatelem této společenské masky a jejích trouchnivějících základů je Nana. Prosťoučké jméno (u nadšených čtenářů zarezonuje podobnost s Nabokovovou Lolitou) se všem dobře vyslovuje – chuďasům, studentům gymnázií, literárním kritikům, upjatým pánům ve skvělých fracích a redingotech – a Nana si tak i díky tomu rychle vydobývá přední postavení, nejprve coby herečka v zapadlém divadle, následně i v té nejvybranější společnosti, kterou vábí, jak se Zola bez obalu vyjadřuje, „silou svého ženství“.

            Kyprá blondýnka, dcera dělníka a neúspěšné švadleny, kteří oba zemřeli na delirium, vzor krásy i toho nejpovážlivějšího pohoršení, dokáže získat kohokoliv. Je veřejným tajemstvím minimálně stovky elitářů bonapartovské Francie. V ovzduší stále rostoucího sebevědomí přivádí její rozmary na mizinu příslušníky starobylých šlechtických rodů, mimo jiné hraběte Muffata, jednu z nejzajímavějších postav knihy. Tento konzervativní staromilec a náboženský horlivec doslova zaprodá svoji duši ďáblu, a to v zdrcujících návalech výčitek svědomí a neukojitelné touhy po vášnivé lásce (a ponížení), kterou mu Nana – věčně v dobré náladě a neochvějné víře ve své mravní vítězství holky z ulice nad neprávem zbohatlými aristokraty – blahosklonně poskytuje.

             Ve společnosti nejpochybnějších živlů, které dovádí někdy i k smrti, roste Nana ve skutečného anděla zkázy, majestátního ve svém ženství a jeho nejžádanějších přednostech. K rozuzlení celého dramatického příběhu dochází až v předvečer prusko-francouzské války, která je odrazem v křivém zrcadle vnitřnímu rozkladu – je jeho vnější, ještě mnohem tragičtější podobiznou…

            Neřekl jsem toho mnoho. Vaše metro již pravděpodobně přijíždí na stanici, ve dveřích se nečekaně objevuje paní Hradcová se zprávou, že s tou statistikou je to nakonec úplně jinak… A mimoto vám nechci odhalit neskutečně vnitřně bohaté postavy, které jako gravitací pevně semknuté planety krouží kolem jednoho velkého, životodárného a zároveň i smrtícího ohniska – Nany. Mohu vás ale ujistit, že skuteční milovníci psychologie a trochu kontroverznější literatury si přijdou na své – román otevírá otázky víry a bázně z hříchu, prostituce, alkoholismu, lásky a nevěry, iluzí a přetvářek. A na zvídavou mysl pozorného čtenáře toho čeká ještě mnohem více.

Už se to blíží – Pražsky Majáles 2016

941075_1360182857340729_2301897646525321291_n (1)

Další rok je za námi a s příchodem jara přichází již tradičně jeden z předních českých festivalů – Majáles. Ten se letos bude konat 29.4.2016 v PVA EXPO Praha – Výstaviště Letňany. Jedná se o 12. ročník tohoto festivalu a, tak jako loni, se organizátoři Pražského Majálesu rozhodli uspořádat tuto akci právě v Letňanech, kde oproti Stromovce, jenž byla hostitelem festivalu před dvěma lety, je prostor daleko větší.  Vejde se sem až 7 venkovních scén a k tomu ještě další 3 scény kryté. Ty nám tak zajistí možnost si oslavy Majálesu užít až do brzkých ranních hodin. Další výhodou na rozdíl od Stromovky je ta, že areál se nachází u metra stanice Letňany. Na co se letos můžeme těšit? Jak už tradičně i letos je na programu několik kapel a interpretů různého stylu, díky kterým si tak každý přijde na své. Můžeme se těšit na kapely jako je například Kryštof, Mandrage, Kontrafakt nebo i skupina Slza. Dále se pak můžeme těšit na i na Xindl X, Majka Spirita nebo ATMO music.

S Majálesem je kromě pestrých hudebních zážitků spojena také studentská aktivita. Jednou z hlavních aktivit je volba krále majálesu. Každá z předních vysokých škol v Praze (UK, ČVUT, ČZU, VŠE, VŠCHT) má svého zástupce a na Vás už je jen ho podpořit. Hlasovat můžete na stránkách Majálesu: http://praha.majales.cz/kral/. Dále pak na stránkách Majálesu můžete hlasovat pro Miss Majálesu. Tyto Miss opět jako králové zastupují jednotlivé školy , a tak by byla škoda je nepodpořit ;).

Jak bylo již zmíněno, Majáles není jen hudební akce. V rámci onoho dne toho proběhne daleko víc než jen koncerty. Ještě před akcí v Letňanech, která má začít v 13:00, bude slavnostní průvod Prahou, který vyvrcholí příchodem právě do Letňan.

Důležitá informace pro všechny, v letošním roce nebude možnost si lístky koupit na místě, a tak jsou poslední možnosti k zakoupení lístků na vybraných místech, a to zejména knihkupectví Neoluxor apod. Cena klasického lístku je 499 Kč a cena VIP vstupenky je 999 Kč.

Program je tedy pestrý a jediné co zbývá udělat je zakoupit vstupenku (ti, co jí ještě nemají) a přijít. A rozhodně nezapomenout podpořit svou školu volbou krále ;). Budeme se na Vás těšit!

Bližší informace o akci najdete na: https://www.facebook.com/events/618044818333040/ nebo na http://praha.majales.cz/

Zdroje: http://praha.majales.cz, https://www.facebook.com/events/618044818333040/, http://www.kudyznudy.cz/aktivity-a-akce/akce/prazsky-majales-2013.aspx,

Obrázky: https://www.facebook.com/praha.majales/photos/a.401556599870031.121424.174568832568810/1360182857340729/?type=3&theater, http://www.novinky.cz/vase-zpravy/praha/4327-37151-prazsky-majales-vyvrcholi-v-letnanech.html

Jak se pražská vánice přenesla na plátna kin aneb Quentin poosmé

Osm hrozných

Premiéra: 7. 1. 2016

Režie a scénář: Quentin Tarantino

Kamera: Robert Richardson

Hudba: Ennio Morricone

Hrají: S. L. Jackson, K. Russell, J. J. Leight, W. Goggins, D. Bichir, T. Roth, M. Madsen, B. Dern a další

Hodnocení: ****

Osm osob. Osm životních příběhů. Jeden dům. Quentin Tarantino přichází se svou zbrusu novou divadelní hrou. Je minimalističtějí. Uvěřitelnější. Krvavější. Už si to začínáte představovat, že?

Celý příspěvek

Evita

Místo: Studio DVA divadlo, Palác Fénix, Václavské nám. 802/56, Praha 1

Nejbližší termíny: 24.1., 19.2., 20.2., 11.3., 12.3., 13.3.

Čas: 15:00, 19:00

Vstup: 250 – 1500 CZK

Hodnocení: ***

Není malých rolí, říká se u divadla. A co se týče Evity, není ani malých divadel, ani malých orchestrů. Zato někdy je velkých soust.

Celý příspěvek

Neslibovala jsem ti procházku růžovým sadem

Jsem velmi ráda, že jsem tuto knihu četla. Tato kniha mi zprostředkovala unikátní pohled na schizofrenii očima pacientů, který byl pro mne nesmírně cenný a nutil mě k přemýšlení a přehodnocování spousty mých názorů a přesvědčení, ať již nad postupy v psychiatrických léčebnách, psychoterapeutickým vztahem a obzvláště nad pocity pacientů a jejich blízkých. V následujícím textu popíšu některé mé úvahy, a co jsem si z příběhu odnesla. Celý příspěvek

Bestiář psychických poruch: jak zpopularizovat obcházené téma

Umění jakožto prostředek pomáhající v péči o duševní zdraví je nedílnou součástí mozaiky terapeutických metod. Jak to ale vypadá, když se jeden umělec rozhodne přispět svou troškou do mlýna a vytvoří výtvarnou sérii, která ukáže psychické poruchy v neokoukaném, hravém a revolučně přijímaném kabátě? Celý příspěvek

Recenze: Fifty Shades of Grey

Prvoplánový brak, nebo mistrovské dílo? Řeč je o knize, kterou snad ani není třeba představovat. Za téměř nudně znějícím názvem, v českém překladu Padesát odstínů šedi, se schovává román, který by se dal přirovnat k mnoha různým barvám, ale rozhodně by to nebyly odstíny šedé.      Celý příspěvek

Recenze: Inferno. Opravdu pekelná kniha

Autor několika světových bestsellerů Dan Brown nedávno vydal nový román, na který s napětím čekal celý svět. Inferno zaplnilo výlohy knihkupců, bylo přeloženo do spousty jazyků a v tuto chvíli si jak přívrženci, tak odpůrci známého spisovatele mohou konečně odpovědět na otázky: Dostane se Inferno do literárního nebe, nebo pekla? Obstojí před zraky tisíců kritiků a tíhou očekávání milionů příznivců? Celý příspěvek

Vánoce a Mocný vládce Oz

Vánoce se přiřítily dříve, než jsme se nadáli, a Vánoce znamenají pohádky a shon po dárcích pro naše blízké. Agora vám přináší tip na vánoční dárek v podobě pohádkového DVD Mocný vládce Oz, u kterého stráví pohodový večer celá rodina. A vy alespoň řádně vypnete před zkouškovým obdobím. Přečtěte si naši recenzi. Celý příspěvek