Archiv štítku: neurobiologie

Mozek, duše a tělo: Neurobiologie psychosomatiky a psychoterapie

Autor knihy byl švýcarský lékař věnující se oboru fyziologie svalu a kardiovaskulárního systému, dlouhodobě a intenzivně se však zabýval též neurobiologickou psychosomatikou.

Již v úvodním slovu, které této knize věnuje Gerd Rudolf, je zmíněna nutnost dnešní medicíny, se sklonem k biologismu, zaměřit svou pozornost ke schopnosti „porozumět nemoci i zdraví v napětí, které se vytváří mezi biologickou povahou tělesnosti člověka a jeho duševní přirozeností“. Předkládaná kniha staví na biologických základech psychosomatiky a dává si za cíl vysvětlit, jak naše emoce a mysl mohou ovlivnit zdraví těla a naopak.

Kniha obsahuje veliké množství aktualizovaných zdrojů (více než 100 stran v knize) a dalších bezmála 60 stran je věnovaných poznámkám, které rozšiřují základní text. Je tedy již na první pohled patrné, že čtenář v rukou drží odborný přehled těch nejaktuálnějších poznatků ze světa psychosomatické medicíny.

Kniha je rozdělena do 7 kapitol:

  • Neuro-psychofyziologické základy
  • Fyziologie a psychosomatika chronických bolestí,
  • Jak mozek a psychika působí na srdce a krevní oběh
  • Psychoendokrinologie – stres, emoce a hormony
  • Psychoimunologie – Mozek a imunitní systém
  • Psychosomatika, psychoterapie a paměť
  • Neurální plasticita a „hovořící medicína“

Pro mě osobně byly poslední dvě zmíněné kapitoly informačně nejzajímavější a nejpřínosnější.

Z kapitoly, která se věnuje úloze paměti v psychosomatických procesech, bych zde ráda zmínila především tu část, která se věnuje roli implicitní paměti při rozvoji posttraumatických stresových poruchách nebo v raném dětství (zhruba do 4 let věku dítěte, tedy do doby, než se začnou informace ukládat do paměti exekutivní). Autor zde předkládá velmi příjemným a čtivým způsobem celou řadu výzkumů a evidence-based poznatků právě o těchto dvou způsobech kódování informací o prožitých událostech a následně se věnuje popisu, jak mohou tyto události zasahovat do našeho způsobu myšlení, prožívání a v neposlední řadě i somatického fungování.

Zdroj: Nakladatelství Portál

Zdroj: Nakladatelství Portál

Velmi plynule pak navazuje kapitola shrnující poznatky o neurální plasticitě – poznatky nejen o psychoterapii („hovořící medicíně“) ale i o dalších aktivitách, které způsobují změny v synaptických propojeních neurálních sítí, tedy jejich výsledkem jsou strukturální změny lidského mozku. Jedná se tak o neurobiologicky podložené důkazy o tom, že i velmi těžká traumata lze léčit za pomocí terapie.

Pokud si čtenář myslí, že drží v ruce knihu, kterou zhltne jedním dechem, možná bude trochu zklamaný. Osobně jsem musela knihu několikrát odložit a postupně se k ní vrátit. Jsem si však jistá, že držíte v ruce „poklad“, malou encyklopedii shrnutí veškerých aktuálních poznatků z oblasti psychosomatické medicíny. Text sám o sobě je pro mé účely dostatečný, uspokojí ale i náročnějšího čtenáře, a to díky dostupným poznámkám a odkazům na téměř 350 zdrojů, ze kterých může čtenář dále čerpat.

Zdroj: Nakladatelství Portál

Zdroj: Nakladatelství Portál

Autor zde několikrát zmiňuje nutnost medicíny brát v potaz i ducha, mysl. Osobně bych dodala, že ani psychologové by neměli zapomínat na důležitou úlohu těla v procesu terapie a nehledět na něj jen jako na zdroj nonverbálních informací, ale také jako na možného „parťáka“, kterého lze zapojit do ozdravného terapeutického procesu a zefektivnit tak průběh celé terapie.