Rozhovory

Rozhovor s doc. PhDr. Ilonou Gillernovou, CSc.

Jako malá chtěla být učitelkou, rozhodnutí věnovat se psychologii nikdy nelitovala a za udržení nestrukturovaného studia bojovala do poslední chvíle. To o sobě řekla vedoucí katedry psychologie FF UK, doc. PhDr. Ilona Gillernová, CSc., v rozhovoru, za který bych jí tímto ráda moc poděkovala.
Jaká kniha vás v poslední době nejvíce zaujala?
V poslední době mě zaujaly dvě knihy. Jednu napsala doktorka Krejčová a já jsem zpracovávala pro Portál recenzní posudek. Jmenuje se Žáci potřebují přemýšlet a je velmi zdařile napsaná. Míří k široké veřejnosti, ale nic jí to neubírá na odbornosti. Je moderním příspěvkem, který propojuje poznatky z kognitivní psychologie, neuropsychologie, pedagogické psychologie a běžné edukační praxe.
Potom mě zaujala populárně odborná kniha, kterou napsal Viktorín Šulc, novinář. Jmenuje se  Když vzlétne děs a nevíra a věnuje se sexuálně motivovaným vraždám v českém prostředí. Tato publikace je pěkně zpracovaná, bohatá na informace a ukazuje dynamiku chování lidí ve vypjatých situacích. Zatímco autorovy předchozí publikace mě moc neoslovily způsobem zpracování, tahle je krokem kupředu a dovedu si představit, že by mohla být využitelná i pro studenty ve forenzní psychologii.
Publikace Žáci potřebují přemýšlet a Když vzlétne děs a nevíra.  Zdroj: nakladatelství Portál; www.kosmas.cz

Publikace Žáci potřebují přemýšlet a Když vzlétne děs a nevíra.
Zdroj: nakladatelství Portál; www.kosmas.cz

Čím jste chtěla být, když jste byla malá?
Když jsem byla malá, tak jsem asi chtěla být učitelkou. Potom na střední škole jsem měla třídní učitelku, která s námi pracovala, dnes by se dalo říct, metodicky zajímavě, její přístup ke studentům a vzdělávání mě zaujal. Chtěla jsem tomu porozumět a znamenalo to pro mě „ponořit“ se do pedagogiky a psychologie, takže jsem vlastně ani o ničem jiném neuvažovala.
Takže kdybych se zeptala, co vás přivedlo k psychologii, tak by to byla ta paní učitelka?
Úplně přímý vztah v tom není. Spíš středoškolské studium a přístupy některých učitelů. Na gymnáziu, kam jsem chodila, probíhalo experimentální vyučování a přístupy učitelů začleněných do výzkumu mi připadaly moc fajn. Jako žáci jsme nevěděli, že jde o experimentální vyučování,  já jsem se o tomto výzkumu dozvěděla  později, ale motivovalo mě to k přemýšlení o procesech učení, výchovy a vývoje, a tak jsem se dostala k psychologii.
Jak se vám líbilo studium psychologie na vysoké škole?
Vysokoškolské studium jsem měla moc ráda a vyhovoval mi styl práce, osvojování učiva ve větších celcích, kde bylo víc prostoru pro vnímání souvislostí. Studovala jsem pedagogiku a psychologii, takže jsme měli poměrně pestré spektrum vyučujících.  Nikdy v průběhu studia jsem nezapochybovala, že jsem zvolila dobře.
Tady na škole jsem potkala celou řadu významných vyučujících, třeba profesora Čápa, se kterým jsme společně realizovali  řadu výzkumů a který ovlivnil moje další odborné směřování. Na tuto práci i na pana profesora ráda vzpomínám. Také vzpomínám na doktorku Sedlákovou, která měla nesmírně náročné přednášky z obecné psychologie, ve kterých jsme s ní těžko drželi krok, ale byly velmi inspirativní a motivující. Z katedry pedagogiky bych ráda zmínila docentku Rotterovou a profesora Sedláře, kteří mě zaujali svými přístupy k výchově a interakci dospělých a dětí.
Inklinovala jste někdy k něčemu jinému než k pedagogické psychologii, nebo to byl odjakživa váš hlavní směr?
Vzhledem k tomu, že jsem studovala obory pedagogiku a psychologii, mi to přišlo jako vhodné propojení. A ještě uvedené směřování podpořila spolupráce s profesorem Čápem. Fakt je, že jsem vždycky chtěla pracovat se „zdravou“ populací, hledat způsoby efektivní edukační interakce mezi dospělými a dětmi (rodiči a dětmi, učiteli a žáky). K tomu se tematicky přidávají i různé kapitoly ze sociální psychologie. Později jsem se začala zajímat o forenzní psychologii, hlavně o kriminalistickou psychologii, ale to mi zůstalo jako velký odborný koníček.
Zdroj: katedra psychologie FF UK

Zdroj: katedra psychologie FF UK

Který terapeutický výcvik byste doporučila? Který vám osobně připadá nejlepší?
To je velmi náročná otázka. Já sama jsem absolvovala rogeriánský výcvik a velmi mě obohatil, ale když za mnou přijdou studenti, tak doporučuji různé typy. Záleží to na osobnostním nastavení a také na oblasti zájmu a směřování k různým tématům. Dovedu si představit, že velmi obohacující by pro mě mohl být například KBT. Naopak si asi neumím představit, že bych procházela psychoanalytickým výcvikem, ale pro někoho to může být cesta, která ho posune dál. Nedá se říci, že to je horší a to lepší. Lepší ve vztahu k čemu a horší ve vztahu k čemu.
Co vnímáte jako největší výhodu psychologie jako oboru?
Já si myslím, že psychologie má obrovský potenciál v tom, aby člověka bavila a byla lidem užitečná. Mění se její předmět – člověk a svět, ve kterém žije, se stále vyvíjí a pro psychologii se otevírají  staronová  i nově přicházející témata a otázky (pro výzkum i praxi). Domnívám se, že kdo se chce psychologií zabývat, bere to vážně a dostane se do hloubky, tak ho nepřestane bavit. To mi na psychologii připadá opravdu úžasné.
Kdybych tu otázku obrátila, co naopak vnímáte jako nevýhodu, když člověk působí v oboru dlouhodobě?
No, možná že nevýhodou je velká šíře oboru. I když si člověk drží to jedno své, tak je nepochybně důležité, aby nahlížel i vedle. To není snad nevýhoda, ale úskalí.
V čem si myslíte, že se studium psychologie proměnilo?
Určitě se proměnilo v šíři nabídky předmětů i způsobu práce učitelů se studenty a v možnostech odborné práce pro studenty. To je obrovský rozdíl. Když já jsem studovala, tak pokud jsme byli hodně šikovní, dokázali jsme si sehnat  tři, pět publikací na jeden předmět. Přednášky byly nesmírně cenné, obsahovaly hodně informací, ale bylo zase méně prostoru třeba pro rozvíjení odborného názoru studentů na řešení praktických otázek.
V současné době elektronických zdrojů se studium neskutečně otevřelo a ten, kdo to bere jako nabídku, může jít studiem velmi rychle a může mít velmi široké poznatky i rozvíjet odborné zájmy.  Fakt je, že do studijního plánu oboru psychologie bychom mohli pořád přidávat nové  zajímavé předměty, ale do jisté míry je třeba respektovat akreditační mantinely.
Nakonec bych se chtěla zeptat, proč vlastně vzniklo rozdělení studia na bakalářské a magisterské, jaké k tomu byly důvody?
Nemluvte o tom, stále jsem se s tím úplně nesmířila a zlobí mě to. Věnovali jsme tomu s doktorem Mertinem spoustu času a energie – myslím, že jsme předložili hodně relevantních důvodů pro to, abychom obhájili nestrukturované studium. Naše argumenty se vztahovaly jak k obsahu studia, tak k výkonu profese psychologa.  Měli jsme podporu pana děkana i pana rektora, vyjednávali  jsme s akreditační komisí. Akreditační komise důvody pro nestruktorované studium z moci úřední neuznala a otázka nakonec stála tak, že buď bude katedra psychologie realizovat strukturované studium, nebo nedostane akreditaci k výuce psychologie na FF UK. Tak zatím máme strukturované studium.
Share on Facebook0Tweet about this on Twitter0Share on TumblrShare on Google+0Email this to someoneShare on LinkedIn0

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>