Každý měsíc jsme se pro vás rozhodli oslovit někoho, kdo již nastoupil nějaký psychoterapeutický výcvik, aby nám krátce popovídal o svých zkušenostech a sdělil nám informace, které se na stránkách společností poskytující výcviky nedozvíme a které jsou pro úspěšné vstoupení do výcviku důležité. V prvním čísle se můžete těšit na informace o výcviku v psychoanalytické psychoterapii.

Tento měsíc bychom vás rádi seznámili s výcvikem v psychoanalytické psychoterapii, jejího úskalí a čím vším musíte projít, abyste tento výcvik mohli nastoupit.

Současná psychoanalýza na naší katedře nemá aktuálně žádné zastoupení, o čemž svědčí i fakt, že prezident České psychoanalytické společnosti a absolvent FF UK v Praze PhDr. Martin Mahler přednáší psychoanalytickou teorii na Univerzitě Palackého v Olomouci. Zájemci o hlubší pochopení současné psychoanalýzy, respektive výcvik, se nejen proto mohou snadno dostat do nesnází, když v Praze hledají instituci, která by jim toto vzdělání nebo výcvik zprostředkovala – koexistuje jich tu vedle sebe několik.

1. Česká psychoanalytická společnost (ČPS) jako řádný člen IPA (International Psychoanalytical Association) má v ČR nejdelší historii a také největší časové požadavky na ukončení výcviku v individuální psychoanalýze, které činí 600 hodin vlastní analýzy s frekvencí 4krát týdně, 150 hodin v supervizi a teoretické vzdělávání. Začátek výcviku připadá v úvahu až v předposledním ročníku ve věku 26 let. Jak někteří víte, toto léto proběhl v Praze právě za mohutného přispění této společnosti 48. kongres IPA.

2. Česká společnost pro psychoanalytickou psychoterapii (ČSPAP) je členem Evropské federace pro psychoanalytickou psychoterapii, je mladší sestrou ČPS s mírnějšími požadavky pro splnění výcvikových povinností: přihlášky do výcviku může podávat student po dosažení věkové hranice 21 let (pravidla individuální sekce). Tvoří ji 400 hodin vlastní analýzy, ovšem větší důraz je zde kladen na supervizi, která činí celkový rozsah 200 hodin. Vedle individuální sekce tu můžete absolvovat výcvik v dětské i skupinové psychoanalytické psychoterapii.

3. Institut aplikované psychoanalýzy (IAPSA) – aby toho nebylo málo, funguje v Praze institut, jehož cílem je ,,šířit poznatky psychoanalýzy pro všechny‘‘. I tento institut poskytuje výcviky jak v individuální, tak ve skupinové psychoanalýze, a to v rozsahu 500 hodin vlastní analýzy a 150 hodin v supervizi. I zde se jedná o psychoanalytickou psychoterapii, ne o psychoanalýzu.

Jaký je tedy rozdíl mezi psychoanalýzou a psychoanalytickou psychoterapií?

Psychoanalýze jde podle jednoho z psychoanalytiků o ,,kompletní a komplexní změnu osobnosti, zatímco psychoanalytická terapie léčí konkrétní problémy jednotlivců psychoanalytickými prostředky.‘‘ Osobně se domnívám, že v psychoanalytické psychoterapii získáte větší prostor a svobodu zapojit do svého uvažování a psychoterapeutického know-how teď i v budoucnu poznatky dalších psychoterapeutických směrů (a tím i jejich filozofií), a psychoanalytická psychoterapie je tedy příznivější k dalšímu i nepsychoanalytickému rozvoji. To je důležité nejen pro osobu terapeuta, ale i pro jeho klienty, pro něž bývá zvládání životních úkolu a dalšího vývoje obecně velkým problémem.

Nelze přesně určit, kde končí hranice jedné společnosti a začínají hranice druhé, někteří členové ČPS jsou členy ČSPAP a naopak. Vysoce postavený člen ČPS mi sdělil, že se dlouho uvažuje o sloučení obou společností, ale zatím nebylo dosaženo potřebného konsensu. České psychoterapii chybí to, co celé společnosti: jednotící idea a schopnost domluvit se. Ideové rozdíly se hledají velmi těžce, každý z psychoanalytiků nebo psychoanalytických psychoterapeutů akcentuje z neobyčejně široké palety psychoanalytické teorie to, co je jemu osobně blízké. Obecně a s velkou dávkou zkreslení se dá říct, že v současnosti u nás i ve světě převládá teorie objektních vztahů a interpersonální psychoanalýza.

Přijímací řízení do výcviku

Co se týče přijímacího řízení, zkušenosti mám s Českou společností pro psychoanalytickou psychoterapii. Nerada bych tady popisovala věci, které si můžete přečíst na stránkách společnosti. Ráda bych vás spíše seznámila s tím, co se na uvedené adrese nedočtete.

Ukončené psychologické či lékařské vzdělání zde není podmínkou. Musíte prokázat svůj zájem a také to, že máte dobře rozmyšleno, proč jste si zvolili zrovna tuto terapii. V této společnosti jsou spíše zvyklí na starší uchazeče, proto se zejména těch mladších hodně doptávají na to, co je k tomuto rozhodnutí vedlo. Tuto odpověď je tedy vhodné mít dopředu připravenou. Plusové body vám také přidá to, že nedokončené vzdělání můžete vyvážit bohatou praxí.

Pohovory pak probíhají u dvou tréninkových (kdo je tréninkový terapeut se dozvíte na stránkách) terapeutů dané sekce, do které se hlásíte, tedy individuální, dětská či skupinová. Pohybujete se kolem rodiny, raných zážitků, vaší motivace, praxe, vzdělání apod. Pohovor většinou trvá kolem 50 minut a hradíte si ho podle taxy daného terapeuta (nejčastěji 400 – 1000 kč). Každý terapeut si může říct i o více pohovorů.

Většinou se přijímání nových kandidátů do výcviku diskutuje na pravidelných měsíčních schůzkách jednotlivé sekce. Každý z tréninkových terapeutů, u kterých jste absolvovali pohovor, na vás vypracuje svůj posudek, jestli se hodíte, nebo nehodíte do výcviku. Ty jsou předneseny na zmíněné schůzce a pokud se názory na vás shodují, jste, nebo nejste přijati. Pokud se neshodují, pokračujete ke třetímu terapeutovi, který opět vypracuje posudek a rozhodne.

Po přijetí do výcviku se podepisuje smlouva a vyberete si svého tréninkového terapeuta, u kterého nastoupíte vlastní analýzu. Počty hodin, které musíte absolvovat, najdete na výše uvedených stránkách.

Tento výcvik patří mezi nejdelší, nejnáročnější a také nejdražší vůbec.