Když se introvertka vdá

Jak to vypadá a co se děje v manželství introvertky, která je také ilustrátorkou komiksů? Všelijaké situace, které v dlouhodobých partnerských svazcích zažívá, troufám si říct, mnoho z nás, nakreslila a popsala autorka Debbie Tung a vydala je v komiksové knize s všeříkajícím názvem: Když se introvertka vdá.

Někteří možná již znáte autorčinu prvotinu, Introvertka v hlučném světě. Nynější dílo na něj navazuje. Přítel Jason se stal manželem, z mladého páru je mladý manželský pár. Kniha čtenáře provází prvotním zvykáním si na tuto novou skutečnost (v restauraci: „Přejete si s paní stůl u okna?“ Debbie: „Paní? … Ale počkat? To jsem já!“), nikdy nekončící plány a cíle Debbie a Jasona, které po prvotním nadšení rychle či rychleji opustí („Zítra bychom měli vstát brzo a pořádně tady uklidit. Pak bychom měli jít do fitka a až do večera být superproduktivní … Hahahaha. Tyjo, to byl vážně dobrej fór!“), stěhování do společného, na hypotéku pořízeného domku (Debbie: „Já ten náš nový dům prostě miluju … Konečně se tu můžu spojit s přírodou.“ Jason: „Nefunguje Wi-fi.“ Debbie: „NEEEeeee! Jak tady přežijeme?“) a další výzvy, radosti i všelijaké situace v průběhu několika let.

Zdroj: Nakladatelství Portál

Zdroj: Nakladatelství Portál

Stejně jako v minulé knize je Jason vylíčen jako laskavý, pohodový, podporující a čaje pro Debbie dělající člověk, zároveň je vidět, že i autorka Debbie je milující a vděčná za Jasona i při pohledu na jeho spící obličej se slinou u pusy. 😊

Debbie si ze sebe i Jasona umí udělat legraci, a tak lze v knize najít několik vtipných pasáží. Mě nejvíce pobavilo setkání Debbie s kamarádkou. Kamarádka: „Myslím, že je důležité, abych si s partnerem mohla opravdu smysluplně promluvit. Takhle to máte vy s Jasonem, ne?“ Debbie: „Jo, to jo. Pořád spolu vedeme smysluplné řeči.“ Doma Jason a Debbie sedí na gauči. Jason: „Já jsem dneska tak nafouklej.

Taky mě rozesmála pro mě důvěrně známá Záhada termostatu. Debbie: “Brr, tady je zima. Zvednu trochu termostat.” Po chvíli Jason: „Tady je teda horko. Stáhnu trochu termostat.“ A tak v nekonečné smyčce.

Zdroj: Nakladatelství Portál

Zdroj: Nakladatelství Portál

Stejně jako Introvertka v hlučném světě je i tato kniha milá, vtipná a odpočinková, navíc s dosahem ukázat čtenáři dlouhodobě fungující partnerský vztah, kdy oba mají jak společné chvíle, plány, vzpomínky i sny, tak i samostatné aktivity. Autorka má pozoruhodný dar všímavosti, a tak i situace, které by leckdo mohl nazvat banálními, ba nudnými, dokáže zachytit a tím ukázat, že nic jako banální situace vlastně neexistuje. Tedy pouze pokud jsme všímaví, duchapřítomní a nepřestáváme být vděční.

Knihu podle mého názoru ocení zejména ti, kteří mají zkušenost dlouhodobého vztahu.

Jak lidé zrají: Osobnostní růst v pracovním i osobním životě

Kniha přichází s unikátním pohledem na vývoj člověka v dospělosti, o kterém se říká, že se příliš nemění, protože je spíše dovršen ve věku kolem 20 let. Autorka knihy, koučka a odbornice na vývojovou psychologii Jennifer Garvey Berger, nastoluje čtyři vývojové formy myšlení dospělého člověka, které vycházejí z Keganových poznatků.

Díky 13 stránkovému úvodu českého kouče Tomáše Hanila můžeme lépe pochopit autorčinu teorii i celkový stav výzkumu a praxe v Čechách.

Kniha to na první pohled není jednoduchá. Odborník, který se oblasti rozvoje a koučování věnuje, tomu možná porozumí lépe, nicméně pro mě jako laika, který si chtěl něco nastudovat o osobním růstu, obsahovala kniha mnoho termínů a teorie, takže jsem knihu průběžně odkládala a určitě nepřečetla tak zvaně jedním dechem.

Zdroj: Nakladatelství Portál

Zdroj: Nakladatelství Portál

I na druhý pohled je jasné, že nejde o žádné „ezotericky“ seberozvojové plky, ale o ucelenou teorii a studijní materiál, určený spíše odborníkům.

Přidanou hodnotou knihy jsou zcela jistě případové studie. Autorka uvádí konkrétní příklady situací, následně pokládá čtenářům otázky a nabízí možnosti, jak na situaci zareagovat. Autorka ke čtenářům často promlouvá, což působí jako byste byli na její přednášce.

Nejvíce mě zaujala část o transformačním učení, které mění to, co jsme již věděli a způsob, jak o věcech uvažujeme. Autorka na příkladu ukazuje techniky pro tvorbu transformačního programu především pro pracovníky, a proto je tato kniha vhodná spíše pro odborníky, kteří pracují s leadery a týmy.

Psychopat ve vaší posteli: Manipulace a psychický teror ve vztahu

Psychopat ve vaší posteli – už jen tento název má sílu vytáhnout vás z vaší postele, začíst se do hustě popsaných stránek a přemýšlet, zda vedle vás náhodou nespí jeden z barvitě vylíčených manipulátorů. Kdo se rozhodne pro četbu této publikace, měl by počítat s tím, že může zažít záplavu hlubokých emocí. Málokterá kniha dokáže vyvolat tak intenzivní citové prožitky jako tahle. Vztek, strach, nejistota, bezmoc a úzkost jsou jen špičkou ledovce pocitů, kterým budete vystaveni. A možná i vy (stejně jako já) budete mít chuť křičet na psychopaty v knize, ve svém okolí i ty z minulosti. Možná se budete chtít tvrdě bránit a zároveň si budete připadat slabí a bezmocní. A možná zažijete prohru, tuhý boj a v konečné fázi vítězství nad vaším psychopatem.

Kniha má několik stěžejních částí. Na prvních devadesáti stránkách je čtenář seznamován s otázkou „Kdo je to vlastně ten psychopat?“, resp. je seznamován s odpověďmi na tuto otázku. Hned na začátku jistě zaujme seznam třiceti signálů, jež ukazují na tzv. toxické chování ve vztahu. Autor předkládá velmi podrobný a dosti věrohodný odraz chování psychopatů a manipulátorů. Například to, jak si nás psychopati testují, připravují, jak narušují naše hranice, apod. První část knihy zachycuje skutečně značné množství detailů o životě psychopata.

„Psychopati se vždycky považují za oběti, bez ohledu na to, jak špatně se zachovali k někomu jinému. Nic nikdy není jejich vina.“

Zdroj: Nakladatelství Portál

Zdroj: Nakladatelství Portál

Nicméně pro člověka, který prožil vztah s manipulátorem, může být čtení těchto řádek bolestné a nepříjemné. Proč by si měli číst o tom, co už sami prožili..? Pro tyto lidi jsou tu však další dvě části knihy, které si kladou za cíl dovést čtenáře k uzdravení a k vymanění se z toxického vztahu. Autor nás citlivě provází jednotlivými kroky, jež na své cestě k uzdravení musíme absolvovat, abychom byli opět svobodní a získali zpět sebeúctu, sílu a případně i novu lásku. V závěru knihy jsou užitečné odkazy vedoucí k dalším informacím o psychopatech a zajímavou přílohou je potom test psychopatie.

Oceňuji, že pan MacKenzie promlouvá přímo ke svým čtenářům a kniha tím pádem působí velmi osobním dojmem. Autor se však zaměřuje především na lidi, jež se stali obětí psychopata (na ty, kteří se snaží „uzdravit“ své já) a zdá se, že zapomíná na všechny, kteří knihu otevřou třeba jen tak ze zvědavosti.

„Skutečnost, že čtete tuto knihu, není žádná náhoda – vy hledáte pravdu, jste rozhodnuti zjistit, co se vám právě přihodilo.“

I přes autentický a velmi detailní popis psychopatů a procesu, který vede k uzdravení, mi chybí podložení odbornými zdroji. Respektive v textu je pár zdrojů uvedeno, nicméně v závěru knihy nejspíš došlo k chybě a zdrojový dokument nebyl otisknut (byť v obsahu je uveden). Jinak má kniha svižný spád, je čtivá a srozumitelná.

Nenásilná komunikace v praxi

Metodu nenásilné komunikace vytvořil Marshall Rosenberg již v 60. letech 20. století a od té doby se rozšířila po celém světě. Nenásilná komunikace v praxi je jeho poslední knihou, která je shrnutím a výběrem z předchozích prací s důrazem na názorné ukázky konkrétních příkladů využití nenásilné komunikace v běžných situacích.

Kniha je velmi čtivá a lze ji přečíst jedním dechem. Je to dáno jak autorovým stylem psaní, tak tím, že kniha kombinuje pasáže, které teoreticky vysvětlují principy nenásilné komunikace s příklady jejího využití z Rosenbergovi praxe. V textu jsou uvedeny osobní zkušenosti z autorova života i ukázky z rozhovorů s účastníky jeho seminářů zabývajícími se svými osobními konflikty a nesnázemi v komunikaci.

V každé ze svých knih Rosenberg uvádí seznam pocitů, které můžeme zažívat. Porozumění a schopnost pojmenovat své pocity je pro využívání nenásilné komunikace klíčová, proto seznam pocitů nechybí ani zde, stejně jako seznam základních potřeb a stručné shrnutí čtyř částí procesu nenásilné komunikace: Pozorování, pocity, potřeby a prosby. V úvodní části kniha popisuje krátce, ale srozumitelně, základní principy fungování nenásilné komunikace. Následně autor vysvětluje, jakým způsobem může být nenásilná komunikace přínosná při řešení konfliktů a snaze o jejich předcházení.

Text je dělen do tematických kapitol, z nichž první se zabývá důvěrnými osobními vztahy a potenciálu nenásilné komunikace v nich. Jedná se převážně o úryvky ze seminářů, které Rosenberg o nenásilné komunikaci v minulosti realizoval. Za velmi přínosné považuji, že přepis rozhovorů s účastníky umožňuje nahlédnout i do způsobu lektorské práce autora stejně jako jeho technik práce s nenásilnou komunikací v případě přítomnosti jen jednoho účastníka konfliktu. Místy ale působí úryvky neúplně a rozuzlení situace z nich není příliš patrné.

V následujících kapitolách se autor zabývá usmířením, hněvem a jeho smyslem pro lepší pochopení našich potřeb. V poslední prakticky zaměřené kapitole se Rosenberg věnuje využití nenásilné komunikace při výchově dětí. Tato část jistě osloví každého rodiče, který touží přistupovat k dětem s respektem a bez používání strachu jako nástroje výchovného působení.

Závěr knihy je věnován souboru otázek, které v průběhu času zodpovídal Rosenberg novinářům a účastníkům seminářů vztahujícím se ke spiritualitě a filozofickým základům nenásilné komunikace. Tato část knihy působí nejméně uceleně, opakuje se v ní mnoho informací z předchozího textu a ani použitá forma otázek a odpovědí není tak čtivá jako zbylé pasáže knihy.

Knihu ocení nejen odborníci z oblasti psychologie a dalších profesí věnujících se mezilidským vztahům. Téma nenásilné komunikace a možnosti jejího praktického využití může být přínosem pro každého, kdo chce lépe porozumět svým pocitům a potřebám nebo hledá inspiraci pro zvládání konfliktních situací ve vztazích s blízkými i v pracovní oblasti. Inspirací pak může být i pro rodiče, kteří uvažují o tom, jak vychovávat své děti s respektem k jejich potřebám a názorům.

Maria Montessori: Londýnské přednášky

Maria Montessori (1870 – 1952) na podzim roku 1946 v Londýně prováděla na výcvikovém kurzu učitele přístupy ke vzdělávání dětí, ve kterých spatřovala naději budoucnosti celého lidského společenství. Autorka přednášek obrací svoji víru k dětem, v době, ve které předchozí vzdělávací a výchovné snahy o vytvoření celospolečenského míru selhaly vlivem světových válek.

Předkládaná kniha je souhrnem celkem třiceti přednášek, které Maria Montessori vystavěla na základě svojí celoživotní zkušenosti získané z různých koutů celého světa. Z jednotlivých kapitol je patrný jasně vymezený názor na důležitost vzdělávání dětí s ohledem na jejich přirozený vývoj a povzbuzení vlastní činnosti dítěte na cestě za rozvojem jeho velikosti.

Sama autorka v prvních kapitolách klade důraz na vědecké metody vzdělávání, které mají být v základu vzdělávacího systému. Maria Montessori se úzce vymezuje proti předem daným osnovám, dle kterých mají být děti vzdělávány a podporuje pedagogy v odhalování potřeb samotného dítěte, které je samo připraveno k objevování světa. Vychází tak z mnohaletých pozorování psychosociálního vývoje samotných dětí. Sama Maria Montessori se klonila k označení tohoto přístupu jako Metody dítěte, protože je to právě dítě, od kterého se odvíjí naše vzdělávací kroky. Kniha tímto předpokladem povzbuzuje k odhození základních předsudků, které máme spojeny s jasně daným kurikulem vzdělávání (možná až s podivem, jak aktuálně tato slova zní i v současné diskuzi o reformách vzdělávání).

V obsahu knihy jsou názvy jednotlivých přednášek uvedeny stručnou anotací. V knize nacházíme i kopii úvodu brožury, která blíže představuje kurz, na kterém dané přednášky zazněly. Obsahuje mimo jiné i poznámku, že účastníci mají tu výsadu být osobně seznámeni s Marií Montessori, což jim budou ostatní závidět – i když záznam přednášek je pouze na papíře, je možné se alespoň této výsadě přiblížit a ponořit se do základních myšlenek vzdělávacího přístupu, který je živý i po tak dlouhé době.

Předkládaný titul je čtivý, čtenář se dobře orientuje v základních myšlenkových pochodech, je vtažen do úvah autorky textů. Teoretická část, která seznamuje se základními východisky ke vzdělávání a podpoře dětí, je doplněna o praktické ukázky přístupu k dětem s podrobným vysvětlením jejich cíle.

Knihu ocení především pedagogové, ale i další zájemci o rozvoj a podporu dětí v jejich samostatném vývoji.

Vykročte z úzkosti: Trénink pro dospělé

Stalo se vám někdy, že jste měli pocit naprosté paniky, neurčitého, ale přesto obrovského strachu, který vás až paralyzoval? Nebo jste měli úzkosti tak silné, že jste měli strach, že se dusíte nebo máte infarkt či nějakou jinou závažnou zdravotní potíž? Možná takové stavy znáte z různých stresujících či jinak náročných situací. Možná se s nimi setkáváte jen v běhu všedních dnů, kdy je toho prostě moc.

Pokud se v některé z těchto situací poznáváte a zážitky úzkosti, napětí a obav často prožíváte, nebo pokud pracujete s klienty, kteří podobnými stavy trpí, může pro vás být tato kniha velmi užitečným a praktickým průvodcem.

Zdroj: Nakladatelství Portál

Zdroj: Nakladatelství Portál

Kromě teoretického výkladu a vysvětlení, co se ve vašem těle v podobných situacích děje, představuje kniha praktický návod, jak s takovými stavy pracovat. Kniha je přehledně a systematicky strukturovaná a vždy po krátkém teoretickém výkladu je v ní vyčleněn prostor na vaše vlastní poznámky a postřehy.

Kniha tak může sloužit i jako sebekoučovací příručka (nebo chcete – li pracovní sešit), která umožňuje nejen lépe porozumět problematice úzkosti a jejích projevů, ale také průběžně pracovat na lepším uvědomění si příčin prožívané úzkosti a na zvládání těchto potíží. Čtenář si může postupně osvojit nové strategie pro práci s úzkostí, které mu mohou nadále pomáhat při zvládání situací, které jsou pro něj náročné.

Zdroj: Nakladatelství Portál

Zdroj: Nakladatelství Portál

Při práci s klienty lze tuto knihu využít jako praktický nástroj, který může poskytnout inspiraci v tom, jak srozumitelně klienty edukovat o jejich potížích, ale také může sloužit jako určitý „zásobník“ technik pro zvládání úzkosti, které můžeme klienty učit. Jedná se například o techniky práce s dechem nebo o využití prvků kognitivně – behaviorální terapie například ve smyslu omezení automatických myšlenek a bludných kruhů, ve kterých si lidé trpící úzkostí často cyklí a úzkost se tak zvyšuje.

Kniha je velmi čtivě napsaná a zejména pro své praktické zaměření může být velmi přínosná.

Méně mít, více žít: Najděte si vlastní cestu k minimalismu

Další text do dlouhé řady těch týkajících se minimalistického způsobu života, tentokrát ve formě osobní zpovědi autorky a jejích přátel a známých.

Autorka Klára Haunerová dlouhá léta pracovala v oblasti módního návrhářství a procestovala spoustu zemí, díky čemuž, jak říká, získala náhled na život. Díky častému stěhování byla zvyklá sbalit si jen nejnutnější věci a žít s málem a neupínat se tolik na jedno místo, které by měla potřebu zahrnovat věcmi.

Autorka v knize sází na svůj osobní příběh a prožívání a na příbězích reálných lidí chce nabídnout inspiraci ke změně. Knihu rozdělila na dvě části. První – Méně mít – se týká materiálních záležitostí a druhá – Více žít – hledá možnosti, jak žít tady a teď a soustředit se na to, jak být šťastnými.

Knihy se mi četla dobře a rychle, protože se jedná o text, který přečtete za jedno odpoledne. Dozvíte se hodně o tom, jak to má autorka nastavené ve svém životě, že se vždy soustředila spíše na zážitky než na věci a že postupně našla lásku sama k sobě.

Na textu velice oceňuji právě autorčin osobní pohled, včetně volby spíše lidského než odborného jazyka. Je to jako byste si povídali s kamarádkou u kávy. Tento dojem mi kazily různorodé seberozvojové citáty, které mi ke zbytku autorčina stylu vůbec neseděly a přišly mi zbytečné. Autorka každou kapitola začala svým pohledem a příběhem, k čemuž postupně přidala názory ostatních a na konci pak chybělo nějaké její osobní shrnutí, které by to celé zarámovalo.

Zdroj: Nakladatelství Grada

Zdroj: Nakladatelství Grada

Moc se mi líbila kapitola s historickým exkurzem a názory odborníků z různých oborů, kteří se zamýšlejí, proč se odvracíme od materialismu. Oceňuji, že autorka tento historický exkurz zaměřila přímo na naše dějiny a výsledné shrnutí naší doby a jednotlivé generace mi přišlo jako zajímavý nápad. Autorka si vzala válečnou generaci, generaci baby boomu, generaci X, mileniály a generaci Z a propojila je skrz kritéria historických událostí, utrácení, spoření, pohledu na dnešní dobu, technologie, soukromí, cestování a nakupování.

Zdroj: Nakladatelství Grada

Zdroj: Nakladatelství Grada

Autorka pro svůj text využívá různé výzkumy a citace, což je příjemné zpestření u těchto osobních zpovědí a navíc využívá i české autory věnující se minimalismu. V praktické části knihy, která nabízí tipy, jak provětrat svůj materiální majetek, autorka odkazuje na lokální tvůrce.

Kniha obsahuje rámečky s příběhy autorčiných přátel a známých a pravdou je, že některé příběhy mi přišly trapné a rádoby vtipné a kazí mi celkový dojem z jinak příjemné knížky. Přiznám se, že jsem některé tyto příběhy přelétla rychleji, protože mi dané osoby nebyly moc sympatické.

Celkově je kniha příjemná, s pár originálními nápady a určitě čtenáře inspiruje k zamyšlení nad tím, jak lze změnit vlastní život.

Erich Fromm: Mít, nebo být

Napsat recenzi na knihu, kterou je Frommovo „Mít, nebo být?“, není lehký úkol. Pokud by čtenář měl zájem, nalezne na internetu jistě pestrou škálu anotací, recenzí i rozborů tohoto jedinečného díla. Pokud by snad někomu nebyl autor dobře znám, je Erich Fromm považován za jednoho ze zakladatelů kulturní psychoanalýzy zdůrazňující sociokulturní vlivy ve vývoji člověka. Jeho díla jsou kritickým rozborem kapitalistické společnosti i člověka zrozeného touto společností.

Kniha „Mít, nebo být?“ přináší čtenáři popis a rozbor těchto dvou módů existence. V první části knihy se Fromm zabývá rozdílem mezi vlastněním a bytím a snaží se tak čtenáři popsat tyto dva odlišné způsoby žití v různých oblastech každodenního života. Apel na člověka, aby nepodléhal módu vlastnění a nestal se tak odcizujícím se otrokem věcí, které vlastní, se táhne jako červená nit napříč lidskou historií. To se snaží Fromm dokázat v následující části knihy, kde čtenáři předkládá důkazy z takových děl a učení velkých autorit, jako jsou Ježíš, Budha, Mistr Eckhart, Tomáš Akvinský aj. V poslední části knihy se poté snaží Fromm nastínit podobu nové společnosti i způsoby, jakými lze této nové společnosti dosáhnout. Je třeba podotknout, že ony způsoby jsou někdy těžko představitelné a jejich úskalí jsou čtenáři velmi snadno představitelná (stejně tak jako možná rizika, kterým by se autor vystavil, pokud by tyto „návody“ na možnou přeměnu společnosti rozpracoval podrobněji).

Obliba Frommový děl je obdivuhodná i děsuplná zároveň. Kniha „Mít, nebo být?“ vyšla poprvé v roce 1976 a její myšlenky, poselství i Frommův apel jsou stále aktuální. Ba co víc, mohou se nám zdát stále aktuálnější. Problémy, které nastiňuje Fromm před více než 40 lety, jsou v dnešní přetechnizované době bohužel stále hmatatelnější a vize zániku „homo sapiens“ se může jevit v našich představách snad ještě více nezvratná, než jak ji mohl spatřovat Fromm ve své době. V posledních letech lze ovšem zaznamenat zvyšující se počet lidí toužících navrátit se k šetrnému způsobu života spjatého s přírodou více než s technikou. Zdá se mi, že si stále více lidí uvědomuje roli vlastní zodpovědnosti v tomto procesu změny a že nelze spoléhat na politiky a „mocné muže naší planety“, že vymyslí jednotný plán, jak zpomalit drancování zdrojů naší planety a nezahubit většinu života na této planetě.

Když se na téma této knihy podíváme okem psychologa, nepřivedla právě tato Frommova otázka do našich pracoven většinu klientů? Život v naší společnosti, život ve vlastnickém módu existence, přináší lidem samotu, neschopnost navazovat hluboké a upřímné vztahy a vést smysluplný život. Vlastnický mód sebou nese odosobnění, chamtivost, závist, sobectví a ve svém konečném důsledku i nekončící pocit prázdnoty, který nelze zaplnit konzumním způsobem života. Dle Fromma však nelze existence v módu bytí konečně dosáhnout, lze k ní jen neustále směřovat. Za otázkou „Mít, nebo být?“ se poté skrývá potřeba nalézt nové smysluplnější hodnoty.

Možná nejednoho čtenáře nakonec napadne, že právě tato doba (doba pandemie nového viru) přináší lidem možnost poznání, že technologické pokroky i výdobytky moderní doby nezajišťují lidem ani bezpečí a ani nejsou nejpodstatnější v dobách strachu, nejistot a úzkostí. Že to, co nám může pomoci strach a úzkost zmírnit jsou především vzájemná blízkost s lidmi ve svém okolí, respekt, úcta i ochota si pomáhat. V duchu Frommova poselství: to, co lidi v životě opravdu posouvá, je právě vzájemnost, ne individualismus a sobectví.

Psychoterapeutická práce s původci domácího násilí: Zvládání vzteku, agrese a násilných projevů

Autoři předložené publikace – psycholožka Veronika Stočesová aktivně spolupracuje s Ligou otevřených mužů (LOM) a s Institutem pro kriminologii a sociální prevenci, a psycholog a lektor David Čáp vede v LOM skupiny pro muže, dále pak výcviky pro odborníky v metodě Zvládání vzteku. Dlouhodobě se věnuje také tematice násilného chování a šikany u dětí a dospívajících.

Čtenář drží v ruce jedinečnou publikaci, a to hned v několika ohledech. Především se tedy jedná o souhrn teoretických informací a praktických postupů pro práci v oblasti, která se v naší zemi teprve rozbíhá. Že je problematika domácího násilí v České republice stále na počátku svého vývoje, o tom svědčí nejen nedostatečné množství organizací a programů, které by se věnovaly právě původcům domácího násilí. Jak zmiňují sami autoři publikace, oblast práva se fenoménu domácího násilí začala legislativně věnovat až po roce 2004. I z tohoto lze usuzovat, že se stále nacházíme ve společnosti, která se s domácím násilím teprve učí pracovat a že postoj k domácímu násilí není ještě naší společností vnímán jako jednoznačně negativní.

Kniha je rozdělena do dvou částí, tedy do části teoretické a praktické. V teoretické části se čtenář setká s vymezením základních pojmů, jejichž zřetelné a srozumitelné vymezení je základem pro úspěšnou spolupráci s cílovou skupinou. Dále zde čtenář nalezne aktuální české i zahraniční zdroje definic domácího násilí, jeho základní znaky, formy i důsledky, rozbor bariér odchodu od původce domácího násilí i kapitolu snažící se podat určitou charakteristiku původců domácího násilí.

Následující kapitola o samotné psychoterapeutické práci se pak věnuje nejen technikám a nástrojům spolupráce s touto klientelou, ale také informacím o praxi ze zahraničí, o legislativním rámci, teoretickým východiskům i popisu současné situace v naší zemi. Autoři se také věnují efektivitě terapeutické práce s původci domácího násilí, komentují značný nedostatek realizovaných studií, ale i fakt, že mnohé studie se pak potýkají s více či méně závažnými metodologickými pochybeními.

Zdroj: Nakladatelství Portál

Zdroj: Nakladatelství Portál

Praktická část přináší metodický návod přístupu pro psychoterapeutickou práci. Příručka popisuje možnou podobu vstupního pohovoru a 15 samostatných setkání, což autoři považují za nutné minimum. Přičemž každé setkání se řídí jakousi obecnou strukturou. Ta zahrnuje úvodní i závěrečná kolečka, prostor pro sdílení aktuálního prožívání i sdílení uplynulých událostí. Za stěžejní lze však považovat edukační část setkávání, kde se probírají nejen teoretické znalosti, ale probíhá zde především nácvik potřebných dovedností a technik pro zvládání vzteku. Autoři navíc většinou nabízí čtenáři i další postupy a techniky, které se vztahují k procvičení konkrétní dovednosti. Případný odborník má pak možnost si vybrat, s jakou technikou se mu bude nejlépe pracovat (ať už s ohledem k osobnostní charakteristice lektora či dané skupiny).

Zdroj: Nakladatelství Portál

Zdroj: Nakladatelství Portál

Ráda bych ocenila otevřený přístup obou autorů i jejich ochotu sdílet a předávat zkušenosti, návrhy, podněty i přehledně strukturovanou metodickou příručku pro práci s touto klientelou. Bohužel i v našem oboru nalezneme kolegy a kolegyně, kteří se věnují v České republice opomíjeným tématům, přichází s inovativními i velmi kreativními přístupy ve své práci, ale jejich ochota sdílet své postřehy a zkušenosti je minimální, ne-li nulová. Ostatně i samotní autoři publikace zmiňují určitou míru soutěživosti mezi jednotlivými organizacemi věnujícími se původcům domácího násilí. Možnost spolupráce, sdílení metodických postupů a výměna cenných zkušeností často zapadá vedle nutnosti jednotlivých organizací bojovat o vlastní existenci (o klienty, především pak ale o finanční prostředky).

Kniha je psána přátelským a přívětivým tónem s velkou mírou empatie a porozumění pro danou problematiku. Myslím si, že kniha přináší mnoho poznatků i aplikovatelných technik, které lze uplatnit nejen při práci s původci domácího násilí.

Zvuky probouzení

Autismus – jedna z nejčastěji propíraných diagnóz na veřejnosti. Většina z nás si v hlavě jistě dokáže udělat obrázek, jak daný jedinec vypadá. Co naplat, že autismus je již zastaralý termín a odborná veřejnost hovoří o poruše autistického spektra. Je to právě to spektrum, tedy šíře, v jaké se může projevovat ve společnosti. Tím je definován/rozostřen i pohled společnosti, jak se na toto onemocnění/poruchu dívá. Zvuky probouzení jsou sondou do života jedné rodiny, která zažívá výchovu nízkofunkční autistické dívky.

Petr a Petra Třešňákovi jsou manželé, kteří ve společné domácnosti vychovávají tři dívky, z toho nejmladší Dorotka je postižena nízkofunkčním autismem. Petr Třešňák je uznávaný novinář, toho času působící v redakci časopisu Respekt. Jeho články se zabývají sociálně-zdravotní problematikou. Je držitelem mnoha ocenění, mimo jiné i cenou Ferdinanda Peroutky. Petra Třešňáková působí jako psychoterapeutka a krizová interventka. Společně stojí za vznikem projektu Děti úplňku a homesharing.

To, co se autorům v této publikaci povedlo, je něco neobvyklého. Kniha by se dala označit za sebrané spisy jedné rodiny, aneb jak přišli k prozření díky autistickému dítěti. Autoři se v průběhu vyprávění střídají a navzájem doplňují. Z hlediska časového horizontu je to retrospektivní vyprávění o soužití. Od prvních řádků je čtenář do díla tak ponořen, že není schopen odejít někam jinam. Celek je jako smutná melodie, která vidí lehké světlo na konci tunelu v podobě smíření. Je znát, že autorem je novinář, který má cit pro češtinu a jazykovou skladbu. S jakou sílou popisuje své i manželčiny pocity během péče o dceru je dechberoucí a nemožné odtrhnutí od četby.

V celku popisují, jak se celá situace podepsala na rodinném chodu, a také co to přináší do budoucího života jim a dalším rodinám s autistickým dítětem – práce s asistenty, terapeuty a učiteli, využití neziskových organizací atd. Jako velmi symbolické považuji i výběr barev na obálce a některých pasážích knihy – jsou modré – barva autismu.

Celá kniha je o nepodlehnutí beznaději, ale nalezení smyslu své existence. Nikdo neřekl, že život je lehký, ale život s autisty (ale nejen s nimi – i jedinci se speciálními potřebami) je trnitý.  Dle příběhu manželů Třeštíkových je každá rána posilňující, neboť po noci vždy přijde ráno, a je nutné opět žít. Knihu ať si přečte každý, komu je problematika blízká, nebo i vzdálená, protože si v ní najde něco pro sebe, protože zastavení a zamyšlení se nad svým životem je schopnost a dovednost každého z nás.

ABA pro děti s autismem: Otázky a odpovědi

Jak pracovat s autisty? Jak je podpořit v dalším vývoji, aby v budoucnu byli co nejvíce soběstační? Určitě jakožto rodiče či pedagogové jste se setkali s otázkou, co je to vlastně ABA? V překladu aplikovaná behaviorální analýza. Pro ty z vás, které to také vyděsilo, a nejste si jisti, zda právě tato kniha je vhodná pro vás,  vězte: „Jde o terapii, která se zaměřuje na změnu chování, jež je sociálně významné, čímž se zlepší kvalita jedince a okolí, které s ním spolupracuje.

Autorem knihy je Elle Olivie Johnson – speciální pedagožka, pracující zejména s autistickými dětmi. Věnuje se ABA jak v individuální, tak ve skupinové formě. Během své praxe vytvořila mnoho terapeutických intervencí vystavěné přímo pro dané dítě. Zároveň pracuje jako školitelka pro rodiče i profesionály v této oblasti.

Z hlediska autorčina působení lze tedy jasně vygenerovat pro koho je kniha určena – rodiče, odborníky, zkrátka pro širokou veřejnost, kterou problematika autismu zajímá. Ti jistě ocení, že kniha je psaná ve formě otázek a odpovědí. Je zde jasně představeno, co v následujících odstavcích je napsáno, a čtenář si tak může vybrat přímo úsek, který ho zajímá, což je v dnešní uspěchané době velmi dobrá a rychlá pomůcka. Přejít rovnou k věci a nezabírat se zbytečnou omáčkou.

Zdroj: Nakladatelství Portál

Zdroj: Nakladatelství Portál

Kladně hodnotím i jednoduchý styl jazyka, kterému čtenáři snadno porozumí. Na rozdíl od jiných odborných knih nabízí příklady pro snadné pochopení a uchopení problému. Dalším povzbuzujícím faktorem při četbě jsou kazuistiky, na kterých autorka ilustruje aplikaci ABA. Celku dodávají jasnost a srozumitelnost.

Zdroj: Nakladatelství Portál

Zdroj: Nakladatelství Portál

Obsahově jde od povrchu až ke kořenům. Tedy seznámení se s domácím ABA programem, kdo ho zajišťuje, jakým způsobem funguje, probíhá atd. V druhé části je čtenář seznámen se samotným programem a terminologií. V posledním úseku se autorka zabývá výhledem do budoucnosti – jak se potkávat s lidmi, kteří mají podobné těžkosti/problémy jako já; jaké pokroky lze u dítěte očekávat, jak dlouho ABA program obvykle trvá, co na něj navazuje atd.

Zejména rodiče jistě ocení i stránku, kde jsou vyjmenované přímo organizace, které mají zkušenosti s autismem i ABA, a na které se mohou dále obrátit. Nicméně široká veřejnost se zde může seznámit se samotnou problematikou, případně najít možnost, jak rodinám s autismem pomoci, či se v ABA vzdělávat.

Každého rodiče autistického dítěte, nebo laika z veřejnosti, který se o problematiku pouze zajímá, jistě tato útlá knížečka potěší, neboť zde najde odpovědi na svoje otázky, a pokud ne, tak jistě odkáže, kde je hledat, případně kde se dovzdělávat. Krátké odstavečky neodrazují od četby, a navíc pilného čtenáře, který čte knihu od začátku do konce, nutí mít rozsvícenou lampičku, a prolouskávat se touto problematikou na jeden zátah. Zároveň zapálený uživatel této knihy jistě využije i její dlouhodobý charakter, protože není vhodná pouze na začátek, ale myslí na celý terapeutický proces, takže v každém časovém úseku zde každý najde odpověď na svoji otázku.

Jak se dostat z maléru: Občanskoprávní průvodce pro děti od 8 let

„Kniha je určena všem (zodpovědným) občanům od 8 do 100 let.“

Takto autorka, Petra Štarková, představuje svou novou knihu a nelze s ní než souhlasit. Kniha je plná informací o institucích, zákonech a pravidlech ve společnosti, jejichž znalost je pro dospělého možná samozřejmá, ale nelze pochybovat o tom, že by měla být všeobecná. Cílem knihy je oslovit především školáky, ale i podpořit jejich rodiče a učitele, aby nepodceňovali vzdělávání dětí v občanské a finanční gramotnosti.

Oficiální podtitul, který si přečtete na obálce knihy, slibuje, že se jedná o občanskoprávního průvodce – nenechte se tím odradit či zmást. Kniha se nesnaží převyprávět občanský zákoník pro děti, místo toho se hravě a nenásilně věnuje problematice financí a dluhů, sociálních dávek a sociálních služeb, bydlení, ale i závažnějším tématům jako je fungování police a trestního řízení.

Zdroj: Nakladatelství Portál

Zdroj: Nakladatelství Portál

Spojovacím článkem celé knihy je příběh tří kamarádů, kteří se svojí vlastní nevědomostí dostali do problémů. Problémy však nemíjí ani dospělé v jejich okolí. Příběh je přehledně doplněn základními faktickými informacemi, které jsou podány stručně a srozumitelně. Kniha ale není jen o čtení a snaží se čtenáře zapojit více – každá kapitola je doplněna otázkami k zamyšlení i tipy na různé aktivity, které je možné si vyzkoušet, a to buď na stránkách knížky, na internetu, či ve škole, stejně tak zde naleznete odkazy na další zajímavé knihy a seriály. Z mého pohledu (nejen) tímto kniha reaguje na realitu dnešních dětí, která se často odehrává v online prostoru a poukazuje na to, že i tento prostor je možné využít k dalšímu vzdělávání a rozvoji.

Text knihy je tímto přirozeně členěn tak, aby ani malého čtenáře nenudil. Ze stejného důvodu je doplněn i o spoustu pěkných a jednoduchých ilustrací. Pro mě osobně jsou nejslabší stránkou knihy vtipy, které sice vždy tematicky navazují na příslušnou kapitolu, ale donutily mě se zamyslet nad vlastním smyslem pro humor, neboť jsem se u žádného z nich nezasmála. Nelze však vyloučit, že přístup dítěte i k této části knihy bude odlišný.

Kniha směřuje děti k citlivému přístupu k ostatním lidem, šetrnosti, skromnosti a má potenciál rozvíjet empatii a solidaritu k druhým. Citlivě přistupuje i k tématu trestné činnosti, kdy otevřeným způsobem vysvětluje, že pachatel trestné činnosti nemusí být zlý člověk, ale může se jednat o člověka, který udělal chybu či o člověka v nouzi.

Zdroj: Nakladatelství Portál

Zdroj: Nakladatelství Portál

Knihu bych doporučila všem, kteří chtějí děti seznámit s fungováním státu a společnosti a věřím, že především pro učitele se může jednat o cennou pomůcku k výuce, a to vzhledem k praktickým tipům, jak výuku obohatit o různé hry, či zkušenosti (např. návštěva soudního jednání), které třeba vzbudí větší zájem mladé generace o státní zřízení a podpoří jejich důvěru v instituce.

Pozn.: Na str. 58 je uvedené „existenční a hmotné minimum“, jedná se ale správně o „existenční a životní minimum“, které je vyplácené v rámci dávek pomoci v hmotné nouzi a na str. 82 a 88 jsou uvedené „veřejně prospěšné práce“ jako forma trestu (správně se jedná o obecně prospěšné práce).